Návštěva muzea

Motto: Žádný ze zážitků, které ve svém životě získáte, vám nikdo nikdy nesebere.

  Přehoupli jsme se do nového roku. První společnou akcí klubu SONSu byla návštěva muzea Třineckých železáren a města Třince dne 20,ledna 2011. První expozicí byly betlémy Jarmily Haldové, které tradičně zpestřují vánoční atmosféru v třineckém muzeu.Prohlédli jsme si půvabnou výstavu několika desítek exponátů z její soukromé sbírky. K vidění byly dřevěné betlémy, jesličkové archy či papírové betlémy.Velmi zajímavé a netradiční byl mramorový z Mexika, ebenový z Afriky, keramický z Jižní Ameriky nebo ruský matrjoškový. Na stěnách byly tabule s vysvětlením vánočních tradic. Největší betlém J.Haldové je považován za jedno z nejpůvabnějších děl současnosti.

 Při přechodu do další místnosti jsme si nemohli nevšimnout makety TŽ, která je již doplněna o průmyslovou zónu na Balinách. Pak nám byl promítnut film z r.2010 o našem městě.A bylo na co se dívat.Po krátké historii města se kamera podívala zblízka na celý Třinec, probrala kulturní, společenské i sportovní vyžití občanů, které naše město hojně nabízí. Je to velmi zdařilý film, byli jsme překvapeni, jak nádherný je Třinec.

V malé výstavní síni muzeum pořádá ve spolupráci s muzeem Těšínska pozoruhodnou výstavu, orientovanou na náš region s názvem: Kapličky, kříže a boží muka. Je zaměřena na drobnou sakrální architekturu Slezska. A kvůli této výstavě jsme hlavně přišli. Důvody k postavení drobné sakrální stavby bývaly různé. Mohlo se jednat o zbožnost obyvatel, připomenutí určité konkretní události na př. narození dítěte, šťastný návrat z války, poděkování za záchranu života a podobně. Kapličky v blízkosti domů a výklenky s plastikami světců chránily hospodářství, zdraví a dobytek před zlou mocí. Řada těchto objektů již nenávratně zmizela, i přesto se jich zachovalo poměrně dost, byly vyfotografovány a snímky vystaveny. Výstava je doplněna 25-ti drobnými sakrálními exponáty. Se zaujetím jsme si je prohlédli a mnohé také poznali.

 Nato se šlo po schodech nahoru, kde již byla částečně nainstalovaná výstava" Křížem krážem mým městem" u příležitosti 80. výročí povýšení Třince na město. Výstava nabízí ohlédnutí zpět do historie a připomene jak se Třinec stal městem, jak se jeho podoba postupně měnila. Expozice je prezentována historickými daty a doplněna zajímavými snímky, které dokumentují změny, kterými město za 80 let prošlo.

 Další místnost muzea nabízela k prohlídce expozici vybavení podhorských domácností, dobových krojů, nářadí a hospodářských pomůcek zdejších rolníků. Závěr prohlídky tvoří stálá expozice Třineckých železáren s různými staršími pracovními pomůckami, s výrobky a maketami. Zajímavá byla vitrína se starými odznaky.

 Naše muzeum nabízí stále zajímavé expozice po celý rok a je hojně navštěvované. Moc se nám to všem líbilo.

 A pak se všichni přesunuli do restaurace "Na záchytce", kde byl pro nás připraven chutný oběd. Nato si mnozí z nás dopřáli něco ostřejšího na vytrávení, či sladkého ke kávě. Ještě se nějaký čas posedělo, povykládali jsme

si mezi sebou a spokojeně odešli domů.

 P.S. Je pravda, že v lednu je pořád těžké naše dny prosvětlit. Stále se brzy stmívá a ráno pozdě rozednívá. Může nás ale hřát vědomí, že se pomalu, ale nazadržitelně blížíme k jaru.

Pro kroniku napsala Karla Koukalová

Solečenská událost – ples 

             

  Moto: Tanči tak, jako by se nikdo nedíval.

   Pro letošní, již 8. ples naší organizace, byla vybrána restaurace Burian v Třinci. Ples se uskutečnil ve čtvrtek 17.2.2011, bylo nás 48 účastníků. Zahájil kulturní referent Eda Molin, přivítal nás a hned jsme se představili. Potom nás naše předsedkyně paní Inge Klepaczová seznámila s časovým programem dnešního plesu. Následoval přípitek a hned nato se podávalo první jídlo, přírodní řízek s bramborem a ozdobou. Po jídle si každý mohl dát pivo, limo nebo čaj.
  Pak nám pan Karel Sliž přečetl úryvek z knihy " Denik Ostravaka" o tom, jak mama odrovnala mikrovlnku. Psáno je to ostravským nářečím, humorně laděno a tak se všichni s chutí zasmáli                                                         

   Nyní nastal ten pravý čas, kdy  diskžokej pan Petr Heczko začal hrát k tanci. Nebylo třeba nikoho pobízet, parket byl hned plný tancechtivých párů. A pokud některé členky SONSu neměly partnera, tak si vystačily samy.

   V17 hodin se podávaly tvarohové koláče pekárny Bajus, které nám opět nezištně přivezli manželé Nieslanikovi. A k nim zase káva nebo čaj. Mezitím se setmělo, bylo 18 hodin a začala tombola. Balíčků byl plný stůl a hlavní cena dort od Aničky Podžorné. Losů se prodalo hodně a kdo vyhrál? Někteří vícekrát, někdo jednou  a ti, kteří mají štěstí v lásce ni

   Nastal čas k večeři,kdy se podával dobrý guláš s chlebem a k tomu opět malé

    Zábava byla dobře rozběhnutá, když se na parketu objevily masky a skoro všechny přítomné vtáhly do hada a na hudbu "jede jede mašinka" se tančilo okolo sálu, či spíše pochodovalo. Bylo to příjemné zpestření tohoto plesu a dobře se bavili i přátelé ze SONSu Karviná a Havířov. 

   Čas uběhl rychle  a ani jsme se nenadáli a museli jsme hezký čtvrteční den ukončit.

 

P.S.Tanec je řazen mezi druhy umění - umění pohybu a znamená víc: relaxaci, uvolnění, poddání se rytmu hudby a hlavně pohyb. Úsměv a ladný pohyb a souznění páru patří neodmyslitelně k tanci.Hudba nám přitom pomáhá udržet v sobě dobrý pocit. Tančíme, když jsme šťastní, ale tanec nám taky pomáhá zbavit se nepříjemných pocitů, či stresů.

     Výročnímčlenském shromáždění

Dne 24.3.2011 jsme se sešli v sále restaurace Burian na slavnostním výročním členském shromáždění, abychom zhodnotili činnost za období od 23.3.2010 do 24.3.2011. Shromáždění se zúčastnilo 56 členů + 1 doprovod. Členové u prezence obdrželi hlasovací lístky.

     Shromáždění zahájila předsedkyně, pak předala slovo panu Karlu Sližovi, který nás provedl celým programem. Patří mu poděkování.

     Byly přečteny zprávy: výroční zpráva, zpráva o hospodaření za r. 2010, rámcový rozpočet pro r. 2011, výhledový plán klubových setkání pro r. 2011, rámcový plán aktivit mimo Senior klub pro r. 2011 a zpráva revizní komise. K těmto zprávám se mohli členové vyjádřit v diskusi.

   Výhledový plán klubových setkání pro r. 2011, rámcový plán aktivit mimo Senior klub pro r. 2011 a rámcový rozpočet pro r. 2011 byly schváleny bez připomínek.

   Na shromáždění byla pozvána paní Ivana Wiewiorková, která zastupuje vedoucí soc.odboru MěÚ Třinec paní Bc.Elen Raszkovou, navštíví nás až v klubu, kde prodebatujeme problematiku přípravy reformy sociálních služeb zdravotně postižených. Rovněž paní primářka MUDr. Marie Vlachová z oční ambulance nemocnice Sosna se  nemohla zúčastnit pro své pracovní zaneprázdnění.

     V diskusi vystoupila paní Věra Kantorová s návrhem, abychom vyzvali všechny organizace SONS a apelovali na Ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí, aby byly umělé rohovky hrazeny pojišťovnou. Jen tak by se vrátil zrak mnohým nevidomým.

     Další příspěvek v diskusi se týkal návštěvy automobilky v Nošovicích,

návrh podal pan Harvot. Zařadíme do rámcového plánu aktivit mimo Senior klub na říjen 2011.

     Posledním příspěvkem byla reforma sociálních služeb zdravotně postižených. Předsedkyně informovala o průběhu jednání mezi předsedou NRZP panem Krásou a náměstkem ministra v hodinovém pořadu, který vysílali na Praze 2 v rozhlase. Zatím nejsou žádné konkrétní výsledky vznesených připomínek jak samotných zdravotně postižených, tak odborů, zabývajících se problematikou zdravotně postižených.

    Po přestávce, kdy se podávalo občerstvení, přečetla předsedkyně návrhové komise paní Helena Sližová Usnesení ze shromáždění, které bylo schváleno bez připomínek.

    Materiály z jednání najdete na naší webové stránce.

    Přáním nás všech je, aby činnost přinášela všem našim členům užitek a radost ze vzájemného setkávání a také poučení i zábavu. Jen tak se budeme rádi i nadále scházet, předávat si zkušeností, řešit své problémy a sdělovat si své zážitky. Program klubových setkání budeme obohacovat zajímavými příspěvky, abychom nebyli jen pasivními členy.

 

Pro kroniku napsala Ingeborg Klepaczovž

 
Jarní pěší vycházka do Kojkovic dne

15.4.2011

 

Moto: Žij každý den přítomností a učiň ho krásným.

  V nevlídnám deštivém dni se konala jarní vycházka. Do Kojkovic se  dojelo autobusem a pak kousek pěšky k pomníku na vršku v lokalitě Hůrka, věnovanému památce návštěvy císaře Františka Josefa prvního. V září 1906  zde císař sledoval z vršku vojenské cvičení své armády, které se zúčastnilo okolo 60 tisíc vojáků a v blízkém domě jedl a odpočíval. Tento pomník byl odhalen 8.9.1908, opraven a znovu odhalen byl v říjnu 2010. Pomník měl zároveň připomínat 60. výročí vlády panovníka, který usedl na  trůn ve věku pouhých 18 let. Přednášku k tomuto pomníku nám zasvěceně zprostředkoval MUDr Karzel, zdejší rodák a taky se na naše přání rozpovídal o historii Kojkovic. Tyto se staly součástí  města Třince v roce 1960 a jsou jeho nejmenší částí. Přednášku měl MUDr Karzel zajímavou a moc mu za ni děkujeme.

Pak se šlo z mírného kopečka pěknou asfaltkou až k restauraci Slivka v Líštné. Jako mávnutím kouzelného proutku se i počasí umoudřilo a začalo svítit sluníčko. Cestou k restauraci si mnozí z nás natrhali medvědí česnek, kterého tady rostlo hodně okolo cesty. V restauraci už byl pro nás připraven chutný guláš s chlebem a k tomu si dal každý na co měl chuť.                   

Nějaký čas jsme ještě věnovali vzájemnému debytování a příjemně unaveni se rozašli domů

  Tyto akce jsou dobrou příležitostí k poznávání svého okolí, které mnozí z nás vidíme poprvé.

 

 P.S. Tak jako báseň i život se hodnotí ne podle délky, ale podle obsahu

   

 
Pro kroniku napsala Karla Koukalová

 

 

Velikonoční výstavka dne 13.4.2011

 

   Při schůzi nám paní primářka  MUDr Vlachová přiblížila nové metody léčení očních vad a seznámila nás i s novými léčivy.

Všichni jsme byli okouzleni lidským podáním této přednášky a sklidila za to zasloužený potlesk.

 Během klubu ještě autorka článku přečetla velikonoční zvyky pro poslední týden před svátky.               

Pro kroniku napsala Karla Koukalová

 

  Celodenní setkání 19.5.2011

                    smažení vaječiny na Studeničném  

 

  V květnu, jarním měsíci plném rozkvetlých stromů i květin, plném nového životního elánu uspořádala naše organizace výlet do přírody u příležitosti smažení vaječiny.

     Ráno, dne 19.5.2011 v 9.00 hodin vyjel z Konské autobus pana Laboje, aby cestou postupně přibíral účastníky výletu na Studeničné. Horská chata na Studeničném se nachází na turistické stezce z Mostů u Jabl. na Gírovou v nadmořské výšce 712 m     

      Po příjezdu jsme se usadili v jídelně a uvítali mezi sebou muzikanty p.Tacinu a p.Durstina, kteří nás bavili až do odpoledních hodin. Po uvítacím přípitku se podával chutný guláš s chlebem. Bylo nádherné počasí, takže jsme se přemístili ven k ohništi, kde ve 12,30 hod. začal smažit vaječinu vedoucí střediska p. Wawrzacz. Pochutnali jsme si na výborné vaječině a pak se skupinka zdatnějších vydala na vrchol Gírové, ostatní se dál bavili ve společnosti muzikantů. V 17.00 hodin se podávala krkovička na rožni s chlebem a oblohou. Byla opět výborná.   očasí nám nadále přálo, všichni jsme si náš výlet užívali a bavili se až do 19.00 hodin. Pak přijel autobus a postupně nás rozvezl domů.

  

P.S.: V kalendáři pro zrakově postižené se pro tento týden uvádí :

         „Střídmost, klid a veselost jsou nejlepší lékaři.“

Pro kroniku napsal: Eda Molin 

 

Letní setkání na Hrčavě 25.8.2011

                                                

 Motto: I když se necítíš dobře, vstaň, oblékni se a jdi mezi lidi!

 

   Letní setkání se konalo dne 25.8.2011 na Hrčavě za velmi horkého letního počasí. Však bylo načase, chladna jsme si předtím užili dost.

Ihned po příjezdu na nás čekala svačinka v pohostinství Pod Javorem, výborné klobásky s chlebem. A na to si každý objednával něco studeného k pití, protože i když jsme byli v nadmořské výšce okolo 600 m, sluníčko již od rána hodně pálilo. Pak jsme se přemístili do dřevěného kostelíku, kde nám pan Jindřich Vojkovský povyprávěl o historii Hrčavy, jejího kostelíku, hřbitova a širokého okolí. Kostel je zasvěcen sv. Cyrilu a Metoději a konají se zde 5.července slavné poutě, hojně navštěvované.

 
Několik nej z Hrčavy: Je nejvýchodnější obec a je obcí vycházejícího slunce ČR. Má nejvýše položený kostel v nadm. výšce 618 metrů. Je nejvzdálenější obcí od hlavního města. Do r. 2007 zde byl nejjižnější hraniční přechod na česko-polské hranici. Přednáška byla zajímavá a je obdivuhodné, co vše pan Vojkovský věděl

   Pak jsme si prohlédli hřbitov u kostela, kde má na čestném místě uloženou urnu paní Anna Hlaváčová, babička herečky Jany Hlaváčové.

Potom jsme sešli z kopečka opět do pergoly u restaurace, kde byl pro nás připraven zákusek s kávou. Nato se někteří z nás zašli podívat do Lurdské jeskyně s pomníkem panny Marie. Před kamenným lesním oltářem je vyveden pramen z kdysi lesní studánky. Lurdská jeskyně byla vybudována v roce 1937

z přebytků kamene od výstavby kostela. Ze studánky jsme se napili, někteří se omyli a nabrali si do lahví chutné studené vody. A to už sluníčko nabralo na síle, ale pod pergolou u restaurace bylo docela příjemně. Kolem 13,30 se podával oběd, byl to kuřecí řízek s bramborovou kaší a oblohou. A pak byla volná zábava a několik účastníků se vydalo s Edou Molinem na procházku směrem k trojmezí Česko-Polsko-Slovensko, které je 2 km od obce na severovýchod. Vzhledem k velkému vedru, bylo kolem 30 stupňů, tam sice nedošli, ale alespoň viděli směr, kudy se tam jde.

 Čas ubíhal rychle a kolem 16 hodiny nám přijeli zahrát na harmoniku paní Iveta Labojová a na kytaru Petr Konvička. Rozbalili to ve velkém stylu, hráli a zpívali a to mnohé inspirovalo k tanci a zpěvu. Během produkce se podávala večeře, tentokrát pečené uzené koleno s křenem, hořčicí a chlebem. Nutno říci, že kuchyně na Hrčavě byla vynikající, všem moc chutnalo a důkazem byly prázdné talíře, které se odnášely.

    Byl to velmi příjemně strávený den a kolem 19 hodin se odjíždělo a po pravdě se nám moc nechtělo. Poděkování patří paní Marušce Miziové, která toto setkání zdařile připravi

Pro kroniku napsala Karla Koukalová

 

Zájezd do hřebčína v Napajedlech

 

Motto: Život je krásný, koně ho dělají krásnějším.

 
    Na náš zájezd do Napajedel a na Baťův kanál jsme se vydali 16.6.2011. Od Vendryně po Český Těšín nastoupilo 50 účastníků, více než obvykle. Umožnil nám to autobus přepravce pana Radka Goryla a tak mohli jet všichni, kteří měli zájem. Za krásného počasí cesta uběhla bez problémů a dříve než bylo naplánováno jsme dojeli do napajedelského hřebčína, který je v současné době největším chovatelským zařízením anglického plnokrevníka. Tam na nás již čekal náš průvodce pan Brychta a hned se ujal slova. Nejdříve nás seznámil s historií hřebčína a největší část věnoval situaci po r. 1989 až do dnešních dnů. 

          Hřebčín Napajedla je akciovou spol. s jedním většinovým vlastníkem, který do hřebčína investuje nemalé peníze a je to na něm vidět.

Hřebčín si na svůj provoz vydělává prodejem koní, ustájením cizích koní, připouštěním klisen jiných chovatelů za úplatu, veterinárními službami a obdobně. Pan Brychta nám také trpělivě odpovídal na naše všetečné dotazy. A pak následovala prohlídka. První byli k vidění krásní ustájení hřebci, někteří z nich byli na pastvě. Potom jsme viděli kruhovou stáj, kde se připouštějí klisny. V tomto má hřebčín vysokou úroveň a je oblíben u mnoha chovatelů koní. Hned vedle na loučce byl malý hřbitov několika vzácných exemplářů koní a náš průvodce nám něco pověděl o jejich úspěších. Poté byla malá přestávka na občerstvení a nákup drobných upomínkových předmětů. Na závěr nás čekalo to nejlepší z prohlídky, stáj s klisnami a hříbaty. Některé klisny si od nás vzaly i trochu sena, jiné nejevily zájem.

 
   Prohlídka byla  nádherná a všichni z toho máme úžasné zážitky

   
   Pak jsme se přesunuli do 4,5 km vzdáleného přístavu na Baťově kanálu v obci Spytihněv, kde na nás již čekala motorová loď Morava s kapitánem Hampalou. Na břehu Moravy byl k vidění vodočet nejvyššího bodu povodně z 11.7.1997, další pak 9.8.1985 a poslední 31.3.2006.

Na horní palubu šli ti, kterým nevadilo sluníčko, ostatní se mohli v podpalubí  občerstvit. Plavba trvala hodinu a začala tím,že jsme z malého umělého kanálu sjeli zdymadlem do řeky Moravy, která je v této části součástí Baťova kanálu. Plavební kanál, který je významnou technickou památkou z Otrokovic do Rohtce, vybudovala v letech 1934-38 firma Baťa, sloužil k přepravě nákladů zbož a k závlahám. Celková trasa je 50 km, z toho polovina je vedena upraveným korytem řeky Moravy. Za pomocí 14 plavebních komor byl překonán výškový rozdíl 18,2 m. Kanál je nyní využíván pro rekreační plavbu

v úseku Otrokovice a Strážnice. Ve Spytihněvi je také půjčovna lodí. Projížďka se stala pro všechny příjemným odpočinkem v průběhu dne a moc se nám líbila. Nato nás autobus převezl do Napajedel, kde  jsme se rozešli po městě na občerstvení. K vidění byla např. pseudorenesanční radnice.

 
   Na zpáteční cestě jsme se  zastavili v Motorestu, kde jsme ještě poseděli, někteří i povečeřeli a pak už jen domů s překrásnými vzpomínkami na tento den.

   Velký dík patří panu Karlu Sližovi, který vše precizně připravil a komentoval. Další dík panu řidiči Ciencialovi, který nás bezpečně dovezl tam i zpět. Těšíme se opět na další zájezdy

 

 Na závěr modlitba koně:

 

  Nasyť mne pane, napoj mne a dej mi čistou prostornou stáj, když skončena je denní práce. Mluv se mnou, neboť Tvůj hlas mi nahrazuje otěže. Budeš-li ke mně laskavý,

 budu Ti sloužit s radostí a najdeš místo v mém srdci. Netrhej otěžemi prosím, nesahej po biči, jdeme-li kupředu. Dej mi čas, abych pochopil Tvůj záměr. Nebij mne, když Ti nerozumím. Neměj mě za nepozorného, když nesplním Tvou vůli, možná, že sedlo nebo podkovy nejsou v pořádku. Neuvazuj mne příliš krátce a nestříhej mi ocas, který mám proti mouchám a komárům. Až poznáš, že se mé dny krátí, nenech mě prosím hladovět a mrznout a neprodávej mne. Buď tak dobrotivý a připrav mi rychlou milosrdnou smrt a Bůh se Ti odmění zde i na věčnosti.

 

Pro kroniku napsala Karla Koukalová

 
 

Výstavka výpěstků z našich zahrádek

 

     Zářijové klubové setkání bylo rozšířeno o výstavku ovoce, zeleniny a květin

z našich zahrádek.

     Pozim je přechod mezi létem a zimou a na jeho počátku nám stromy, keře

i záhony dávají odměnu za vloženou práci na zahradě. V klimatických podmínkách mírného pásu se právě na podzim sklízí většina úrody, chutné a zdravé výpěstky ze zahrady mohou zpestřovat jídelníček po celou zimu.Tak jsme i my uspořádali výstavku ovoce, zeleniny a květin v prostorách klubu na Husově ulici. A opravdu se bylo na co dívat.

     Ze zeleniny jsme obdivovali velké brambory, červenou řepu, cukety, dýně, mrkev, petržel, celer, rajčata, papriky,cibuli a česnek. Ovoce bylo hodně a nejvíc jablíček, hrušek, švestek, hroznového vína, ořechů. K vidění byly i ozdobné dýně a obří vejce. Výstava byla doplněna i podzimními květy ve vázách. Všichni jsme obdivovali výpěstky našich zahrádek, někteří si i něco koupili, vyměnili, či dostali darem. Za každou i malou výstavkou se skrývá hodně práce na zahradě a když se můžeme pochlubit svými výbornými výsledky, je radost o to větší.

     Výstavka se všem líbila a děkujeme všem, kteří na ni přispěli a všem přejeme v příštím roce co nejvíc pěstitelských úspěchů

Zájezd do vinného sklípku v Miloticích dne 22.9.2011

Motto: Bez vína je život šedivá próza, s vínem barevná báseň!

   Po dvouleté přestávce jsme se opět vydali do vinného sklípku v Miloticích. Brzy ráno autobus firmy Goryl přibíral účastníky zájezdu z Vendryně až po Český Těšín. Cesta probíhala vcelku normálně až do Přerova a tam nastaly komplikace. Objížďka, dlouhé kolony a čekání na semaforech způsobily  zdržení, takže šofér musel mít povinnou přestávku. My jsme se mezitím občerstvili a do Milotic se dostali se zpožděním. Ale pan Čestmír Řihák na nás trpělivě čekal ve sklípku. Byl rád, že jsme přijeli, povykládal nám krátce o úrodě v minulém roce a letošní pochválil, protože má vysokou

   Mezitím se nosil na stůl guláš s chlebem a brambůrky. Pak nastalo to, pro co jsme přijeli. Tři druhy vína - bílé, červené a burčák brzy našly své konzumenty. Začali jsme se po částech přemisťovat do sklepa, kde se ochutnávalo víno a pak čepovalo do připravených lahví. Několik z nás si také koupilo slivovici a burčák - mimochodem moc dobrý. Skvělou náladu přišel doplnit místní harmonikář a tak se vesele zpívalo a tančilo.

  Někteří z nás se zašli podívat do přilehlých vinic, kde už někde bylo sklizeno, jiní teprve dělali sběr a na některých bylo ještě hrozno. A to vše za nádherného podzimního počasí.

   Přiblížil se večer, kdy se podával k jídlu obložený talíř, který se s chutí snědl, protože každému z nás dobře vytrávilo

   Ve sklípku čas rychle ubíhal a ani jsme se nenadáli a již tady byl čas  odjezdu, rozloučili jsme se a jelo se domů.

 Za tento zájezd patří dík panu Petru Chodurovi.

P.S. In vino veritas.

Ve víně je pravda, ale hrome ve kterém?

Proto burčák střídej s pozdním sběrem.

Pro jistotu koštuj - od každého druhu,

nejvíc pravdy pozná, komu to jde k duhu.

Hlavně ať ta pravda není příliš smutná,

aby nezkazila víno, co ti chutná.

(Báseň Jiřího Žáčka)

 

Pro kroniku napsala Karla Koukalová

 

Sportovní akce BOWLING dne 10.11.2011

 

Motto: Už je to tak, do dveří vstoupil listopad...

 

     Bowling je halový sport, ve kterém se hráč snaží hozenou koulí srazit co možná nejvyšší počet kuželek na konci dráhy (z encyklopedie).             

     Setkání při tomto sportovním utkání se uskutečnilo dne 10.11.2011 v hale restaurace u Městského úřadu v Třinci a sešlo se nás 44 členů SONSu.

     Začalo se přípitkem, který pronesl Eda Molin. Pak jsme se i pobavili při objednávání káv. Hlásili jsme se na jednotlivé druhy a M. Miziová se nemohla stále dopočítat, připomínalo to skoro současný parlament. Nato se sestavila

3 družstva po 8 členech a přemístili jsme se na bowlingovou dráhu. Tak začalo sportovní klání a bylo zajímavé k pozorování. Někteří zde nebyli poprvé a tak předváděli kreace a na jiných bylo vidět, že mají kouli poprvé v ruce. Hra měla 10 kol a v závěru byli známi vítězové. Stejným počtem bodů vyhráli pan Sliž a pan Jasek, výborné 2. místo obsadila paní Martynková a třetí byl pan Chodura. Obdivovali jsme i naše nevidomé, kteří se s chutí zúčasnili hry. Pak jsme zasedli se zpožděním k obědu, dobrá hovězí polévka s nudlemi a omeleta plněná kuřecí směsí. Po dobrém obědě se asi objednávalo nejvíc pivo. Následovala volná zábava, která byla vyplněna vesměs vzájemným povídáním.    

      Nejvíce starostí s organizací akce měla paní Maruška Miziová a patří jí za to dík, moc se nám to líbilo. Každé takové setkání je balzámem pro duši.

P.S. Zase je mlha, že nevidím na špičku nosu,zase je zima, že klepu kosu.

Podzim je skvělý, mám ho fakt rád,proto ho musím komplexně brát.

Pro kroniku napsala Karla Koukalová

 

 Vánoční besídka 10.12.2011

 

Motto: Přichází zas doba vánoční...

                                                                            

     Pravidelné klubové setkání tentokrát vystřídala vánoční besídka v restauraci Burian. V sobotu odpoledne se nás sešel plný sál, který byl hezky vyzdoben, děvčata chystala na tácky cukroví a hudebník Petr Vondráček si chystal instrumenty.

     Na začátku byl proslov od Edy Molina, seznámil nás s programem a pak se každý představil. Nato se ujala slova předsedkyně, paní Inge Klepaczová, popřála nám k Vánocům i do nového roku. Sdělila nám změnu času klubových setkání, která nyní budou od 13 - 16 hodin každou druhou středu v měsíci. Dále zprávu o tom, že náš dlouholetý sponzor Ing. Slowik nám věnoval opět 10 000.- Kč a nově nyní Ing. Sniegon 30 000.- Kč. Tato zpráva vyvolala u všech radost, neboť delší dobu stálí sponzoři nepřispívali. Potom Eda Molin promluvil o zvycích vánočních a pak začal hudebník hrát na elektronické varhany koledy a my jsme se přidávali, střídaly se české i polské a byla dobrá nálada.

 
     Mezitím se na stoly nosila časná večeře, jako vždy dobrý řízek s bramborem a ozdobou. Jedlo se i cukroví, které naše členky upekly a každý je měl na tácku. Nu a na závěr jsme si vzájemně popovídali a popřáli k Vánocům a do nového roku. Díky patří všem, kteří se na tomto odpoledni podíleli

 
P.S. Když vánoční plamínek se rozhoří a všichni máme k sobě blízko,

přejeme si ať se nám všechno vydaří a nikomu není v srdci úzko.

Pro kroniku napsala Karla Koukalová