Život Louise Braille                          
4.ledna 1809 – 6.ledna 1852
 
Braillovo slepecké písmo - symbol naší gramotnosti“
 
V letošním roce si budou připomínat nevidomí na celém světě 200.výročí narození svého největšího dobrodince, prostého francouzského slepce, hudebníka, učitele a především tvůrce geniální bodové soustavy slepeckého písma - Louise Brailla.
Jak je logická a jednoduchá. Jak je možné, že většina z toho všeho vznikla již v hlavě šestnáctiletého slepého hocha?
Louis Braille se narodil 4.ledna 1809 v Coupvray poblíž Paříže. Jeho otec byl sedlář. V jeho dílně si tříletý Louis poranil sedlářským nožem oko tak nešťastně, že se již nedalo zachránit. Takzvané sympatické onemocnění druhého oka chlapce připravilo o zrak zcela. Jako
desetiletý byl přijat do Národního ústavu pro mladé slepce v Paříži. Budova ústavu byla vlhká, mnoho chovanců trpělo křivicí a tuberkulózou                         
Louis Braille se nejen výborně učil, ale byl také manuálně zručný a hudebně nadaný (hrál na klavír, varhany a violu).
V letech 1824 - 1827 zastával funkci pomocníka mistra v dílně na zhotovování domácích střevíců. V letech 1827 a 1828 mu byla svěřena skupina žáků k liternímu vyučování. Roku 1828 byl jmenován pomocným učitelem čili korepetitorem, jak tuto funkci nazýval organizační řád ústavu.
Počátkem třicátých let byl Braille jmenován řádným učitelem ústavu s měsíčním platem 25 franků. Vyučoval francouzské gramatice, algebře, aritmetice a hře na klavír i violoncello.
Roku 1835 se u něho objevily první příznaky tuberkulózy plic. V roce 1840 pokročila jeho choroba do té míry, že musel být zproštěn literního vyučování a bylo mu ponecháno jen vyučování na hudební nástroje. Roku 1842 musel být uvolněn ze všeho vyučování. Ministerstvo Braillovi povolilo další pobyt v ústavu, aby se zde mohl léčit. Varhanické místo v kostele Saint Nicolas des Champes však zastával i nadále. U lazaristů, kam později přešel, působil až do prosince 1851.
V noci ze 4. na 5.prosince onoho roku dostal těžký záchvat chrlení krve a o měsíc později dne 6.ledna 1852 zemřel. Ve svém rodišti byl pohřben 10.ledna.                
Braillův původní záměr byl jen spolupracovat na zdokonalení Barbierova písma, které bylo v ústavu používáno. Šlechtic a dělostřelecký důstojník Barbier se zabýval myšlenkou vytvoření tajného a rychlého písma pro vojenské účely, přesto je nabídl ředitelství pařížského Národního ústavu pro mladé slepce, kde se s ním ihned počaly konat pokusy. Tímto písmem byla v roce 1827 vytištěna pro nevidomé kniha anekdot.                                                              
 
Barbierovo písmo bylo přijato chovanci celkem příznivě, protože se jim četlo lépe než do té doby používaná vypouklá latinka. Vadilo jim však to, že nerespektovalo francouzský pravopis. Barbier se domníval, že je pravopis pro nevidomé zbytečností, že jim zcela postačí, mohou-li text zapsat a přečíst.
První upravenou soustavu připravil Louis Braill v roce 1825, tedy v době, kdy mu bylo teprve šestnáct let. Zveřejnil ji roku 1829 ve dvaatřicetistránkové brožuře, tištěné vypouklou latinkou pod názvem "Způsob psaní slov, hudby a chrámového zpěvu pomocí bodů k užívání slepci, pro které jej vytvořil Louis Braille, korepetitor Národního ústavu pro mladé slepce".
V druhém vydání Braillovy brožury z roku 1837 nabývá jeho abeceda současné podoby.
Nejstarší tištěná kniha Braillovým písmem je Zeměpis Asie a Francie. Základy notopisu byly hotovy již v roce 1835.
Abecedu Louise Brailla přijali jeho spolužáci nadšeně, ale učitelé k ní měli značné výhrady. Zdálo se jim, že bodové písmo staví další bariéru mezi vidomé a nevidomé. Roku 1830 bylo žákům povoleno používání tohoto písma při psaní písemných úkolů. Vyskytla se i období, kdy byloBraillovo písmo zcela zakáno.                 
 
Zdá se, že Braille počítal s mezinárodním uplatněním své soustavy, protože jeho brožura z r.1837 obsahuje text "Otčenáše" francouzsky, anglicky, německy, italsky, španělsky a latinsky. Později bylo Braillovo písmo upraveno i pro jazyky, které nemají hláskové abecedy, jako pro japonštinu a čínštinu.
Oboustranný tisk, nejdříve meziřádkový a později mezibodový, hlavně pak zavedení zkratkopisu v některých jazycích (němčina, angličtina a francouzština) podstatně zmenšilo objem knih. Psací stroje výrazně urychlily a usnadnily psaní bodového písma. Je pozoruhodné, že Braillovo písmo „si rozumí“ i se současnou počítačovou technikou a tato kombinace výrazným způsobem rozšiřuje a zefektivňuje přístup nevidomých k informacím.
Braillovo dílo bylo v plné míře doceněno až po jeho smrti. Podle posmrtné masky vytesal sochař Jofron z mramoru Braillovu bustu, která byla odhalena ve vestibulu nového pařížského ústavu pro mladé slepce již v květnu 1853. V Braillově rodišti postavili svému slavnému rodákovi pomník.                   
 
Jeho rodný dům byl přeměněn v Braillovo muzeum. Roku 1952 - u příležitosti stého výročí úmrtí Louise Brailla - byly jeho ostatky převezeny do Paříže a slavnostně uloženy v Panteonu. V roce 1975 vzpomnělo UNESCO a Světová rada pro dobro slepců velkoryse 150.výročí vzniku Braillova písma: V Paříži se uskutečnila mezinárodní konference o přínosu Louise Brailla pro nevidomé. Celá řada zemí vydala k tomuto výročí příležitostné poštovní známky, které upozorňovaly širokou veřejnost na problematiku nevidomých. Také v letošním roce připravují mnohé pošty po celém světě vydání známek k výročí Louise Brailla, mezi nimi i Česká pošta.
Vznik bodového písma výrazně napomohl rozvoji gramotnosti nevidomých. Začaly vycházet nejen knihy, ale i časopisy. V českých zemích začal vycházet první český časopis tištěný Braillovým písmem v roce 1917. Jmenuje se Zora a vychází nepřetržitě dosud. Kromě tohoto základního časopisu si mohou abonenti vybrat z pestré nabídky dalších 13 specificky zaměřených periodik podle věkových, profesních a zájmových potřeb. Ta v současné době vycházejí nejen v Braillově písmu, ale i v dalších vhodných formách záznamu pro těžce zrakově postižené – ve zvětšeném typu běžného písma, na audiokazetách, ve formátu MP3 na CD nosičích i přes internetové rozhraní, jakož i v digitálním záznamu na disketách či prostřednictvím e-mailové pošty.
V České republice žije na 60 000 občanů, kteří nemohou číst běžný tisk. Právě jim je určena nabídka redakce Zory. Protože tuto časopiseckou produkci nelze zakoupit ve stáncích s běžným tiskem, je nutné si ji objednat přímo v redakci Zory na adrese: Krakovská 21, 110 00 Praha 1, tel. 221 462 472, e-mail: zora@sons.cz. Zde zájemci obdrží i další informace.


22. ledna
Pěší vycházka k vápenným pecím

Motto: Dej každému dni šanci, aby se stal tím nejkrásnějším dnem tvého života.

Dne 22.1.2009 byla naplánována pěší vycházka do Vendryně, k vápenným pecím. Vápenky se nacházejí asi 2,5 km na východ od vlakové stanice Vendryně. Pěšky bychom k nim došli po zelené turistické značce, která vede na Velkou Čantoryji. Na místo jsme dorazili částečně autobusem a pak asi 20 minut pěšky do mírného kopečka. U pecí je nový přístřešek s informační tabulí.

Pece pro pálení vápna byly ve Vendryni postaveny na počátku 19. století, kdy vyvstala potřeba dodávek vápna pro nové železárny na Třinecku. Těžba železné rudy byla sice roku 1895 zastavena, vápenky však zůstaly v provozu pro potřeby místních obyvatel a hlavně dodávaly vápno pro Třinecké železárny. Definitivně vyhasly až v roce 1965, kdy byla ukončena těžba i v přilehlých vápencových lomech. Pece stojí ve Vendryni dvě. Starší kamenná je kruhovitá, vysoká 9,3 m a u kořene má průměr 3,7 m. Mladší je z cihel zpevněných ocelovými obručemi, je také kruhová a vyšší než 10 m. Pod přístřeškem jsme strávili asi hodinu, kdy nám pan Sliž udělal přednášku o této technické památce a hlavně vysvětlil, jak fungovala. Při této příležitosti nám nabídly členky našeho kolektivu dobré koláčky, cukroví a další něco na zahřátí, neboť byla dost zima.

Potom jsme se pomalu přesunovali do hospůdky na Gornionce. Cestou jsme se ještě zastavili na hřbitově, poklonit se památce Vandy Dyrczykové, naší bývalé člence SONSu. V hospůdce na nás čekali další naši členové, kteří nemohli jít s námi k pecím. Tam jsme se zahřívali teplým čajem a jinými nápoji. Pak byl na řadě dobrý guláš.

Dobrá nálada nás neopustila, vykládaly se vtipy, zpívalo se a tak jsme strávili pěkné odpoledne v dobrém kolektivu příjemných lidiček.

P.S. Výsadou života je být tím, čím jste. Je lépe litovat, že jsme něco zažili, než litovat, že jsme nezažili nic !!

13. února
Ples 

Motto: Tanec je nejlepší psychická terapie

Dne 13. 2. 2009 jsme se sešli na našem tradičním, v pořadí již 6. plese v prostorách motorestu Rosea ve Vendryni, abychom se všichni pobavili a zatančili si při dobré hudbě. Začátek byl stanoven na 15 hodin a sešlo se nás přes šedesát.
 
Na úvod při slavnostním přípitku nám pan Molin popřál hezké odpoledne, večer a seznámil nás s časovým plánem dnešního setkání. Omluvil nepřítomnost dětského tanečního páru pro nemoc a to nás moc mrzelo, v minulém roce se nám jejich vystoupení velmi líbilo. Potom jsme se představili a hned na to se podávalo chutně připravené jídlo (plněný řízek s bramborem a oblohou). Pak nám již začal přehrávat diskžokej pan Petr Heczko skladby ze svého širokého repertoáru. Pan Molin vyhlásil dámskou volenku pro celý ples, nebylo třeba nikoho pobízet, kdo mohl, šel na parket a tancovalo se opravdu s chutí.

Po čase se podávaly výborné koláčky z pekárny Bajusz a k nim káva nebo čaj, které nám ochotně dovezli manželé Nieslanikovi. Mezitím se setmělo a my jsme jen z okna sledovali, jak nám obloha naděluje bohatou sněhovou nadílku.

Pak nastal čas na tombolu, sešlo se opět hodně balíčků. Někteří vyhráli a jiní ne, ale tak už to chodí - neštěstí ve hře, štěstí v lásce, jak praví lidová moudrost.

Večer se podávalo druhé jídlo, opět moc chutné a k tomu kdo chtěl i pivo. Potom se opět hodně tancovalo, hudba byla velice pestrá, neměla chybu. Hrálo se i na přání a Eda Molin někdy taky preludoval do mikrofonu. Mezitím pan Dyrczyk přečetl velmi humorný příběh z východního Slovenska, co může způsobit kefír, když je vypitý v nevhodnou dobu. Moc jsme se tomu nasmáli! Také se tančil šátečkový tanec, ovšem bez klekání, aby někdo nepřišel k úrazu.
Čas letěl velmi rychle, při tanci obzvlášť, ani jsme se nenadáli a bylo třeba končit. Moc se nám některým sice nechtělo domů, ale jak to tak bývá, v nejlepším se má přestat. Tanec je prostě droga, zlepšuje náladu, je to levné afrodiazikum. Každý den je takový, jaký si jej uděláme, a ten dnešní byl vydařený.

P.S.
Když je Ti smutno, tancuj!! Tanec rozežene slzy.
Když máš vztek, tancuj!! Mysli jen na tanec a myšlenky na zlobu jsou pryč.
Když je Ti dobře, tak taky tancuj, aby Ti bylo ještě líp !!

26. března
Výroční  členské shromáždění
 
Dne 26. 3. 2009 jsme se sešli v sále restaurace Burian na výročním členském shromáždění, abychom zhodnotili činnost za období od 27.3.2008 do 26.3.2009. Shromáždění se zúčastnilo 60 členů a 2 doprovody. Průběh shromáždění řídil pan Karel Sliž, kterému patří poděkování.
Byly přečteny zprávy: výroční zpráva, zpráva o hospodaření, rámcový rozpočet pro r. 2009 a zpráva revizní komise. K těmto zprávám se mohli členové vyjádřit v diskusi. Výhledový plán klubových setkání pro r. 2009, rámcový plán aktivit mimo Senior klub pro r. 2009 a rámcový rozpočet pro r. 2009 byly schváleny bez připomínek.


8. dubna
Velikonoční vycházka

Motto: Symboly přivolávají jaro.

Pravidelné klubové setkání členů naší organizace, konané dne 8. 4. 2009 se neslo ve znamení přicházejících svátků velikonočních.

Tyto svátky jsou každý rok v jinou dobu. Pohyblivé datum a vrtkavé počasí ovšem nezabrání tomu, aby svátky jara měly vždycky stejnou tvář.
Velikonoce jsou podobně jako Vánoce, jakýsi ostrov jistoty v neklidném oceánu všedních dnů. Barvení vajíček pro koledníky, zelené osení v misce na stole, tradiční jídla, jako je velikonoční nádivka, beránek, mazanec, jidáše, dále koleda a všechny příslušnice ženského rodu od 2 - 100 let v okolí navštívené
s pomlázkou, vajíčkové dobroty - bez toho si nelze Velikonoce představit. Taky naše velikonoční výstavka stála za to. Ať už to byly dovedně zhotovené výrobky ze sena - zajíc, beránek a kuřátka. Dále velikonoční hnízdo,věnec, domácí chléb, perníčky různých tvarů a zdobení, ve váze jarní květiny, různé figurky zajíčků, kuřátek a slepiček. Nesmím ovšem zapomenout na překrásná háčkovaná vajíčka, která nádherně ozdobí každý svátečně prostřený stůl. Pak tam byly k vidění i pletené výrobky z příze, papučky a ponožky.
 
V rámci programu byla přednáška primářky MUDr. Vlachové o onemocnění makulární degenerace oka. Byla velmi zajímavá a poučná a na závěr jsme si mohli vzít test pro kontrolu zraku na toto onemocnění.
 
Jelikož byly svátky velikonoční za pár dní, návštěvnost byla menší, jen 37 lidí. Závěrečnou tečkou bylo ochutnání některých výrobků. Výstavka byla moc pěkná, je dobře, že se Velikonoce dodržují, nějaký zvyk, nějaká tradice, nějaký rituál. Jiný kraj, jiný mrav, ale všude něco. Když slavíme Velikonoce, největší křesťanský svátek (ať je jakkoliv kraťoučký, přece jen každý rok přijde) jako bychom opevňovali přístav, který se nazývá rodina. I naše společenství SONS je taková jedna velká rodina.




16. dubna
Výlet do Puncowa
 
Dne 16.4.2009 jsme se vydali na plánovanou pěší vycházku do polského Puncowa. Sraz účastníků vycházky byl na konečné autobusové zastávky Osůvky, kam se někteří členové dopravili auty nebo autobusem, a ti, kteří to měli nejblíž, tak pěšky.
 
Pomalou procházkou jsme se společně vydali směrem k bývalé Polské celnici (Placowce) - ta již neslouží svému účelu. Cestou nás p. Molin upozornil na kamenný kříž, který u lesíka těsně u hranice nechal postavit jeden polský kněz před 2. světovou válkou. Rád tam sedával, protože odtud   měl krásný výhled do údolí a na Beskydy. Nyní již však výhled znemožňují vzrostlé stromy.
 
Od „Placowki“ jsme sešli z kopce směrem do Puncowa, do restaurace p. Buriana, u kterého jsme měli objednané posezení včetně jídla a pití. Hospůdka byla příjemná, čistá, personál milý a ochotný. Nejčastější objednávkou jídla byl guláš a dršťková polévka. Další jídla byla dle přání, např. výborné uzené koleno se zelím. Jídla byla tak dobrá, že si je někteří kupovali i domů.  
 
Vzhledem k nádhernému počasí jsme se přesunuli ven pod pergoly, kde následovala družná zábava do odpoledních hodin. Před cestou zpět jsme se byli ještě občerstvit v restauraci a rozloučili jsme se s příjemnými majiteli a pomalou chůzí do kopce jsme se vydali na cestu domů.
 
Byl to pro účastníky příjemně strávený krásný jarní den.
 


15. - 16. května
Tmavomodrý svět
  
V Brně proběhl 20. ročník tmavomodrého festivalu, a to dne 15. a 16. května 2009. Jeho součásti je setkávání uživatelů elektronických kompenzačních pomůcek jak pro práci, tak i pro volný čas. A toto setkání již proběhlo po osmnácté.
V sobotu brzy ráno, když se človíček toho chtěl zúčastnit, tak mu nic nezbylo než  brzo vstávat a vypravit se do Brna. V brzkých ranních hodinách, za pěkného počasí se přesouváme na vlakové nádraží, osobákem do Karviné, kde je přestup na expresnírychlík, a teď to je výhoda, kdy zavedli takzvanou taktovou dopravu  je to  teď velmi výhodně se do druhého největšího města republiky pohodlně vlakem přepravit,  cesta trvá necelých dvě a půl hodiny. Za pěkného,ale větrného času přijíždíme do Brna, ale vlak. Nádraží a hlavně okolí mě zklamalo v tom, že si nelze dát něco teplého jak k pití či k zakousnutí, protože to teď majitel Vietnameci když kolem člověk procházel, tak ho to odradilo od návštěvy. Brzy se jsme se dostali k Bílému domu na Žerotínovému náměsti, kde tento festival probíhá a to tak, že pře tímto domem na volné ploše vždy v pátek předvádí své umění výcvikové centrum vodících psů z Prahy a výjimečně v sobotu předvádělo na volné ploše své umění středisko výcviku asistenčních a vodících psů z Adamova. Protože jsme u domu Břetislava Bakaly-bílý dům byli moc brzy, tak jsme si chvíli počkali, kdy se otevře kafe bar, abychom se občerstvili, je zde v nabídce jak teplé i studené alko i nealko nápoje, mají jídelní lístek jak v černotisku, tak i v bradlu a v budoucnu možná i v hlasové podobě, nechme se překvapit. Čekáme, až si firmy připraví své stánky a pak nás do předsálí Břetislava Bakaly mohli vstoupit, měli ty stánky jak po levé i pravé straně, byli to jak známé firmy a to: Adeptech, Galop, Spektra, prodejna pomůcek z Olomouce, sagitas Brno, ace design.
V pátek je pouze výstavní část a v sobotu je pravidelně přednášková část, kde se dovíme co nového a zajímavého si firmy pro nás připravili. Nejdřív nás přivítal za organizátory pan Konečný, který nás jak přivítal, tak nás seznámil s programem přednáškové sekci. Pak i trochu o historii těchto setkávání a i o memoriálu p. Zdeňky Vernarské.
Systém přednášek byl, že firma předvedla své novinky a dotazy a vyzkoušení bylo na každém u jejich stánku.
Jako první vystoupila firma Galop s novinkou – a to u mobilních telefonů a ten program se jmenuje bibliotek, funguje na bázi vebového rozhraní a přes vyhledavací formulář si najdete knížku a najde to ve všech dig. Knihovnách určené pro zrak. Postižené. Když v určité knihovně máte registraci, tak si ji stáhnete a pomocí hlasu vám to v mobilu přečte dispozici k čtení knížek sou tři hlasy, ale podle mě je zatím nejlepší pro mobily s otevřeným oper. Systémem je nejlepší hlas Eliška.          
Jako druhý vystoupil pan Fenz, ten představil gps navigaci v mobilu s programem loadstone, vysvětlil, jak funguje a k čemu je určen.
Jako třetí předvedli své novinky pracovníci fakulty Elektronické katedry počítačového disajnu a grafiky a to program navigace nevidomých a slabozrakých v uzavřených objektech.
Program se jmenuje naviteriér, a to s pomocí mobil. Telefonu, v krátkosti předvedli jeho využití, ale tento program je zatím v vývoji a dále se  pracuje.
Jako další se představili pracovníci firmy Adeptech, ti představili mluvící telefon windows mobile ozvučený programem smart hal a bezdrátový intuitivní brazilský řádek, který lze mobil tímto řádkem ovládat, dosah je dvanáct metrů, tento řádek je velmi malý, výdrž baterie je dvacet hodin práce a když ti, co se zapomenou a dlouho pracují, aby se jim zápěstí neunavilo, tak se o stoosmdesát stupňů řádek otočíte a můžete dál pracovat.
Další firma, která se představila je nová a moc ještě neznámá a to je Dinasy Brno, která se zabývá diskrétní navigaci ve velkých objektech, jako je galérie, nemocnice a haly a stručně popsala, na jakém principu tato navigace funguje a je taky ekologická a další zajímavosti, oficiálně začne fungovat od června, kanceláře bude v Brně a v Praze,dinasis je diskrétní informační a navigační systém pro nev. A zrak. Postižené.          
A jako poslední vystoupili se svými novinkami firma Spektra s hlas. Výstupem pro mobilní telefony a to falos-zoom, je to jak hlas. Výstup pro mobilní telefony i zvětšovací program, dá se použí jak zvětšovací program a hlas. Výstup nebo jednotlivě, prodává se s tel. Nokia E51, za cenu necelýchtřináct tisíc, ale má krom hlasu i překlad. Slovník.
A na závěr proběhlo finále memoriálu Z. Vernarské. Vedl to pan Pavlíček, který byl nestorem této soutěže a jaké téma měli soutěžící k dispozici?
Byly tyto téma: brazilský zobrazovač, textový editor, hlasové editory, internet a hudební editory otázky byly odstupňovaný dle obtížnosti ai bodově od deseti bodů do padesáti, soutěžící měl možnost se zeptat publika,  za správnou odpověď dostal polovic. Krom ceny pro vítěze a dalších čtyř se umístěných byla cena pro nejmladšího a nejstaršího účastníka abyla i cena útěchy.
Ale tohoto finále sem se nezúčastnil, abych sem si stih prohlídnout některé pomůcky, a to u Galopu, to byl porovnání mobilu od Nokii a to e51 a e66, ty mají tlač. Číselného  formátu příliš natěsno, pro mě by to nebylo, ale pro někoho dalšího ano, ale oslovila mě nokia n82, jak na pohmat, tak i tlačítka číselného formátu i kurzorového kříže, který byl taky dosti hmatný, a protože v přednáškové sekci se nevešel předvedení novinky od f. Ace design a to ovládání počítače hlasem a to program my voice s kombinací s hlas. Programem win monitor 1.9.
Pln nabitých dojmů a informací sem se vracel k odjezdu z Brna,ale při přijití na nádraží jsme se dověděli, že z důvodů mimořádné události budou vlaky dosti opožděny,ale naštěstí náš vlak do Bohumína ten přijel naštěstí včas a my se s malým zpoždění dostali do Bohumína a opožděným expresem jsme šťastně dojeli domů, je to rozdíl mezi Brnem a našimi malýma nádražíčkami,je to poznat. Takže to je taková malá sonda v novinkách se pro nás chystající i věcí, který se človíček dověděl.
 


21. května
Vaječina na Ranči na Pasekách
 
Tradiční smažení vaječiny se v tomto roce uskutečnilo dne 21. 5. 2009 na Ranči v Bystřici Pasekách. Za krásného letního a slunného počasí nás autobus p.Mitrengy dopravil na místo určení. Usadili jsme se v sálu hostince a chvíli čekali na dojezd aut, kterými přijeli ostatní.
Po uvítání a seznámení účastníků s programem se v 11.00 hodin podával chutný guláš s chlebem. Jelikož bylo krásně a teplo, rozešli jsme se po okolí a usadili pod pergolami venkovního areálu Ranče. Odpoledne přijeli nám již důvěrně známí muzikanti p.Tacina a pan Jozef. Ve 14.00 hodin se podávala vaječina, hlavní jídlo ke kterému jsme se sešli, usmažená dle tradice na ohni venku. K jídlu se podle přání účastníků podávalo malé pivo, káva nebo čaj.
Všem chutnalo a pak se již rozproudila zábava, zpěv, vyprávění vtipů i soutěž ve zpěvu mezi jednotlivými stoly.
V 17.00 hodin se na krátkou dobu zábava přerušila a podávala se krkovička pečená na rožni. Všechna podávaná jídla si všichni pochvalovali, za což patří dík personálu uvedeného pohostinství.
Zábava probíhala dál, všichni zapomněli na běžné starosti a bavili se od srdce.
Před 19. hodinou jsme museli veselí ukončit a nastoupit do přistaveného autobusu. Naši muzikanti nám ještě na rozloučenou v autobuse zahráli.
Byl to zase jeden krásně prožitý den, za krásného počasí a v družné zábavě, za což patří dík radě naší organizace, jejíž členové všechno zorganizovali.