22. června - 30. června 2007
Vzpomínky na toulky po Severu
 
Je krásné páteční dopoledne, doma stoupá cestovní horečka na maximum, provádí se poslední kontrola zavazadel a ve 14 hod. odjíždíme lux. busem vstříc našemu dobrodružství. Jablonec nad Nisou je naší první zastávkou na základně cestovní kanceláře, u které jsme si naši dovolenou objednali. Uvítal nás asistent jménem svým i cestovní kanceláře, popsal trasu a sdělil nezbytné informace. Povečeřeli jsme v útulné restauraci zvané Viking. Prohlédli si město a v pátek 22.06.07 21.15 hod. nastoupila nová posádka autobusu s průvodcem, který bude po dobu naší dovolené k dispozici.
Republiku opouštíme ve Varnsdorfu, vjíždíme na území Německa, přes Dresden, Kotbuz, mimo Berlín do Rostoku, kde máme přijet v 5 hodin následujícího dne. Dovídáme se o lodi, kterou poplujeme do Dánska.
Před překročením hranice jsme měli delší přestávku ještě v Německu. Cesta z Jablonce do Rostoku trvala cca necelých 8 hod. i s přestávkami. V sobotu ráno nás přístav uvítal ranním oparem. Se zájmem jsme pozorovali naloďování dopravních prostředků na trajekt a pak se nalodil i náš autobus. Poté jsme již uvnitř vystoupili z autobusu a přesunuli se do prostoru pro cestující.
Plavba probíhala za klidného moře, ani jsme nevěděli, že plujeme. Trajekt se jmenoval po nástupci na dánský trůn, korunním princi Frederikovi. Cílem byl dánský přístav Genser.
 
Dánsko, sobota 23. 06. 2007
Byli jsme hezky přivítáni, dovídáme se něco o historii i současnosti země. Dánsko je velmi bohatá a rovinatá země, nejvyšší bod je hora o nadmořské výšce 170 metrů nad mořem, od středu země mají k moři 70km, je zde vysoká úroveň cyklistických stezek, na jednoho obyvatele připadají tři kola. Jak rozloha  země,  tak  i počet obyvatel je menší než naše republika. Tři historické paralely:
Víte proč vzniklo rčení „Pije jako Dán“? To bylo takto: Když v druhé polovině 17. století za 30ti-leté války oblehli Kodaň dobyvatelé a nevěděli, jak se zmocnit města, otrávili studny. Obránci na to přišli a začali pít pivo a tím zachránili nejen sebe, ale i město.    
 
Dále 15. 06.1216 se datuje vznik vlajky a je s anglickou vlajkou nejstarší na světě.           
Ta třetí:  Když  se  Marie Přemyslovna  vdávala  za  dánského  krále,  jako věno přinesla recept na vaření piva.
Co jsme navštívili v Dánsku?  Nejdřív naše kroky směřovaly do muzea piva Karlsberg, kde jsme si prohlédli jak historické vaření piva, tak i současnost. Přesunuli jsme se přes park a konírnu do místnosti se suvenýry a ochutnávkou piva, která je v ceně vstupného. Pivo bylo dosti silné, proto se musí ochutnávat s rozmyslem.  
Další naše kroky směřují za vydatného deště do přístaviště. Toto město je propojeno kanály. Obdrželi jsme od našeho průvodce malou mapku s označenými objekty, jelikož nám nemohl simultárně překládat výklad přidělené průvodkyně, protože ji nebylo rozumět - směs němčiny, dánštiny a angličtiny.
Potkáváme loďky ozdobené květinami, po pobřeží jezdí ozdobený autobus a to je známka, že studenti tímto způsobem slaví konec školního roku a úspěšné zvládnutí maturit.
Poslední zastávka byla v muzeu voskových figurín, v 1. patře byly „voskovky“ králů rodů z Norska, Švédska a Dánska. V přízemí byla místnost pro fanoušky hororů. Jelikož nám zbylo trochu času, navštívili jsme s mamkou historické náměstí s radnicí z 16. stol. a poslechli si hrající orloj. Viděli jsme i historický barometr, kde turisté podle obrázku panáčka poznají, jaké bude počasí. Když má roztažený deštník, bude pršet.
Přiblížil se čas odjezdu a přesunu na další trajekt mezi Dánskem a Švédskem.
Kolem 14.15 hod po krátkém pobytu opouštíme Kodaň a míříme do přístavu Helsinbor. Plujeme velice krátkým trajektem, je to přes úžinu, jejíž jméno si nepamatuji a budeme se plavit 20 min. Trajekt, kterým jsme se plavili do Švédska, se jmenoval Hamlet.  Byli jsme upozorněni, že v dáli uvidíme zámek Kronborg, kde Shakespeare zasadil děj své hry Hamlet kralevic Dánský      Sobota 23. 06. 2007, 15.40 hod. vjíždíme na území Švédska a to je znát, že jsme již v Skandinávské zemi. Jsou tu velké vzdálenosti, připluli jsme do přístavu Helsinborg a odtud do Jošepingu, je to 310 km a na ubytovnu ještě dalších 35 km. Asi po 3,5 hodinách přijíždíme na ubytovnu cestovky, situované v pěkném prostředí a to na Anennbergu. Je to v poklidné přírodě v blízkosti jezera, ve volném překladu “Labutí jezero“.                                          
Před ubytovnou nás přivítal sám šéf, ubytovali jsme se a k večeři jsme dostali sklenici vynikající vody.
 
Neděle  24. 06. 07 Grena a okolí.
Za ranního krásného počasí jedeme s naším průvodcem panem Šmídem poznávat okolí. Vyprávěl nám o největším svátku Švédska a to je Mitsomar - letní slunovrat, kdy Švédové snědí nejvíce dortíků a jiných sladkostí s jahodami.  Zkrátka si užívají volna a slaví. Jeli jsme přes Grenu a tady vznikla následující legenda: když byla doba ledová, tak obr přeskočil planinu, ale obřice to nějak nezvládla a tím vzniklo jezero, které je druhé největší a takto se dostala do znaku tohoto městečka obřice.
Josefovo údolí, sportoviště v předměstí, a čeká nás první návštěva muzea v přírodě       Při okružní jízdě jsme viděli radnici krajského města Jošeping – malé, a pod ní královská cesta, o které se také moc dovídáme. Dál naše kroky směřují do výrobny sladkých špalků polkagríse - tančící prase, zde se dovídáme něco z historie výroby, ale traduje se, že když si tento špalek mentolový koupíš, to znamená, že si laskavý a je jasné, když si koupíš víc kusů, tak  zaplatíš méně. Měli jsme i ochutnávku.
Pak se přesouváme do přístaviště, kde čekáme na loď a ta se jmenuje Kristina de Brahe, byla to údajně druhá manželka učence Tycha de Brahe. Plujeme na ostrov Visingse, výletní místo obyvatel Švédska. Nejdřív si uděláme přestávku, po občerstvení navštívíme kostelík, kde je tato královna pohřbena. Procházíme se a obdivujeme architekturu místních lidí, jejich domků, v oknech mají lampičky a před domy vlajky, tím dávají najevo, že jsou vlastenci. Pak jsme se rozdělili  na dvě skupiny, jedna se jde koupat a druhá na rozhlednu. Nahoru se jde čarodějnickou chodbou, první část je nízká, čarodějnice byla malá - musíme se sehnout a pak po dřevěno-ocelových schodech vzhůru a na vrchol již lezeme jako by komínem. Mamce se výstup moc nelíbil, na rozdíl ode mně, ale nakonec byla ráda, že viděla jezero jako na dlani. Jezero je dlouhé 140 km, 100m hluboké a když se“ rozzlobí“, pak jsou vlny vysoké. Dolů se sestupovalo dobře se zajištěním. Dále jdeme kolem bylinné zahrady, v další si pobrukoval traktor-sekačka na sluneční akumulátor a na dálkové ovládání. Majitel nám předvedl, co všechno umí. Pokračovali jsme pak kolem zbytků hradeb-zříceniny hradu a než jsme došli k přístavišti, připravili nám ochutnávku ryb SIKA, je to král tohoto jezera, má maso podobné makrele. Přepluli jsme jezero a vracíme se v podvečer na ubytovnu.
Z neděle na pondělí hustě prší a prší i příští den.
 
Pondělí  25. 06. 07 Jošeping
Za hustého deště jedeme přes Grenu do Jošepingu, nejdřív navštívíme muzeum zápalek a protože je tam maličký sál, nevešli bychom se všichni, tak jedna skupina si zatím sama vyrábí krabičky na zápalky a druhá se díky překladu našeho průvodce dovídá během krátkého filmu něco z historie, pak se skupiny přehodí a máme necelou hodinku k prohlídce historie a i současnosti výroby sirek. Na závěr si můžeme jako suvenýr koupit nejen zápalky, ale i samoškrtky. Doporučili nám, abychom je nezkoušeli škrtat o autobus, o další předměty je to dovoleno. Vyrábějí se tam i zápalky do krbu.
Přejíždíme za deště do městečka Huskwarna, navštívíme muzeum a huskwarna znamená město a Husqarna - vodní nádrž. V přízemí jsou pro pány kluky – motorky Enduro, plochodrážní i pro běžný provoz. Vyrábělo se tady  od zbraní přes zmiňované motorky, bílé zboží, a nyní se zabývají zahradní technikou.
V 70. letech tato firma spolupracovala při výrobě plochodrážních motorek a také spolupracovala s Jawou. V prvním patře pro dívky a dámy něco nejen pro kuchyni, ale i zařízení prádelny, mandlovny, a to jak historické, tak i nejmodernější zařízení. Prohlídka nám trvala něco přes hodinu. Pak se jdeme podívat na dopravní terminál. Je umístěn v malém podloubí, autobusový i železniční jsou kousek od sebe. Odbavovací budova pro oba je společná a jak to funguje? Je to rozděleno na mezinárodní a vnitrostátní expres, dále pro městskou a příměstskou dopravu. Doprava je tak plynulá, že neznají přeplněné autobusy, a vlaky! To je mé hobby a podle nich se dá nařídit hodinky. Měli jsme příležitost se o tom přesvědčit, pak jsme šli do směnárny a náš průvodce nám dělal navigátora, protože jsem to nemohl sám vyzkoušet i mnozí z nás, kteří se s tím ještě neměli příležitost zatím setkat.
Další naše cesta vede za deště busem do multinákupního centra, kde jsou přehledně označená jednotlivá oddělení jak písmeny, tak čísly. Nakoupili jsme si různé speciality a hlavně utratili dost peněz. V IKEA nás zaujal systém pokladen,  jedny pro stálé zákazníky a další pro náhodné. Zlatým hřebem byla návštěva akvaparku v růžovém háji, která trvala asi 3 hodiny. Jsou tam tyto atrakce: velký bazén, ve kterém vždy v určitou hodinu upozorní koupající, aby případně opustili bazén, protože přijdou silné, dvou a půl metrové vlny. Pro děti je tam řeka a také malý bazének – relaxační. Čtyřicetimetrový tobogán zlákal mamku, odvážně se spustila dolů  a vše dopadlo dobře, až na malou kolizi při dopadu do vody. Tři hodiny uběhly rychle a my mokří, ale šťastní a plní zážitků, se vracíme na ubytovnu.
 
Stockholm, úterý 26. 06. 07
Budíček máme ve 4 hodiny, protože nás čeká velmi daleká cesta, asi 520 km. Hlavní město Švédska Stockholm se rozkládá na 14 hlavních ostrovech, které jsou propojeny mosty a tunely. Jezdí zde nadzemní dráha, která v centru města klesá hluboko do podzemí, kde ve stanicích  jsou i malé galerie.
Seznamujeme se s programem, který je jak obvykle dosti bohatý a  náročný.
Dovídáme se o královské rodině, nyní vládne král Karel Ludvík XVI., je z větve Bonapartů, je postižený a přesto vystudoval dvě vysoké školy. Jeho manželka -královna je napůl Němka a Brazilka, vzali se na letních olympijských hrách v Mnichově v r. 1972. Mají 4 děti, a to tři dcery a jednoho syna a právě princezna Viktorie je nástupkyní na trůn, koluje fotka tohoto královského páru. Dále se dovídáme něco z historie radnice, ve které se rok co rok 10. prosince předávají ceny Nobela za literaturu, ekonomii, chemii, lékařství a fyziku. Viděli jsme výměnu stráží doprovázenou hudbou. Dále nás čekala procházka starým městem a návštěva dvou katedrál, smuteční či korunovační, dle zájmu. Pak staré město a muzeum krále Vase, nové královské sídlo Drottningholm, kde jsou v parku památky z rudolfínské éry, které za 30ti-leté války a vyplenění Prahy převezli do Švédska. V parku je také hrobka dánského krále a další pamětihodností. Dostáváme instrukce, kdybychom potkali královský pár, jak se zachovat, jak je pozdravit atd., po dvaceti minutách se přesouváme busem před radnici, kde nás průvodce informuje, jaký velký zájem je o prohlídku, že je třeba si půl roku dopředu prohlídku objednat. Přímo na místě jsme se přesvědčili o tom, jak je pamatováno na nevidomé či vozíčkáře. Všude byly zřetelné vodicí linie pro nevidomé i rampy pro vozíčkáře včetně bezbariérových výtahů. Nejdřív naše kroky vedly samozřejmě do modrého sálu, kde jsou slavnostně předávány Nobelovy ceny, jsou tam i fotografie laureátů a mezi nimi dva naši, a to p. Heyrovský za chemii a p. Seifert za literaturu. Této akce se vždy zúčastní na 1300 hostů. Dále se přesouváme do rytířského sálu, kde je celý ceremoniál slavnostně zakončen. Procházíme jednacím sálem, zlatým sálem a na závěr oddacím, kde za 120 min. oddají 24 manželských párů, to je krátký obřad, dlouhý obřad trvá až půl dne. Oddávají i cizince zdarma, za tři minuty.     Pokračujeme v prohlídce a nyní jsme před bustou krále Gustava Adama III., kde se pak za ní nachází královský palác, který slouží pro oficiální záležitosti a ceremoniály a právě před tímto palácem se odehrála výměna stráží s hudbou. Měli jsme dobrou pozici jak pro fotografování, tak i filmování. Akt výměny stráží se skládá ze sedmi krokových variací a asi pěti hudebních čísel a to celé trvá necelou hodinku. Poté jsme se rozdělili do dvou skupin, jedni šli do smuteční katedrály a další k jezeru, odkud si mohli nafotit a nafilmovat radnici. Pak se skupiny spojily a šly na místo, kde se za dánské nadvlády povstalci pokusili toto město osvobodit, což se jim nepodařilo a jako odplata bylo asi 80 rebelantů popraveno. To se odehrálo v 2. pol. 17. stol. Dále nás čekala prohlídka korunovační katedrály. Byl to zážitek pro všechny, kteří se zajímají o historii.
Pak nám asi na 1,5 hod. dal rozchod, mohli jsme se toulat po starém městě i pěší zónou a dostali jsme pokyny, na co si dát pozor, abychom si nezkazili dovolenou. Po smluvené době jsme společně odjeli do Vasova muzea, kde je dřevěná plachetnice, která měla být použita proti spojeneckým vojskům Rakouska - Uherska a dalších pod vedením Valdštejna a měla být novou zbraní, ale král si dal různé požadavky, které se stavitelům nelíbily, ovšem nemohli nic dělat, když to sám král nařídil. Tak se stalo, že po slavnostním aktu a spuštění na vodu se přetížená loď, naložená děly, potopila. To se odehrálo v r. 1660. Tato plachetnice pak spočívala tři staletí na mořském dně,  až v r. 1960 ji opatrně vytahovali, polévali a nyní, kdy je vystavena v muzeu, je naimpregnovaná speciálním prostředkem. Je tam rovněž speciální klima. Potěšilo mě, že jsem si mohl všechno ohmatat, a to jak „námořnické nádobíčko, tak i  výstroj a výzbroj.  Během prohlídky jsme si vyslechli asi půlhodinové povídání o vytahování lodi.
Součástí muzea je ledoborec, který je zakotven za budovou a dal se projít celý. Minolovku jsme si nemohli prohlédnout, jelikož byla pro opravu uzavřena.
Závěrečnou tečkou návštěvy města byl hřbitov cestujících trajektu Estonia. Jak k tomu došlo? Švédové tuto loď prodali Estoncům s tím, že nesmí vyplout na mezinárodní vody, což oni porušili. Asi v půli cesty došlo ke katastrofě. Byli kolem toho různé verze, ale hlavní příčinou bylo otevření bočních vrat, kudy se najíždí do nákladního prostoru. Vrata byla poškozená, proto se otevřela, dovnitř vnikla voda a loď se potopila. Z celkového počtu 1500 cestujících a posádky se zachránilo 660. Obětem katastrofy zřídili malý hřbitůvek, který je blízko muzea. V den výročí katastrofy král zaplatí pozůstalým cestu na místo tragédie, spouštějí se tam svíčky a věnce. Loď je zalitá betonem, je vytvořen speciální sarkofág, aby pseudoturisté - hledači senzací ji nemohli vykrádat.
Tak to byla taková naše maličká poklona a úcta lidem, kteří se nezachránili.
Po 17. hod. opouštíme město. Na ubytovnu jsme přijeli kolem 23. hodiny, unavení, ale plni zážitků a informací.

Středa  27. 06. 07 Geteborg
Je to město, které postavili Holanďané v 17. stol., během jízdy se dovídáme o zdravotní péči, že každý obyvatel je povinen podrobit se minimálně dvakrát ročně preventivní prohlídce, nemocnice jsou pro spádové oblasti s cca 300 tis. obyvateli a další zajímavosti, týkající se  sociální i daňové oblasti. První zastávku máme na letišti, kde jsme si mohli směnit peníze a hlavně nasát letištní atmosféru a pozorovat čilý provoz moderního letiště. Geteborg má tolik obyvatel jako Brno - 500 tis., pak se přesouváme k budově, kde je burza živých mořských úlovků. Průvodce mi dal na dlaň živého malého ráčka. Přesouváme se dál a tam nám nabídli bagety plněné krevetovým a lososovým salátem. Pak jsme se šli projít do zoo parku, oblíbeného výletního místa zdejších obyvatel. Jako první jsme uviděli lachtaní rodinku i s malým představením. Obdivovali jsme okolní přírodu, na rozloučenou pak připlula maminka i s malými, ale hned odplula, pak jsme šli dále a viděli i slyšeli černé kozy, prasátka a obdiv si zasloužil los, který je králem Skandinávie a zároveň velkým nebezpečím pro motoristy. Při srážce s tímto zvířetem zahyne za rok na švédských silnicích 1600 řidičů. Celková váha zvířete je od 550 kg do 800 kg, hlava váží cca 35 kg i s parožím. Dále jedeme kolem přístavu, který kdysi byl místem, kde se stavěly lodě, ale dnes je z toho nákladní terminál. Pak jsme uviděli kopii amerických dvojčat a míříme k přístavu, kde se trajektem v rámci místní přepravy dostáváme do míst, kde kdysi ledovec vytvořil ráz krajiny a je tam i cedule, je to konec cesty i konec světa a je to v oblasti humřího zálivu. Po návratu do města jsme při okružní jízdě viděli atletický stadion s kapacitou 60 tisíc diváků, dále vlakové nádraží a jejich moderní expresy, kterým se bohužel naše Pendolino dosud nevyrovná.  Jedeme přes staré město, dále kolem sochy boha námořníků Neptuna, vidíme část moderní architektury, budovy opery, knihovny, závodů firmy Volvo, kde se vyrábějí auta a mají je označené čísly, tak např. č. 20 je pro ženy - preferují design, komfort, kvalitu a spolehlivost. Odbory úzce spolupracují s firmou a starají se, aby zaměstnanci nebyli poškozováni či bezdůvodně propouštěni. Dále jedeme k universumu, kde je nejdražší vstupné ze všech míst k prohlídce, stálo 135 šv. korun. V přízemí a v prvním patře je expozice- tropická fauna, pak jsme šli kolem mořských akvárií, ve kterých plaval bílý žralok, nad hlavou pluli humři a šuměla jak řeka, tak i moře, zkrátka bylo se na co dívat. Ve vyšších patrech je expozice, která zábavnou a multimediální formou přibližuje vznik života a další zajímavosti, líbí se to hlavně dětem, ale i dospělí si přijdou na své. Největším mým zážitkem byla kabina raketoplánu, mohl jsem si vše ohmatat a když jsem se k raketoplánu  blížil, tak byli natolik pozorní, že mi  uvolnili místo, oni totiž vědí, jak jednat se zrakově postiženým. Předvedli nám start raketoplánu, oblet a přistání, co se v kabině - replice děje, jaké jsou pocity. Všechno je formou multimedia, přesto to byl velký zážitek.
Přesouváme se k zábavnímu parku, zde opět vedou k hlavnímu vchodu vodicí linie pro nevidomé. Obdržíme speciální čipovou kartu a teprve u jednotlivých atrakcí nakoupíme určený počet kuponů. Přicházíme k „domu hrůzy“, ale tam jsem nešel, poté co jsem se dověděl, co se tam odehrává. Nejvíc jsem se těšil na horskou dráhu. Je jediná v Evropě, dřevěná konstrukce je vysoká 40 metrů a má při jízdě sklon 70 stupňů. Musel jsem svést s mamkou tvrdý boj, jelikož nesouhlasila s tím, abych si splnil velký můj sen. Průvodce se nabídl, že se mnou pojede, ale nakonec mě doprovodila moje sestřenka. Ze skupiny nás šla polovina. V každém druhém poschodí byl návod, jak se máme připoutat a jaká pravidla je nutné dodržet. Pokyny byly napsány ve všech světových jazycích a pro lepší pochopení vyobrazeny názorně. Všechny věci, které by se během jízdy mohly uvolnit, jsme odevzdali do úschovy. Vstup stál 6 kupónů. Musím své zážitky podrobně popsat, jak jsem 5min a 12 sekund jezdil na horské dráze. Čas jsem přesně sledoval na mých spolehlivých hodinkách, které jsou všude se mnou. Před závorou jsme čekali na příjezd vagónku pro 10 cestujících, připoutali jsme se a přiklopili dřevěnou desku. Pracovník této dráhy nás zkontroloval a pak jsme čekali na zelenou. Dispečer dostal pokyn a my se rozjeli. Pomalu vyjíždíme na rampu a vzápětí to začalo! Jedeme rychlostí 90km/hod. a čeká nás první sešup o sklonu 70 stupňů, pak pomaloučku nahoru, a zrychlíme zprava doleva – zatáčku a další sešup o 70 stupňů, opět pomaloučku nahoru a pak zleva doprava asi o pol. 45 stupňů a poslední sešup o sklonu 70 stupňů a pak nás čeká to nejhorší, poslední zatáčka a velmi rychlý  sešup dolů o sklonu 90stupňů. Pak již přijíždíme na  místo odkud jsme vyjeli. Polovinu jsme jeli za hustého deště, a pak se na nás usmálo sluníčko. Před rozjezdem jsme byli upozorněni, abychom se zhluboka nadechli, všichni účastníci během jízdy křičeli, já jsem se smál, ale při posledním kolmém  sešupu jsem zakřičel také. Byl to pro mně neopakovatelný zážitek. Sešli jsme pak dolů asi 12 pater a za odměnu jsem si dal výbornou vařenou čokoládu se šlehačkou, byla fantastická. Mamka celou jízdu sledovala dole na obrazovce a velmi si oddechla, když jsme se vrátili na pevnou zem. Další atrakcí je vyhlídková věž o výšce 132m a nahoře má otáčivou kopuli, která se vždy ve čtvrt a třičtvrtě otočí. Překvapil nás výtah, který jede šikmo, v posledním úseku se nakloní a tím poskytne pro vidící nádherný výhled nejen na město, ale i na okolí i na halu, kde se konalo poslední MS v krasobruslení, je tam ještě zpívající fontána, která „zpívá“ písně slavné skupiny ABBA, ale jen večer a dále je tam dělo a „skákající“ voda. Po skončení návštěvy parku zábavy jedeme na místo nejvyšší, odkud vikingové shazovali nejen své mrtvé spolubojovníky, ale i usmrcené nepřátele. Pak jedeme kolem diskotéky, která v r. 1990 vyhořela a kvůli ní vznikla ve Švédsku přísná protipožární opatření. Veškerá zařízení, jako diskotéky, hotely, ubytovny bez řádného protipožárního zabezpečení nedostanou licenci. Viděli jsme fotografie uhořelých a ve výročí této smutné události místní občané pokládají na místo tragédie kytice a zapalují svíčky. Pokračujeme dál, přejíždíme po mostě, který je replikou mostu přes Pomerančové údolí v USA. Most je zvedací kvůli plovoucím „katedrálám“. Pak vjíždíme do jediného dálničního tunelu o délce asi 2 km, který při záplavách před asi dvěma roky byl úplně zaplaven (nevím to přesně). Opouštíme druhé největší město Švédska.
 
Čtvrtek 28. 06. 07 odpočinkový den
Nejdřív navštívíme kostelík, kolem kterého jezdíme, je dřevěný z r. 1667. Na stropě je vyobrazení pekla a  nebeské brány a ze dvou stran je vyobrazen nový a starý zákon. Kostelík je malý, ale útulný s malým hřbitůvkem kolem. Během jízdy se dovídáme, jak nakupují a to tak, že do knihy napíši svoje jméno a adresu a do druhé, kolik čeho nakoupili. Za měsíc jim pak doručí fakturu k zaplacení (u nás zatím neproveditelné).
Pokračujeme v prohlídce dál, jdeme navštívit soukromý domek známého staršího pána. Smál se, když uslyšel 40 krát zopakovaný švédský pozdrav.
Dovídáme se, co bychom si ještě měli prohlédnout a na co se raději nemáme dívat. V domcích topí elektřinou a když ji náhodou  vypnou, tak zatopí v krbu. Ocenili jsme přednosti centrálního vysavače, odpadá přenášení z jednoho patra do druhého. Všude na oknech nad klikou mají zásuvky pro lampičky, které slouží nejen pro navigaci těch, kteří zabloudí, ale používají je i k jiným příležitostem. Asi po necelé hodince se vracíme na základnu. Kdo má zájem projet se na kole, dostane mapu. Za půjčení kola se platí záloha. Další si mohou vypůjčit kajak a přes jezero za střediskem plout přes rákosí až k čajovému zálivu. Plavba trvá něco přes hodinku, je to asi 20 km, zbytek je nutné dojít pěšky, což jsem absolvoval i já, nejdřív dva kilometry po dobré cestě, pak se zastavíme na místě, kde mohou v létě přebývat nejen turisté, ale hlavně to využívají í mladí lidé a pak náročné skoro 4 kilometry přes les v rašelinovém podkladu. Dvakrát jsme se pořádně ponořili do rašeliny, kdo mohl, ten se nám snažil pomoci. Vše dobře dopadlo a když jsme dorazili na palouk na místo, kde přistávaly loďky, odměnili mě bouřlivým potleskem za to, že jsem tak těžkou trasu zvládl. Občerstvili jsme se a pomocí mapy se vracíme zpět, jsme dosti unaveni, ušli jsme asi 20 km. Pořádně unaveni jsou i ti, kteří jezdili na kolech nebo se projížděli na kajacích.
Závěr našeho náročného dne patřil posezení u grilu. Připravili nám stejk z losího masa,  k tomu různé druhy salátů, na kterých jsme si velmi pochutnali.  V baru jsme si pak koupili pití, pivo za 25 Kč, svařené víno za 90 Kč a grog asi za  60 Kč, to abychom si na závěr trochu dopřáli.
Večer skončil, balíme věci, pak  rychle na „kutě“. Ráno dobalujeme, uklízíme po sobě, pak snídaně na rozloučenou. Majitel se s námi slavnostně loučí a mamky se ptá, zda při příští návštěvě mě na horskou dráhu znovu pustí.
Odjíždíme a loučíme se s dobrými lidmi, kteří se o nás během pobytu starali.
 
Pátek 29. 06. 2007
Čeká nás ještě návštěva městečka Lund - malé studentské městečko a město Malmé s dominantou mostu. Za krásného počasí přijíždíme do městečka Lund, nejdřív si jdeme prohlédnout gotickou románskou stavbu z 12. století. Seznamujeme se s legendou tohoto monumentálního chrámu, kde jsou  největší varhany ve Skandinávii a tyto opravili naši technici. Překvapili nás varhaní fanfárou a během prohlídky varhaník preludoval, byl to pro nás hluboký zážitek.
Přesouváme se na studentské náměstí. V tomto městě studuje  35 tis. studentů, a to jak ze Skandinávie, tak i z jiných koutů světa a je to právě předměstí Malmé. Asi po hodině a půl přijíždíme do města zvaného „Jeruzalém severu“. V jedné budově je muzeum  historické, přírodní a expozice kávy, v druhé budově je technické muzeum s prohlídkou ponorky, což jsem si nemohl nechat ujít. Mamka pochybovala o tom, zda prohlídku zvládneme. Vstup do ponorky byl totiž úzký průlez, ale vše dopadlo dobře a já byl s prohlídkou nadmíru spokojen.
Občerstvujeme se v kavárničce a čekáme na smluvenou hodinu odjezdu. Poslední prohlídka a zároveň i rozloučení se Švédskem byl rozhled  ze stavební věže stavby století, mostu, spojujícího města Malmé a Kodaň.
Celková délka je 16 km, skládá se z mostu, který je zavěšený, po obou stranách je mostovka a uprostřed vede železniční trať. Most  přechází na 4 km umělý ostrov a pokračuje ve 4 km plovoucím tunelu. Celkové náklady 32 miliard šv. korun, mýtné je 1300 šv. korun.
Spěcháme k přístavu a než nastoupíme na trajekt, rozdají nám anketní lístky s dotazy, jaké zážitky jsme si z dovolené odnesli, na co jsme si dali pozor a podobně. Výsledky se dovíme až na německém území. Čekáme na trajekt, kterým poplujeme asi 4 hod. do přístavu Sasnitz na Rujaně. Připlul trajekt, který měl dvě podpalubí a asi 5 pater na výšku. S velkým zájmem jsme pozorovali vyjíždějící a opět najíždějící kamiony, auta, vlak, autobusy, zavírání a otvírání vrat do nákladních prostor a konečně došlo i na náš autobus. Vypluli jsme asi s půlhodinovým zpožděním a jelikož se přihlásil i hlad, vyhledali jsme na palubě prodejnu. Byla sice ještě zavřená, ale pak jsme utratili poslední peníze, koupil jsem si různé zboží i dosti levnou čokoládu a když jsem pokladní s úsměvem pozdravil anglicky, ocenila moji zdvořilost dvacetiprocentní slevou. Mamka mi pak koupila zajímavou bagetu, povrch byl natřen jako paluba kajaku,část pálivou směsí a druhá nepálivou. Paprika jako stěžeň,  z petrželky a pažitky jako pádla, ze dvou druhů sýrů byla sedátka a ještě tři druhy salámu. I když byla tato bageta dražší, nelitoval jsem peněz a pak jsem si dopřál ještě i výbornou vařenou čokoládu. Pomalu se blížíme k německým výsostným vodám a i k přístavu. Po nastoupení do busu a vyjetí z nákladního prostoru se zastavujeme na parkovišti, kde nám oznamují výsledky testů. Vyhrála skupina s jednou chybnou odpovědí. Pak se rozdají ceny, jsou to drobnosti a pro vítěze tričko. Přejíždíme kilometrový most přes moře, a pak již míříme domů. Asi po dvou přestávkách cca kolem 4.30 hod ráno, a to již v sobotu, překračujeme hranici v Rumburku. Ještě se vracím na místo v Německu, kde je kříž, kde se setkávají silnice od našich tří silničních hraničních přechodů. Kolem sedmé hodiny ranní jsme u cestovní kanceláře, odkud jsme vyjeli. Máme půl hodiny na ranní hygienu a občerstvení a pak již jedeme domů. Další přestávku máme před Hradcem Králové a poslední u Olomouce. Loučíme se s účastníky z Ostravy, pak Frýdku Místku, ale my přijíždíme ke koloně aut před Něborovským kopcem a dovídáme se, že jsou to návštěvníci mistrovství republiky v atletice, které se zrovna u nás v Třinci koná. Přijíždíme k Trisii, loučíme se a to je konec naší cesty a putování za poznáním.
 

 


3. ledna
Abonentní koncert

Ten jsme zahájili kulturní akcí: Abonentním koncertem dne 3. led­na 2008 v kulturním domě Trisia.
Tento koncert nám přinesl zážitek trochu netra­diční, nicméně končící zjevným nadšením publika. Devítičlenný profesionální mužský soubor zkušených pěvců, vesměs ně­kdejších členů slavného chla­peckého sboru Boni Pueri, je vokální soubor
 
GENTLEMEN SINGERS
se sídlem v Hradci Králové byl založen absolventy Českého chlapeckého sboru Boni Pueri v roce 2003. Pravidelně hostuje na významných festivalech, natáčí hudební pořady pro rozhlas i televizi. Vydobyl si uznání posluchačů nejenom v České republice, ale i v Německu, Španělsku, Nizozemsku, Belgii, Lucembursku, Polsku, Tunisku, na Slovensku či ve Spojených státech amerických. Během své krátké historie uskutečnil na 200 koncertů. Soubor účinkuje na svých koncertech bez doprovodu nástrojů, tj. a capella.
Přednesl velmi různorodý výběr skladeb v osobitém pojetí, často se stylizovaným pohybovým aranžmá.
 
Protože v den koncertu trvala ještě doba vánoční, věnoval sbor první a druhou třetinu své­ho vystoupení do značné míry duchovní tematice. Přišel na pódium se svíčkami, za zpěvu gregoriánského chorálu Dona nobis pacem, upraveného sou­dobým britským skladatelem B. Chilcottem. Také několik dal­ších skladeb se drželo této te­matiky.
 
Druhou třetinu vyplnila směs evropských vánočních koled In Europam natus est (V Evropě se narodil), orámovaná Kanaďa­nem S. Haífieldem přímo pro tento soubor.
 
V poslední třetině vystoupení přišly na řadu „lehčí" žánry:
úprava „a capella" skladeb z repertoáru Beatles, černošské spirituály atd.
 
Zde přišel ke slo­vu i hudební humor. Dokázali zvukově báječně imitovat různé hudební nástroje a po dvou pří­davcích to vypadalo, že publi­kum, dostávající se do varu, ne­bude chtít pustit soubor do zá­kulisí. V této chvíli však popro­sili o zhasnutí světel a devítihlasně zanotovali v němčině, angličtině a posléze v češtině Tichou noc. A tak jsme se ztišili, uklidnili a mohli s pocitem hezkého večera vyjít ven do mrazivé noci.
 
 
31. ledna
Společenská událost - Ples

Poslední leden 2008 byl dnem, na který se jen tak nezapomene. Sešli jsme se v prostorách motorestu ROSEA ve Vendryni, abychom strávili příjemné odpoledne.
V 15 hodin byl slavnostním přípitkem zahájen již v pořadí pátý ples pro zrakově postižené. Letošní program byl celý v režii manželů Molinových.
 
Elegantně prostřené stoly a chutně připravené jídlo nám dodalo tu správnou atmosféru společenské události. Následoval kulturní program, v němž vystoupil dětský taneční pár Markétka a Honzík, kteří nám předvedli své taneční umění. Nabyli jsme inspiraci mladých tanečníků a zaplnili taneční parket.
 
K tanci nám hrály příjemné melodie „orchestriónu“ manželů Kaletových, kteří nás po celou dobu dobře bavili svým zpěvem až do pozdních večerních hodin. Po tanečním výkonu jsme si odpočinuli u voňavé kávy a chutných koláčů z pekárny Bajusz, které dovezli a sponzorovali manželé Nieslanikovi. Rovněž pekárna Bajusz nám již tradičně věnovala jeden koláč zdarma. Chceme poděkovat také paní Štěpánce Žáčkové za doplnění občerstvení slanými tyčinkami, kterých musela upéct velké množství, aby postačily pro 68 účastníků celé akce.
           
Každý z přítomných připravil balíček do tomboly, který byl navíc opatřen vtipným textem. Dokonce jsme měli v tombole i malý dortík, který věnovala paní Anička Podžorná. Výherce této dobroty dortík nabídl k ochutnání ostatním. Při rozbalování balíčků a čtení vtipných textů jsme se zasmáli a příjemně pobavili. Pak už jsme pokračovali ve víru tance a dobré nálady.
 
Nastal večer a byl podáván chutný guláš. Dalším příjemným překvapením byla humorná scénka „pochování basy“, kterou připravily 3 naše členky.
 
Když zpětně zhodnotíme průběh všech dosavadních plesů, můžeme konstatovat, že každý ročník je bohatší a pestřejší. Je potěšitelné a chvályhodné, že i zrakově postižení   se chtějí a umějí pobavit i v pracovní den, jakým byl tento čtvrtek.
 
 
 
21. února
Procházka ke studánce na Karpentné

Motto: Kdo může jít k prameni, ať nechodí ke džbánu.
Plánovaná pěší vycházka ke studánce na Karpentné se uskutečnila 21. 2. 2008. Tak jak ukazoval kalendář, jsme čekali únor bílý.
Jenže příroda si s námi zahrála trošku jinak. Tak nádherné jarní počasí se sluníčkem málokdo čekal. Sraz byl na Kamionce, potom jsme pokračovali  pomalu přes tuto část města až k hospůdce u Kohouta, kde čekala další část výletníků. Cestou jsme už obdivovali zahrádky, na kterých začaly kvést první sněženky a krokusy. Příjemnou procházku jsme si krátili vzájemným povídáním. Od Kohouta potom byla už jen malá část cesty ke studánce, kde naštěstí nikdo nebyl.
Kdo chtěl, tak si vodu načepoval do kanystrů či lahví a ostatní se alespoň napili výborné studené voděnky. Potom následovaly  „hody“ dobrých koláčků a jiných dobrot prokládaných „ohnivou vodou“ cestou do hospůdky u Kohouta, kde jsme měli rezervovaná místa a objednáno občerstvení.
Družná zábava pokračovala do setmění a příjemně unaveni jsme odcházeli domů. Bylo to báječně strávené odpoledne, kdy jsme něco udělali i pro své zdraví.
 
 
 
11. března
Jiří Pazour - klavírní improvizace
 
Další abonentní koncert KPH (Klubu přátel hudby) pořádala Trisia dne 11. března 2008  pod názvem Jiří Pazour - klavírní improvizace. 
 
Jiří Pazour narozen 17. leden 1971 v Žatci. V roce 1991 absolvoval  Konzervatoř v Praze, obory skladba a klavír. Poté pokračoval ve studiu skladby na Akademii muzických umění u prof. Václava Riedlbaucha. Je český klavírista a klavírní improvizátor, skladatel, pedagog.
Večer improvizace Jiřího Pazoura je vždy mimořádným uměleckým zážitkem jak pro hudební znalce, tak i pro laické milovníky hudebního umění. Toto jsme mohli potvrdit i my přítomni na Jeho koncertu. Byl to  krásný zážitek
 
 
12. března
Velikonoční výstavka

Tradiční klubové setkání členů naší organizace SONS konané dne 12. března bylo obohaceno o produkty vyrobené členkami klubu u příležitosti Velikonočních svátků. Malá výstavka připomínala Velikonoce a uvítání jara. Výstavka překvapila všechny přítomné
v hojném  počtu 55 účastníků a ukázala  především  profesionalitu předvedených výrobků.
   
Jedenáct členek  doneslo své domácí  umění, připomínající nastávající jaro a Velikonoce. Byly to velikonoční mazance, domácí chleby, beránci se zajíčkem, malovaná, čokoládová i háčkovaná vajíčka. Perníčky s motivy Velikonoc, pletené papučky a toto všechno bylo přizdobeno větvičkami zlatého deště a kočiček.  
 
V rámci programu  klubu, který je vždy doprovázen něčím zajímavým, nám byly tentokrát  předvedeny nové elektronické pomůcky Tyfloservisem Ostrava i s praktickým využitím různých zvětšovacích  lup.  
 
Závěrečnou tečkou našeho pestrého klubového setkání bylo rozkrájení všech předvedených pečených výrobků a rozdělení mezi přítomné. Všem moc chutnalo, proto budou v příštím klubu zájemcům rozdány recepty vystavených výrobků.
Výstavka byla pro mnohé překvapením, ale hlavně nás přesvědčila, že si můžeme mnohé dobroty udělat sami.
Závěrem lze konstatovat, že zájem o klubovou činnost stále roste a že každý měsíční klub je obohacen o něco, co je v zájmu všech členů klubu.

 

27. března
Slavnostní výroční shromáždění

Dne 27.3.2008 jsme se sešli v sále restaurace Burian na Slavnostní výroční shromáždění spojené s volbou nové rady, abychom zhodnotili činnost za období od 22.3.2007 do 27.3.2008. Shromáždění se zúčastnilo 69 členů, kteří u prezence obdrželi hlasovací lístky, 3 doprovody a 1 host. Průběh shromáždění řídil pan Karel Sliž, kterému patří poděkování.
 
Byly přečteny zprávy: výroční zpráva, zpráva o hospodaření, rozpočet pro r. 2008, zpráva sociálně právní poradkyně, zpráva revizní komise. K těmto zprávám se mohli členové vyjádřit v diskusi.
Rovněž našemu hostu Mgr. Marii Krausové, asistentce odboru sociálních věcí MěÚ Třinec,  byly pokládány otázky z oblasti nového zákona o službách, o komunitním plánování, o kompenzačních pomůckách. Z jednání byl pořízen zápis a usnesení. Uvedené materiály najdete na naší webové stránce.
 
Přáním nás všech je, aby se naše činnost vyvíjela správným směrem, aby přinášela užitek, poučení i zábavu. Jen tak se budeme rádi setkávat, předávat si zkušeností, řešit své problémy a sdělovat si své zážitky. Program klubových setkání budeme obohacovat zajímavými příspěvky, abychom nebyli jen pasivními členy.


 
9. dubna
Poslední abonentní koncert
 
Poslední  abonentní  koncert Kruhu přátel hudby v sezóně 2007/08 přinesl mimořádně hezký zážitek. 
 
Nej­větší ohlas tohoto koncertu měl mladý bary­tonista Jakub Pustina, narozen roku 1982, který v posledních čtyřech letech dosáhl nevšedních úspěchů. Dvakrát zvítězil na mezinárodní soutě­ži "Pražský pěvec", odnesl si zlato také ze soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech a uskutečnil řadu úspěšných vystoupení na No­vém Zélandě, v Austrálii, Francii a řadě dalších zemí. Za všechno hovoří fakt, že hostuje ve Sloven­ském národním divadle Bratisla­va, zpívá na košické operní scéně atd. V poslední době uskutečnil turné po Německu, kam si ho vy­brala jako uměleckého partnera slavná pěvkyně Eva Urbanová. A na podzim plánuje turné, kam si ho jako partnera pozval pro změnu světoznámý pěvec Peter Dvorský.
Slyšeli jsme slavnou arii torea­dora z Carmen a bravurní vy­chloubání Figara z lazebníka se­villského („faktotum"), modlit­bu Valentina z Fausta, ta­ké zlidovělé písně (O sole mio, Granada), které na recitálech čas­to zařazují pěvci - světoběžníci. 
 
Mladá sopranistka Magda Vítková, jejíž domácí jevištní scéna je v Br­ně, se u nás blýskla „šperkovou" árií z Gounodova Fausta, árií Mi­mi z Pucciniho Bohémy i obtížným čardášem z operety Netopýr Johanna Strausse mladšího.
Uplatnila se krásně ovšem také v duetech s panem Pustinou. Oproti ohlášenému programu do­plnili program o svůdnické duettino z Mozartova Dona Giovanniho („La či darem la mano"). Závě­rečný duet z Lehdrovy operety Ve­selá vdova („Lippen schweigen") patří dodnes k „ hitům" snad i mezi hudebními laiky.
 
Na klavír s přehledem doprová­zel  pan Richard Pohl. Obohatil program i o klavírní sólo (l. a 3. větu z Beethovenovy sonáty zvané Mondschein.
Nekončící potlesk a ovace vstoje přiměly oba inter­prety přidávat. Zazněl populární přípitek z Verdiho opery Traviata.
 
 
17. dubna
Pěší vycházka do Puncova
 
Dne 17. 4. 2008 se někteří členové klubu SONS vydali na plánovaný pěší výlet do Českého Puncova a na Osůvky.
 
Na autobusové zastávce v Konské se nás sešlo 22 členů a za nádherného jarního počasí jsme se vydali do mírného kopečka směrem na Český Puncov. Pan E. Molin nám dělal výborného průvodce, seznamoval nás s některými zajímavostmi okolí, např. s „Pytlikovou cestou“.
Po pomalé procházce jsme došli k domu p. Šulákové, jedné z našich členek, která i přes svůj krásný věk je stále velmi čilá.
 
Paní Šuláková se svou sousedkou p . Kukuczkovou, která je také naší členkou, celou skupinu výletníků uvítala na své velké zahradě a připravila nám pohoštění, kávu a hlavně dobré koláče.
 
Po krátkém odpočinku jsme s oběma hostitelkami pokračovali v cestě o kousek dál, k domu p. Kukuczkové, kde nám nabídla na ochutnávku štamprličku hruškovice. Oběma členkám za milé přivítání děkujeme.  
 
Pak jsme se všichni vydali z Českého Puncova směrem na Osůvky a cesta nás stále vedla podél státní hranice s Polskem a kolem budovy bývalé polské celnice.
 
Došli jsme pak do určeného místa našeho putování, výletního areálu na Osůvkách, kde nás už netrpělivě očekávali další členové klubu, kteří pro nás už předem připravovali občerstvení. Pochutnali jsme si na výborné klobásce a  domácím chlebu, který upekla p. Molinová, na  výborném dortu od p. Ernstové a na cukroví p. Podžorné. P. Sikorová pro nás připravila jednohubky. Žízeň  jsme uhasili čepovaným soudkovým pivem, které sponzorovali manželé Nieslanikovi. Kdo měl chuť, mohl se napít čaje nebo si dát kávu.
Výlet se nám vydařil, počasí nám přálo, v dobré náladě jsme vytrvali do 17 hod. a domů jsme odjížděli již linkovým autobusem.
Všem, kteří se přičinili o hezké zážitky a podíleli se na přípravě občerstvení, těm všem patří naše vřelé poděkování.
 
 

22. května
Vaječina v Polsku

Motto: Mží Ti do vlasů......

Celodenní akce – vaječina v Polsku dne 22. 5. 2008 nám vyšla do sychravého deštivého počasí. Účast byla více než dobrá (56 účastníků) - dokonce v autobuse pár lidí stálo. Jeli jsme přes Horní Lištnou, pak podél hranice úzkou cestou, až nám některým z toho bylo také úzko - ale šofér to zvládl výborně. Dojeli jsme na místo, které se svažovalo dolů a tam už nás přivítala socha medvěda, hodně úlů ve tvaru domečků. Dále tam byla vystavěná chata zřízená na podobné akce. Uvnitř bylo příjemně teplo a to bylo moc dobře, neboť venku stále mžilo a bylo nevlídno. Majitel byl příjemný, povykládal nám o tom, jak tohle vše vybudoval a ještě musí stále dodělávat rozestavěné budovy.
 
Brzy byl na stole výborný gulášek a pak už to jelo podle stále stejného scénáře. Hudba (harmonika + ozembuch + zpěv), dále tanec (kdo chtěl, tak venku hrála reprodukovaná hudba, pod altánem se mohlo tančit), dále hodně vtipů a mezitím "ohnivá voda různého složení". Nechybělo ani vynikající cukroví Aničky Podžorné. Po čase jsme měli naservírovaná míchaná vejce (zase moc dobrá), takže hlady nikdo nestrádal. A zase hudba, vtipy, tanec a štamprličky.
Pak se přiblížil večer a to už se na plotně začaly péct placky a ty se servírovaly s výborným masíčkem - mňam!! Nu a mezitím jsme si povídali a povídali a pak jsme již  příjemně unaveni jeli domů. Lidé postupně vysedávali a někteří z nás byli rádi, že jsme již doma. Ale bylo to senzační, každé takové setkání nás vždy nabije novou energií a novými zážitky.
   
P.S. Každý člověk, koho známe a koho potkáváme, v nás zanechává stopy. Nic se nikdy neztratí. A to je to krásné v nekonečné řece života, co je věčné  . . .
                                       
 
 
3. června
Tyflocentrum, detašované pracoviště Třinec
      
Dne 3.6.2008 se sešla skupinka 8 členů naší organizace v kanceláři Tyflocentra, detašovaného pracoviště v Třinci, aby se dozvěděli, jaké možnosti skýtá internet.  
 
Jednalo se převážně o účastníky, kteří nevlastní počítač, ale zajímají se o to, co se dá a jak na internetu najít.
Ředitel Tyflocentra Ostrava pan Karel Kurland účastníky seznámil se zvláštními programy pro zrakově postižené, jak si mohou číst tištěný text pomocí skeneru, že existují ozvučené programy pro nevidomé a zvětšovací lupy pro ty, kteří mají zbytky zraku.
Byly mu pokládány různé otázky, předvedl nám, jak se dá komunikovat přes internet  s úřady, vyhledat rádiové a televizní stanice, navštívili jsme internetový obchod a jízdní řád.
 
Vysvětlil, jak se pracuje s vyhledávačem při zadání klíčového slova a mnoho dalších. Praktické ukázky na počítači prováděla rovněž i naše členka a zároveň zaměstnankyně Tyflocentra Třinec paní Alena Sikorová a slečna Barbora Branná.
Závěrem nám byla představena nová vedoucí Tyflocentra Třinec paní Miriam Ševečková, která od 2.6.2008 převzala funkci vedoucí Tyflocentra Třinec po Barboře Branné. Bude poskytovat členům naší organizace sociálně právní poradenství, a to jednou měsíčně před klubovým setkáním druhou středu v měsíci od 13,30 hod. do 15 hod. v  Senior klubu na Husově ulici č. 440. V červenci a srpnu, kdy je Senior klub uzavřen, bude poskytovat služby v kanceláři Tyflocentra Třinec v hotelu Steel.
Chtěli bychom touto cestou poděkovat odcházejícím slečně Barboře Branné a paní Aleně Sikorové za ochotu, s jakou nám po celou dobu působení pomáhaly a  vycházely vstříc.
Celá beseda probíhala v klidném, příjemném prostředí, občerstvili jsme se kávou či čajem, plánovali jsme budoucí spolupráci Tyflocentra  s naší organizací. Dohodli jsme se, že nová paní vedoucí se představí našim členům ve středu dne 11.6. na klubovém setkání v Senior klubu.
Děkujeme panu řediteli Tyflocentra Ostrava a pracovnicím Tyflocentra Třinec za umožnění této schůzky.
 
 

19. června
Zájezd do Velkých Losin

Tento den se uskutečnil zájezd na severní Moravu nedaleko od Šumperka, do Velkých Losin
 
Počasí nám přálo a s dobrou náladou nás pan Hlawiczka vezl zájezdovým autobusem do určeného cíle, ale bohužel byla zácpa na dálnici, takže jsme nemohli navštívit papírny, měli jsme hodinu zpoždění.
Vedoucí zájezdu pan Molin změnil program a šli jsme si prohlédnout lázně Velké Losiny.
Někteří účastníci zájezdu využili volný čas ke koupání v termálním koupališti. Ostatní zájezdníci navštívili pramen s léčivou vodou a další se procházeli po parku.
Po této prohlídce a malém občerstvení jsme měli sraz u autobusu ve 13,30 hod., protože jsme měli ve 14 hod. domluvenou prohlídku zámku s průvodkyní,  která nás informovala o dějinách na zámku.
Renesanční zámek Velké Losiny stojí v údolí řeky Desné na úpatí Jeseníků na severní Moravě. Zámek Velké Losiny neblaze proslul krvavými procesy s čarodějnicemi. V jeho komnatách byl z části natočen film Kladivo na čarodějnice, zachycující osudy lidí falešně nařčených ze spolku s ďáblem. Původně tvrz z počátku 15. století, kterou dal Jan mladší ze Žerotína přestavět na velký renesanční zámek. Dominantou stavby z 2. poloviny šestnáctého století se stala šestipodlažní věž. Na přelomu 17. a 18. století proběhla barokní dostavba. Počátkem 19. století připadly Losiny Lichtenštejnům, kteří jej vlastnili až do r. 1945. Nyní je majitelem-uživatelem ČR  Národní památkový ústav Olomouc.
 
Tato prohlídka zámku byla zajímavá a náročná a unaveni horkem a plni dojmů jsme se zastavili před zámkem v bufetu s občerstvením a povídali si o zážitcích z prohlídky  zámku. Čas rychle plynul a nastala doba odjezdu v 16,30 hod.  Pan řidič Hlawiczka se s námi tentokrát vydal na zpáteční cestu přes Opavu a bezpečně nás dovezl do Třince, za což mu patří velký dík.
 
Poděkování patří také manželům Molinovým, kteří nás informovali po celou dobu zájezdu. Musíme také poděkovat Aničce Podžorné, která upekla dobré cukroví a všem nabídla.
 
Už se těšíme na další akce.
 
 
 
29. června - 6. července
Můj zážitek z rekondice
 
Od 29.6. do 6.7.2008 se konala rekondice se zaměřením na výuku práce s počítači.
Byli jsme ubytovaní v penzionu Šance nedaleko Malenovic v Nové Vsi.
 
Pokoje byly dvou až třílůžkové se sociálním zařízením a krásným výhledem na Beskydy. Terasa před penzionem byla zkrášlená barevnými květinami a krásnými keři, jídelna byla prostorná, hezky upravená, kde nám všem dobře chutnalo. Rekondičního pobytu se zúčastnilo 33 účastníků, z třinecké organizace bylo 5 zájemců, ale většina byla z Čech.
Výuka na počítačích probíhala dopoledne i odpoledne, vyučoval se internet, Word, hudební editor Capela, kdo co potřeboval. Ve volném čase se chodilo na vycházky. Při  jedné takové procházce se mi stala taková věc, šli jsme z kopce rychlejším krokem a v tom jsem ucítila, že mi něco v botě prasklo a pak jsem
zjistila, že mám roztrhaný sandál a hned jsme museli zpomalit, abychom došli do vytýčeného cíle a to byl pivní sklep u Hastrmana. Byl to oblíbený sklep pro rekreanty a podávaly se tam speciality z ryb. Uvnitř bylo velké akvárium a v něm plavaly velké ryby Jeseter.
Ve čtvrtek večer se opékaly párky na ohni a zpívalo se, vykládaly vtipy a protože vysychalo v krku, tak jsme párky zapíjeli zlatým mokem zvaný Radegast. Čas rychle běžel a bylo před půlnocí, když jsme se rozešli na pokoje, abychom si nechali zdát hezké sny.
V sobotu odpoledne proběhla přednáška o nových pomůckách, lektoři pan Kurland a pan Habrnal předváděli autolektor, vypadá to jak vyšší skener asi 12 cm. Má tři řady po devět tlačítek na ovládání a mluví ženský hlas Zuzana a je to polský výrobek. Ještě předváděli braillský řádek a je pěkně drahý, stojí 150 tisíc korun. Pan Bajtl nás seznámil s navigační službou, jak navazují kontakty s nevidomými. Tato předváděčka ukončila výuku a pobyt.
V neděli ráno, po snídani, se  všichni účastníci odpočatí a nabití novými informacemi rozjížděli domů.
 
 
 
9. srpna
Soutěž v ruských kuželkách v Orlové
 
Dne 9.8.2008 se devět našich členů SONS Třinec zúčastnilo soutěže v ruských kuželkách v Orlové.
 
Vyjeli jsme v 8:20 hod. vlakem do Karviné. V 9 hod. nás čekal autobus, který nás zavezl do Orlové. Jeli jsme ve složení: Konderlová Marta, Szwanczarová Lýdie, Sikorová Arnoštka, Dyrczyk Tomáš, Dyrczyk Jan, Jozek Jan, Jozková Anastázie, Bruk Vladislav, Staniek Igor, Stanieková Daniela.
V 10 hod.  zahájil celou akci  pan Josef Bihari, předseda tělesně zdravotně postižených z Orlové. Počasí nám nepřálo, proto byla změna programu, hrály se v klubovně šipky. V jednotlivcích vyhrála paní Erna Sikorová 3. místo.
Ve 12:30 hod. jsme měli oběd, který byl v hodnotě 60,- Kč, který nám velice chutnal, pak se podávala káva a zákusek. Po obědě se počasí umoudřilo, takže jsme šli ven hrát Ruské kuželky, na které jsme se velmi těšili.
Hráli jsme po 3. v družstvech, kde se nám dosti dařilo - 2. místo vyhráli pan Bruk, Jozek, Josková a 4. místo obsadili Staniek, Stanieková, Konderlová Marta.
Nakonec se hrálo o 5ti litrový demižon vína mezi družstvy  Havířov, Karviná, Orlová a Třinec, kde jsme byli úspěšní a víno jsme vyhráli.
Po soutěži se ještě podávaly langoše.
Nakonec bylo vyhodnocení a výherci byli odměněni hodnotnými cenami a všichni účastnící dostali na cestu malé balíčky.
Odjížděli jsme s dobrou náladou v 18 hod. do Karviné a v 19 hod. z Karviné do Třince.
Byl to vydařený výlet, na který budeme dlouho vzpomínat a budeme se těšit na další setkání v Orlové.
 
 
 
21. - 28. června
Rekondiční pobyt v hotelu Vinium v Rožnově pod Radhoštěm
 
Ve dnech 21. až 28. června 2008 jsme se zúčastnili Rekondičního pobytu v hotelu Vinium v Rožnově pod Radhoštěm, pořádané organizací SONS Karviná. Po příjezdu nás třinečáky v počtu 11 členů uvítal předseda z Karviné p.Vlastík Michalski. Předběžně nás seznámil s programem na celý týden, vysvětlil jak bude probíhat samotné cvičení a popřál nám příjemný pobyt. Ráno v 8 hodin byla snídaně a už v 9 hodin začínala naše první hodina cvičení. Naší instruktorkou byla p. Sylva Hegrová
Tato dopolední cvičení byla po celý týden zaměřena na orientaci v prostoru, chůzi s bílou holí, chůzi podél stěny, podél obrubníku, chůzi po schodech, ale také na jiné aktivity, jako házení míčku podle zvuku zvonku, nakupování v obchodě, věšení prádla a jiné. Čas určený pro výuku nám po celý týden uběhl vždy jako voda.   Odpolední hodiny byly každý den vyplněny volným programem.
V neděli jsme si zašli na soutěž heligonkářů a u pivečka jsme si s nimi i zazpívali.
V úterý byla pěší vycházka do výrobny svíček a svícnů a po obědě zájezd ke studánce pramenité vody a do solné jeskyně, kde jsme absolvovali i léčebnou kůru. Středa - návštěva s výkladem v obchodě se vzácnými kameny a drahokamy. Čtvrtek - autobusový zájezd na Pustevny, pro zdatnější s výstupem na Radhošť. Na večer bylo připraveno překvapení - opékání špekáčků. Pátek - soutěžní cvičení o ceny ze všech cviků vyučovaných během týdne. Po obědě jsme se všichni sešli, abychom zhodnotili celotýdenní rekondiční pobyt a zároveň odměnili cenami nejlepší ve zvládnutí naučených cviků. Předseda Vlastík Michalski poděkoval všem za účast s přáním šťastného návratu domů a s nadějí, že rekondiční pobyt nám splnil to, co jsme od něho očekávali.         
Samotný večer, tak jako i ostatní večery, proběhl v družné zábavě u harmoniky a zpěvu. V sobotu jsme se vzájemně rozloučili a odjeli domů.
                                              
 
 
28. srpna
Letní setkání na Polance
  
Ve čtvrtek dne 28.8.2008 se vydal náš autobus se 45 účastníky a třemi plně obsazenými auty na místo našeho tradičního letního setkání, tentokrát na Polance.
Hotel Polanka se nachází v pohoří Beskyd v nejvýchodnějším cípu České republiky, několik kilometrů od hranic s Polskem, ale i se Slovenskem.
Krásné letní počasí, areál s venkovními terasami a  bazénem s průzračnou vodou, to všechno slibovalo, že  příjemně prožijeme celý den.
V prostorné jídelně jsme se usadili k prostřeným stolům a po krátkém uvítání kulturním referentem a předsedkyní jsme se dověděli, jaké jídlo pro nás připravili, jaké nápoje. Pak dostala slovo vedoucí klubu, vyzvala všechny, aby se představili, připomněla, abychom donesli na zářijový klub své nejlepší vlastnoručně vypěstované  plody nebo květiny našich zahrádek. Mezi sebou jsme přivítali i hosty ze SONS Havířov a SONS Karviná.
Pak nám již nic nebránilo, abychom se pustili do voňavého guláše s čerstvým chlebíčkem a zapili zlatavým mokem. Krásné počasí všechny vylákalo ven, rozptýlili jsme se po areálu, někteří se usadili na terase, jiní dali přednost procházkám po okolí. Zábava se rozproudila ihned poté, co se mezi námi objevila Anička Grandičová se svojí harmonikou a Eda Molin s ozembuchem.  Zpívalo se, tleskalo se zvesela do rytmu a najednou jsme všichni nadšeně vítali koníčky našeho Karla Zoně, zapřažené do povozu a traktor, který táhl za sebou žebřiňák. Koníci byli slavnostně vyzdobeni barevnými stužkami, jak se na takovou událost sluší a patří.
 Jelikož se přiblížila doba oběda, odebrali jsme se do jídelny, kde jsme si pochutnali na kuřecím řízku, bramborách a kyselých okurkách.
Program pokračoval, část zvolila pěší procházku po krásném okolí, jiní se usadili opět na terase, aby si v doprovodu harmoniky a ozembuchu zazpívali a ti nejodvážnější zvolili projížďku jak na žebřiňáku taženém traktorem nebo na voze, taženém dvěma koníky Kaštanem a Darinou. Zájemců bylo hodně, ale bohužel, projížďky se mohl zúčastnit jen Karlem Zoněm určený počet, a to na vlastní nebezpečí! Náš kočí Martin, silák, nás vysadil na vůz, usadili jsme se na balících sena, zakrytých dekami, takže posezení to bylo pohodlné. Čekala nás velmi zajímavá vyhlídková projížďka. Jelo se lesem po úzké cestě, na jedné straně svah nahoru a na druhé příkrý sraz dolů.
Jakmile se vůz jen trochu naklonil, ženská posádka se dala do halasného pokřiku, pištění či ještě různě vyluzovaných zvuků smíchu a pod. Kliďas Martin s přehledem kočíroval koníčky, držel pevně opratě v ruce a Zdeňka, dcera Aničky Grandičové, seděla vedle něho na kozlíku a rovněž nás uklidňovala svým rozvážným chováním a hlavně klidem. Jakmile se vůz vyhoupl na kopec, otevřel se nádherný pohled na okolní hory, ozářené sluníčkem. Naše doprovody nám popisovaly tu krásu okolní přírody. Pak se sjíždělo dolů, míjeli jsme obytné domy, projeli dvorem zemědělské usedlosti, kolem se pásly krávy, ovečky, houf hus nás vítal halasným pokřikem, ale koníci statečně vykračovali klidně dál. Dorazili jsme do rekreačního střediska „Studeničné“, kde jsme se již těšili na vychlazené pivo. Koníčci odpočívali také, Martin je ihned osušil a zakryl dekami, aby nenastydli, protože se z nich pot jenom řinul. Vystoupali jsme do kopce, koníčci táhli
prázdný vůz a znovu jsme pak nastoupili do vozu, abychom statečně pokračovali k cíli naší vyjížďky, kde jsme zanechali větší část našeho osazenstva. Již z dálky jsme slyšeli veselé tóny Aniččiny harmoniky a do rytmu cinkal, bouchal ozembuch a k tomu ještě také krásně vyluzovala zvuky i malá valcha, po které projížděla paličkou a cinkala do rytmu na tamburínu Věrka Molinová.
Zážitek z projížďky byl ohromný, ale musím říct, že i pořádně adrenalinový. Jak se vedlo odvážlivcům na žebřiňáku? Určitě prožívali totéž, jenže traktor je vytáhl ještě mnohem výš, až na kopec Gírová, a to díky Karlíkovi Zoňovi, který s přehledem ovládal svůj traktor.
Patří mu vřelý dík za zpestření našeho letního setkání, které bylo zároveň velkým překvapením pro nás všechny.
Čas se nachýlil, bylo třeba povečeřet. Na stolech byly pro nás připravené obložené talíře zabijačkovými specialitami. Myslím si, že jsme si všichni pochutnali. I když sluníčko ještě nádherně hřálo, bylo třeba pomýšlet na odjezd. Všichni jsme se usadili v autobuse, zbytek odjel auty a náš pan řidič spolehlivě řídil svůj autobus, sjížděli jsme z dosti vysokého kopce, úzkou silnicí, na jedné straně opět příkrý sraz dolů. Všechno dopadlo dobře a na určených zastávkách se loučili účastníci našeho setkání až na poslední zastávce v Konské vystoupili i poslední.
Chtěla bych poděkovat všem, kteří se zasloužili o náš hezky prožitý den, třem řidičům aut, kteří ochotně odvezli zbývající účastníky na místo setkání, panu Karlu Zoňovi, který nám připravil tak úžasný zážitek, Martinovi Bulavovi, který bezpečně kočíroval koně, Věrce Molinové a Lidce Szwanczarové za veselou scénku s panenkou, Aničce Grandičové, která hrou na harmoniku zpestřila příjemně den těm, kteří si chtěli zazpívat, Edkovi Molinovi s ozembuchem, Halince Miczkové, která nakoupila pro nás všechny sladké i slané  dobroty, pro koníky stužky a vlastnoručně je vyzdobila. Měli jsme mezi námi i dva zahraniční hosty, kteří byli velmi nadšeni průběhem celého dne, zážitky natáčeli a nafotili, takže budou mít na co vzpomínat.
Hezký den skončil, ale my se již těšíme na další setkání, které bude koncem září ve vinném sklípku v Miloticích.
 


10. září
Náš klub po prázdninách
Výstavka plodů našich zahrádek
 
Letní měsíce červenec a srpen jsou měsíce školních prázdnin, dovolených a také prázdnin klubových setkání. Proto jsme se již všichni těšili na zářijové setkání 10.9.2008, které mimo svůj program bylo rozšířeno o výstavku ovoce, zeleniny a květin z našich zahrádek. Naši členové, kteří vlastní zahrádku nebo pole, pěstují různé plody nejen pro vlastní užitek, ale hlavně pro vlastní radost a potěšení.
Mezi vystavovanými plody byly: krásné brambory, obrovská cuketa, kedlubna gigant, okurky, rajčata, papriky, česnek, červená řepa, cibule, mrkev, petržel, celer, kopr, okrasné dýně, vinné hrozny,
ořechy vlašské i lískové, bob, fazole tyčkové (becoky), fazolky omáčkové, pšeničné klásky a různé druhy květin.
 
Pozornost upoutala červená řepa (1,5kg) ozdobená kozími rohy (pěstitel Ivan Žáček) a smějící se cibule (75 dkg) pěstitele p. Vantuloka. Z výčtu plodin vyplývá, že jsou mezi námi pěstitelé, kteří pěstují plody pro obohacení svého zdravého jídelníčku.   
 
Výstavka se líbila, rada naší organizace děkuje všem pěstitelům a přeje jim hodně sil a hodně úspěchů do další pěstitelské práce.
 
 
 
25. září
Zájezd do vinného sklípku v Miloticích
 
Motto: Až poletí okolo radost, vztáhni ruce a přitáhni ji k sobě.
           
Na zájezd do vinného sklípku a zámku v obci Milotice na Jižní Moravě jsme se vydali autobusem 25. 9. 2008.
 
Radost nám pokazila pouze zpráva, že s námi nepojedou naši muzikanti, harmonikář a zpěvák pan Gomola a pan Tacina. Ale i tak jsme se těšili a byli zvědaví na Milotice. Cesta proběhla vcelku klidně, venku sem tam mrholilo, ale nám bylo v autobuse moc dobře. Dojeli jsme včas na prohlídku zámku, která byla dopředu dojednána.
 
Milotický zámek ve své podobě z počátku 18. století představuje významnou barokní památku, jejíž kvalita spočívá nejen v samotné architektuře a její umělecké výzdobě, ale také ve vzájemném propojení stavby se zahradou a okolím. Ujala se nás milá průvodkyně, která s námi prošla celé první patro zámku, kde převážně reprezentační sály tvoří ukázku zámeckého vybavení od konce 17. do prvních desetiletí 19. století.
Do instalovaných prostor zdobených štukou se vstupuje širokým schodištěm s freskami a sochařskou výzdobou.
V přijímacím sále nás upoutaly portréty členů rodiny majitelů zámku, dále mosazí a želvovinou honosně vykládaný nábytek. Ústřední prostorou je reprezentační, centrálně situovaný sál, který na výšku prostupuje dvě zámecká podlaží. V sousedství je zámecká knihovna, s cca 5200 svazky knih. Obdivovali jsme jídelnu v rokokovém slohu, vybavenou výrobky evropských porcelánek, talířů a váz. Vybavení ostatních místností bylo poněkud prostší. Z arkádového ochozu v přízemí jsme ještě nahlédli do zámecké kaple. Okolí zámku stojí také za zhlédnutí - např. nádherný park v ose se zámkem. Velmi se nám to líbilo.
A pak jsme se přesunuli na opačný konec Milotic, do areálu vinných sklípků. V tom našem nás už čekal majitel pan Čestmír Řihák.
 
Sklípek má velmi hezký, půlkulatý strop z šedých cihel, krásný krb a dostatek místa.
 
Povykládal nám něco o vinařství v tomto regionu. Pak následoval guláš a na stole bylo červené a bílé víno, burčák a drobné pochutiny. Po obědě začala hrát na harmoniku paní Grandičová, pan Molin na ozembuch a zábava se rozproudila na plné obrátky. Pak se polovina osazenstva odebrala dolů do sklepa pro víno.
 
Majitel nám dal ochutnat vzorky červených a bílých vín, o kterých poutavě povyprávěl a pak nám do připravených nádob načepoval, co si kdo přál. S ubývajícím vínem ve džbáncích stoupala nálada a byl čas se opět najíst, tentokrát to byl obložený talíř. Hořící krb, radostná nálada, vyprávění anekdot, tanec a už byl čas vyrazit na cestu zpět. Cestou se ještě vyprávěly vtipy, rychle to uteklo a byli jsme doma.  
 Velký dík za tento den patří vedoucímu zájezdu, panu Petru Chodurovi, který vše perfektně zajistil.
 
 
27. září
Svatba
 
P.S. Radost je jiskření života, neboť radost proměňuje všední dny
v  krásné  vzp
Radostně sdělujeme, že Gábinka Szmeková a Kája Kuraň se stali prvním novomanželským párem v naší třinecké SONS.
Svatební koláče jsme ochutnali a na zdraví připili...
 
Svatba se konala 27. září 2008 v 11,00 hodin
           v kostele v Českém Těšíně
 
Bylo nám moc líto, že jsme všichni nemohli být přítomni této slavnosti.
Novomanželé nám však učinili překvapení a na říjnové Klubové setkáni přinesli mnoho fotografií z jejich slavnostního aktu, dokonce ve formátu A4, proto se nám to moc dobře prohlíželo.
  
Viděli jsme jak ženich i nevěsta jsou vedeni k oltáři,
 
byl i částečný pohled na svatebčany....
Ti z nás, kteří ještě trochu vidíme, jsme popisovali, co je na fotografiích k vidění. Líbily se nám nádherné záběry. Měli jsme pocit, že jsme se svatby zúčastnili.
 
Dokonce skupina zpívala....
 
Ženich Karel svůj slib potvrdil podpisem,
 
 
ale i nevěsta Gábinka to ráda písemně potvrdila....
 
Nedalo se nic dělat, ani zpátky vzít co si přislíbili, nyní je třeba   dodržet, co si slíbili, což jim všichni přáli. Gratulantů bylo hodně, za naši organizaci byli Tomáš Dyrczyk, Věrka Molinová, Eda Molin,Stefana Žáčková a Jan Dyrczyk, kteří jim poblahopřáli a předali náš nádherný dar.
 
Svatba byla velkolepá, nechyběly ani tři družičky…..
 
 
 
16. října
Zájezd do muzea chleba v Radzionkowie v Polsku
 
Motto: Chléb náš vezdejší dej nám dnes.....
 
Dne 16. 10. 2008 jsme byli na zájezdu v Polsku, ve městě Radzionkow v muzeu chleba a školy. Muzeum vzniklo z potřeby zachytit pro budoucnost historii výroby chleba, je jediné v Polsku a dá se říct, že i jedinečné.
Při příjezdu se nás ujala průvodkyně muzea v hezkém místním kroji. Hned na úvod jsme každý dostali kousek chlebového těsta, ze kterého jsme si upletli pletýnku.
Potom nás prováděla průvodkyně po jednotlivých místnostech a ukazovala nám exponáty sesbírané během 10 let, vše co sloužilo k výrobě chleba i vše o úctě ke chlebu.
Bylo shromážděno mnoho pekařských strojů, mlýnků, různých forem, vybavení k pecím, máselnice, díže a bylo toho hodně, nelze
to ani vše vyjmenovat. Potom jsme se posadili na lavice a byl nám promítnut film o výrobě domácího chleba z malé soukromé pekárny.
Viděli jsme, jak se dělá těsto, těžkou práci pekaře, který každý bochník musí pořádně propracovat a upravit do ošatky ke kynutí. A pak se v peci vyhrabe rozpálené uhlí a na jejich místo přijdou pecny chleba k upečení. Nu a potom už se upečený chleba potře vodou, aby se leskl a je hotovo, může jít ke spotřebitelům. Ve velkovýrobnách to není tak zajímavé, na vše tam mají stroje. Závěr filmu byl zvlášť dojemný, když babička v šátku vzala chléb, políbila jej, pokřižovala a teprve potom krájela. Dále jsme viděli vybavení staré kuchyně, se všemi dnes už nepoužívanými pomůckami. Mnozí z nás takové vybavení pamatují, nebo je dokonce mají ještě doma. U této expozice byla zajímavá starobylá lednice, do které se pilou nařezal led, nasypal shora, aby pak, až se rozpustí, dole odváděla voda pípou. Prohlédli jsme si také vybavení cukrárny v prvorepublikovém stylu. Potom jsme přešli do části, kde byla instalována stará školní třída s lavicemi, na kterých byly kalamáře na inkoust, originální kamenné tabulky, na kterých se psalo pomocí " rysikow". Ve vitrínách byly různé pomůcky do školy, např. také husí brka. Vybavení blo vskutku starobylé.
Nu a na závěr už nás čekaly upečené pletýnky, které chutnaly a ke kterým jsme si převážně dali dobrou kávu. Kdo chtěl, měl možnost si koupit drobné upomínkové předměty.
A byl čas k přesunu k hranicím do obce Cisownice, kde nás očekával pan Brzezina s manželkou v rodinném domě s velkou místností pro hosty. Podával se oběd, pro nás byly nachystány bramborové placky se škvarkama, čaj nebo káva a později velmi dobré domácí jablkové a tvarohové koláče. Rozproudila se volná zábava, během které jsme si ještě mohli prohlédnout starou chaloupku s původním obytným vybavením a pomůcky hospodáře a horala. Hezky jsme se bavili do setmění, vyprávěly se vtipy a dobře naladěni jsme odjížděli domů, plni dojmů z pěkného výletu.
 
A na závěr pár přísloví z webových stránek muzea:
 
Slova se mluví, chléb se jí.
Den bez chleba je dlouhý.
Chléb prací nabytý, bývá chutný i sytý.
Kdo chleba s sebou nosí, ten o něho neprosí.
Kdo má chléb, ten má všecko.
 
 
 
20. listopadu
Rybí dům v Chotěbuzi
 
Přiblížil se pomalu konec roku, a tak naše odbočka SONS Třinec uspořádala poslední zájezd  dne  20.11.2008, a to do Chotěbuze a do Karviné.
Do zájezdového autobusu p. Hlawiczky jsme nastupovali podle zastávek od Vendryně až po Český Těšín, který nás pak zavezl do nedalekého Chotěbuze.
Tam jsme navštívili Rybí dům, ve kterém jsme si nejdříve prohlédli hezká akvária zajímavých vzácných ryb, a to s odborným a zasvěceným výkladem paní majitelky. Po prohlídce menších akvárií jsme postoupili dále do kruhové místnosti, kde po celém kruhovém obvodu jsou umístěna obří akvária s většími rybami. Ze středu této místnosti vedou točité schody do poschodí, odkud jsme mohli do těchto obřích akvárií nahlédnout shora. Byl to moc hezký zážitek. Po prohlídce akvárií jsme přešli do příjemné restaurace, kde jsme měli připravený oběd podle přání z různých rybích specialit. Všem nám rybí menu chutnalo. Paní Jana Kusá – harmonikářka - nám pak ve volné chvilce zahrála na harmoniku a spolu s p. Molinem a jeho "vozembouchem" jsme si všichni zazpívali ty naše krásné lidové písničky. Nálada účastníků byla výborná a moc se nám všem v Rybím domě líbilo.
 
Po dobrém obědě jsme pokračovali autobusem do dalšího plánovaného místa, a to do Karviné. Na náměstí ve Fryštátu jsme měli hodinku volno na procházku a prohlídku starého historického centra Karviné. Kolem 15. hod. jsme se postupně scházeli do zámecké restaurace, která je umístěna v areálu zámku. Prohlédnout jsme si jej nemohli z důvodu ukončení provozu 31.října.
V hezké stylové restauraci jsme měli přichystaný malý přípitek a pak ještě teplé jídlo. I zde se ukázala naše dobrá nálada a při hudebním doprovodu naší paní harmonikářky a "vozembouchu" pana Molina jsme se všichni přidávali do zpěvu. Tohoto zájezdu se také zúčastnili členové SONS Havířov a SONS Karviná a také oni byli s výletem spokojeni.
 
Po hezky prožitém dni jsme z Karviné vyjížděli v 18 hod. a pan Hlawiczka nás bezpečně dovezl domů. Děkujeme všem, kteří se zasloužili o organizaci tohoto pěkného zájezdu a těšíme se do příštího roku na další stejně hezké zájezdy a zážitky.
 
 

11. prosince
Vánoční besídka

Motto: Pokoj lidem dobré vůle 
V předvánočním čase, dne 11.12.2008 jsme se tradičně sešli v hezky vyzdobeném sále restaurace Burian, který byl do posledního místa zaplněn. Ještě předtím, než začal program, každý přítomný dostal tácek s cukrovím, které upekly členky SONSu - mimochodem bylo moc dobré. Po patnácté hodině se ujal slova kulturní referent pan Molin, který nás seznámil s programem a pak promluvila paní předsedkyně Inge Klepaczová. Popřála nám vše nejlepší k vánočním svátkům a také do nového roku 2009. Seznámila nás se štědrým sponzorem, který nám už po několikáté věnoval 10 000 korun. Potom jsme se vzájemně představili a program mohl začít.

První vystoupila autorka tohoto článku s příspěvkem na téma adventního času, předvánočních svátků a vánočního shánění. Duchovní souboj toho starého s hodnotami, které propaguje dnešní svět, nedopadá ve prospěch tradic moc dobře. Bohužel je to často diktatura konzumu. Je třeba myslet více na lidi kolem sebe, být si blíž, snažit se vzájemně chápat a nebo se jen tak radovat ze života. A pak bylo vystoupení malého Vojty Molina, který nám zahrál několik skladbiček na housle a my jsme jej odměnili velkým potleskem. Nato se ujal slova pan Molin, který promluvil na téma vánočních svátků a především zvyků, které tyto svátky provázejí.

A pak nám zahrál na kytaru Ondřej Petráš a to už bylo koncertní provedení skladeb italských mistrů. Velmi se nám to líbilo a opět sklidil zasloužený potlesk.
Potom nastal čas, kdy jsme si zazpívali koledy a tím se uzavřel kulturní program.
Po programu jsme dostali pohoštění, byl to řízek s bramborem a salátem.
V dalším čase vystoupil pan Sliž, který nám přečetl humorné příběhy z knihy Adama Wawrosze o Silvestru a o domácí zabijačce. S chutí jsme se těmto příběhům zasmáli.
 
Potom nastala volná zábava, kdy jsme se vzájemně všichni bavili, zpívaly se opět koledy, objevilo se víno od paní Haliny Miczkové a pana Karla Zoně. A pak už se osazenstvo pomalu rozcházelo domů. Bylo to milé setkání známých lidí v tomto předvánočním čase.
 
Poděkování patří paní Štěpánce Žáčkové za výzdobu sálu a také všem nejmenovaným, kteří se na tomto setkání podíleli.
 
P.S. Sváteční atmosféra má magickou moc.To nejdůležitější, co v životě potřebujeme, je pocit lásky, kterou nemusíme jen přijímat, ale hlavně bychom ji měli v pravý čas dávat.
 
 
 
Co si popřejeme závěrem? Ať je celý tento rok vydařený, ať se nám daří uskutečňovat  náš bohatý program, ať se na každé setkání těšíme a svými nápady neustále obohacujeme každé naše setkání.