Zima nebyla žádná a už tu máme další rok a to
 
 

15. ledna

Další abonentní koncert KPH (Klubu přátel hudby) pořádala Trisia 15. ledna 2007 v evangelickém kostele.
Byl to první koncert letošního roku a my jsme vděční, že jsme  znovu obdrželi 10 vstupenek a koncertu se zúčastnili.
Ani tento­kráte se program neobešel bez změn na poslední chvíli. Zdá se, že umělci z našich velkých kultur­ních center neberou příliš vážně „venkovské" publikum, tak zněla recenze odborníka popsaná v našem tisku.
Tato sezó­na začala v září 2006, kdy brněnští komorní sólisté na poslední chvíli seškrtali původně oznámený pro­gram s tím, že si musí „odehrát" nový program pro zahraniční zá­jezd, jinými slovy, udělat si tady zkoušku skladeb, které ještě ani moc neumí. O jistý rozruch se po­zději postaral, jak známo, pan Margita. A nyní tu máme další změny.
Nám, převážně laikům, to tak nevadilo, že byla změna. Pan V. Rou­bal, regenschori na pražském Stra­hově, citlivě doprovázel oba sólisty. Byli jimi: Edita Adlerová, zpívala árie z Matoušových pa­šijí J. S. Bacha a z Händelova Me­siáše, několik Dvořákovych Bib­lických písní.
Cellista Petr Šporcl, bratr slavného hous­listy, předvedl skladby na židovské motivy „Kol Nidrei" Maxe Brucha Saint-Saensov.
Byli jsme skutečně vděčni a uchváceni provedením. Odpočinutí jsme odcházeli a již se těšíme na další koncert.
 

18. ledna
Procházka ke studánce na Karpentnou
 
Po obědě odpoledne, přesně ve 13 hodin, mnozí z lidí si sedají do křesel a zapínají bednu, ale hrstka přátel naší organizace SONS, ti mají panečku jiný nos.
Vydali se do světa, kde někde v dáli hezká růže rozkvétá. Tou růží je studánka v lese a naše skupinka se tam hrdě nese. Vůbec nám nevadí, že na nás prší a vítr silně fouká, nás vnitřně zahřívá malá „půlka“.
Potom hupky dupky do hospůdky U černého kohouta, tam nás čeká výtečná dobrota.
Půvabná paní hospodská nám přinese co kdo má rád. U štamprličky a dobrého pivečka posedí si každý dobrý kamarád.
Při heligonce pějem z plných plic, lidí je Vám též takový hyc?
Náhle se blíží večerní “osmička“, kudy, kudy vede do našich domovů cestička?
Zdravý duch v zdravém těle, no nemáme se fajn přátelé?
 
 
 
Můj zážitek z neděle 4. února
 
Byla jsem pozvána na přátelské posezení, kde se nás sešlo kolem dvaceti, z toho byly 4 děti. Hostitel nám nabídl vynikající koláče a kávu, ale zlatý hřeb našeho nedělního odpoledne byla jízda na saních, tažených dvěma koníky.
Na polích a loukách byla vrstva těžkého sněhu na povrchu namrzlého. Jelikož na cestě nebyla dostatečná vrstva sněhu, bylo rozhodnuto, že pojedeme po polích a loukách a naši vidící přátelé nám budou líčit krásu okolní krajiny.
Nasedli jsme na lavice proti sobě. Kromě 12 dospělých jsme měli mezi sebou rodiče s 11 měsíčním chlapečkem a tři starší děti asi desetileté.
Saně se rozjely a jejich skřípot svědčil o tom, že veze těžký náklad, ale statní koníci si vykračovali, saně se nakláněly tu na jednu stranu, tu na druhou a jejich počínání bylo doprovázeno našim jekotem a smíchem. Malé bejby se začalo bát, a tak se rodiče rozhodli, že vystoupí. Byli jsme rádi, protože se nám jízda zdála dosti dobrodružná. Jelo se dál a najednou se rozumní koníci zastavili před poměrně úzkým přejezdem přes potok. Vozka nás ujišťoval, že není třeba ze saní sestupovat, že to bezpečně projedeme, ale my  sestoupili raději  na pevnou zem. Prázdné saně bezpečně projely a my znovu nastoupili. Tentokrát jsem seděla na opačné straně a opět se saně rozjely.
Ujeli jsme pár metrů, když  saně najely na oranici pod sněhem a začaly se kácet. Rázem z nás byla valná hromada. Dopadla jsem jako na polštář, neboť můj proti sedící nebyl žádná křehotinka. Leželi jsme všelijak poskládaní přes sebe, Jenda si vzpomněl na dávné časy, kdy dělal brankáře a ještě stačil udělat i kotoul vzad, a to i s proti sedící, kterou chránil před pádem na svém mohutném těle.
Chvíli to trvalo, než jsme se postupně postavili na nohy a když jsme zjistili, že nikomu nic není, naše radost byla veliká. Následovalo protišokové opatření, ale zpáteční cestu jsme již raději absolvovali po svých. Největší legraci z našeho pádu měly tři starší děti, kterým se toto dobrodružství náramně  líbilo.
Po návratu do příjemně vytopeného bytu jsme se s chutí pustili do pečeného kuřátka, které připravily pilné kuchařky z našich řad.
Děkujeme našemu hostiteli za příjemné i dobrodružné nedělní odpoledne, za skvělé pohoštění i posezení zpestřené hrou na akordeon a zpěv.
Těšíme se na další dobrodružnou jízdu, ale tentokrát pouze již po bezpečné vozovce na saních, bude-li sníh a žebřiňáku, když sníh nebude.
 
 
 
15. února
Zážitky z plesu

Naše organizace sons pořádá již 4 ples v pořadí. Čas pokročil o další rok, kdo by to však řekl. Roky jsou jen čísla a kalendář píše o rok více a my pozvedneme číše.
Ve čtvrtek 15.2. 2007 v motorestu ve Vendryni se roztočil ples naší organizace, abychom se pobavili, zatančili a také něco zkonzumovali. Ples zahájila naše dobře známá taneční dvojice Markétka a Honzík ukázkou různých společenských tanců. Po skončení programů nám byl podáván velmi chutný oběd. Po jídle jsme byli vyzvání k tanci zpěváky manželi Kaletovými, kteří nás bavili po celou dobu plesu.Prodej losů se ujal pan Petr Chodura. V tombole byly ceny, které jsme si sami přinesli a opatřili vtipnými texty. Nezapoměli jsme ani na pohádkový valčík.
 
 
23. března
Členské shromáždění
 
Dne 23. 3. 2007 jsme se sešli v sále restaurace Burian na členském shromáždění, abychom zhodnotili činnost za období od 21. 3. 2006 do 22. 3. 2007. Shromáždění se zůčastnilo 53členů, jeden doprovod a jeden host. Průběh shromáždění řídil pán Karel Slíž, které mu patří poděkování. Byli přečteny zprávy: výroční zpráva, zpráva o hospodaření, rozpočet na rok 2007, zpráva sociální poradkyně, a zpráva revizní komise. K těmto zprávám se mohli členové vyjádřit v diskusi. Rovněž našemu hostu paní Wewiorkové, vedoucí oddělení dávek a služeb sociální péče pro seniory a zdravotně postižené městský úřad Třinec, byly pokládány otázky z oblasti z nového zákony o službách, o komunitním plánování, o kompenzačních pomůckách. Zjednání byl pořízen zápis a usnesení. Uvedené materiály najdete na naších www stránkách.
 
 
11. dubna
Setkání členů SONS oblastní organizace Třinec v hotelu Steel
 
Dubnové klubové setkání členů naší organizace se na návrh ředitele Tyflocentra Ostrava pana Kurlanda konala netradičně v hotelovém domě Třinec. Po uvítání jsme se jako vždy vzájemě představili, pak již dostal slovo pán Kurland, který nám objasnil činnost Tyflocentra a popsal nejnovější kompenzační pomůcky, které jsou k dispozici. Na toto setkání byli pozvání i pracovníci Tyflo prodejny Olomouc, kteří naším členům ukázali i předvedli různé kompenzační pomůcky.
 
 
19. dubna  
Poznáváme blízké okolí

Tentokrát byla naším cílem výletu obec Hrčava. Dne 19. 4. 2007 v 10,30 hod.Na místo určení nás dopravil přepravce z Tyry. Tam na nás čekal vedoucí zájezdu pán Karel Zoň. Po seznámení zcelo denním programem jsme se odebrali do dřevěného kostelíka, kde se nám pak věnoval průvodce pán Jindřich Vojkovský. Kostelík sv. Cyrile Metoděje je nejmladší z dřevěných kostelíku v republice. Stavba byla za velkých finančních problénu zahájena v roce 1936, vysvěcení kostelíka se uskutečnilo 5, července téhož roku. Každoročně se zde koná pouť věrozvěstů. Interiér kostela zdobí mimo jiné vyřezávána křtitelnice, která je prací Hrčavského rodáka. Nejblišší farnost je 12 kilometrů v Jablunkově. Vedle kostela se nachází malý hřbitov, kde je uložená urna z ostatky babičky známé herečky paní Hlaváčové. Pani profesorka Hlaváčová sem často jezdívala a po druhé světové válce dokonce organizovala jako členka spolku Domovina sbírku na pomoc místním obyvatelům. Hrčava ji přilnula k srdci natolik,že chtěla byt pochována na zdejším hřbitově. 
 

24. května
Smažení vaječiny

Jako každým rokem organizuje naše organizace v měsíci květnu smažení vaječiny. Zajistili jsme si autobus, který přibíral účastniky z Těšína, z Jablunkova, Karviné a z Havířova. Zúčastnilo se 52 dospělých a dvě děti. Pro tento rok jsme vybrali v areálu hospůdky v Dolní Lomné naproti hotelu Pod akáty. Počasí bylo nádherné, teplo. Sotva jsme se usadili, už se podávala vaječina ozdobená pažitkou. Hezké překvapení nám udělala naše nová členka Hanička Podžorná, která pro nás napekla malé větrníčky.
 

13. června
Jak prožíváme naše klubová setkání?

Chcete znát? Tak pozorně se začtěte do dalších řádků.
Dne 13. června 2007 na našem KLUBOVÉM setkání nám byla sdělena velmi smutná zpráva, že nás navždy opustila naše milá pani Vlasta Recmanová po  dlouhé a zákeřné nemoci ve svých nedožitých 58 letech. Chvilkou ticha jsme uctili její památku.
Dále jsme vyslechli přednášku pana Jindřicha Kuchejdy, mořeplavce, rodáka z Třince, který se svou posádkou obeplul celý svět.
Plavba kolem světa na plachetnici Viktoria
Cesta byla o to významnější, že se uskutečnila na plachetnici, jež byla replikou Viktorie, dřevěné plachetnice z roku 1519, která první obeplula celý svět a jako jediná z pěti lodí, které na tuto cestu vypluly, se vrátila.
Tenkrát velel této výpravě portu-galský kapitán Magellan o 500 let později kapitán Jindřich Kuchejda
Skupina nadšenců si postavila plachetnici a vydala se z polského přístavu Štětín Baltským a Severním mořem, obeplula Afriku, proplula šťastně kolem Hornova mysu, kde zuří neustálé bouře, neztratila se v Bermudském trojúhelníku (tam posádce beze stopy zmizelo 50 láhví kubánského rumu), proplula nebezpečným Magelanovým průlivem mezi plovoucími ledovými krami a Tichým oceánem přes Tichomořské ostrovy k Novému Zélandu a Austrálii.
Cestou se zastavili na různých obydlených i neobydlených ostrovech, celá cesta byla jediným velkým dobrodružstvím, o kterém nám velmi poutavě vyprávěl pan Kuchejda. Třeba o ostrově Juana Fernandeze, kde žil známý Robinson Crusoe, vlastním jménem Selkirk, který posloužil spisovateli Danielu Defoe k napsání slavného románu.
Nebo ostrov svaté Heleny, kde žil ve vyhnanství a také zemřel Napoleon Bonaparte.
Navštívili také ostrovy v Tichomoří, kde ještě v 60. letech minulého století žili kanibalové a byly  zde prokázány jejich kanibalské praktiky. Prožili řadu nebezpečí, která přežili jen díky laskavé ochraně boha Neptuna, ale hlavně díky své houževnatosti, schopnostem, odvaze a nadšení se vrátili šťastně domů.
Ti z nás, kteří by o cestě chtěli vědět mnohem víc, mohli si zakoupit knihu „Idioti na cestě kolem světa“,kterou nabídla maminka pana Jindřicha Kuchejdy, paní Lydie Kuchejdová.
Děkujeme paní Halině Miczkové, která celou akci zorganizovala, ale i sponzorovala.
Ohlasy na tuto úžasnou přednášku nenechaly dlouho čekat. Prosím
čtěte dále:
Přednášky, doplněné promítáním filmů z cest, se zúčastnil i náš člen pan Gustav Kubaczka, jeden z nejstarších našich členů a své poděkování vyjádřil panu Kuchejdovi ve svém soukromém dopise  takto: (se svolením pana Kubaczky otiskuji podstatnou část dopisu, jelikož si myslím, že by možná nikdo z nás lépe nevyjádřil naše pocity po skončení vyprávění o dobrodružné plavbě kolem světa). 
Zde je výňatek z jeho dopisu: „Vážený pane kapitáne, chci Vám poděkovat za heroické výkony a vzdát hold Vaší nezměrné odvaze. Byl jsem přítomen na Vaší přednášce v klubu organizace SONS. Přednáška mě velmi zaujala a se stejným zaujetím jsem pročítal Vaši nádhernou knihu.Také doprovodná vyobrazení a fotosnímky jsou impozantní.
Při čtení knihy jsem se při Vaší velké plavbě  včlenil mezi Vaši posádku a musím říct, že to byla ta největší terapie na všechny neduhy, které mě neustále sužují. Byl jsem prostě na Viktorce s Vámi, já suchozemec, který neumí ani řádně zaplavat. Bylo to úžasné. Sudičky mi nadělily ubírat se jinou cestou a je tu konec cesty, cítím to docela zřetelně. Při přejímce  knihy mi popřála Vaše maminka pěkné čtení a to se naplnilo a obohatilo mě. Přijměte poděkování z plna srdce Gustav Kubaczka.“
 
Děkujeme paní Halině Miczkové, která celou akci zorganizovala, ale i sponzorovala.
 
 

14. června
Zájezd do Drotárského muzea v Žilině
 
Ve čtvrtek dne 14. 6. nás vítalo, již tradičně, krásné slunné ráno, když se náš zájezdový autobus přepravce pana Jana Hławiczky vydal z Českého Těšína směr Žilina. Cestou přibíral účastníky našeho zájezdu. Bylo nás celkem 43 včetně doprovodů a hostů ze SONS Havířov a SONS Karviná a to na
Dobrá nálada a zpěv způsobily, že jsme se ani nenadáli a již náš autobus vjížděl na parkoviště před Budatinský zámek, kde se nachází  zmíněné muzeum.
Expozice je přemístěna do vedlejší budovy z důvodu rekonstrukce některých částí zámku. Naše mladá průvodkyně  nás uvítala a  podrobně seznámila nejen s jednotlivými exponáty, ale i těžkým životem lidí v chudobném kraji Kysuckém, kde bylo kolébkou drotárského řemesla Velké Rovné. Celá historie  byla zachycena  na snímcích, kde jsme viděli  nejen dřevěné chatrné chaloupky, ale i skromné zařízení uvnitř. Průvodkyně nám vyprávěla, že lidem, kteří byli fotografováni, bylo zapůjčeno oblečení, aby nebylo vidět, jaký ubohý oděv nosili.
Mnozí z nás si ještě pamatujeme  „drotáry“ s krosnami na zádech, kteří chodili po domech a opravovali keramické nádoby a to tak důsledně, že mohly dál sloužit svému účelu. Prohlíželi jsme si různé výrobky z drátu, misky, košíky, velké koše, naběračky, podložky pod žehličky (na ty si ještě také pamatujeme), pasti na hlodavce malé i větší. Najednou nás zaujal velký drátěný předmět a tak jsme dumali, k čemu asi sloužil, že by to byla past na nějaké velké zvíře? Vzápětí nám průvodkyně vysvětlila, že je to ohrádka na kuřata, aby se nerozutekla.
Obdivovali jsme umělecky provedené různé podložky, věšáky, kroje  a ještě by byl výčet mnohem delší, kdyby byla otevřena další část expozice, kde byly postavy i různá zvířata provedená z drátu,ale to však až po renovaci zámku.
Zastavili jsme se u suvenýrů, abychom si mohli koupit něco, co by nám připomínalo náš zajímavý výlet .
Po prohlídce jsme se autobusem vydali do města Žiliny a byli mile překvapeni proměnou města, které jsme dříve hojně
navštěvovali. Prošli jsme se pěší zónou, kde nás na každém kroku lákaly předzahrádky restaurací k posezení. Také se již přihlásil hlad a tak jsme vyhledali sympatickou restauraci a jelikož jsme byli na Slovensku, tak jsme si samozřejmě objednali halušky s brynzou a škvarkama a opečenou klobáskou, zapili výborným vychlazeným pivem a spokojeni nadmíru jsme se vydali na další ochutnávku lákavých dobrot. Pochopitelně nás okamžitě zaujala nabídka zmrzliny, a to ne jednoho či dvou druhů, ale hned nejméně deseti, takže rozhodování bylo těžké.
Posadili jsme se ke stolečku a zaujati konzumací zmrzliny jsme si málem nevšimli, že se přiblížila bouřka a spustil se déšť, co déšť, liják. Svatý Petr na nás spustil takové proudy vody, ale my seděli pod markýzami a libovali si, jak se postupně vzduch osvěžuje.
Zmrzlina byla zkonzumována a tak jsme čekali a když déšť polevil, rychle jsme se přesunuli pod další střechu, kde nám servírovali vynikající kávu. Opět liják,  ale tady jsme již pak museli pozorovat hodiny, protože se blížil čas našeho odjezdu ze Žiliny. Najednou déšť ustával, jako kdyby věděl, že máme deštníky v autobuse a plavky také, takže bychom měli jakž takž dojít pokud možno bez úhony do autobusu. Povedlo se a opět s veselou náladou se jelo směr Rajecké Teplice. Libovali jsme si, že máme střechu nad hlavou, neboť bouřka znovu ukázala co dovede a proudy deště byly tak vydatné, že se ulice měnily v potoky, ale pan Hlawiczka bezpečně vedl svůj autobus k cíli. Rajecké Teplice nás přivítaly deštěm, ale to jsme si již vzali deštníky a vydali se na obhlídku blízkých lázní. Pak jsme si našli sympatickou restauraci se zastřešenou terasou, takže nám šumění jemného deštíku zpříjemňovalo posezení na terase. Vybírali jsme si z bohaté nabídky jídel, porovnávali ceny s cenami u nás, pochutnali si na výborné večeři i čepovaném pivu.
  Čas rychle běžel a tak bylo třeba opět nastoupit do autobusu a ujíždět směrem k domovu. Veselý zpěv svědčil o tom, že nikomu počasí nepokazilo dojem z našeho výletu, jehož vedoucím byl pan Eda Molin. Děkujeme Aničce Podžorné, naší nové člence, která nás opět mile překvapila svými vynikajícími kokoskami Zájem o recept byl velký a tak Anička trpělivě diktovala zájemkyním onen předpis. Nesmím zapomenout na Gábinčinu krásnou psí slečnu Fellynku, která statečně snášela jak velká vedra i proudy deště, ale nevíme, co se jí líbilo víc.
 
 
 
Rekondice v penzionu Vinium
v posledním týdnu měsíce června 2007

 
 

Můj zážitek
 
První setkání s pejskem Fellynkou bylo v ostravské ZOO, kde Kafira pořádala prohlídku ZOO, spojenou s přednáškou o vodících psech. Tuto přednášku jsem chtěla navštívit, abych nasbírala co nejvíce informací. Nelitovala jsem. Setkala jsem se osobně s paní Helenou Nerglovou, cvičitelkou psů z organizace HELP PES, která mi odpověděla na spoustu mých otázek, dokonce mi doporučila, jaký pejsek by byl pro mě nejvhodnější. Tam jsem se setkala poprvé s Fellynkou,
vyšly jsme si poprvé na procházku. Byla jsem z ní nadšená, utvrdilo to ve mne touhu mít Fellynku jako svého vodícího pejska a kamaráda.
Později jsem se telefonicky spojila s kamarádkou, bývalou spolužačkou ze školy Romanou Všetičkovou, nyní asistentkou paní Heleny Nerglové. Domluvily jsme se na termínu, kdy mohou i s pejskem Fellynkou k nám do Českého Těšína přijet. Na městském úřadě jsme pak společně  vypsaly žádost o vodícího psa. Velice mne překvapilo, že Fellynka si dokonale zapamatovala, kudy jsme
na úřad šly a zpáteční cestu už znala. Je to prostě úžasná holka. Abych byla Fellynce dobrou paničkou, jela jsem dokonce až do Ústí nad Labem, kde proběhlo víkendové školení a já se na něm učila, jak se o Fellynku postarat, jaký druh krmení a jaké množství, česání a mytí pejska, venčení, udržování čistoty psího pelíšku. To vše jsem se tam naučila.
Nyní mám u sebe Fellynku už dva týdny a den ode dne mi dělá větší a větší radost. Nejen že mě dovede tam, kam potřebuji, ale dodává mi větší pocit jistoty a bezpečí. I v noci mám klidnější spaní. Mívala jsem totiž pocity, že pod okny v noci chodí cizí lidé a pro člověka se zrakovým handicapem je těžké rozeznat, kdo přichází s dobrými úmysly a kdo ne. Můj pejsek je mi hlídačem, ochráncem, pomocníkem i kamarádem. Mám radost, že i celá moje rodina přijala Fellynku v pohodě a zamilovala si ji. Taky jsem zjistila, že Fellynka má velmi ráda děti. Díky ní získávám nové přátelé i známé, dokonce i cizí lidé, třeba v obchodě, se se mnou dávají do řeči a povídáme si o psích kamarádech. Fellynka je tvoreček, kterého mám opravdu ráda. Je moje radost. Chtěla bych pro ni udělat všechno, aby se vedle mně mohla cítit tak šťastně, jak se cítím vedle ní já.  
 
 
 
Dne 4. srpna 2007 se konalo
Ruskokuželkářské klání u sousedů.
 
Dominiku, Niku, Niku... zpívá se v jedné starší české písničce o chlapci, který slaví svátek 4. srpna. Právě jeho svátek vycházel v tomto roce na sobotu. Přestože se v naší organizaci nenachází nikdo, kdo by se mohl pyšnit tímto jménem, začalo se našich 11 členů:


scházet již po čtvrt na osm na třineckém nádraží, aby o půl hodiny později nastoupilo do rychlíku, jehož konečnou byla celých 200 km vzdálená jihomoravská metropole Brno. My jsme však v tomto vlaku rozhodně nemínili trávit celých 3 a čtvrt hodiny potřebných k uražení této cesty, nýbrž po půlhodině cesty jsme vystoupili v jednom z uzlů severomoravského černouhelného hornictví – Karviné.
Odtamtud jsme po nezbytném občerstvení vyrazili v doprovodu členů sousední organizace SONS Karviná, paní Jany Filipczykové a paní Jitky Michalské autobusem směřujícím do Ostravy k cíli naší cesty nacházejícím se asi v polovině jeho trasy – Orlové. Od zastávky u benzinky zbývala asi půlhodinka pěší chůze na základnu tamní organizace zdravotně postižených, kam jsme byli všichni pozváni, abychom se zúčastnili klání v ruských kuželkách, které tato organizace pořádá již třetím rokem.
Po přivítání se s místními a vyřízení všech nezbytných formalit (zápisu, zaplacení startovného apod.) nás přivítal předseda orlováků, p. Bihári, který nám dále sdělil pravidla, podle kterých se bude hrát. Pak již začala vlastní soutěž.
Napřed absolvoval každý účastník 3 hody do soutěže jednotlivců, pak následoval oběd (kuře s novými brambory), poté jsme vytvořili 3 členná družstva, jejichž výsledek se získal součtem součtů 3 hodů
každého člena příslušného družstva. Po odpolední kávičce se zákuskem následovalo vyhodnocení a volná zábava, na které většina účastníků ocenila možnost koupě velmi chutných grilovaných klobásek. Téměř nikdo neodolal ani nabídce limonády, piva a něčeho ostřejšího za velmi příznivé ceny.
A jak jsme si, v porovnání s místními, kteří mají možnosti k tréninku, na rozdíl od nás, skvěle vedli?
Určité zkušenosti s tímto sportem prokázal Jan Josek, který vybojo-val úžasné 2. místo v soutěži jednotlivců a spolu s Vladimírem Brukem a Janem Dyrczykem obsadili navíc 3. místo v soutěži družstev.
Do dodatečného rozhozu o bronzovou medaili zasáhli dvě naše členky, ale neměly už tolik štěstí, proto se musely uspokojit s 6. místem
(Danka Stanieková) a 7. místem (Anděla Konderlová). V pořadí družstev pak druhá jmenovaná společně s pani Mruzkovou a Tomášem Dyrczykem  obsadili 6. místo a manželé Staniekovi s podporou Martina Havrily rovněž velmi pěkné 8. místo. V silné konkurenci účastníků z Orlové, Karviné, Havířova a Bohumína jsme tedy obstáli velmi dobře. Kdo se umístil do 3. místa, obdržel diplom. Věcné ceny připadly soutěžícím na 1. – 15. místě. Všichni účastníci turnaje obdrželi nakonec dárkový balíček od sponzora soutěže.
Když jsme se kolem sedmé hodiny večerní vraceli domů, odváželi jsme si spoustu krásných zážitků ze dne, který uběhl jako voda. 
 
 
 
Do kroniky vkládáme ještě:
Veršované zážitky Gábinky Szmekové

 

30. srpna
Výlet do Horní Lomné - Lačnova
 
Ve čtvrtek 30.8.2007 jsme se vypravili na další ze společných výletů naší organizace. Tentokrát to byl celodenní výlet do Horní Lomné - Lačnova.
Autobus bral účastníky postupně od Českého Těšína v 9.00 hodin až po Vendryni a musel se vrátit pro další z Vendryně a Bystřice, protože zájem byl veliký a všichni se do autobusu nevešli. Kromě členů naší organizace jsme mezi sebou přivítali i 11 členů organizací SONS z Rožnova pod Radhoštěm, Havířova a Karviné.
Počasí nám už tradičně přálo, bylo slunečné, ale už s podzimním chladným ranním větříkem. Když dorazili všichni účastníci, shromáždili jsme se na venkovní terase hotelu, předsedkyně všechny uvítala, seznámila je s programem a už se podával v rámci dopolední svačiny chutný guláš. Mezi dalšími jídly – obědem ve 14.00 hodin (řízek, brambor, okurek) a večeří (kotlet na rožni) jsme se rozešli na kratší i delší procházky po okolí. Také bazén u hotelu s čistou, údajně ohřívanou vodou, zval ke koupání. Kromě členky z organizace SONS Rožnov však nikdo z nás této možnosti nevyužil. Počasí, i když krásné, bylo přece jen spíše podzimní.
Než dorazili naši muzikanti, začal hrát malý bubeník Nikolas se svým tatínkem, vnouček naší paní Halinky.
Odpoledne přijeli naši známí muzikanti panové Tacina a Durstil, kteří svou muzikou a zpěvem  přispěli k veselé náladě a zábavě až do večera. Ve 20.00 hodin přijel autobus, aby nás odvezl domů. Nemusel už jet dvakrát, někteří z nás, hlavně naši hosté, využili možnosti noclehu v hotelu a zůstali do druhého dne.
Všichni účastníci se shodli na tom, že zakončení léta ve scenérii hor bylo krásné a příjemné, za což děkují organizátorům – radě třinecké organizace SONS i personálu hotelu Lačnov.
 
 
Jak se rýmování daří naší Gabce? – poslyšte:
 
 
 
11. září
Výstavka úrody
 
Ne o každém KLUBOVÉM setkání píšeme v této KRONICE. Víte, že jsme v klubu informováni a seznamováni s různými novinkami běžného života, ale i radami co se týká i nás nevidomých a slabozrakých. Několikrát nás navštívil dokonce ředitel Tyflocentra Ostrava p. Karel Kurland
Jeho rady jsou pro nás velkou inspirací k uskutečnění v běžném životě.
O tom, že nezahálíme a máme i dobré nápady, svědčí
 
 
kdo může, přidá ruku k dílu, pomoct něco takového připravit a
uskutečnit, jsou nám naše doprovody, bez kterých bychom byli úplně odepsaní. Díky za jejich pomoc při všem i při zorganizování této výstavky.
Hřebem našich setkání jsou nám připomenutá jubilea našich členů a nikdy nezapome-neme oslavencům zazpívat po našemu: 
„sto lat“.
A vůbec se nám nechce odcházet z našich klubových setkání.
 

25. září
Koncert Štěpána Raka v Třinci
 
Světoznámý kytarista a významný skladatel se tentokráte představil cyklem skladeb, které jsou věnovány čajům z celého světa. A proto i název koncertu:
Chvála čaje
Štěpán Rak se zde nechal inspirovat jejich specifickými vůněmi a rozmanitostí chutí. Jednotlivé skladby jsou koncipovány jako kontrastní, virtuosně pojaté kytarové kreace, zahrnující nejrozmanitější zvukové a výrazové možnosti kytary jako nástroje.
Je ve světě uznávaný kytarový virtuos a skladatel, jenž procestoval se svým uměním 62 zemí všech kontinentů. Je autorem několika stovek skladeb, jež si podmanil své posluchače nejen sílou prožitku, ale i mistrovským provedením. Stejně se jmenuje i hudební nosič, o němž sám autor řekl: „Chvála čaje je naprosto specifická záležitost, patří jenom a jenom do kytary. Je to pro chvíle odpo-činku, klidu, míru a pohody.“ Ale mám-li jmenovat dva za všechny, tak to bude zelený čaj jasmínový. Jsme vděčni, že nám jako organizaci SONS, bylo poskytnuto 10 volných vstupenek na tento koncert a že jsme mohli být přítomni a mohli prožít nádherný zážitek.
 
 
27. září
Zájezd do vinného sklípku v Kubšicích
 
Ve čtvrtek dne 27. září 2007 jsme se vydali na náš tradiční zájezd do vinného sklípku pana Jaroslava Pavla v Kubšicích a s námi hosté spřízněných organizací ze SONS Havířov a SONS Karviná.Také s námi jeli pan Tacina a pan Gomola a to byla záruka, že se budeme dobře bavit.
Cestou nás provázelo deštivé počasí, ale dobrá nálada a zpěv za doprovodu heligonky a ozembuchu způsobila, že jsme se ani nenadáli a již tady byly Pohořelice, malé městečko nedaleko cíle naší cesty. Prošli jsme se po městě, zastavili se na kávu či jiné občerstvení a pak se jižpokračovalo do vinného sklípku. Po uvítání panem Jaroslavem Pavlem jsme se posadili ke stolům, na které se vzápětí začaly nosit plné džbánky vína a my se pustili do ochutnávání. Nechyběl ani burčák a mnozí z nás si ho hojně dopřávali.
Po chvíli zavoněly na stolech klobásy a krátce poté se již rozezněla heligonka pana Gomoly a ozembuch pana Taciny a zábava se rozproudila, jak to ve vinném sklípku má být. S ubývajícím vínem ve džbáncích naše nálada stoupala a byl čas se opět najíst. Před každého z nás položili bohatě obložený talíř a my během zábavy pojídali různé speciality.
Hořící krb, veselá nálada, tanec i vyprávění anekdot přispělo k tomu, že čas rychle plynul a již tu byla určená hodina odjezdu domů.
Veselý autobus nás bezpečně odvážel domů, ale ouha, najednou si autobus řekl, že již toho má dost a kousek za nádražím v Třinci zastávkoval. Řidič pan Hlawiczka se ihned pustil do opravy a operativně zajistil minibus, který odvezl účastníky na Sosnu. Zbytek si našel náhradní odvoz buď auty nebo linkovými autobusy. Hlavně, že jsme již byli blízko domova a tak ani porucha autobusu naše dojmy z výletu  nepokazila.
Poděkování patří manželům Molinovým, kteří celou akci zajistili ke spokojenosti nás všech.
Děkujeme také Aničce Podžorné, naší vynikající cukrářce, která nám v autobuse nabídla moc dobré cukroví.
 
 
 
16. října
 
Další koncert, kterého jsme se zúčastnili, byl dne 16. října 2007  v Divadelním sále TRISIA.
Zde se představil  
 
který je nejvýraznější mladý český houslista, nejprodávanější umělec. Díky svému umění a nekonvenčnímu vystupování slaví úspěchy u všech generací posluchačů na nejvýznamnějších pódiích. Je častým hostem televizních a rozhlasových pořadů, objevuje se ve všech médiích. Jeho nahrávky zaujímají přední místa žebříčků prodeje. Vždyť u nás v Třinci není poprvé.
Pavel Šporcl se snaží přiblížit klasickou hudbu co nejširšímu okruhu posluchačů, především mládeži. Často vystupuje na „výchovných" koncertech pro střední a vysoké školy, které mají díky jeho podání mezi mladými lidmi mimořádný ohlas.
Vyslechli jsme: A.Dvořák – Capriccio, Sonátu F dur, Sonatinu G dur a od J.Suka čtyři kusy, op. 17.
Na klavír jej doprovázel
Petr Jiřikovský.
Byl to skutečně nádherný zážitek.
Pavel Šporcl se již mnoho let snaží otevírat hranice klasické hudby širšímu okruhu posluchačů. Zároveň se pokouší o nový přístup k věcem, které nás obklopují mnoho staletí.
Proto požádal nejlepšího českého houslaře Jana Špidlena o postavení houslí, které by měly znaky nového tisíciletí. Tak vznikly housle skrývající různá vylepšení, sloužící nejen k osobitému výtvarnému ztvárnění, ale hlavně k lepšímu zvuku a stabilitě nástroje.
Pozměněný obrys korpusu s krátkými růžky a úzkým okrajem, zvětšená plocha eff, titanový šroub uvnitř krku, uhlíková výztuž římsy, osobité ztvárnění šneku se zapuštěným olověným závažím... Na první pohled upoutají samozřejmě svou modrou barvou, která byla na tento nástroj použita na výslovné přání Pavla Šporcla. Pavel Šporcl poprvé tento obdivuhodný nástroj představil široké veřejnosti na DVOŘÁK 2006 TURNÉ.
Hrál i na modré housle, pro nás posluchače to bylo zvláštní. Modrá barva to bylo výslovné přání Pavla Šporcla jako nový přístup k tradičním věcem, symbol jisté rebelie a vzpoury proti zažitým pravidlům a konvencím, kterými je houslařství a snad i celé prostředí kolem klasické hudby svázáno.
 

18. října
Jedeme na zájezd do Polska - Ustroň-Dobka
 
 
 
 
15. listopadu  
Zájezd do Brna
 
Měsíc listopad je měsícem nevyzpytatelného počasí, přesto jsme uskutečnili náš plánovaný zájezd do moravské metropole Brno spojený s návštěvou hvězdárny a planetária pro nevidomé a slabozraké. Vyjeli jsme ráno dne 15. 11. 2007 v 6.30 hod. z Vendryně autobusem pana Hlawiczky v počtu jen 31 osob /12 osob nedošlo/. Venku počasí chladné, podzimní, ale pěkné. Přesně podle  plánu
v 10 hodin jsme byli v obci Prace. Na blízkém vrcholku 308 m jsme navštívili muzeum a památník  „Mohyla míru“, kde jsou uloženy ostatky vojáků tří mocností – Ruska, Rakouska a Francie, kteří se střetli v bitvě na polích Slavkova a okolních vesnic pod vedením tří císařů. Muzeum je ozvučené a boje jsou předváděné na filmovém plátně, takže i nevidomí slyší a dovedou si představit ukrutnost bojů vojáka proti vojákovi. Tenkrát 2. prosince roku 1805 nastoupilo do boje ze strany Ruska a Rakouska 110 tisíc vojáků a proti nim ze strany Francie pod velením Napoleona 70 tisíc vojáků. Během 4 hodin bylo zabito 15 tisíc vojáků, císař Napoleon zvítězil  a tím ukončil vojenské tažení na východ. Ještě dnes se na polích Slavkovského bojiště nacházejí ostatky padlých vojáků, ty se ukládají do rakve a jsou umístěné v Mohyle míru.
V pravé poledne jsme pokračovali v cestě do Brna a tam v městské části Kraví hora čekala na nás pani Ing. Kubíková, která nás zavedla do hvězdárny.
Hned se nás ujali 2 průvodci, rozdělili nás na 2 skupiny, skupinu nevidomých a slabozrakých a našich průvodců. První skupina si vyslechla odborný výklad, mohla si ohmatat připravené pomůcky.
Průvodce pak postupně zavedl každého k planetáriu, což byla kopule o průměru 1,5 m a v ní vevnitř plastická hvězdná obloha. Nevidomí  tak s pomocí průvodce  mohli hmatem poznat rozložení planet a souhvězdí naší oblohy. Skupinu vidících odvedl průvodce do skutečného velkého planetária, kde s odborným a velmi zajímavým výkladem předvedl listopadovou noční oblohu a zodpověděl dotazy účastníků. Potom obě skupiny navštívily astronomickou observatoř se dvěma velkými hvězdářskými dalekohledy.
V 15.00 hodin jsme se rozhodli vracet domů, cestou jsme se zastavili na krátké občerstvení v motorestu Rohlenka a za pěkného, ale chladného počasí jsme v 16.30 hodin pokračovali v cestě. Začal padat sníh a u Nového Jičína již byla cesta nepříjemná, kluzká, za Příborem vrstva sněhu  způsobila, že se na rovině pod Chlebovickým kopcem utvořila kolona aut.
Když se ani po půl hodině nepohnula, začala se osobní auta otáčet a jela na Brušperk. Náš řidič se rozhodl jet taktéž. Po krátkém úseku cesty se objevil prudký sjezd z kopce, který byl pro náš autobus velmi riskantní. Naštěstí náš řidič nic neriskoval, dvakrát v kopci zastavil a cestu sypal štěrkem, takže jsme po náročném sjezdu a jízdě po neupravených cestách přes přilehlé vesnice šťastně vyjeli na dálnici mezi Ostravou a Frýdkem-Místkem. Tím ale naše problémy neskončily, během cesty po dálnici dostal řidič zprávu, že všechny kopce ve směru Český Těšín a Třinec blokují kamiony. Nezbývalo než jet na Střítěž a Nebory, kde byl neborovský kopec ucpaný, ale křižovatka na Český Těšín šla projet. Potom jsme už po kluzké cestě dojeli k obchodnímu domu Billa, kde vystoupili účastníci z Č.Těšína, Karviné a Havířova a ostatní pokračovali s 1 a půl hodinovým zpožděním na Třinec a Vendryni. Každý účastník pocítil úlevu po stresující jízdě po kluzkých a zasněžených vozovkách. Za to, že jsme bezpečně dojeli, patří vřelý dík řidiči panu Hlawiczkovi. Hluboce se skláníme před jeho profesionální jízdou po tak náročném terénu a špatném stavu cest vlivem počasí. Díky patří všem za disciplinu, díky, že jsme se šťastně vrátili domů.
 
        
 
19. listopadu
Třinecké hudební jaro

I když ve světě je typické zimní počasí, u nás je též dost chladno,   ale nevíme  na jak dlouho. Ale co víme je,  že za zimního počasí se konalo pokračování 4. festivalu "Třinecké hudební jaro" v evangelickém kostele v Třinci a to: 19. listopadu 2007.
Jednalo se o vystoupení odložené na jaře pro nemoc jednoho z účinkují­cích umělců.
V programu domi­novaly Dvořákovy Biblické pís­ně v souhrnném provedení, do­plněné varhanními skladbami.
Interpreti byli:
Alfréd Strejček re­citace
Aleš Bárta varhany
a vokální sólista Ivo Hrachovec bas.
Biblické písně opus 99 složil Antonín Dvořák roku 1894, kdy byl na vrcholu světové slávy a ře­ditelem konzervatoře v New Yorku i  nositelem čestných dok­torátů prestižních univerzit. Dvořákův blízký přítel, Johannes Brahms byl rovněž geniální skladatel symfonické a komorní hudby v po­sledním roce svého života složil něko­lik varhanních skladeb, z nichž jedna: Preludium a fuga g moll zazněla uprostřed cyklu Biblic­kých písní v mistrovském podání Aleše Bárty na varhany, předvedl posluchačům nádherný zážitek. Musíme podotknout, že Třinecké varhany tentokráte po­slouchaly a nezlobily,   až na menší rozladě­ní během koncertu vyhověly ná­ročným požadavkům.
Alfréd Strejček je dobře znám milovníkům dramatického umě­ní, ale i mnoha posluchačům hudby, protože je obdařen i hu­debním talentem, jenž mu umož­ňuje skvěle spolupracovat tam, kde se v proudu hudby vyžaduje kultivované mluvené slovo. Jeho recitace žalmů se držely ekume­nického vydání Bible z roku 1985, zatímco Dvořákovo zhudebnění vychází z překladu Bib­le kralické. Mělo to svůj vý­znam, protože jazyk Bible kralické už je dnes většině laických posluchačů méně sro­zumitelný.
 
 
29. listopadu
Koncert
 
Koncert pohladil na duši Hradišťan přinesl posluchačům právě to, co potřebovali. Pohlazení na duši písničkami o životě.                              
Ve čtvrtek 29. listopadu 2007 v podvečer byly zaplněny kostelní lavice pod klenutými stropy evangelického duchov­ního příbytku. Stovky lidí přilá­kal čtvrtý ročník Koncertu pro Slezskou diakonii, jehož výtě­žek pravidelně putuje do Porad­ny Elpis a střediska Jordán. Všichni posluchači přišli do kostela Slezské církve evange­lické a.v. v Třinci vydechnout a nabrat pohodu před nadcháze­jícím adventem.
Pořadatelé letos připravili pro všechny účastníky skutečnou hudební lahůdku. V úvodu je rozhýbal charismatický vedou­cí gospelového sboru z Ostra­vy, pod jehož taktovkou nako­nec zpívali nejen členové sou­boru, ale i samotní posluchači.
Písničkami o lásce pak roz­bouřené publikum zklidnil Jiří Pavlica s cimbálovou muzikou Hradišťan.
 Lidové písničky o životě provázené lahodnými tóny houslí a cimbálu byly sku­tečným pohlazením na duši a sklízely zasloužený potlesk. Ovšem hlavní smysl koncertu vyjádřil umělecký vedoucí Hradišťanu celkem výstižně písní s refrénem: „Jak se ti daří, má milá? Jak se ti daří, můj milý?" „V současném světě tyto otáz­ky mnohdy chybí. A smyslem dnešního setkání je poděkování všem, kteří se nejen umí takto zeptat, ale zároveň dokáží i po­moci," řekl v průběhu svého vystoupeni Jiří Pavlica.
Neboť právě pomoc a zájem o život druhých se skrývá pod každou akcí, jejímž smyslem je přinést prostředky tam, kde jsou nejvíc třeba. A to se letos podařilo.
Výtěžek z koncertu se vyšplhal na rekordních 110 ti­síc korun.
Byl to skutečně pěkný zážitek.

 
4. prosince
Abonentní koncert

Abonentní koncert Kruhu přátel hudby se konal v Divadelním sále kulturního domu TRISIA
dne 4. pro­since 2007
Účinkovali: Lubomír Brabec Kateřina Englichová
Só­lové vystoupení harfy bylo věno­váno třem vyhraněným oblas­tem: baroku (G. F. Haendel), klasicismu (J. L. Dusík) a české­mu romantismu (Smetana - Trneček). Trnečkova Fantazie na Smetanovu Vltavu sklidila nej­větší ohlas.
Umělkyně u nás hrála už v roce 2000 a můžeme nyní kon­statovat nejen nejvyšší interpre­tační kritéria, ale i další růst a vyzrávání, kterým umělkyně od té doby prošla. Za zmínku stojí i čistě vizuální zážitek při sledování její hry.
Jeden z nejvýznamnějších koncertních kytaristů součas­nosti, Lubomír Brabec, pak vy­stoupil se sólovou kytarou. Velmi jsme ocenili jeho mistrovský výkon i dramaturgii jeho vystoupení. Všechny skladby byly ze španělského a latinsko-amerického okruhu, kde je kytara národním nástrojem a lidová hudba či tanec je mocným inspi­račním zdrojem pro uměleckou hudbu (Villa-Lobos, Turína, Tárrega).
Při­pravil obecenstvu i úsměvný nepředví-daný zážitek. V jednu chvíli se znepokojivě podíval na svou pravou ruku. Poškodil si nehet, pro kytaristu životně důležitý. Poprosil kolegyni Engli­chovou, aby něco zahrála, že si mezitím nehet v šatně ošetří. Harfistka s rutinou profesionála předvedla zpaměti neplánova­nou skladbu a pak kytarista přišel s dokonale opraveným nehtem.
Závěr třineckého koncertu přinesl společné vystoupení. Spojení těchto dvou strunných nástrojů je velmi neobvyklé a existuje jen málo originální li­teratury. Znamenitým nápadem byl přepis původně klavírních Španělských tanců E. Granado-se  pro kytaru a harfu. Ačkoli Brabec patří do jiné generace (jeho první laureátské úspěchy v cizině spadají přibližně do do­by narození Englichové), dokonale si oba rozuměli v souhře a vyváženosti zvuku. Koncert byl nádherný, zájem posluchačů byl mimořádný.
 

13. prosince
Vánoční besídka
  
Přiblížil se konec roku, byl čtvrtek dne 13.12., kdy se sál restaurace Burian zaplnil do posledního místečka 75 účastníky vánoční besídky.
Kulturní referent i předsedkyně uvítali všechny přítomné, popřáli všem hezké prožití vánočních svátků i hodně zdraví a elánu v novém roce 2008. Pozvedli jsme skleničky s aperitivem, popřáli si navzájem a tím bylo naše slavnostní setkání zahájeno. Ještě se zbývalo představit a program mohl začít.
Zaposlouchali jsme se do sólového zpěvu slečny Klaudie Czudkové, kterou doprovázel na kytaru její otec pan Tadeusz Czudek.  Zazněl i dvojhlas a odměnou byl nadšený  potlesk.
Následoval pak čtyřhlasý zpěv přátel ze souboru Edy Molina, kteří zpívali vánoční koledy. Odměňovali jsme je rovněž nadšeným potleskem. Na závěr jsme si všichni zazpívali půvabnou koledu „Tichá noc...“. Celé vystoupení prokládal čtením krátkých příběhů s vánoční tématikou Eda Molin. Děkujeme všem účinkujícím a hlavně Edovi, jehož zásluhou jsme měli tento zážitek.
Po programu se začalo nosit na stoly pohoštění, kuřecí řízek, brambor a kyselé okurky. Hned poté se před každým účastníkem objevil papírový tácek plný drobného cukroví, které upekly hospodyňky z našich řad. Výčet jmen by byl dlouhý a nechtěla bych na nikoho zapomenout, proto všem patří dík.  
Dále následovaly organizační záležitosti.
Jako první bod bylo předání pozdravů od vedoucí soc. odboru MěÚ Třinec paní Ellen Raszkové, paní Ivany Wiewiorkové a paní primářky oční ambulance MUDr. Marie Vlachové, které se pro své pracovní zaneprázdnění nemohly naší besídky zúčastnit.
Bylo nutné zvolit delegáta na 6.celorepublikové shromáždění, které se bude konat 12.4.2008 v Olomouci.
Za naši organizaci byla zvolena delegátka paní Alena Sikorová 66 hlasy našeho shromáždění  a náhradník Ingeborg Klepaczová, rovněž 66 hlasy.
První akcí příštího roku je tradiční ples, který se koná 31.ledna 2008 v restauraci Motorest Rosea ve Vendryni, zahájení v 15 hod. Zájemci se již hlásili u pokladníka Jana Dyrczyka. Podrobnosti oznámíme v klubu 9.ledna 2008.
Další příjemnou zprávou bylo oznámení předsedkyně, že jsme dostali od sponzora, který nechce být jmenován, 10.000 Kč na činnost v roce 2008. Peníze předala jednatelka pokladníkovi panu Janu Dyrczykovi a všichni potleskem poděkovali sponzorovi, který nás již tradičně obdarovává, abychom si mohli i v příštím roce zorganizovat  společenská setkání či tradiční ples. Poděkování patří i naší jednatelce Helence Sližové, jejímž prostřednictvím se dárce dozvěděl o naší organizaci, o aktivitách a potřebách. Každý náš člen má možnost mezi svými známými získat sponzory, kterým není lhostejné, jak žijí postižení v našem městě i okolí.
Naše setkání ještě nekončilo, rozvinuly se debaty i zpěv.  Na stolech se objevily slané tyčinky, buráky, brambůrky od Halinky Miczkové a další víno od Karla Zoně.
O vánočně vyzdobené stoly se postarala Štěpánka Žáčková, která do jablíček napíchala větvičky a mezi ně umístila svíčku, stříbrná ozdoba na jehličí všechno ještě dozdobila.
Rozcházeli jsme se s přáním, aby i příští rok byl pro nás všechny úspěšný a mohli jsme se sejít opět v tak hojném počtu a ve zdraví.
 
 
 
 
 
Co si popřejeme závěrem? Ať je celý nadcházející


vydařený, ať se nám daří uskutečňovat  náš bohatý program, ať se na každé setkání těšíme a svými nápady neustále obohacujeme každé naše setkání.