7. ledna

V přeplněném evangelickém kostele jsme zažili 7. ledna nevšední zážitek: zpíval tu smíšený sbor mládeže z Luteránské koleje sv. Petra v Brisbane, Austrálie (ST PETERS LUTHERAN' COLLEGE CHORÁLE).
Třinecký koncert byl součástí jejich evropského turné od 29. prosince 2004 do 22. ledna 2005, jenž zahrnovalo šest koncertů ve Velké Británii, většinou ve slavných katedrálách (Oxford, Winchester, Cambridge...), následovala tři vystoupení v ČR (Praha, Pardubice, Třinec). Po koncertech v Polsku (Krakov, Osvětim) soubor pokračoval do Budapešti, Rakouska a Švýcarska.
První část koncertu australanů probíhala na kůru za doprovodu varhan, druhá před oltářem. Program doplnil kratším vystoupením ostravský dívčí soubor ADASH. Specializuje se na židovskou hudební kulturu, a to vskutku zasvěceně. Svatební zpěvy působily podmanivým kouzlem a například píseň na slova biblické Písně písní (liebrej-sky Sír has-Sírím) zněla přímo magicky. Ostatně jsme obdivovali zpěvačky a dirigenta  už  při koncertu v květnu 2003.
Australský sbor existuje od r. 1982. Přijel v sestavě 75 zpívajících chlapců a děvčat ve věku od 13 do 17 let. Slovo „College" se sice překládá jako „kolej", ale jde vlastně o obdobu našeho gymnázia s internátem. Sbor si připravil pro toto turné širší repertoár, z něhož vybíral podle momentální situace. Nyní  vkládáme pohled z jejich propagačního materiálu:
Interpretačně značně náročné skladby evropské renesance a baroka byly nakonec vynechány, a to nejen z časových důvodů, ale zřejmě i kvůli obtížné aklimatizaci. Je třeba obdivovat, že sbor, který přiletěl v době svých letních prázdnin z parného subtropického léta do nevlídné zimní Evropy (a díky časovému posunu si musel zvykat, že náš den je jejich noc), podal zcela suverénní výkon beze stop intonační nejistoty nebo únavy.
Převážná část programu byla tedy věnována australské tvorbě a úpravám australských lidových písní, v několika případech šlo o skladby a úpravy samotného dirigenta Graeme Mortona.
Na začátku druhé části nás zaujala skladba Kondalilla z cyklu Starobylá země.
Sbor se rozptýlil podél zdí kostela a zpíval kompozici na oslavu australského deštného pralesa. Exotické zvuky ptáků, zvířat a tajemná atmosféra prastarých rituálů - to bylo vskutku fascinující. Někteří posluchači neskrývali údiv, chvíli totiž nevěděli, o co jde.
Ještě jednou se podívejme na sbor přímo v Australském prostředí.
Dozvěděli jsme se, že jejich zájezd nebyl nikým sponzorován. Nákladnou cestu si členové sboru platili sami. Proto vyjádřili vděčnost, že třinečtí evangelíci (SCEAV) poskytli mladým zpěvákům ubytování v rodinách. Dirigent G. Morton je držitelem státního vyznamenání za přínos pro australskou hudbu.
Varhaník ar. Ralph Morton,  který též Třinci účinkoval, získal doktorát varhaní hry v Kalifornii (USA). V několika skladbách spoluúčinkoval Neil McGregor, jeden z předních australských klarinetistů, rovněž hudební světoběžník.
Vystoupení australského sboru zanechalo na posluchačích v Třinci hluboký dojem. Jednou větou : „protinožci“ posluchače v Třinci zaujali.


17. ledna

Cyklus abonentních koncertů KPH pokračoval v Třinci
 
17. ledna 2005 v Kulturním domě TRISIA vystoupili:
houslista Vítězslav Černoch
a hráč na marimbu Martin Opršál.
 
Oba hudebníci představují ve svém oboru mistry na mezinárodní úrovni. Nevšedním zážitkem byl poslech jednoho z nejlepších nástrojů, jaký se v ČR vyskytuje (italské housle z 18. století, zapůjčené ze státní sbírky), a také to, že sólová marimba zde zazněla poprvé za více než dvě desítky let existence Kruhu přátel hudby. Není to v širších kruzích nástroj příliš známý a seznámení s ním bylo pro některé posluchače přímo „báječným objevem", jak se vyjádřili.
Mistr Černoch, vítěz národních soutěží a dnes úspěšný hudební světoběžník od Venezuely po Hongkong, si vybral pro své sólové vystoupení skladby, jež jsou pro každého mistra houslové hry tvrdým oříškem. Úvodní Ciacconu J. S. Bacha pojal značně expresivně, vřele, s velkým rozpětím dynamiky. Jisté je jen to, že bachovská vícehlasá struktura je na sólových houslích nesmírně obtížná a interpreti se s ní vyrovnávají odlišně. Náš host zvládal vše bez problému.
Jedna účastnice koncertu  vyjádřila  svůj pocit tak, že jeho hra vzbuzovala dojem hry dvou nebo tří houslistů najednou.
Nejen hudebním, ale dokonce i vizuálním zážitkem bylo vystoupení Martina Opršála, jehož suverénní hra na marimbii vzbuzovala místy doslova úžas. Nástroj, jehož dávné kořeny sahají do černé Afriky, pronikl do lidové hudby latinské Ameriky a ve zdokonalené podobě je součástí symfonických orchestrů, komorních souborů i jazzbendů.
Dnes už je studijním oborem i na akademické úrovni a  sám Martin Opršál je vysokoškolským pedagogem na JAMU. V jeho podání jsme slyšeli ukázky   soudobé  hudby i transkripci Bachova chorálu. Své vystoupení zahájil skladbou „Reverberations“, která pochází z pera Pavla Wlosoka, rodáka ze zdejšího regionu, jenž působí  nyní v Texasu.
Bouřlivý potlesk přiměl oba interprety k přídavku, v němž opět zajiskřila mistrovská houslová technika, tentokráte za doprovodu marimby. Efektní skladba Henryka Wieniawského, nazývaného kdysi „Polský Paganini", přivedla pak ještě jednou obecenstvo do perfektní nálady. Účastníci koncertu si mohli  zblízka prohlédnout hudební nástroj marimby. Jedním slovem bylo to úžasné.


20. ledna
Ani psa by nevyhnal
 
Zima převzala vládu, sněhové vločky vířily v silném větru, na silnici bylo náledí, ale skupinka 23 odvážlivců vesele vykračovala k svému cíli, ke studánce na Karpentné. Byl to čtvrtek dne 20. ledna 2005
Les nás přivítal vlídně, vítr se proháněl jen v korunách stromů, voda ve studánce bublala, zkrátka zimní romantika. Nebáli jsme se napít ledové léčivé vody, někteří z nás si ji odnášeli s sebou domů. Pak přišla na řadu linecká kolečka, která speciálně pro tento výlet upekla Helenka Sližová.
Na zpáteční cestě jsme ucítili vůni hořících polen. V nedaleké restauraci „U černého kohouta" na nás čekala příjemně vytopená místnost s hořícím krbem. Sklenice horkého čaje, k tomu výborné tvarohové koláče paní Šulákové všem přišly vhod. Ochutnali jsme i vynikající rybí karbenátky v kyselém nálevu, které donesl pan Bruk.
Po takové cestě přece jen všem vyhládlo a tak jsme si začali vybírat z pestré nabídky jídel. Pochutnali jsme si na topinkách s tvarůžkami, ohnivým masem, na grilovaných kolenech, guláši a dalších specialitách a když jsme chtěli platit, čekalo nás překvapení. Účet za nás všechny zaplatili manželé Neslanikovi.
 
Chtěli bychom jim touto cestou srdečně poděkovat za jejich štědrost.
                                                                          


9. února

V dnešním klubovém setkání v Senior klubu na Husově ulici poté, co jsme se vzájemně představili a seznámili se s programem, vzpomněli jsme minutou ticha  na:
 
 
Hostem dnešního odpoledne byl: pan inženýr Oskar Lanc, který  s námi  besedoval na téma: Jak se žilo v našem okolí před sto léty, tedy kolem roku 1900. Někteří  z nás  jsou pamětníci starých časů, mladší generace pak s velkým zájmem naslouchaly poutavému vyprávění... Během tohoto období se vystřídaly 4 generace. Kdysi naše území sahalo od Bohumína po Jablunkov, dále Bielsko, Ustron, Istebne, Wisla.
Byl jen jeden Těšín, tj. nebyla nynější hranice a náleželi jsme tehdy k Rakousko Uherské říši, kde vládl císař Franz Josef, 1848 až 1916.
Lidé žili velmi jednoduše, jejich příbytky byly moc skromné, bez elektřiny, bez ústředního topení, skromná byla i strava a živobytí.  Výdělky měli malé. Ponejvíce pracovali u sedláků za skromné ubytování a trochu jídla. Pomáhali v hospodářství u dobytka, na poli a všude tam, kde bylo třeba během ročních období pracovat.  Někdy jim sedlák na konci roku vyplatil i nějaký skromný obnos.
Obyvatelé se tehdy živili zemědělstvím, v podhůří Beskyd pastevnictvím. Krávy  jim poskytovaly jak obživu: (mléko a jeho produkty), tak sloužily jako tažná zvířata k obdělávání půdy, koně  sloužily  k zásobování  železáren potřebnými surovinami. Přiváželi rudu, dřevo a různý materiál ke zpracování v nově vznikajících provozech železáren.
V našem regiónu bylo přesto  málo příležitostí k výdělku a tak   někteří muži odjížděli za prací do světa. Loučení s rodinami  a krásným okolím nebylo lehké a tak vznikly i naše lidové písně: „Góralu czy ci nie żal? Odchodzić od stron ojczystych….“.
Trať Bohumín směr Slovensko byla založena  roku 1872, později pokračovala až do Košic na parní pohon, stala se výhodným dopravním uzlem pro osobní i nákladní přepravu. Poskytla několik pracovních příležitostí.
Mnoho z nás nevědělo, že v roce 1927 až 1928 jezdila Těšínem tramvaj, tehdy  ještě   Těšín  nebyl rozdělen.
 Po skončení zajímavé besedy  jsme nezapomněli  blahopřát našim jubilantům, kterých nebylo málo. Pak jsme se již vydali každý k svému domovu. Jelikož u nás ještě panuje pořádná zima, cesty jsou zledovatělé, mnohdy skoro neprohrnuté, bylo třeba dávat velký pozor.


10. února
Společenský večer s tancem
 
Ve čtvrtek v 15 hodin začal náš večírek. Slavnostně prostřené stoly, hudba a dobře naladění účastníci, to všechno zaručovalo, že dnešní odpoledne a večer se nezařadí mezi všední dny.
Celou režii večírku převzal kulturní referent pan Eduard Molin. Po krátkém přípitku se začalo nosit jídlo, které bylo nejen chutné, ale i vkusně naaranžované. Zlatým hřebem programu byla taneční dvojice Markétka (7 let) a Honzík (8 let), oba tančí v třineckém souboru Elán. Jejich taneční kreace sklidily bouřlivý potlesk. Markétka je pravnučkou naší členky paní Šulákové.
K tanci nám hrál pan Petr Heczko. Střídaly se různé žánry, aby si zatančili všichni. Pak přišel na řadu srdíčkový valčík, páry korzovaly  na parketu a  když  si Eda shromáždil dokonce 6 tanečnic
(mužů bylo méně), taneční rej mohl začít. Vůně kávy a koláčů nás přilákala zpět  ke stolům. Pak se začaly prodávat losy do tomboly, která obsahovala námi donesené balíčky a hlavní tří ceny. Každý balíček byl opatřen vtipným textem, takže výherce po rozbalení text nechal přečíst do mikrofonu. Štěstěna nebyla skoupá, rozšafně rozdávala úsměvy, proto si někteří z přítomných pro výhru zašli několikrát. Krásné melodie opět přilákaly na parket tanečníky a při některých melodiích si nejednou zpívali i tančící páry.
V 19 hod. se podávala specialita, pštrosí guláš s knedlíkem nebo chlebem. Pro většinu z nás to bylo jídlo, které jsme ochutnali poprvé. Byl pikantní a myslím, že všem chutnal. Vřele doporučujeme, ochutnejte ho také.
Pak následovalo čtení humorných historek. Jenda Dyrczyk se uvelebil před mikrofonem a začal číst. Salvy smíchu přerušovaly jeho procítěné čtení. Jak je vidět, program celého večírku byl pestrý, takže zábava nekončila ve 22 hod., jak bylo původně domluveno, ale protáhla se ještě až do 23 hod.
Děkujeme všem, kteří se podíleli na přípravě programu, manželům Nieslanikovým, kteří sponzorovali vystoupení nejmladší taneční dvojice - Markétku a Honzíka, také našeho hudebníka pana Petra Heczka, dovezli koláče z pekárny Bajusz. Štěpánce Žáčkové, která upekla jablkové koláče, Helence Sližové za chutné ovesné placičky, manželům Molinovým za pozornost pro hudebníka, také za srdíčkový valčík a manželům Zoňovým za pohádkový valčík, také manželům Dyrczykovým, kteří obstarali tři hlavní ceny do tomboly, zkrátka všem, kteří svou přítomností báječnou atmosféru vytvořili.
Děkujeme rovněž personálu Motorestu Rosea za vytvoření příjemného prostředí a vzornou obsluhu. Pekárně Bajusz, kteří nám již tradičně účtovali pouze dva koláče, třetí byl zdarma.
Na koho nesmíme zapomenout? Přece na našeho maskota, pejska jménem Očko, který opět zaujal čestné místo včele tabule.
   


9. března

U nás je zima v plné své kráse, začala koncem ledna a k odchodu se  dosud vůbec nemá. Na takové množství sněhu se ani pamětníci nepamatují. Spolu s ní řádí  všude kolem  pořádná chřipka a nemá se vůbec k odchodu.
Na našem Klubovém setkání dne 9. března 2005 se nás  přesto sešlo přes 40. Bylo nám předvedeno:
 
 
Seznámili  jsme se s výhodami tohoto nádobí, kolik nám ušetří energie v domácnosti  i jak to pocítíme na  svém zdraví.
Dokonce někteří z nás si hrnce objednali. Kdyby  nebyly tak finančně náročné,  jistě by bylo i více uzavřených objednávek.
Pak došlo i na jubilanty – popřáli jsme  jim i zazpívali, to nám již docela jde.
Trochu času jsme věnovali organizačním záležitostem, jelikož je před námi ještě tento měsíc členské  shromáždění a dnes to bylo naše poslední setkání před nim.


23. března
byl dnem našeho výročního členského shromáždění
 
Konalo se v restauraci Burian na Kamionce, sešlo se nás 51 osob. Hosty byli:
MUDr. Vlachová - primářka očního oddělení nemocnice Sosna.
Bc. Ellen Raszková - ved. odboru sociálních věcí a zdravotnictví. Paní Wiewiorková - odbor Sociálních věcí a zdravotnictví.
Přítomné přivítal pan Karel Sliž, pověřený radou vedením shromáždění. Po představení se členů byl schválen program – bez připomínek.       
Výroční zprávu předsedkyně přečetl Karel Sliž. Bez připomínek byl schválen rámcový plán činnosti mimo Senior klub a plán klubových setkání r. 2005.
Správu o hospodaření přednesl hospodář Jan Dyrczyk – byla schválena bez připomínek. Rozpočet pro rok 2005 – schválen.
Zprávu předsedkyně revizní komise pí Nieslanikové přečetl Karel Sliž.
Zprávu o sociálně právním poradenství přednesla pí Darina Madziová.
V diskusi vystoupila:
Bc.Ellen Raszková, hovořila o novém zákonu o sociálních službách, který by měl začít platit v r. 2007, informovala, že připomínky jednotlivých organizací sdružující postižené, budou podle vyplněných dotazníků projednávány a posuzovány na MěÚ. Schválené příspěvky na kompenzační pomůcky budou poukazovány na bankovní účty žadatelů, ne složenkou. Bude vydána brožurka, kde budou uvedeny všechny organizace postižených, které se nacházejí na našem území. Informovala, že po 15.4.2005 bude známo, jestli naše žádost o příspěvek z MěÚ na činnost naší organizace byla schválena a v jaké výši.     
Dále v diskusi vystoupila pí Wiewiorková, která odpověděla na připomínku pana Martynka týkající se příspěvků na benzín - kdo pobírá příspěvek na benzín, nemůže využívat přepravy sanitkou na vyšetření. Pokud je v nemocnici 14 dnů a déle, musí vrátit vypočtenou částku z poskytnutého příspěvku na benzín. Příspěvky na kompenzační pomůcky - doporučila obrátit se na nadace, které najdeme na internetu. Např. ozvučený mobilní telefon stojí 15-17 tisíc Kč, maximální příspěvek je 4500,- Kč. V tomto případě je možno obrátit se s žádostí o dotaci na občanská sdružení - nadace, které najdeme na Internetu. Školení pro práci s počítačem musí být ukončeno do 6 měsíců od zahájení.     
Paní primářka MUDr. Vlachová byla zahrnuta různými otázkami  zrakově postižených, kteří jsou většinou jejími pacienty. 
K občerstvení byly podávány párky s chlebem, koblihy, čaj nebo káva. Shromáždění bylo ukončeno v 18 hodin.


13. dubna

Zima, která nás letos pořádně potrápila, konečně odešla. Jaro se snaží rychle své zpoždění dohnat. Najednou se oteplilo a  hned je to všude poznat – sníh zmizel a příroda se krásně probouzí.
I na našem Klubovém setkání dne 13. dubna jsme to poznali. Přišlo nás skoro 50 a nikdo toho nelitoval. Pozvání  totiž přijali z 
 
 
Hned po obvyklém představení  našich členů dostali slovo hosté, aby se vše časově zvládlo. Poskytli nám nevidomým i  průvodcům rady, jak správně a účinně pomáhat  zrakově postiženým. Rozdali letáčky s instrukcemi, které si vzal každý  s sebou. Poradili, jak správně navázat kontakt s nevidomým, jak pomoci při chůzi, při průchodu dveřmi, v dopravním prostředku, sedání ke stolu v restauraci, jednání na úřadě atd. Doprovod musí mít neustálý kontakt s postiženým, má ho průběžně informovat o okolním prostředí – měly by to být  informace stručné o nejdůležitějších orientačních bodech a událostech, aby nevidomý nebyl zbytečně rozptylován.
Informovali nás o poskytovaných službách v Tyfloservisu. V české republice je 12, většinou krajských středisek rozmístěných tak, aby plošně pokryly potřeby  zrakově postižených  na celém území ČR a aby služby, které Tyfloservis poskytuje, byly dostupné každému, kdo je potřebuje. Dověděli  jsme se o novinkách, které se objevily na trhu. Pro jejich vysokou cenu jsou však pro nás nedostupné.
Předvedli nám také Kolorino-test, (je to rozlišovač barev) a ozvučené měřící pásmo. Popsali nám laserovou slepeckou hůl, kterou  žádná pojišťovna nehradí a její cena je  100.000 Kč.          
Přinesli ji s sebou, předvedli a my jsme si ji pak mohli i vyzkoušet. Dále donesli orientační hůl, signalizační hůl, opěrnou hůl, byla i k vidění červenobílá hůl pro hluchoslepé.
Ochotně každému, kdo potřeboval a chtěl, napsali na lísteček: přesné pojmenování potřebné hole, její délku i kód pojišťovny pro vyhotovení lékařské poukázky u očního lékaře.
Sdělili přesnou adresu Tyfloprodejny Olomouc, odkud  mu hůl po obdržení  poukázky zašlou poštou na jeho adresu domů. Všichni přítomni byli vděční za udělené rady i poučnou přednášku.
Pak přišla  řada  na jubilanty a nebylo jich málo, kterým jsme s radostí zazpívali „Sto lat“ a dali se pak do vzájemných rozhovorů, sdělujeme si zážitky, vzájemně si i radíme. Mnozí z nás se tak často nepotkávají, pouze jednou měsíčně v klubu.
Bylo třeba probrat organizační věci ohledně zájezdu, který se uskuteční 28. dubna 2005. Pojedeme do  Frenštátu pod Radhoštěm. Někteří z nás, ihned po  skončení klubu, přecházeli  přímo do Trisie za kulturou, ale o tom si povíme příště.


13. dubna

V předcházejícím článku této kroniky bylo sděleno, že  se někteří z nás ještě večer, po ukončení našeho Klubu, přemísťovali do TRISIE za kulturou. Ve foye divadelního sálu se konal koncert
 
 
Koncert začal v 19 hodin, na programu byly skladby:
 
 
 
 
 
Všem se nám koncert moc líbil a jsme vděční, že jsme se ho mohli zúčastnit.

 
17. dubna
Koncert ve Vendryni
   
V neděli se několik našich členů SONS zúčastnilo  koncertu v Římsko katolickém kostele ve Vendryni. Začátek byl v 17 hodin. Koncert se konal u příležitosti
 
 
Se svým bohatým programem tam vystoupil:
Polski Zespół Śpiewaczy HUTNIK
Dirigent: Alexandra Zemana. Sborově i samostatně jsme slyšeli 
Třinecký komorní orchestr
Umělecká vedoucí Alena Kostková.
Slovo o hudbě  měl a koncert uváděl Kazimierz Kaszper.
Solo tenor zpíval Władysław Czepiec.
Solo alt zpívala Alexandra Morcinková.
 
Tento sbor HUTNIK slavil v loňském roce své „abrahámoviny“. Po celou dobu své činnosti reprezentoval a sklízel úspěchy nejen u nás, ale i na soutěžích v zahraničí.
V zahraničí zpíval v 12-ti zemích Evropy, z toho v pěti hlavních městech (Warszawa, Praha, Londýn, Řím a Vídeň).  Podnikali turné do partnerských družebních závodů Třineckých železáren v Jugoslávii a Maďarsku. Rádi vzpomínají na koncert ve filharmonii v Burgasu a na mnohá jiná ocenění a vyznamenání.
Ve Vendryni zpívali nádherné písně různých autorů. V jedné z nich byla i slova Jana Pavla II. Skutečně to byl  pěkný zážitek. Prozradíme, že v tomto souboru zpívá i manžel naší členky, všem známý svým nádherným brilantním tenorem, pan Edvard Molin. Jsme na něho pyšní.
 

19. - 21. dubna
Výstava pragomedica 2005
 
Místo: Výstaviště Praha – Holešovice
Této výstavy z naší Organizace SONS Třinec se zúčastnili: manželé Molinovi 
Každý návštěvník výstavy si mohl dobře prohlédnout vystavované zboží nebo propagované novinky ve zdravotnictví.
Firma Ergon a.s. zdravotnický textil nabízela různé druhy břišních, bederních, kýlních pásů, bandážní i různé fixační pomůcky.
Má manželka je prakticky nevidomá. Neuvědomoval jsem si, jak taková vada vypadá, s jakými problémy se postižený  denně potýká. Dostal jsem na oči stimulační brýle a teprve pak  jsem si uvědomil  rozsah a dopad  tohoto postižení v celé šíři. Jsem šťastný, že dobře vidím. (Řekl pan Molin, který společně s manželkou tuto výstavu navštívil).
Mohli se projít s vodícím pejskem, vyzkoušet jeho dovednosti při chůzi mezi překážkami. Asistenční pejsci  umí postiženým na vozíčku podat předměty, které jim upadnou, zvednout třeba bezvládnou ruku nebo hlavu atd.
 
Další nabídka firmy Ergon a.s. je ortopedická obuv:

• obuv je šitá na míru
• je vhodná  pro veškeré vady nohou, od lehčích získaných až po těžké vrozené deformace
• má léčebnou, preventivní i estetickou funkci
• je vhodná k nošení v každém věku

Na pestrou škálu modelů pro každé roční i životní období přispívají zdravotní pojišťovny.
Byly k vidění různé pomůcky i nabízené přístroje jako AVS přístroj psychowalkmen, jehož výhradním dovozcem je firma Galaxy, sám MUDr. Jan Cimický, CSc. říká: „Jsem přesvědčen, že AVS přístroje posunou do budoucnosti hranice zdravotní kondice. Používám je od roku 1998 a doporučuji je v dnešní hektické době všem“. Dovozce sděluje, že přístroje nejsou určeny k léčbě a nejsou zdravotnickým výrobkem, ale přesto zde je pár výroků uživatelů:

• Téměř úplně odstranil moji nespavost. Několik let jsem bez prášků neusnul. Usnu aniž bych musel použít prášek, přičemž usnu hlubokým spánkem. Ráno vstávám osvěžen. JUDr. Karel Kotul, 71 let, Praha 12
• Díky AVS přístroji jsem si snížil vysokou hladinu cholesterolu a zcela zapomněl na své dlouholeté potíže s trávením. A. Š. Opava
• Spoluúčast AVS přístroje přispěla k odstranění mé (prý nevyléčitelné) vady pravého oka i šedého zákalu. Ing. J.K, Bystřice nad Perutýnem
• Zlepšení spánku, koncentrace na pracovní výkon a vytvoření určitého odstupu v problematice rozhodování. MUDr. Š.D., Vroutek

28. dubna
Za pohankou
 
Byl to den našeho výletu do Frenštátu pod Radhoštěm.
Pro nás, kteří vidíme málo, nebo vůbec a nejsme zdatnými turisty (ze  zdravotních důvodů) to byl pohodlný výlet, protože jsme nejeli daleko a autobus nás všude zavezl až na místo. Bylo nás 44 osob, autokar soukromého přepravce pana Jana Hlawiczky byl pohodlný a hezký na pohled jak zvenčí, tak i uvnitř. Řidič tohoto autobusu byl vstřícný k našim přáním. Jelo se nám dobře, v autobuse vládla dobrá nálada a s blížícím se cílem rostla naše zvědavost, jak se pohanka zpracovává a všechno kolem ní. Sám nynější majitel pan Zdeněk Šmajstrla, po němž je název mlýna:
 
nás přivítal ošatkou lámané pohanky k ochutnání, kterou lze konzumovat i bez úpravy, kdy v ní zůstávají všechny vitamíny.
 
Řekl: V našem mlýně na Kopané ve Frenštátě pod Radhoštěm loupeme pohanku již od roku 1861 mechanickým způsobem, při němž nejsou znehodnocovány vitamíny. Naším přáním je, aby pohanka i nadále přinášela lidem zdraví, které stále zůstává tím    největším bohatstvím každého člověka.
Vybavení mlýna je skromné, ale i velmi hlučné a prašné. Měli jsme možnost zakoupit si jejich výrobky: pohanka loupaná, pohanka loupaná lámaná, pohankové těstoviny, pohankovou kaši, pohankovou mouku, křupky, slupky na čaj, dokonce polštáře plněné slupkami.
Abychom věděli jak správně upravovat všechny druhy pohanky, aby se získalo co nejvíce vitamínů, mohli jsme si koupit i kuchařku pod názvem  POHANKA  Autorem je sám majitel mlýna.
Na obalu této kuchařky je zobrazen  majitel mlýna, jak sype pohanku ke zpracování. V kuchařce jsou různé recepty, docela jednoduché a zajímavé.
Např. barevně je zobrazené pohankové menu: Zeleninové rizoto, drůbeží maso na pohance s kukuřicí, bábovka s čokoládovou polevou a višněmi.
Toto není však jediné menu v této kuchařce. Knížka má  151 receptů. My hospodyňky se těšíme, jak budeme vymýšlet nová jídla z nakoupených produktů. Inspirací a radou nám bude zmíněná kuchařka, abychom nevhodnou přípravou neničili cenné vitamíny.
Pak jsme autobusem zajeli k  pěknému malému domečku, který patří OÚ Trojanovice.
 
Uvnitř je:
 
Průvodkyně nám  podrobně vyprávěla o skromném životě tamního obyvatelstva, jak pracně vydobývali obživu v hornatém kraji, jak  se stěhovali za obživou až do Texasu. Byla tam fotografie  z roku 1910, kolik jich z rodiny Strnadlů vycestovalo a jak se po 40 letech (roku 1950 rozrostla k nepoznání). K vidění byla i státní mapa Texasu z roku 1861 i dobové kroje, kameninové hrnce i jiné potřebné věci k životu.
K obědu jsme měli v nedaleké restauraci, co myslíte? Samozřejmě něco s pohankou. Byl to kuřecí plátek plněný směsí: pohanky, jater, žampiónů a uzeného masa s oblohou. Kdo si přál i  brambory, mohl je mít. Vynikající oběd jsme zapili pivem. Někteří dali přednost kávě nebo čaji. Všem chutnalo znamenitě.
I když se obloha zatáhla hrozivými mračny, jeli jsme dál směrem Radhošť. Na Pustevnách nás překvapilo dokonce sněžení, takže se náš autobus otočil a sjížděl dolů, pak podél přehrady  Šance, směr Třinec. Než jsme dojeli domů, přestalo pršet. Ti, kteří potřebovali pokračovat místními spoji, nemuseli čekat, neboť náš výlet skončil v 18 hodin. Bylo moc fajn, všichni se rozcházeli v dobré náladě.



Tak proč bychom nešli? Aspoň na jeden. Vstupenky byly za dostupnou cenu 50 Kč, pro studenty a důchodce 35 Kč.
 

15. května

Je pěkné nedělní odpoledne a my v 17 hodin usedáme v evangelickém kostele v Třinci, abychom naslouchali koncertním skladbám. První se představil pěvecký sbor CARO ze Základní školy Třinec - Sosna
Na škole fungují dva sbory. Jeden ze studentů, kterým zpěv přilnul k srdci, základní školu již opustili, ale rádi se sejdou ke zpěvu. A mladším sborem, skládajícím se ze stávajících žáků, který má za sebou velkou kulturní činnost i v různých soutěžích na příklad Svátky písní Olomouc. O vysoké kvalitě festivalu vypovídá i letošní účast 157 sborů z 12 zemí světa, což představovalo 6172 zpěváků. Dostalo se jim pěkného ocenění, do sbírky jim přibyla stříbrná medaile. Tento Dětský pěvecký sbor CARO v první části programu zpíval vážnější skladby a v druhé části jsme slyšeli i songové skladby až z jižní Afriky, jejímž sbormistrem je Anna Kajzarová, na klavír hrála Lenka Rečková.
Po krátké přestávce se představil
 
 
peruánský multiinstrumentalista.
Původem je Peruánec, bydlí v Německu. Jeho zpěv i hra na různých hudebních instrumentech, které jsme viděli a slyšeli, byla jedinečná pro všechny posluchače, toto nikdo z nás ještě neviděl ani neslyšel. 
Skladby byly kompono-vány na základě Biblických veršů. V jedné instrumentál-ní skladbě se prolínala rumba, flamengo a jazz. Jinou skladbu nazval Energia – tato instrumentální skladba, ve které hudební vitalita „zamponie“ a „ charango“ v doprovodu rytmických nástrojů dosahuje plné síly. Z celého přednesu tryskala radost a spokojenost. Vše, co jsme slyšeli, jak hru mnohých instrumentů, tak i doprovod si připravil a režíroval sám.
 Měli jsme ho již slyšet v loňském roce, ale tehdy nebyl vpuštěn do naší země. Letos jsme se dočkali a nelitovali jsme. Zpíval různé písně z jeho rodného Peru.
Byl to nevšední koncert, neboť zpěvák byl vybaven celým arzenálem dechových i strunných nástrojů typických pro Latinskou Ameriku.


21. května
Naše vaječina
 
Na sobotu jsme měli naplánovanou celodenní akci - smažení vaječiny. V tento den jsme se probudili do krásného slunečného dne. Sluníčko svítilo na naši cestu k autobusu. Autobus  postupně posbíral lidi po určených zastávkách, přijeli jsme do Nýdku na náměstí do Nýdecké boudy Každý si vyhlédl své místečko, po chvilce nás přivítala naše milá paní předsedkyně, uvítala hosty ze SONS Ostravy, Českého Těšína, Karviné a také jsme se všichni navzájem představili.
Za malou chvilku jsme měli na stole grilované kuře s chlebíčkem a okurkou, bylo voňavé a také moc dobré, spláchli jsme ho pivem, čajem nebo kávou, každý si mohl vybrat na co měl chuť. Někteří šli na dobrou zmrzlinu, malá skupinka šla na procházku k Penzionu San Beskydo a kousek od něj byl skokanský můstek a koupaliště. Když jsme se všichni vrátili, voněla již vaječina, která byla výborně připravená, nic v ní nechybělo. Obdivovali jsme kuchařské umění proto, že udělat vaječinu z 240 vajíček není jen tak. Všichni jsme se olizovali, připíjeli jsme si na zdraví a  ještě nám k tomu hrála příjemná hudba.
Kdo chtěl, si zazpíval. Vesele jsme se bavili a jedli, občas jsme to proložili nějakou štamprli na zdraví. Nevěděli jsme ani, jak  nám den uběhl a již tu byl večer. Někteří  z nás se již dříve rozcházeli domů, ti dostali klobásky s sebou, my ostatní jsme je měli grilované. Jak vše, i ony  byly výborné. Aby zábava nevázla, vyprávěl nám jeden z muzikantů vtipy, někteří si i zatančili.
Den utekl jako voda a byl čas návratu. Někteří měli svůj odvoz a my ostatní jsme se vydali domů linkovým autobusem. Přijeli jsme unavení a plní krásných dojmů. Už se těším zase na další vaječinu, která bude za rok.
Na závěr bych chtěla poděkovat radě SONS, která vše zařídila, také manželům Sikorovým, majitelům Nýdecké boudy, kteří se o nás velmi dobře starali. Paní Žáčkové a pani Ernstové za znamenité koláče a ještě všem zúčastněným, kteří se dobře bavili, no prostě všem.
                                                                          


24. května

Penzion pro důchodce v obci Nýdek, patří městu Třinec a je již druhým zařízením tohoto typu, které bude sloužit třineckým důchodcům.
Je to objekt bývalého rekreačního střediska OSP Karviná, které město odkoupilo v roce 1994 za 12 mil. korun. Stát tenkrát poskytl dotaci 9 mil. korun.
V roce 1997 začala rekonstrukce budovy, kterou provedla třinecká firma AK plus NOVOSTAV. Náklady na přestavbu dosáhly 40 mil. korun.
V penzionu vzniklo 34 bytů pro 45 občanů.
11 bytů 1+1 a 23 bytů 0+1.
Každý byt má svoje sociální zařízení + telefon. Je zajištěna nepřetržitá pečovatelská služba a celodenní stravování. V objektu je holičství a kadeřnictví a obchod.
První klienti se nastěhovali 21.ledna 1999
Tento objekt jsme již víckrát navštívili, tentokrát jsme to nazvali:
 
 
24. května se v nýdeckém penzionu sešli jeho obyvatelé na besedě s paní primářkou oční ambulance nemocnice na Sosně MUDr. Marií Vlachovou a sedmi členy Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých Třinec, aby si vyslechli zajímavou přednášku na téma: Nejčastější oční vady, jejich léčba, pokrok při operacích uvedených vad a další zajímavosti. Přednáška zaujala všechny přítomné, o čemž svědčily četné dotazy.
Po přednášce představil pan Dyrczyk, zástupce Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých oblastní odbočky Třinec, několik elektronických pomůcek, které slouží nevidomým a slabozrakým. Některé si i vyzkoušeli, osobní váhu s hlasovým výstupem, hladinku s indikátorem světla, rozlišovač barev color-test a další drobné pomůcky.
Sociálně právní poradkyně paní Madziová Darina je ve stručnosti seznámila s možnostmi a postupem při požadování příspěvků na kompenzační pomůcky a kontaktní místa pro jednotlivé tělesné vady.
Byli také seznámeni s úkoly a významem naší organizace především pro ty, kteří ztratili nebo ztrácejí zrak. Nevidomí i slabozrací lidé se snaží žít plnohodnotným životem a kompenzační pomůcky jsou jejich každodenními pomocníky. Děkujeme za milé přijetí vedoucí Věrou Steblovou.
Beseda proběhla v příjemné atmosféře vzájemného porozumění. Popřáli nám hodně úspěchů v další činnosti a my jim hodně zdraví a pohody v jejich nynějším domově.
                                 


8. června

Ve středu nás na klubovém setkání navštívila pracovnice Městského úřadu paní Pavlína Zubíčková, která nám představila program Komunitního plánování sociálních služeb v našem městě.
Byli jsme vyzváni, abychom vyplnili:
 
 
Vyplnění Dotazníku je dobrovolné i anonymní pro obyvatele města Třince. Ti, kteří se rozhodli jej vyplnit a potřebovali poradit, poradila jim a dotazník vyplnila. Tento vyplněný dotazník  je třeba odevzdat nejpozději do 30. 6. 2005 do označených schránek, které jsou na MěÚ i dalších místech (např. nemocnice, knihovna apod.)
Dále jsme si poslechli článek z novin Mladá fronta dnes, který do Klubu přinesl náš nejmladší člen Tomáš Dyrczyk. Přečetla jej vedoucí Klubu paní Jarmila Zabystrzanová na téma
 
 
jak je nadměrné používání mobilních  telefonů  nezdravé  a může způsobovat různé choroby. Odborníci doporučují:
- Netelefonujte déle než 3 minuty.
- Mezi jednotlivými hovory dělejte 15 minut pauzu.
- Mladí lidé do 16 let., těhotné ženy a lidé se srdečními  
  kardiostimulátory by měli užívat mobily co nejméně.
- Používejte "hands free", aby byla hlava co nejdále od antény 
  přístroje.
- Mladí muži by neměli nosit mobil v kapsách kalhot - hrozí jim
  snížení produkce spermií až o 30 procent.
Na toto téma vznikla  široká diskuse.
 
Odbočka SONS Karviná nás pozvala na svou akci dne 8. 6. 2005.
Při tak bohatém programu jsme  ani tentokrát nezapomněli na oslavence. Popřáli jsme jim i zazpívali.
 
 
23. června
Poznávání okolí
 
V našem regionu je mnoho přírodních krás a zajímavostí. Jednu z nich jsme se rozhodli navštívit a blíže se s ní seznámit.
Objednali jsme si autobus u dopravce pana Hlawiczky z Vendryně.
Dne 23. června jsme uskutečnili zájezd na Hukvaldy.
Po příjezdu na místo nás přivítala místní občanka paní Hrabovská, pracovnice tamní knihovny a vydala se s námi na procházku k hradu. Během zastávek nás seznámila s historií obce Hukvaldy - rodištěm hudebního skladatele Leoše Janáčka.
I když mezi námi bylo několik nevidomých, při vyprávění jsme si mohli udělat vlastní obraz krajiny. Zavítali jsme do obory, která je chráněnou oblastí, známou chovem daňků, muflonů a vzácného ptactva. Prošli jsme kolem letního amfiteátru k bronzové soše lišky Bystroušky, která připomíná hukvaldskou premiéru opery Liška Bystrouška v r. 1959. Každoročně se zde začátkem července konají slavnosti Janáčkovy Hukvaldy.
Náročný výstup na hrad Hukvaldy nás odměnil krásným výhledem do okolí, a pak prohlídkou hradu. Hrad Hukvaldy byl postaven ve 13. století a sloužil jako obrana kupecké stezky. Od 14. století ho vlastnilo olomoucké biskupství. Hrad sloužil vlastně jako tzv. finanční úřad pro výběr daní od poddaných. Má strategickou polohu a nikdy nebyl dobyt. V 18. stolení byl zničen požárem a již nebyl nikdy obnoven. Zůstal zříceninou a výletním místem.
Na zpáteční cestě z hradu jsme se zastavili v muzeu Leoše Janáčka. Tamní správce muzea nás seznámil s životem a dílem tohoto umělce a prohlédli jsme si jeho pracovnu s původním nábytkem. Muzeum má také zařízenou poslechovou místnost pro milovníky vážné hudby. Správce pečuje i o okolní zahradu, za kterou získal náš obdiv.
Po náročné procházce všichni už toužili po odpočinku v místní restauraci Pod hradem. Následoval dobrý oběd s občerstvením a tradiční chutné koláčky od naší paní Šulákové. Navíc byla zajištěna i příjemná hudba dvou frýdeckých muzikantů, která nás nenechala dlouho v klidu. Pan Michna a pan Klimek nám hráli na trubku a klávesy naše oblíbené písně k poslechu, k tanci i ke zpěvu. Velmi rychle jsme zapomněli na únavu i na zdravotní postižení.
Příjemně prožitý den za krásného počasí nám dlouho zůstane ve vzpomínkách.
 

6. - 13. srpna
Rekondice v Rožnově pod Radhoštěm
 
ve středisku Orbita. Letošní rekondici pořádalo jako obvykle každým rokem Tyflocentrum Ostrava.
Hlavní náplní práce pro nevidomé bylo seznamování s novými programy pro počítač. Překvapením byla přednáška o mluvících mobilních telefonech.
Nevšedním zážitkem byl celodenní výlet na horu Radhošť. Zprvu jsme museli zůstat na Pustevnách, protože u sochy Radhoště filmovala Česká televize Ostrava.
Na Pustevnách jsme obdivovali, dle sdělení našich průvodců, rekonstruované budovy, které byly postaveny podle architekta Jurkoviče, na Radhošti pak novou sochu boha Radhoště a dřevěnou kapli Cyrila a Metoděje. A je tu pátek večer. Na zahradě grilujeme klobásy, zpíváme, Vlastík z Liberce hraje na dudy. Týden se opravdu vydařil. Zásluhu na tom mají i pracovníci Tyflocentra.
                                                                          


20. srpna
Letní setkání v Nýdku
                            
V sobotu se uskutečnilo celodenní, již tradiční setkání, tentokrát v "NÝDECKÉ BOUDĚ" v Nýdku. Kromě našich členů a jejich doprovodů mezi nás přišlo i pět členů SONS Karviná. Nádherné letní počasí mezi studenými a deštivými dny nás všechny potěšilo a tak dobrá nálada vládla po celý den.
Po krátkém uvítání jsme se pustili do chutného guláše, který nám připravili manželé Sikorovi. Koláče a káva přišly také vhod. Pak jsme se rozešli po okolí. Mnozí se ochlazovali zmrzlinou, jiní dali přednost vychlazeným nápojům. Po návratu jsme se pustili do chleba se škvarkami, které připravily Štěpánka Žáčkova a Helenka Sližová. Nebylo pochyb o tom, že všem moc chutnaly.
„Zlatým hřebem" našeho setkání byli dva muzikanti, pan Tacina a pan Gomola. Harmonika a ozembuch rázem rozproudili zábavu, zpívalo se i tančilo, nechyběly ani anekdoty. Potěšil nás jejich příslib, že s námi pojedou i na zájezd do vinného sklípku v Kubšicích.
Poslední specialitou byly grilované klobásy, které jsme s chutí zapili pivem. Zábava již pak pokračovala bez muzikantů, kteří museli odjet za dalšími povinnostmi. Rozjížděli jsme se do svých domovů spokojeni, s pocitem příjemně prožitého dne.
Poděkování patří manželům Nieslanikovým, kteří nejen přivezli koláče a chléb z pekárny Bajusz, ale chléb i sponzorovali. Děkujeme rovněž Štěpánce Žáčkové a Helence Sližové, které věnovaly svůj čas přípravě škvarků. Manželům Sikorovým, kteří nám připravili chutná jídla a pochvala jim patří i za rychlou obsluhu.
Pro kroniku zážitky zaznamenala


14. září

A už máme po prázdninách, ne my, ale naše mladší i dospělejší ratolesti a tím nastává opět změna všem. Skončily dovolené, začal školní rok a pro nás jsou obnoveny naše tradiční klubové schůzky v
 
 
Sešlo se nás  přes 40. Nikdo nelitoval, protože program byl bohatý. Poté, co jsme se představili, předsedkyně paní Ingeborg Klepaczová nás srdečně přivítala. Seznámili jsme se s  programem příštího období.
Naše vedoucí klubu paní Jarmila Zabystrzanová si připravila krátkou přednášku o aromaterapii které se věnovala 9 let.
Je to druh masáží s vůní, a to má vliv na psychiku člověka. Toto masérství bylo známo již ve starověku. Staří Římané, Řekové a hlavně Egypťané věděli, že koupele, různé voňavé masti, olejíčky měly a mají dobrý vliv na lidský organismus. V naší uspěchané době nám paní Jarmila doporučovala masáž absolvovat 5krát celou sadu jednou týdně. Dává se přednost provádění masáží lidskýma rukama, tedy lidskému teplu a ne různými strojky. Místnost, v které se masáže provádějí, by měla být tichá, klidná, provoněná vůni svíčky a nějakou příjemnou hudbou. Masážní emulze  - nejvhodnější jsou bílá standardní, pak v létě, když je horko, modrá chladivá, zelená je víc aromatická a v zimě červená, ta je teplá. Těchto druhů  je skutečně  mnoho. I když paní Jarka již masáže nemůže provádět ze zdravotních důvodů,  masáž ukázkově provedla na jednom našem členovi.
Pak jsme si minutou ticha připomněli tři naše členky, které během prázdnin zemřely: ppí Smutná, Pindurová a Kaminská.
Tak nás ubývá. Po smutné zprávě nám bylo třeba blahopřát. Jubilantů bylo hodně, za červenec i srpen, kdy se klub nekoná a září, dokonce i jedny polokulatiny 85 let a druhé kulatiny 70 let.  Oslavovat bylo co, vždyť na stolech to vypadalo jak o dožínkách, všehochuť a hodně. Zazpívali jsme a po štamprli též dostali.
 
Tak jedni se rmoutí a druzí slaví, tak to v životě bývá.
 

 
22. září
Zájezd na zámek Slavkov a do vinného sklípku v Kubšicích
 
Ve čtvrtek se vydal náš na dlouho očekávaný zájezd na zámek Slavkov a do vinného sklípku u pana Jaroslava Pavla v Kubšicích. Jeho vinný sklípek se stal již tradičně naším oblíbeným místem, kde můžeme v příjemném prostředí u dobrého vínečka a dobrého jídla posedět, zazpívat si a také zatančit. Víno bílé, červené a burčák všechny rozezpíval a tato dobrá nálada nás provázela i na zpáteční cestě.
Tentokrát s námi jeli dva muzikanti, pan Tacina a pan Gomola, kteří hráli a zpívali za doprovodu harmoniky a ozembuchu, a to vše prokládali anekdotami a tak nám zpříjemnili naši jízdu autobusem. Děkujeme.
První zastávkou však byl zámek Slavkov u Brna. Městečko Slavkov a zdejší zámek jsou spjaty zejména s více než čtyřsetletou přítomností a působením starobylého šlechtického rodu Kouniců. Stavba zámku podle plánů D. Martinelliho, upravených později architektem Velmaggim a stavitelem Petruzzim, trvala více než půl století, od konce devadesátých let 17. století do šedesátých let 18. století. Zámek Slavkov na nás zapůsobil svou impozantností. Příjemný výklad naší průvodkyně, nádherná štukatura stropů, obrazárna, která tvoří výzdobu všech místností, nádherná Benátská zrcadla s bohatě zdobenými rámy, umělecky zhotovený nábytek, který jsme si mohli dokonce „prohlédnout" rukama, to všechno v nás vzbuzovalo údiv a obdiv.
Nejzajímavějším prostorem zámku je centrální oválný společenský sál. Po otevření dvojkřídlých dveří se rozezněly první tóny, které zmlkly po zavření dveří. Usadili jsme se a poté nám průvodkyně předvedla zvláštní akustiku tohoto sálu. Byl využíván panstvem k tajným poradám, protože ozvěna způsobila, že se hlas tříštil a tak služebnictvo nemohlo za dveřmi odposlouchávat. Obdivovali jsme přepychové křišťálové lustry, zlaté svícny, dříve sál osvětlovaly voskové svíce. V současné době je sál využíván k slavnostním příležitostem (koncerty, divadelní představení, svatební obřady).
Při prohlídce zámku jsme nevynechali ani balkón, ze kterého promlouval Napoleon ke svému vojsku, které porazilo dne 5.prosince 1805 početně silnější Rakousko ruskou armádu, vedenou rakouským císařem Františkem I a ruským carem Alexandrem I. Všechny  zúčastněné  strany podepsaly na  slavkovském  zámku dne 6. prosince příměří.
V prostorném, vzorně udržovaném zámeckém parku, se nám naskytl pohled na šestihranný bazén s vodotrysky.
A jaký je celkový dojem z návštěvy zámku? Příjemný. Honosný exteriér zámku, reprezentativní sídlo významného rodu. Interiéry byly na počátku r. 2004 doplněny dalším vybavením a ve spojení s bohatou výzdobou stěn působí reprezentativně.
   


3. října

Novou koncertní sezónu v DK Trisia zahájilo dne 3. října 2005 České trio ve složení
 
 
Česká hudba se může pyšnit v oboru klavírních trií velkými tradicemi skladatelskými i interpretačními. České trio, jež u nás vystupovalo, pokračuje v práci předchozích slavných trií téhož jména, která v téměř nepřetržité řadě od roku 1898 šířila slávu českého interpretačního umění.
Něco o  interpretech:
MILAN LANGER patří mezi přední české pianisty. Již v 16 letech zvítězil na Smetanovské soutěži v Hradci Králové, o rok později vyhrál chopinovskou soutěž v Mariánských Lázních. Získal laureátské tituly a diplomy na prestižních soutěžích (Bolzano, Moskva aj.). Studoval u Kameníkové, absolvoval mistrovské klavírní kurzy, koncertoval ve většině zemí Evropy, v USA, Japonsku, Jižní Koreji aj. Natočil jako sólista nebo komorní spoluhráč dvě desítky CD. Působí pedagogicky na Pražské konzervatoři.
DANA VLACHOVÁ, dcera slavného houslisty a dirigenta Josefa Vlacha, profesorka Pražské konzervatoře, znamenitá houslistka, hraje na vzácný historický nástroj Kašpara Strnada z r. 1797. Podobně jako její partner M. Langer koncertovala ve většině zemí Evropy, USA, Japonsku, Koreji. Vede mezinárodní mistrovské houslové kurzy, bývá členkou soutěžních porot, natáčí doma i v zahraničí.
MIROSLAV PETRÁŠ, docent AMU v Praze a profesor Pražské konzervatoře, byl žákem Saši Večtomova. Stal se laureátem nebo finalistou řady národních a mezinárodních soutěží (Pražské jaro, G. Cassadó Florencie, Beethovenův Hradec aj.). Na svých koncertních cestách navštívil většinu Evropy, Severní i Jižní Ameriku, Japonsko, Taiwan... Působil jako koncertní mistr Pražských symfoniků (FOK). Nahrávky violoncellových koncertů A. Dvořáka a C. Saint - Saënse  i  dalších  skladeb  na  CD jsou  osobitou  vizitkou  tohoto  umělce.
 
Programem koncertu byli skladatelé:

• Josef Suk,
• David Popper,
• Jules Massenet, 
• Igor Stravinskij,
• Felix Mendelssohn,  Bertholdy.

Tohoto koncertu se zúčastnilo 7 členů naší organizace.
Po skončení koncertu dlouho trvající potlesk umělci odměnili dvěma přídavky. Odcházeli jsme ze sálu s pocitem nádherně prožitého večera.
Již nyní se těšíme na další koncerty, o kterých nás informoval pan Ing. Ramík.


13. října
Zájezd do zvonařské dílny
 
Byl krásný podzimní den, kdy se členové naší organizace SONS netradičně, v odpoledním čase dne 13. 10. 2005, vypravili autobusem pana Hlawiczky navštívit zvonařskou dílnu v Brodku u Přerova vedenou paní Marií Tomáškovou-Dytrychovou.
Po dvou hodinách jízdy jsme byli na místě, ale k našemu překvapení nás nikdo neočekával, zkrátka paní vedoucí na nás zapomněla.
Asi po půl hodině jsme sehnali průvodce, který se omluvil a pozval nás na prohlídku zvonařské dílny. Po celou dobu fundovaného výkladu o historii, tradici i o technologii lití zvonů jsme byli překvapeni, jak jednoduchým až primitivním způsobem se zvony vyrábějí.
Zmíním se v krátkosti o tradici a způsobu výroby zvonů. Zvonařskou dílnu založili Josef a Laeticia Dytrychovi v r. 1950. Vlastním studiem vědeckých a historických pramenů dospěli k odhalení tajemství výroby zvonů. Vypracovali postup výpočtu tvaru a výroby zvonového žebra, což dává možnost vytvořit zvon znějící požadovaným základním tónem. Tradice výroby zvonů se dědí z generace na generaci, současná je již třetí. Za tuto poměrně krátkou dobu bylo v dílně Dytrychových vyrobeno kolem  čtyř  tisíc zvonů od  hmotnosti 5 dkg až po 4 000 kg. Výrobky dílny byly prezentovány na řadě výstav a veletrhů u nás i v zahraničí.
 
Menší zvonky jsme si mohli i zakoupit, 5 dkg měl cenu 240 Kč, 6 dkg za 260 Kč a za 15 dkg účtovali 500 Kč, tedy pěkný dárek za 1000 Kč.
Zvony mají i svou výzdobu, na které se podílí umělci - výtvarníci. Samotnou výrobu zvonů provádějí jen 3 pracovníci při velmi namáhavé manuální práci. Nejdříve se vyrobí forma pro vlastní odlití tvaru zvonu. K výrobě se používá hlína, plevy, kravské chlupy, parafin a pivo ZUBR. Po zhotovení formy se v pecích, vytápěných koksem, připraví slitina mědi a cínu (70:30%), tím vznikne zvonařský bronz, který se lije do připravené formy, uložené v pískové jámě. Po vychladnutí je surový zvon hotový. Pak se zvon očistí, vyleští a čeká se na převzetí zákazníkem. Ještě předtím zvon zkontroluje ladič, který vydá certifikát o správnosti požadovaného tónu zvonu. Tato fáze je rozhodující pro prodej zvonu, jelikož zákazníci odeberou jen zvon, který má požadovaný tón, v opačném případě zvon neodeberou a ten se musí rozbít a odlít znova. Stane se to jen výjimečně a tady tkví tajemství výpočtu síly stěny zvonu, který pak vydá určený tón.
Takové zvony rozličných tónů jsme si prohlédli  a poslechli na náměstí v Brodku u Přerova.
Zvonkohra, kde je 22 zvonů, dokáže zahrát různé melodie. Tři z nich jsme si poslechli a pak už za šera odjížděli domů. Cestou jsme se zastavili v motorestu „U Žida" v Bělotíně, kde jsme zkonzumovali bohatou a dobrou večeři a pak se už spokojení a plni dojmů vraceli domů. Děkujeme p. Hlawiczkovi, že nás svým pohodlným autobusem bezpečně dovezl  domů a také děkujeme naší organizaci SONS za poučný a pěkný zájezd, který pro nás připravila.
                  


15. listopadu

se v TRISII konal koncert kytarového virtuosa a skladatele
 
 
Tento sympatický, skromný člověk představil hudbu renesančního a barokního období, kterou prožil svými vlastními skladbami.
Jeho prsty zněla hudba jako ševelení vánku, navodila zpívání řeky, něžné pasáže vrcholily dramatickými až vášnivými pasážemi.
Zvlášť unikátní bylo pásmo „Chvála čaje“. Rakovou interpretací jsme byli pozváni až do Japonska, Indie, Turecka a zpátky k vltavskému čaji se Smetanou.
Koncertu se zúčastnilo 8 členů z řad naší organizace, doufám, že i oni si vychutnali Rakovu kytaru tak jako já
                                                                          
                                                                                                                               Něco zajímavého z života tohoto virtuosa profesora Štěpána Raka:
 
Tento kytarový virtuos světové pověsti oslavil letos 8. srpna své šedesátiny. Srpnové datum jeho narození je však jen úřední. Jeho příchod na svět je opředen tajemstvími, s jakými se jinak střetáváme obvykle jen ve filmových fabulacích. Život sám však někdy píše ty nejneuvěřitelnější osudy. Štěpán Rak přijel jako nemluvně v květnu 1945, na konci války do Československa se sovětskou tankistkou. Okolnosti matce neumožnily další péči o dítě, které pak adoptovali manželé Rakovi. Ačkoli ho kytara vždy přitahovala, pro vážné studium kytarového umění se rozhodl až ve svých 18 letech. Díky svému nadání a píli se vypracoval mezi světovou špičku. V roce 1982 se zasloužil o založení oboru kytara na AMU v Praze, kde byl r. 2000 jmenován historicky prvním vysokoškolským profesorem tohoto oboru. Díky setkání s kytaristou a pedagogem Štěpánem Urbanem (1913-1974), zakladatelem samostatného kytarového oboru na Státní konzervatoři v Praze, se začal naplno věnovat také kompozici.
Jeho zahraniční úspěch jsou impozantní. Ještě před pedagogickým působením na pražské AMU vyučoval několik let ve Finsku, kam byl pozván, aby pomohl vytvořit základy moderní kytarové hry ve Skandinávii. Letos organizovali jeho bývalí studenti, dnes už profesoři finských konzervatoří, po 30 letech sérii koncertů se svým někdejším pedagogem Rakem. S kytarou procestoval více než sedmdesát zemí světa od Mexika po Japonsko. Byl už šestkrát v Austrálii. Ve vlastní kompoziční tvorbě ho velmi často přitahují symfonie Hirošima, z kytarových skladeb např. Píseň pro Davida (biblického krále), Píseň pro Královnu (věnováno britské Královně Matce). V roce 2001 byl jako první kytarista na světě pozván k samostatnému koncertu na Čajkovského státní konzervatoři v Moskvě, kde provedl s velkým ohlasem svou suitu 20000 mil. pod mořem, věnovanou obětem z ponorky Kursk. Tuto skladbu rovněž uvedl na festivalu Světoví mistři kytary roku 2004 v Kalifornii v USA.
 
Viďte, jak zvláštní a ještě zajímavější plodný život má za sebou.


22. října

Od 28. září do 28. října 2005 v 31 místech našeho Moravskoslezského kraje probíhal
 
 
Všechny koncerty probíhaly v 31 místech v kostelech našeho kraje.
 
Záštitu přebrali:
FRANTIŠEK VÁCLAV LOBKOWICZ
         –       BISKUP OSTRAVSKO-OPAVSKÉ DIECÉZE,
VLADISLAV VOLNÝ
-              SLEZSKÉ CÍRKVE EVANGELICKÉ a.v.
ING. EVŽEN TOŠANOVSKÝ
         -        HEJTMAN MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE
 
Na všech místech jsme samozřejmě nemohli být, tak jsme se vypravili do
 
Třineckého evangelického kostela
dne 22. 10. 2005 v 19. hodin
 
I když   jsou varhany místního kostela již delší dobu v opravě, průběh koncertu to nenarušilo, protože v programu byl:
Slovenský komorní orchestr Bohdana Warchala (SR), jehož uměleckým vedoucím je náš skoro rodák se Suché – Ewald Danel,
 
Hru na sólové housle předvedl – David Danel od skladatelů:

• J. Suk,
• J. S. Bach,
• D. Wirén,
• L. Janáček,
• P. Breiner

 
Výkon byl úžasný, odcházeli jsme  s nádherným pocitem a bohatými zážitky z koncertu.
Zvláštní poděkování patří všem 24 městům a obcím Moravsko-slezského kraje, které podpořily realizaci 2. ročníku Svatováclavského hudebního festivalu.
 
 
Občané Třince se těšili  na
 
 
který se konal v evangelickém kostele v Třinci. Tentokrát  k nám  přijel tento znamenitý   soubor na pozvání Územní sekce pro rozvoj regionu Třinecka Krajské hospodářské komory Ostrava, sdružující významné podnikatele v regionu.
Český chlapecký sbor byl založen v roce 1982 a postupně se zařadil mezi významná evropská hudební tělesa. Zpívá v něm na 350 chlapců ve věku od devíti do dvaadvaceti let a sbor dosud absolvoval více než 2500 samostatných koncertů po celé Evropě, Americe a Asii. Na svém kontě má osm vlastních nahrávek a na dalších devatenácti se podílel.
Koncert BONI PUERI začal v třineckém evangelickém kostele v 18. hodin. Vstupné 100 Kč.
Jednalo se o  charitativní koncert na dokončení Domu s pečovatelskou službou, který  staví v Hrádku pro starší občany Církev bratrská.
Symbolický šek na částku  sto tisíc korun předala těsně před zahájením koncertu jménem podnikatelů místostarostka Třince Věra Palkovská  kazateli Stanislavu Steblovi.
 
Program večera měl název:
 
Cesta kolem světa za 80….minut
 
V první části večera jsme slyšeli skladby „MISTRŮ  EVROPSKÉ KLASIKY“ a v druhé části večera – to bylo „HUDEBNÍ CESTOVÁNÍ“ aneb KOLEM SVĚTA S PÍSNĚMI RŮZNÝCH NÁRODŮ: Čechy, Japonsko, Rusko, Brazílie, Anglie, Itálie, Francie, Slovensko, Austrálie, Afrika, Izrael a z USA - opravdu pěkné písně,  nádherný zážitek.


Výstavka vánočních dekorací
 
V listopadovém klubu se uskutečnila výstavka vánočních dekorací. V předsálí klubovny byly naaranžovány vyšívané ubrusy a ubrousky, kulatý chléb, který nechybí na žádném vánočním stole, zdobené medové perníčky ve tvaru sněhuláků, naaranžované košíčky, adventní věnec, do citrusu napíchané sušené ovoce na špejlích.
Háčkované papuče a ještě další výtvory. Je potěšující, že se sešlo tolik nápaditých a hezkých věcí. Nejcennější na tom je to, že každý jednotlivý kus, který jsme si mohli prohlédnout, představoval pro jejího tvůrce řadu hodin přípravy. Výstavku vyfotografovala Helenka Kaiserová pro Kroniku, za což děkujeme.


12. prosince
Koncert Václava Hudečka

S Václavem Hudečkem se setkáváme na koncertních pódiích 38 let. Už devátý rok za sebou pořádá vždy v adventní době turné po českých zemích s mladými houslisty, nejlepšími účastníky jeho letních interpretačních kurzů v Luhačovicích.
V třineckém evangelickém kostele 12. prosince 2005 zralý třiapadesátiletý umělec vedle šestnáctileté dívenky, která překvapovala svým talentem.
Na Hudečkových koncertech dnes značnou část publika tvoří - podle jeho slov - ty někdejší krásné „dvacítky", které přicházejí na koncerty jako babičky, třeba i s vnoučaty. Aby ale  nebyla mýlka,  úspěch v Čechách vždy budil závist.
Nebylo mu dovoleno uzavřít smlouvu na nahrávání u jedné z nejprestižnějších světových firem DECCA. Tato firma mu dokonce chtěla koupit stradivárky (Stradivariho housle) a z výnosu nahrávek si uhradit jejich nebetyčnou cenu. Nakonec z podobných projektů sešlo, neboť DECCA byla kapitalistickou firmou, jak mu vysvětlili na nejvyšších místech. Nahrávky mu odmítl i Supraphon. (První desku u našeho Supraphonu natočil až roku 1991).
Mimochodem ty stradivárky už teď má, ovšem jen půjčené ze státní sbírky mistrovských nástrojů. Dostal je až po revoluci. Hrál na ně na třineckém koncertě. Koncert byl hezkým zážitkem.
Zazněl barokní Haendel, klasický Mozart i romantický Schubert. Zajímavou část programu tvořily efektní virtuozní skladby slavných houslistů minulosti (Sarasate, Wieniawského, Vieuxtempse) v podání Markéty Janouškové nebo Václava Hudečka, případně i obou současně. Hudečkovu hru tradičně charakterizuje vřelost projevu a brilantní technika.
Šestnáctiletá dívenka projevila velkou muzikálnost a technickou vyspělost, mimo jiné skvělou pravou ruku. Přítomni konstatovali, že koncert byl nádherný, ale část publika, která i když nadšeně, leč nevhodně tleskala opakovaně i uprostřed skladeb, třeba převychovat (konstatoval Ing. Ramík).


Naše vánoční besídka
 
Organizačně tuto akci vedl náš kulturní  referent pan Edek Molin a začal krásně zpívat brilantním tenorem: Vánoce, vánoce přicházejí……. a my jsme se přidali. Tímto  byl program zahájen. Sešlo se nás 65. Slavnostní vánoční náladu navodil dětský soubor Čučorietky, který nám nejen zazpíval, ale i zatančil. Jednoduchý lidový taneček si s nimi zatančili i někteří naši členové.
Činnost  celého uplynulého roku nám  připomněl pan František Martynek - úplně nevidomý, který svým šaramantním vystupováním, dobrou pamětí - bez  „taháku“ velmi podrobně připomněl vše, co jsme spolu prožívali. Nezapomněl na žádnou akci. Poděkoval také členům rady, na čele s naší předsedkyní paní Ingeborg Klepaczovou, za celoroční práci a úsilí. Pan Martynek neopomenul poděkovat všem sponzorům, bez jejichž pomoci by nebylo  možno žádnou akci uskutečnit.
Slavnostní přípitek pronesl rovněž pan František Martynek a pak se již na stoly nosily voňavé řízky s brambory a oblohou, pak zavoněla káva a koláče, přišlo vhod i víno, které jsme si dovezli z vinného sklípku. Vánoční náladu dotvářely i koledy, zazpívané zvučným hlasem našeho zpěváka Edy Molina a Karla Zoně a jim přizvukující mnozí z nás.
Děkujeme manželům Nieslanikovým, kteří sponzorovali aperitiv, dovezli koláče z pekárny Bajusz, paní Vránové a paní Jaraczové, které upekly velmi chutné zákusky a perníčky, paní Madziové, která obstarala sladkou odměnu pro účinkující a všem ostatním, kteří svou přítomností slavnostní náladu vytvořili.
 
Jedná se o informaci Ministerstva vnitra, určenou pro všechny vlastníky mobilních telefonů.
Nějaký účastník nechává vzkaz, abyste mu zavolali na číslo: 06 0774 5241.
Hlavně toto číslo nevolejte, neboť částky ve Vašich fakturách značně  stoupnou. Už před nějakou dobou podvodníci nalezli systém pro podloudné používáni vašich mobilních telefonních čísel. Zavolají Vám na Vaše GSM a představí se jako  Provider Crange, Eurotel, T-Mobile..., na nějž jste přihlášen. Pak požádají o vyťukání kódu, který je 09 # a vysvětlí Vám, že jde o ověření správné funkce Vašeho mobilního telefonu.
HLAVNĚ TENTO KÓD NEVYŤUKÁVEJTE A OKAMŽITĚ ZAVĚSTE.
Mají k dispozici nástroj, umožňující díky tomuto kódu přečíst Vaši kartu SIM. Zbývá jim  pak již  jenom vytvořit novou kartu.
Tento podvod se praktikuje ve velkém měřítku, je tedy nutné předat tuto informaci velmi rychle co největšímu počtu osob z Vašeho okolí.
POZOR!
Máte-li telefonické voláni na vašem mobilním telefonu a zobrazí se "A C E", neodpovídejte, zrušte volání. Je to virus, který ničí kartu SIM a poškodí mobilní telefon. Bylo to potvrzeno firmami Motorola, Ságem a Nokia...
 

20. prosince
 
Základní umělecká škola Třinec pozvala všechny příznivce vánoční hudby a písní na
 
S mezinárodní účastí dne 20 prosince 2005 do evangelického kostela v Třinci na 16 hodinu pod názvem:
 
 
Tento chrám je dosti veliký a byl zcela  zaplněn posluchači a účinkujícími. Úvodní a konečné slovo měl ředitel místní Základní  umělecké školy pan Turoň. Vstupné činilo pouze 30 Kč.
Slyšeli jsme žesťový soubor, soubor zobcových fléten, hru na cembalo, trio fléten, trio dvou akordeonů a keyboard, dvě flétny a klavír.
Hosté z Polska předvedli: sólovou hru na akordeon - hrál na něj docela malinký klučina. Dále jsme slyšeli: pozounový kvartet a tubu.
Hosté ze Slovenska se představili: Souborem zobcových fléten se směsí koled a recitací na vánoční téma jedné z žákyň.
V úpravě Mgr. Ireny Szurmanové a pod její taktovkou jsme slyšeli:
Pásmo mezinárodních koled: Anglická koleda, Pasú sa ovečky, Na vánoce dlouhé noce, Wśród nocnej ciszy a Maďarská koleda. Zpívali žáci hudební nauky podbarvená souborovou hrou učitelů.
Zážitek byl nádherný, vždyť tam vystupovala naše drobotina s jejich učiteli a bylo vidět, jak se snaží, kdo neslyšel, neuvěří! Vidíme, že  se mládež potřebuje  vyžít a jak, to rovněž  záleží  i na nás všech, aby  z nich něco pořádného vyrostlo, abychom  mohli být  hrdi na jejich výkony. Měli bychom jít příkladem a vést je k dobrému, abychom se  jich  později nemuseli bát nebo se za ně stydět.
 
 
Konec roku
 
Letošní rok  pomalu končí, čas nenávratně ubíhá.
A my členové naší Oblastní organizace SONS Třinec konstatujeme, že jsme toho spolu na různých akcích a koncertech v letošním roce mnoho prožili a bylo nám fajn.