16. ledna
 
se zapsal do dějin města Třince, kdy členové organizace  SONS uskutečnili v prostorách  restaurace Kulturního domu TRISIA
 
 
Předseda Oton Dyrbuś přivítal všechny přítomné – včetně hostů z družební organizace Havířov. Ozdobou slavnostní tabule byly nejen nádherně hořící svíčky, které navodily příjemnou atmosféru, ale také vůně cukroví členky paní Žáčkové.            Chceme poděkovat hlavnímu sponzorovi, kterým byl pan Ing. Jan Slowik, jehož přičiněním nám byla podávána dvě teplá velmi chutná jídla včetně dezertu. Personál restaurace by si zasloužil „řád zlaté vařečky“ za velice obětavou a pečlivou obsluhu.
Ke zpestření plesu a dobré nálady  přispěl pan Petr Heczko, kterého sponzorovali manželé Nieslanikovi. Díky němu nás celým plesem provázely melodie 60. let. Při vzpomínkách na své mládí se někteří tanečníci jakoby vznášeli. Největším hitem se stalo tango.
Nedlouho na to při srdíčkovém valčíku jsme se ocitli jako v pohádce. Celým slavnostním plesem nás provázel vždy usměvavý vtipný Karel Zoň. Všichni také budeme určitě rádi vzpomínat na chvíle trávené rozhovory v kruhu dobrých přátel a známých.
Samozřejmě nemohla chybět ani tombola. Losovalo se za přítomnosti místopředsedkyně Ingeborg Klepaczové  a Karla Zoňe. Rozzářené tváře a bouřlivý smích 54 zúčastněných bylo slyšet, když bylo vytaženo číslo jednoho z nich. Ceny byly různé: od věcných – hodinky, parfémy až k domácímu tvarohu!
Naše motto zní:
Tam, kde jsou přátelé a láska nalezne jasnou cestu i ve tmě.
 Že to byla velká událost v našem regionu svědčí i reportáž v našem týdeníku TŘINECKÝ HUTNÍK.
 
 
13. února
 
se konal 3. abonentní koncert XX. sezóny KPH v divadelním sále Kulturního domu TRISIA.
Naše Organizace SONS obdržela 10 volných vstupenek a tak v 19 hod. pohodlně usazeni jsme se stali posluchači nádherného koncertu Janáčkovy filharmonie Ostrava.
Toto hudební těleso vzniklo v r. 1954 z rozhlasového orchestru a záhy se zařadilo mezi reprezentativní česká hudební tělesa. Zde vidíme celý komplet Janáčkovy filharmonie.
V Třinci koncertovalo  asi 60 umělců. Jako první jsme slyšeli: Symfonické veledílo Bedřicha Smetany VLTAVA, symfonickou báseň z cyklu Má vlast. Toto dílo vznikalo postupně v pětiletí (1874-79). Jako první komponoval skladatel Vyšehrad a poté Vltavu, kterou napsal za pouhých 19 dní. Zobrazení české řeky od prvního pramene až po mohutný tok, vinoucí se pod Vyšehradem, se autorovi stalo symbolem národa a jeho života.
        
Dále v programu byl:
Ludwig van Beethoven:                          Koncert pro klavír a orchestr č. 5,
Antonín Dvořák:                                 Symfonie e – moll „ Z Nového světa“

To nádherné, co jsme zažili a prožili nejde popsat, to bylo lékem na nervy i duši, škoda, že taková možnost není častěji. Všem se koncert moc líbil, což bylo potvrzeno mohutným opakovaným potleskem. Zde máme výstřižek z novin: Korejské klavíristky Jung Wha Moon, jenž byla hostem Janáčkovy filharmonie Ostrava a vystoupila také na koncertě. Na snímku, pořízeném po koncertě, je společně s dirigentem Petrem Vronským.
 
 
20. února

Zdařilý výlet ne poprvé, ale ani naposled, jsme se vydali  autobusem na tradiční výlet do Polska. První zastávka byla ve Wiśle, jehož obyvatelé jsou pyšni na svého slavného rodáka, mistra světa ve skocích na lyžích, Adama Malysze. Doprovázel nás nevidomý člen s námi spřízněné  organizace PZN (Polski związek niewidomych) Koło Cieszyna pan Marian Jakucinski se svým průvodcem. Nejdříve nás provedl sportovním areálem, kde jsou skokanské můstky a zázemí pro sportovce. Dozvěděli jsme se také, že se Wisła chce v budoucnu ucházet o uspořádání mistrovství světa ve skocích na lyžích. Překvapila nás informace, že na jednom z můstků skáčou již i čtyři ženy.
Zaujala nás čokoládová socha Adama Malysze v životní velikosti, stojící s lyžemi na podstavci. Na tomto díle pracovalo 8 cukrářů - profesionálů a spotřebovali na ni 330 kg bílé čokolády. Socha je chráněna skleněnou vitrinou a můžete ji vidět ve vstupní hale Domu Zdrojowego Centrum ve Wiśle.
Po prohlídce jsme se autobusem přesunuli do Wisły - Czarna dolina, kde již  na nás čekali koníci, zapřaženi do saní a ozdobeni rolničkami. Saně lehce klouzaly po cestě, mírně stoupající podél říčky Biała Wisełka. Stromy  obalené sněhovou peřinou, sluníčko svítilo a voda, která uháněla přes menší i velké balvany, dokreslovala celou atmosféru této zimní pohádky.
Doprovázel nás i polský harmonikář, který svými písničkami všechny rozezpíval. Cílem cesty byl srub, ve kterém vesele plápolal oheň a zanedlouho již voněly  buřty, které jsme si sami opekli. Pro zahřátí byl připraven horký čaj, ale nepohrdli jsme ani jinými tekutinami, které to umí také. Zimní slunečný den vylákal mnohé k procházkám zasněženým lesem.
Zpáteční cesta rychle uběhla, koníčci uháněli za veselého cinkání rolniček, vyhrávání našeho harmonikáře a zpěvu. Tady však ještě náš výlet nekončil. Autobus nás odvezl do Wisły-Malinky, kde jsme si v jedné soukromé restauraci pochutnali na místních specialitách. Po dobrém jídle jsme se dali do tance a tak zakončili náš zdařilý výlet.
Poděkování patří předsedovi naší organizace Otonu Dyrbusovi a panu Marianu Jakucinskému z PZN Polsko, kteří celou akci připravili a také soukromému přepravci panu Gorylovi za ohleduplnost a bezpečnou jízdu.
 
 
 
4. března
 
Členské shromáždění se konalo v Dolní Lištné v prostorách PZKO setkání všech členů třinecké Sjednocené organizace nevidomých a  slabozrakých.
Hostem našeho členského shromáždění za Odbor sociálních věcí a zdravotnictví byla přítomna paní Ivana Vewiorková z Městského úřadu Třinec. Po zániku okresních úřadů a vzniklých nových krajských úřadů přešly určité odpovědnosti a pravomoce  na Městský úřad, který je nyní páteří celého dění a nese na svých bedrech veškerou tíhu zodpovědnosti vůči občanům.
Paní Ivana Vewiorková nám svým příjemným vystupováním a vstřícným jednáním velmi svědomitě odpovídala na otázky našeho předsedy pana Otona Dyrbuse. Aplausem jsme jí prokázali nejen úctu a dík, ale i naši důvěru. Věřím pevně, že důvěra do budoucna bude oboustranná.
O finanční  stránce nás informovala paní Maruška Bojdová, která svým projevem potvrdila, že klíče pokladny má pevně ve svých rukou. Tuto funkci dělá velmi poctivě a svědomitě, za což jí patří náš dík.
Velmi lákavý a pestrý plán činnosti jsme slyšeli v podání pana Karla Sliže, který svým  mistrovským přednesem zpestřil veškeré návrhy.
Stále aktivní pan Karel Zoň se ujal role barmana v bufetu (dokázal dokonce  poradit, čím pročistit cévy) - od minerálních nápojů až k bylinným tvrdším nápojům. Nelze také opomenout bohaté občerstvení. Krásně zdobené obložené chlebíčky, výborný moučník a domácí koláče (tvarohové i jablkové) jako od maminky, které byly sponzorským darem paní Aničky Němcové. Tímto bychom chtěli Aničce poděkovat za její obětavost a drahocenný čas.
A že slovo dělá muže, nám potvrdil náš předseda. Díky jeho organizačním schopnostem, byl pro nás zajištěn autobus s nápisem
„Do Třince zdarma“.
Myslím, že za všechny zúčastněné členy mohu konstatovat spokojenost s průběhem naší členské schůze a čas prožitý spolu, nechť je nám povzbuzením do další práce.                                                    
                                     
 
 
18. března
 
v 19 hod. se konal 4. abonentní koncert XX. sezony KPH v Kulturním domě TRISIA vystoupilo

Měli jsme možnost zúčastnit se - naše organizace obdržela 10 volných vstupenek a tak s velkou radostí a úžasným požitkem jsme vyslechli jejich krásné vystoupení.
 Pražské kytarové kvarteto vniklo roku 1984 na pražské konzervatoři. Kytarové kvarteto, složené z laureátů mezinárodních soutěží, uskutečnilo od svého založení velké množství nahrávek pro rozhlas, TV a CD. Soubor je zván na významné hudební festivaly a koncertoval ve většině zemi Evropy, v Izraeli, Turecku, atd.
Podle některých odborníků patří mezi vůbec nejlepší tělesa tohoto typu na světě. Jeho kvality inspirovaly řadu vynikajících českých i zahraničních skladatelů ke zkomponování děl přímo pro tento soubor. Zde umělce vidíme na výstřižku z novin:
Kromě originálních kytarových kompozic interpretuje kvarteto vlastní transkripce skladeb, například orchestrálních, z různých stylových období. Vedoucím souboru je Marek Veleminský.
Bylo to nádherné, škoda, že to tak rychle uběhlo.
 
 
12.dubna
 
se 13 osob naší organizace vydalo do Tyflocentra a Tyfloservisu v Ostravě.
Naším hlavním dopravním prostředkem byl vlak. Na kolejišti vlakového nádraží v Třinci  probíhá rekonstrukce, příchod na všechna nástupiště je komplikovaný. Náš předseda pan Otton Dyrbuś  proto zorganizoval pomoc, takže nás nádražní obsluha svezla zvláštním nákladním výtahem a opatrně převedla přímo přes kolejiště na správné nástupiště.
V Českém Těšíně přistoupili k nám poslední dva výletníci a tak jsme  již byli komplet a jeli do Ostravy. Pak jsme přestoupili na trolejbus. Cesta k cíli nebyla dlouhá , ale šlo se i  kousek pěšky. Ve smluvenou dobu nás v Tyfloservisu již očekávali.
Byli jsme srdečně přivítáni samým vedoucím panem Mgr. Bocviňokem, který se nám celou dobu věnoval: vysvětlil  podstatu jejich práce  a možnosti,  jak a v čem mohou klientům pomoci, co mohou poskytnout i poradit. Byly k nahlédnutí různé typy lup od digitálních složitých (dražších) přes jednoduché (levnější) i menší ruční s osvětlením i bez osvětlení. Také jsme si mohli vyzkoušet i jiné pomůcky jako osobní alarm pro domácnost, speciální telefon pro postižené s velkými reliéfními čísly. Nechyběly ani slepecké i opěrné hole mnoha typů.
Dotazů bylo mnoho, ale čas rychle ubíhal a my jsme měli před sebou ještě ohlášenou návštěvu Tyflocentra. Přemístění bylo jednoduché, protože Tyfloservis a Tyflocentrum jsou v jedné budově, ale vchod do Tyflocentra je za rohem. Tam nás mile přivítal jeho ředitel pan Karel Kurland (úplně nevidomý), kterého mnozí z nás  dobře znají, protože  jsme  jim byli osobně prověřováni pro získání digitální lupy, které vyžadoval Sociální odbor. Dověděli jsme se o činnosti a funkci Tyflocentra, o  jejich možnostech, kompetencích v poskytování služeb. Prohlédli jsme si i hmatem  různé pomůcky pro nevidomé a slabozraké, jako  je  teploměr, kuchyňská váha i osobní váha, vše mluvící. Informoval nás o podmínkách a možnostech  jejich pořízení .    
Občerstvili jsme se kávou, někteří čajem. Dověděli jsme se mnohé  o jejich činnosti. Vyměnili jsme si  zkušenosti, probrali jsme  problémy, s kterými se setkáváme na úřadech nebo v běžném životě. Škoda jen, že nám zbylo k prohlídce a vyzkoušení pomůcek tak málo času. Zpět jsme  se  vraceli  opět vlakem a přímo na ostravském nádraží si vyzkoušeli pojízdné schody.  Vše, co jsme prožili, bylo pro nás přínosem a zpestřením našich všedních, nicméně náročných dní. Spokojeni a vděčni za všechno, co jsme prožili, jsme se vraceli domů.
 
 
17. května

Výlet do Dolní Lištné si členové Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých  Třinec vyjeli autobusem na celodenní výlet do malebné vesničky Dolní Lištné-Grodzisku ke smažení tradiční vaječiny. Naše pozvání přijali hosté z Ostravy, kteří absolvovali pěšky tůru z vlakového nádraží až na místo setkání, v čele s ředitelem  Tyflocentra panem Karlem Kurlandem  a redaktorkou časopisu Ema, paní Evou Reinwaldovou, byla to skupinka 29 výletníků s průvodci.  Trasu zvládli  znamenitě.
Po uvítání našim předsedou p. Otonem Dyrbusem se podával velmi chutný guláš tentokrát z kuchyně Válcovny C Třineckých železáren. Mimo jiné musím podotknout, že nabídka pestrých jídel z hlavní kuchyně TŽ předčí jídelníček i některých restaurací.
Zazněly známé lidové písně a oblíbené „dechovky" v podání   našich tenorů Karla Zoně, Jana Dyrczyka a Eduarda Molina. Doprovázela je na harmoniku paní  Anička Grandičová. Naši hosté „Ostraváci"měli dobrý čich“ - slezským bramborovým plackám se škvarkami neodolal nikdo z nich.
K večeru se podávaly uzené klobásy, které udil pan Žáček. Sešli jsme se v hojném počtu, 90 účastníků. Projevili jsme  vděčnost, ocenili  jsme obětavost a celodenní péči  našich kuchařek o nás: Sobkové, Sližové, Žáčkové, Martynkové, Bojdové a Byrtusové, která se postarala o veškerý úklid, to vše pod dohledem šéfkuchařky Elišky Pytlíkové.
Děkujeme i manželům Sikorovým, kteří obsluhovali bufet s pamlsky a nápoji. Počasí nám přálo, celý den byl krásný, slunečný. S dobrou náladou a písněmi jsme se loučili a těšíme se na další setkání.
 
 
15. - 22. června

Rekondice v Lomné u Zajonce
se zaměřením na prostorovou orientaci a sebeobsluhu. Program zajišťovali po celý týden instruktoři určeni pro prostorovou orientaci pan Bronislav Holajn a sebeobsluhu paní Eva Reinwaldová. O naši dobrou kondici se starala rehabilitační pracovnice paní Anna Kožinová ze SONS Havířov..
Byli jsme rozděleni do dvou skupin, střídali  jsme se  denně při dopolední a odpolední výuce. Volný čas jsme trávili procházkami v krásné přírodě   našich Beskyd. Ubytování bylo v chatkách a hlavní budově, kde se nacházela jídelna. Tam jsme se společně posilňovali chutnými obědy i večeřemi. Areál byl dostatečně prostorný, ohrazený, poskytoval pocit soukromí pro účastníky a příjemné prostředí působilo blahodárně.
Všichni účastníci se shodli na tom, že rekondiční a rehabilitační pobyt splnil svůj účel a každý účastník jak nevidomý, tak průvodce, nabyli, nebo si obnovili vědomosti a praktické znalosti, které  budou využívat v běžném, každodenním životě.
Rekondici v Horní Lomné pro naše členy zajistil pan předseda Oton Dyrbuś,  za což mu patří srdečné poděkování.      
                                              
 
 
3. června

Výlet na Kozinec a psí hřbitov Bylo krásné, teplé jarní dopoledne kdy se skupinka 17 členů a rodinných příslušníků naší organizace  sešla u chaty na Kozinci. Naším průvodcem byl pan Vladislav Krop, bývalý polesný z Karpentné.
Po vzájemném přivítání nám popsal trasu, po které se vydáme. Cestou jsme si uvědomili, jak jsou krásné naše Beskydy, lesy a různá zákoutí. Byli jsme všichni nadmíru spokojeni s nenáročnou trasou, o čemž svědčí i to, že jsme ji hravě zvládli počínaje malou Natálkou a konče našimi neúnavnými „turistkami" paní Šulákovou a paní Kukuczkovou, jejichž vitalitu stále obdivujeme.
Se zájmem jsme si vyslechli poutavé vyprávění našeho průvodce o dávné minulosti, jak se les přetvářel, jak se měnil vzhled krajiny a jak vznikaly místní názvy různých lokalit. Také o lidech, kteří se starali o lesní louky, vysazovali stromy a žili v úzkém kontaktu s přírodou.
Psí hřbitov na nás působil zvláštně. Průvodci nám četli jména loveckých psů, kteří již odešli do „psího ráje" a jejich majitelé jim vybrali správné místo v lese, kam ostatně své pány nejraději doprovázeli.
Posezení u lovecké chaty pana Kropa bylo velmi příjemné. Potěšil nás i jeho jezevčík Jack, který nás přátelsky přivítal a zahrnul do své smečky. Byl roztomilý, když bravurně nosil dlouhé větve k chatě, asi nám chtěl napovědět, abychom je sbírali také a pak si udělali táborák.
Po krátkém odpočinku jsme se vydali na zpáteční cestu. Rozloučili jsme se s naším průvodcem s tím, že bychom ho velmi rádi přivítali v našem říjnovém klubu i s jeho novou knihou. Pokud by si zájemci mohli koupit knihu i s autorovým podpisem, určitě by je to potěšilo.
Náš hezký výlet skončil posezením v restauraci chaty Kozinec, kde si jistě každý vybral z jejich bohaté a lákavé nabídky jídel i nápojů. Zážitky z výletu zapsala
 
 
9. srpna

Výlet do Návsí ne poprvé, ale ani ne naposled, jsme si my, členové Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých na celodenní výlet s rodinnými příslušníky i vnoučaty.
Někteří přijeli autem, jiní autobusem. Cílem  našeho setkání byl srub, kde nás očekávala  rodinka Tacinových. Po uvítání našim předsedou Otonem Dyrbusem se podával velmi chutný guláš, tentokrát z hlavní kuchyně Třineckých železáren. Pamlskem pro nás byl  jablkový štrůdl  Věrky Molinové, která nestačila diktovat svůj oblíbený recept. Nechyběly ani vynikající koláče  paní Šulákové. Děti si  také přišly na své. Pan Tacina - coby kočí - uháněl cestou necestou. Veselý smích dětí se ozýval  z plně obsazeného povozu.
Na své si přišli i milovníci domácích škvarek, které pro nás připravila odborná ruka Elišky Pytlíkové. Čerstvý chlebíček namazaný škvarkami, to byla bašta!
K večeru se písně rozléhaly  kolem, když náš Karel Zoň přijel  a začal hrát na akordeón. Přidali jsme se všichni i pan Tacina a  pak již z nás byla  dokonalá jedna velká rodina. K večeru se podávaly dobře vyuzené klobásky. Počasí nám přálo. Sešlo se nás  57. Tento počet svědčí o tom, že se rádi scházíme, protože máme dobrý kolektiv.
 
 
4. září

Zájezd na jižní Moravu tentokrát jsme zvolili Velehrad a vinný sklípek u Pavlušů v Mistříně Objekt Velehrad byl původně gotický klášter, majitelem byla římskokatolická farnost. Ve 13. století byl postaven původně gotický cisterciátský klášter, později jezuitský a posléze  se stal torzem pozdně  románské baziliky Marie a svatého  Cyrila a Metoděje. Za husitských válek byl poničen,  barokní obnova proběhla v průběhu 16. a  17.stol. Na Moravě je to nejvýznamnější poutní místo. 
Bazilika má barokní interiér, s Raabovými obrazy. Je to klenot moravského baroka. Bazilika sv. Cyrila a Metoděje na nás velice zapůsobila. Bazilikou nás provázela jeptiška. Velmi poutavě dovedla hovořit o jednotlivých vzácnostech  této baziliky, mezi výklad vkládala i různé úvahy, jak by měli lidé žít, čím se řídit.
Pak jsme se posadili do chórových lavic, nádherně vyřezávaných, ze 17. století a mladý varhaník se nás ptal, zda máme zájem poslechnout si několik skladeb na varhany. Samozřejmě jsme souhlasili a nelitovali. Dojem byl ohromný. První skladbu hrál od Johana Sebastiana Bacha. Varhany burácely celým prostorem a nádherná akustika této baziliky ještě vše umocňovala. Druhá skladba byla  Ave Maria, kouzelně  zněla píseň „Rozvíjej se poupátko“. Na varhany vykouzlil zvonivé tóny, přesně jako když ve filmu zpívala květinka a pak ještě nádhernou skladbu, kterou má v repertoáru Bocelli. Opravdu to byl ohromný zážitek.
Pak jsme šli do lapidária a to bylo velmi náročné. Průvodkyně neupozornila, že půjdeme  labyrintem úzkých chodeb, kde kdysi pohřbívali mnichy a nyní jednotlivé sekce zpřístupnili. Bylo tam málo vzduchu, chabě osvětlená úzká chodba a každou chvíli se musela sklonit hlava, aby se dalo projít do další sekce. Za skleněným oknem byly lidské kosti, které shromáždili v jedné síni.
Pak tam byla za sklem kostra mnicha, všichni měli skoliózu, umírali ve věku 20 - 25 let. Říkala nám, že chodili spát ve 22 hodin, budili je již ve 2 hod v noci, modlitby se střídaly s těžkou prací, otesávali kamenné kvádry a stavěli základy této baziliky, které jsou silné 3 m. Jedli pouze zeleninu,  vypěstovanou  na zahradě svého kláštera a sem tam ryby z rybníku, který také patřil ke klášteru.Velmi jsme si oddechli, když jsme se  konečně octli venku.  
Náladu jsme si spravili ve vinném sklípku v Mistříně. Před vchodem nás přivítala mladá paní s plným podnosem  baňatých skleniček, naplněných  pravou moravskou slivovicí. Na stolech již byly džbánky s vínem, červeným i bílým a k jídlu nám připravili knedlíky, zelí  a pečené maso. Velmi nám chutnaly malinké moravské tvarohové koláčky, a ještě nějaké slané dobroty. Ochutnávka se konala  v druhé části budovy. Sešli jsme po schodech dolů a tam nám do malých skleniček čepovali různé druhy vín. Měli již i burčák , který mnozí z nás také ochutnali. Harmonikář z kapely Mistříňanka vesele vyhrával a zpíval a my  jsme mu vydatně pomáhali. Je zajímavé, že víno dokáže rozezpívat  skoro všechny.
V 18 hod. jsme odjížděli a pochopitelně veselí v autobuse pokračovalo, takže zpáteční cesta rychle uběhla. Ohlasy byly dobré, všichni byli spokojeni a to je hlavní. Přivezli jsme si hodně hezkých zážitků a tak se budeme těšit na příští společný zájezd.
My, kteří  jsme tam nebyli, děkujeme za obsáhlé podání dojmů a zážitků naší člence paní Helence Sližové, která nám   vše  pro kroniku tak barevně vylíčila. Po přečtení  se cítíme tak, jako kdybychom tam rovněž byli. Helenko dík.
 
 
11. září

Výlet do Bukovce jako mávnutím kouzelného proutku se po sérií deštivých a studených ráno vyklubalo sluníčko. 
Náš autobus postupně přibíral vesele naladěné členy naší organizace nevidomých a slabozrakých z Třince a okolí, abychom strávili celý den v malebném prostředí podhorské vesnice Bukovec
Autobus nás dovezl do centra a pak jsme se vydali pěšky k cíli naší cesty. První zastávku jsme měli u domu manželů Zoňových, kde se nám dostalo přivítání v podobě  tradiční teplé mjodule
Posilněni jsme pokračovali po polní cestě, která pomalu stoupala a kolem se rozkládaly louky a v dálce se rýsoval okraj lesa, cíl naší cesty.  Tam  na nás čekal připravený táborák, stoly,
lavice a dřevěná konstrukce, na kterou se natáhly celty, chránící nás před větrem a případným deštěm. Sluníčko však bylo vlídné a jako kdyby  vědělo, že lidé se zbytky zraku potřebují hodně světla, aby mohli obdivovat krásu podzimní krajiny. Ani nevidomí nepřišli zkrátka, průvodci nám popisovali barevné plochy listnatých lesů, zelené plochy luk a po kopcích rozesetá obydlí.
Dík patří  obětavým členům naší organizace panu  Zoňovi, Pytlíkovi, Sližovi a Molinovi, kteří již ve středu  připravovali  za deštivého počasí posezení, nařezali dřevo na táborák a aby bylo  hygieně učiněno zadost, postavili i  WC budku a dokonce natáhli  hadici s tekoucí vodou  z přivezeného rezervoáru.
Třinecké gastroslužby nám uvařily guláš, který všem znamenitě chutnal.  Pod kotlem praskal oheň a po chvíli již ochotné ruce našich členek připravovaly voňavou kávu a čaj.
Po dobrém jídle dali mnozí přednost procházkám. Velké plochy luk i blízký les k tomu přímo vyzýval.  V jemném oparu bylo vidět okolní hory, v údolí  pak město Jablunkov a v dálce i Třinec.
Zvuk přijíždějícího traktoru všechny přivolal zpět. Tady musím zvlášť vyzvednout obětavost manželů Zoňových, bez kterých by se tato zdařilá akce  neuskutečnila. Paní Zoňová upekla kuřata, připravila vynikající zelný salát a brambory, upekla tvarohové koláče a pro velké jedlíky  ještě   tvarohovou pomazánku, a to všechno pro 60 lidí. Prázdné misky a spokojené tváře všech přítomných svědčily o tom, že paní Zoňová je opravdu vynikající kuchařkou.Po dobrém jídle jsme se pustili do soutěžení. Jedna z disciplín byla i kosení trávy. Soutěžili nejen vidomí, ale s odvahou se do soutěžení zapojili i někteří nevidomí. Vítězové byli dva, pan Pytlík a pan Molin. Losování však  mezi nimi rozhodlo, že  batoh, sponzorský to dar,  který obstaral pan Zoň, získal pan Eduard Molin.
Odpoledne  uběhlo rychle za zpěvu a doprovodu  foukací harmoniky, na kterou hrál pan Špičák. Tamburíny se ochotně ujala paní Marta Šimková, která  mimochodem byla i nejvytrvalejší zpěvačkou. Později se dal do hraní i pan Zoň, který přivezl harmoniku a tak o písničky nebyla nouze. Prim vedl pan Molin, jehož hezký zvučný zpěv se  nesl do dálky.
Začalo se smrákat a tak přišel čas zapálit táborák. Plameny nejdřív nesměle přeskakovaly přes narovnaná polena, ale pak se rozhořely naplno. Oheň nás příjemně hřál, protože se již notně ochladilo. Připravené buřty, které jsme měli opékat, již většinou zůstaly neopečené. Po takovém množství výborného jídla už nebylo možné nic  konzumovat. Zpívalo se a když se na oblohu vyhoupl měsíc v úplňku, romantika večera byla dokonalá.
Všechno hezké jednou končí a tak i my jsme se vydali na zpáteční dobrodružnou cestu. Pomalu jsme sestupovali do údolí, pan Zoň některé nevidomé, nebo i ty, kteří měli větší problémy s chůzí, svezl svým autem dolů.
Jel několikrát a to ještě nebylo všechno. Teprve druhý den ho čekalo uklízení všeho, co nám poskytl, aby byla spokojenost všech i těch náročných dokonalá.
Děkuji všem, kteří se podíleli na zdárné přípravě, průběhu, zajišťovali odvoz objednaných potravin, panu Zoňovi za obstarání bufetu, našim ochotným členkám, které obsloužily ty, kteří to sami nesvedou, panu předsedovi za zorganizování celé akce, manželům Recmanovým za dovezení  klobásek na opékání z Polska a ještě všem nejmenovaným, kteří se zasloužili, aby byl celý den opravdu  pohodový.
Příjemně unaveni jsme nastoupili do autobusu soukromého přepravce pana Goryla, který nás odvezl domů. Určitě budeme rádi vzpomínat  a těšit se na další setkání.
 
 
 
23. září

Koncert o lásce a citu 
jsme měli možnost  zúčastnit se dalšího koncertu v Třineckém kulturním domě. Naše organizace SONS na tento koncert obdržela 10 volných vstupenek, za což jsme nesmírně vděční.
Koncert pod názvem Love Songs byl zahájen v 19 hod. Nám obyčejným smrtelníkům název nic moc neříkal, ale zjistili jsme brzy o co se jedná. Byly to  Árie a duety o lásce a citu.
Zpívali Erika Šporerová z Ostravské  opery a Petr Murcek z opavského operního souboru. Vše za klavírního doprovodu.
Podle očekávání byla hvězdou večera paní Šporerová, která je už přes 14 let vynikající sólistkou své mateřské scény a pravidelně hostuje i v pražském  Národním divadle.
Je to zkušená mezosopranistka má za sebou velké množství operních rolí. I tenorista Petr Murcek imponoval svou jistotou a splnil očekávání. Duet z opery Samson a Dalila skladatele C. Saint-Saense, který patří v operním světě k těm vůbec nejkrásnějším, zněl v podáni obou protagonistů vskutku působivě a přesvědčivě.
V operetní části dominovala Lehárova Veselá vdova a oba interpreti se předvedli ve zvolených  áriích s patřičnou lehkosti a šarmem dokonce i s náznakem scénické akce (známou valčíkovou árií současně zpívali i  zatančili.) Posluchači koncertu odcházeli spokojeni.
 
 
17. listopadu

Benefiční koncert
Který se konal v 19 hod. v divadelním sále DK Trisia pořádaný agenturou IBIS Třinec a Mediálními partnery byla  Kabelová televize Třinec a Radio HELAX. Moderátory oblékly firmy REBEL – pánská  móda a  BUTTERFLY –  móda. Obdrželi jsme lístky a s radostí se 7 z naší SONS zúčastnilo nádherného koncertu. je to Slovenská skupina THE BACKWARDS, kteří v New Yorku v r. 1998 a 2003 byli vítězové Batlefestivalu výborně napodobili ty pravé Beatles dáte nám za pravdu, že jsou k nerozeznání. Jejich vystoupení bylo skutečně na úrovni. Obecenstvo je vděčně odměňovalo potleskem.
 
 
27. listopadu

Abonentní koncert
Třinecký evangelický kostel byl 27. listopadu 2003 podle očekávání plný, protože na 2. abonentní koncert  KPH přijel slavný pěvecký sbor

s programem zaměřeným na adventní a vánoční hudbu. Jde o soubor zcela mimořádné úrovně, který často jezdí a létá koncertovat do celého světa.
Začátek koncertu byl provázen jistou nervozitou, protože sbor přicestoval opožděně kvůli uzavřené dálnici a vzápětí výpadek elektřiny v celém městě zahalil náš kostel do naprosté tmy. Vše se však zakrátko v dobré obrátilo a mohli jsme nerušeně vnímat kvality sboru, kde vlastně každý z nich může zpívat jako sólista. A bylo věru co obdivovat - i nejpřísnější ucho muselo konstatovat dokonalou intonační čistotu, kultivovaný zvuk a vypěstované bezchybné rytmické cítění (včetně nástupu).
Sbor se bezpečně orientuje v polyfonních strukturách, je schopen dlouhého sborového dechu, citlivě reaguje na požadavky   dynamicko-agogických změn atd. To vše jsou požadavky, s nimiž většina současných amatérských sborů zápolí vcelku bezúspěšně.
První část koncertu bylá věnována „klasické", resp. „umělé"' hudbě, druhá pak úpravám koled nejrůznějších národů. Byli zde zastoupeni barokní velikáni, jako J. S.
Bach a J. D. Zelenka, nebo autoři epochy romantismu C. Franěk a F. Schubert. Českou kantorskou školu 18. století důstojně zastupovaly pastorely J. I. Linka a J. J. Ryby. Koledy zpívané v originálních jazycích pak zaujaly nejen perfektním výkonem sboru a četných sólistů, ale i způsobem, jakým se interpreti vžívali do mentality jednotlivých národních hudebních kultur.
V tomto směru byl zajímavý například výkon jedné ze sólistek ve španělské koledě Cam-pana de Bělen (Betlémský zvon), kde manýry folklorního zpěvu zněly vskutku autenticky. Temperamentní koledy a spirituály z USA - za použití drobných bicích nástrojů - se pochopitelně setkaly s živou odezvou. Známá koleda o klučinovi s bubínkem (The Little Drummer Boy) mi připadala přesvědčivější. než, když se jej dříve slýchalo o Vánocích přímo za „velkou louží".   Po amerických rytmech sbor zklidnil náladu, vrátil se do meditativní polohy a uzavřel své vystoupení vánoční písní v Městě Fideles. Poté odešel se svícemi za tichého zpěvu chorálu.
Základní podmínkou vzniku a existence takového sboru je ovšem velká dirigentská osobnost. Autorita paní Blanky Kolínské je opřena - mimo jiné - i o vzájemnou důvěru a citový vztah ke své zpívající mládeži. Důležitým předpokladem je přísná výběrovost. Mezi kandidáty členství v souboru se dostanou jen nejlepší z výjimečných talentu, kteří jsou pak přijati do školy sborového zpěvu k individuálnímu hlasovému výcviku a z nich se teprve po delším studiu postupně vybírají noví členové.
V kulturním světě panuje zvyk, že vystupuje-li umělec či ansámbl světově uznávaného věhlasu, nepředává se gratulační kytice a ne-potřásá se pravicemi. V takovém případě se jakožto výraz úcty tiše položí květinový koš na pódium bez dalších ceremonií. Přesně tak tomu bylo i tentokráte, přestože někteří posluchači tento způsob kritizovali.
 
 
9. prosince

Komorní koncert
TŘINECKÉHO KOMORNÍHO ORCHESTRU s uměleckou vedoucí Alenou Kostkovou který začal v 19 hodin ve foyer divadelního sálu v TRISII, a.s.
Z naší SONS  nás bylo 8. Tento komorní orchestr má za sebou, více než třicet let činnosti v amatérské hudební scéně. Jeho členy jsou muzikanti, kteří svým nadšením dokáží strhnout publikum. Zde vidíme jejich pozvánku:
Orchestr pravidelně, spolupracuje s pěvec­kými sbory Hutník, PS Martinu, Camerata a Bratislavským akademickým sborem a nyní připravuje program se Štývarovým  dětským sborem. Na své pravidelné koncerty si zve sólisty z řad studentů Konzervatoří a vysokých škol. Má za sebou, řadu účinkování v cizině (Polsko, Slovensko, Švýcarsko, Francie, Rakousko, Anglie), účastní se národních přehlídek a festivalů a má radost z pravidelných „SETKÁNÍ" s Komorním orchestrem Iši Krejčího v Olomouci.
Hosté a sólisté večera byli:
Zuzana Tlolková studentka 2. ročníku oboru klavír Janáčkovy konzervatoře v Ostravě.
Marcela Kostková studentka 6. ročníku oboru viola Janáčkovy konzervatoře v Ostravě.
Daniela Slawinská studentka 5. ročníku oboru sbormistrovství Pedagogické fakulty Ostravské univerzity.
Průvodní slovo – Dana Kohutová.
Byly to většinou bývalé žákyně místní ZUŠ z Třince – pro nás tím radostnější, že z našeho okolí vyrůstají další umělci. Program se nám líbil.
 
 
10. prosince

Slavnostní shromáždění
se sešli v hojném počtu členové Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých  z Třince na svém slavnostním shromáždění aby hodnotili celoroční činnost. Po krátkém úvodu a přivítání všech přítomných členů i jejich doprovodů připomněl předseda Oton Dyrbus následující akce, které jsme spolu prožívali: Ples v restauraci Kulturního domu Třinec, Kulig v Polsku, exkurze do Tyflocentra a Tyfloservisu v Ostravě, vaječina na Grodisku v Lištné, turistický výlet za doprovodu bývalého polesného pana Kropa, týdenní rekondice v Horní Lomné, celodenní setkání v Návsí, zájezd na Jižní Moravu, táborák v Bukovci a celoroční shromáždění spojené s vánoční besídkou.
Milým překvapením bylo předání dvou darů. Nezapomnělo se ani na prosincové jubilanty a pak se již ujala  dalšího programu naše iniciativní a obětavá Darina Madziová. Její  zásluhou se  na našich vánočně dekorovaných stolech s hořícími svíčkami a díky štědrosti laskavých sponzorů , objevily drobné dárečky, talíře plné voňavých dobrot, k tomu káva, čaj a nealkoholické nápoje. Paní Tacinová přinesla vánoční cukroví a paní Nieslaniková ještě darovala vitamínové nápoje.
Nyní to nejhezčí... Vánoční pásmo připravili Darina Madziová, Karel  Zoň a Eduard Molin. Při čtení o vánočních zvycích v různých zemích jsme se rázem octli u prostřených štědrovečerních stolů v různých zemích světa, byli jsme u vánočních stromků a také při rozdávání dárků.
Naše trojice se pak pustila do zpívání a za doprovodu kytary, tamburíny a trianglu zněly klasické koledy i jiné vánoční písně. Když zazněla nejkrásnější koleda Tichá noc podbarvená jemným cinkáním zvonků, mnozí přítomní začali zpívat také a trojice našich zpěváků byla odměňována bouřlivým potleskem. Nezapomnělo se ani na purpuru, která svojí vůní , známou píseň dokreslovala. Nezůstalo jen u českých koled, zpívalo se i polsky a také zazněla židovská koleda. Rozcházeli jsme se do svých domovů plni zážitků a s příjemným pocitem, že máme mezi sebou tak schopné a  nadané členy.         
 

12. prosince
 
Při ukončení kroniky za rok 2003
Chceme zveřejnit sponzory,  kteří  k nám byli  velice štědří a milí při naší poslední vánoční akci:
Kazimír Cienciala - OÁZA C, ing.Milan Sikora a Bohdan Štafa -Altcentrum, Vinotéka - dárková služba, velkosklad Jadamusová - Szvarcová, Fliga - Kmoníček, Taverna Ranč - Mecová Zdeňka a manželé Baronovi.
Patří Vám naše velké díky.