Už jsme vkročili do dalšího roku a to:
Co nám přinese, to nám není známo. Ale s radostí a optimismem jdeme vpřed a věříme, že budou další, kteří se nezaleknou životních problémů a trampot, které nám denní život přináší. Budeme se  radit, pomáhat si vzájemně, přijímat rady zkušených a brát život takový, jaký  je nám určen – k tomu nám budou dále sloužit naše Klubová setkání: Klubová setkání se těší velkému zájmu, neboť se zde dozvíme různé novinky z našeho okolí i ze světa, předáváme si i zkušenosti, domlouváme další aktivity.
Tato klubová setkání vede paní Ingeborg Klepaczová – 1. místopředseda.
Na začátku těchto klubových setkání se každý osobně představí: své jméno a bydliště. To proto, že někteří z nás vidí málo a někteří vůbec, takže aspoň víme, kdo je přítomen, pak si přečteme program, nastane  oznámení  životních jubilantů – všem popřejeme, třeba i zazpíváme, za dobré vinšování něco obdržíme  k zahřátí a dost často máme k zakousnutí různé dobroty. Dále besedujeme, někdy si i zahrajeme společenskou hru, nebo si poslechneme  zajímavou přednášku. Společně  je nám dobře, často se nám nechce ani rozcházet.  Schází se nás více než 30 účastníků.
 

4. února

První akcí v novém roce bylo dne: 4. února 2002 Členské shromáždění Okresní Odbočky SONS Třinec v Domu PZKO v Dolní Lištné v době od 15 – 18 hodin
Skoro všichni zúčastnění se dopravili linkovým autobusem. Bylo nás něco přes 60 členů. Jako host přijel až z Ostravy se svým pejskem pan Kikta,předsedaOstravské odbočky SONS. Za sociální odbor města Třince paní Zajacová.Shromáždění zahájil předseda odbočky pan Oton Dyrbus.Představil předsedu pracovního předsednictva,jimž byl pan Karel Sliž, člen naší organizace, kterého pověřil vedením dalšího  programu. Předseda Odbočky zhodnotil činnost naší organizace od jejího vzniku. Byla k nahlédnutí naše kronika za uplynulé 5-ti leté období.  Slovo měli oba hosté. Přítomni byli i novináři denního tisku „ Głosu Ludu“.
Hlavním bodem tohoto shromáždění bylo zvolení členů do nové Rady Odbočky a Revizní komise, kteří obdrželi úkol sejít se do  čtrnácti dnů a rozdělit jednotlivé funkce.
Jako občerstvení jsme měli chlebíčky, koblihy, čaj i kávusponzorem a organizátorm tohoto občerstvení se stal náš člen pan Zon, při servírování pomáhali převážně pohyblivější přítomní.  Čas rychle běžel, bylo třeba končit, protože na nás již čekal zajištěný autobus, aby nás odvezl na Autobusové stanoviště do Třince na další spoje domů.
Kdo nespěchal domů, pomohl po oficiálním ukončení s úklidem,  protože sál i  přilehlé místnosti musely být odevzdány v pořádku nájemci ještě téhož dne po ukončení akce. A kdo nechyběl při úklidu? Znovu vzorem byla nejstarší členka paní  Šuláková.
 
 
12. února

Kulig jeee, ten čas ale letí, řekla jsem si po přečtení pozvánky na Kulig ve zpravodaji. Vždyť to bylo nedávno, co jsme jeli na saních. No nic, letos nepojedu, rozhodla jsem se celkem rychle. Jenže to by nesměli mít kluci (moji vnuci) tak dobrou paměť, a tak jsem záhy slyšela: „Babi, kdy zase pojedeme na Kulig, loni byl taky ve stejnou dobu?" A tak jako každá babička, ani já jsem neodolala prosbám svých vnuků a přihlásili jsme se. Tento výlet se konal 12. února 2002
Je pár minut před osmou a my už všichni netrpělivě čekáme na autobus před TRISIÍ. Všichni jsme nastoupili a jedeme směr Wisła .Kluci sedí vedle mě,takže přesně vím kde jsme.Když není se mnou Kety vodící pejsek tak jsou to vnoučata,kteří mi nahradí oči. Hraniční kontrola bez problémů a už mi hlásí, že jsme ve Wisle, tady chvíli čekáme na naše polské přátele.
Zima je zde nádherná, plno sněhu, mráz jen třeští pod nohama. O to, aby nám nebyla zima, se „stará" pan Sliž a jeho slivovička. Jeden panáček na zahřátí určitě neuškodí. Polští přátelé dorazili, a tak pokračujeme v cestě k Barani górze.
V údolí už na nás čekají koňská spřežení. Letos všichni jedeme na saních,protože všude je plno sněhu. Cválajícím koníčkům zvoní rolničky a mně se stále připomíná koleda Rolničky, rolničky, kdopak Vám dal hlas ..... v duchu si zpívám.
Je tu opravdu nádherně. Dobrá nálada panuje u všech. Na úpatí Barani góry ve srubu už je pro nás nachystáno občerstvení, voňavé klobásky opékané v krbu a teplý čaj. Dobrá nálada vyzařuje z každého z nás a tak není divu, že za chvíli se už zpívá. Jak už to bývá, každá hezká chvíle musí jednou skončit, a tak i my se pomalu loučíme a odjíždíme do Wisły.
Tady máme ještě „hodinku" volna. Každý si ji užívá po svém, já jsem se s vnoučaty byla podívat na místní tržnici - ještě i nyní se ve mně nezapře duše obchodníka a tak mi kluci museli všechno popsat. Byl to již druhý krásný zážitek v jednom dni. Tak a jedeme domů, cesta ubíhá rychle, Polský Těšín, Český Těšín,  Třinec, vystupujeme.
Byl to opravdu nádherný den plný zážitků. Díky předsedo, p. Dyrbusi, Inge , Maruško, Helenko a všichni, co organizujete tyto nádherné výlety plné zážitků, které mají tu moc, že nám pomáhají přestát i ty „horší" dny.
 
Děkuji
                                     
 

 
13. února

Dle usnesení členského shromáždění Okresní odbočky Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých v Třinci konaného dne 4.2. 2002 byla zvolena nová Rada a revizní komise. Tyto funkce musí být do 14-ti dnů rozděleny, toto bylo provedeno takto dne:
13. února 2002.
Hlavním bodem programu bylo: rozdělení jednotlivých funkcí s tímto výsledkem:
Členové rady

Pod názvem Tajemství zdravého domova jsme se vypravili na zájezd do
Kozlovic, kde jsme se zúčastnili předvádění lůžkovin z termoizolačních vláken. Měli bychom být o něco moudřejší, ale zda budeme, to se neví, protože těch různých nabídek a předváděcích programů je tolik, že si normální člověk ani vybrat neumí. Můžeme našim blízkým poradit, kam se mají obrátit, když budou něco z nabídnutého zboží potřebovat.     
Z naší organizace SONS nás bylo přítomno 13, pobavila nás dokonce cimbálová muzika.
 
 
2. dubna
 
Dne 2. dubna 2002 v 10 hod. dopoledne se konalo setkání se starostou města Třince a dalšími představiteli v Klubu Seniorů na Husově ulici v Třinci.
Byla to přátelská beseda s představiteli města Třinec, sešlo se asi třicet občanů. Z toho bylo 12 členů naší odbočky, což je  40 % účastníků. To také něco vypovídá o našich zájmech a představitelé vidí, že i když máme vlastních problémů víc než dost, nezajímáme se jen o vlastní blaho. Starosta pan Igor Petrov nás informoval o prioritách rozvoje města a regionu a odpovídal na některé dotazy. Mezi nimi i na to, jak TŽ podporují  sociální sféru. K tomu sdělil, že nepřímo tím, že se podílejí na realizaci různých aktivit města a tím městu zůstává určitý obnos finančních prostředků, mimo jiné na podporu sociální sféry. Místostarostka paní Věra Palkovská mimo jiné řekla. Že v Třinci žije okolo sedmi tisíc obyvatel v důchodovém věku. Aby se jejich život v našem městě mohl stát ještě plnohodnotnější, probíhá jednání s Ostravskou universitou, která nabízí zájemcům studovat univerzitu třetího věku. V květnu by se měla uskutečnit v Třinci informativní schůzka se zástupcem university, který představí nabídku.
Může to být velmi zajímavé. Interně bylo doporučeno všem našim členům, aby svůj zájem zúčastnit se této schůzky nahlásili slečně Evě Bojdové. Až bude dohodnut termín schůzky – zájemcům se oznámí telefonicky.Zastupitel města Jaroslav Hýbl upozornil na zvyšující se počet nepoctivých podomních prodavačů, dealerů různého zboží, falešných kontrolorů, opravářů a podobně, kteří po vpuštění do bytu důvěřivé občany ve chvilce nepozornosti okradou. Bránit se je možné jedině tak, že do bytu (domu) pustíme pouze návštěvy předem písemně ohlášené a pro větší jistotu je vhodné zajistit si přítomnost někoho známého. Pan Hýbl řekl, že v krajním případě na neodbytného návštěvníka můžeme použít tísňové volání: 156, které je zdarma a to jak z pevné linky, tak z mobilů Eurotel a Peagas. S paní Palkovskou jsme dohodli schůzku na MěÚ, kde jsme projednali možnost účasti naší odbočky na tvorbě webových stránek města Třince.
to je internetová adresa, na které budou i naše stránky. Jednání, kterého se zúčastnili pp. Palkovská a Wylegal za MěÚ, za naši odbočku: pp.Dyrbuś, Bojdová Eva, Bojdová Marie, Sobek Radovan proběhlo rychle, hladce a skončilo dohodou, jak je z výše uvedeného zřejmé.
 
 
5. - 7. dubna
 
Že nevidomí a slabozrací mají své koníčky, to je mnoha lidem známo. Ale jaké? To některý nemůže pochopit, ani si představit, když  slabozraký, nebo úplně nevidomý  si některé věci v hlavě uspořádá a pak  je umí převést do skutečnosti? Určitě to každý z nás nezvládne, ale jsou hráči, dokonce borci, pro které uspořádala SK Olomouc, Sigma MŽ,Oddíl zrakově postižených sportovců.
 
který se konal 5.-7. dubna 2002 v Karlovicích.
 
Za naši SONS se zúčastnil Martin Wojnar prakticky nevidomý, který se stal zároveň pro polskou delegaci hned od hranice z Českého Těšína až na místo konání i během Memoriálu průvodcem i tlumočníkem.
Hrálo se dle pravidel šachu FIDE a ČDZPD švýcarským způsobem na 7 kol, časem 30 minut pro každého hráče na jednu partii. Nezáleželo na tom zvítězit, ale zúčastnit se.
Naše odbočka SONS zakoupila dvě soupravy šachů pro nevidomé v ceně 1365,- Kč k vytvoření jedné z podmínek pro rozvoj tohoto druhu sportu v naší odbočce. Snad v budoucnu bude víc soutěžících i z našich řad.

 
9. dubna
 
Další akce, která byla v našem městě Třinci, se konala v úterý 9. dubna 2002 znovu v Senior klubu na Husově ulici. Byla to přednáška MAGNETOTERAPIE Za naši SONS se zúčastnilo 17 osob. Dověděli jsme se, co to vůbec  magnetoterapie je a že je spojená s používáním Magnetoterapeutické podložky, kterou si bylo možno na místě objednat, což několik z nás také učinilo. Velikost této podložky je 80 x 70 cm. Cena 1+1 = 16.450 Kč. Byla nabídnuta možnost i splátek. Víme, že podobné akce bývají spojeny s občerstvením, čehož se nám také dostalo. Pochutnali jsme si na tradičním českém řízku s hranolky.
Za každý manželský pár jsme obdrželi od pořadatelů po 80 Kč na náš účet SONSu. Uvidíme, zda budeme zdravější při používání této léčebné metody.
Pro vysvětlení všem, kteří tam nebyli, uvádíme zde v kronice k čemu se hodí takové používání této pomůcky. Nejen, že zmírní, bolest, ale díky této podložce:
·                   Se urychlují procesy hojení
·                   Má protizánětlivý efekt   
·                   Tlumí se bolesti
·                   Zlepšuje se prokrvení
·                   Rozšiřují se cévy    
·                   Posiluje se imunitní systém
·                   Stabilizuje se kostní tkáň
·                   Snižuje se spotřeba léků
 Magnetoterapie má vynikající účinky při:
·                   Odstranění otoků
·                   Bolestech zad
·                   Revmatických potížích
·                   Onemocnění plotýnek
·                   Dně
·                   Zlepšení vhojování endoprotéz
·                   Snížení vysokého tlaku
·                   Stabilizaci nízkého krevního tlaku
·                   Urychlení léčby zlomenin
·                   Dětské obrně
·                   Kožních problémech
·                   Sexuálních problémech
·                   Zánětech svalů a šlach
·                   Paradentóze
·                   Artróze
·                   Bolestech zubů
 
Podle výše uvedeného seznamu si stačí magnetoterapeutickou podložku koupit a hned budeme zdrávi jako rybičky.
 

18. května

V naší organizaci je zvykem každým rokem uspořádat smaženici, takže jsme i tento rok zorganizovali dne 18. května 2002 na Grodzisku v Horní Lištné Smaženici. U nás bylo dosti deštivé počasí, v noci hodně pršelo, ale
ráno se  již na obloze začalo ukazovat sluníčko a celý den bylo báječně.. Kdo  se chtěl opalovat, mohl, kdo si přál stín, mohl jej mít. Kdo chtěl být v místnosti – měl možnost naslouchat reprodukované hudbě.
Scházeli jsme se již během dopoledne. Sešlo se nás 60 účastníků i několik dětí bylo mezi námi. Po 10 hodině dorazila větší skupina (20) z Ostravského SONSu s třemi krásnými vodícími pejsky. Z Ostravy do Třince přijeli vlakem a dále autobusem. Hosté obdivovali krásu okolní přírody i  příjemnou atmosféru. Také pejskům se tady moc líbilo, pobíhali sem a tam a  dělali nám perfektní společnost. Pan Kikta,předseda Ostravské SONS, nám  zahrál na kytaru. Ani na hry se nezapomnělo. Kuchyň byla obsazena dobrovolníky z naší organizace. Také  hosté rádi pomohli hlavně při krájení chleba, který sponzoroval pan Gwuzd-pekařství Třinec. Špek sponzorovalinmanželé Sližovi. Při přípravě smaženice rozklepávání vajec se ostravští hosté podivovali velikosti vajec, skoro každé  mělo dva žloutky. Projevili  o ně zájem, kdyby nám zbyly,  odkoupili  by si je. Nezbylo nic, vše jsme snědli.   Ani tak dobrý chléb neznají.
Bufet alko, nealko, sladkosti fungoval, obstarávali ho manželé Sikorovi.Dopoledne byla podávána smaženice s chlebem. K obědu byl výborný hovězí guláš s chlebem, přivezený ve varných konvicích z bývalých železáren provozovny GELASPON. Dovoz gulášů a vrácení prázdných varnic provedli sponzorsky manželé Sobkovi.
Klobásy na uzení přivezli z blízkého Polska na tandemovém kole v batůžku  pánové Jozek a Bruk a pak se pustili do uzení. Klobásy krásně voněly a byly výborné. Čas rychle ubíhal, v 18 hod. se ostravští hosté  s námi již loučili, protože je čekala delší cesta k domovům. Jelikož se klobásy do té doby nestačili vyudit, odnesli si  je s sebou nevyuzené. My jsme  si počkali na dokončení uzení a začali baštit. Vám, co pročítáte tuto kroniku, se  určitě sbíhají sliny. Kdybyste nás viděli, jak nám chutnalo, jistě by Vám bylo líto, že jste s námi nebyli.
Bylo tam příjemně i počasí s námi vydrželo. Už se těšíme na další možnost něco podobného společně prožívat.
 

Výlet

Chcete vědět co podniká vodící pejsek Eimi se svou paničkou paní Inge?  Reportáž pro kroniku nazvala a napsala: Výlet. Bylo nádherné jarní jitro, když jsme se vydaly Eimi a já se skupinou mých bývalých spolupracovníků na pěší túru. Cílem naší výpravy byl nepříliš náročný výstup na Kozinec, kde jsme chtěli společně poobědvat a oslavit dvoje narozeniny. Cesta nám vesele ubíhala, kolem svěží jehličnatý les, nikde žádné záludnosti a tak jsem Eimi sundala postroj s tím, že jí budou hlídat, kdyby se chtěla vzdálit z dohledu.       
Po chvíli jsem si všimla, že neslyším cinkání rolničky, pochopitelně ani nikdo z mých vidících spolupracovníků Eimi neviděl. Vzápětí byl malér na světě. Vynořila se z lesa, na hlavě si nesla kus ztrouchnivělého kapradí. Levá půlka psa byla černá, pravá zlatá. Situaci ještě dokresloval ozón, šířící se kolem. Jali jsme se radit, co dál. Vrátit se, když jsme již blízko u cíle - zavrženo. Jak vyčistit psa, když na obzoru není žádný potůček, aby mohla do restaurace horského hotelu? Bleskově bylo rozhodnuto, psa nějak musíme vyčistit. Velkými trsy trávy se jali propracovávat skrz černou barvu na zlatou.    Dopadlo to nadmíru dobře, číšník celou situaci pochopil, donesl Eimi  v misce vodu a ta pak unavená a spokojená klidně usnula pod stolem. Oběd byl vynikající a když se oslava rozběhla správným tempem, zapomněli jsme na celou příhodu a ani „vůně“, linoucí se zpod stolu, nám již tolik nevadila.
Po návratu domů se Eimi podrobila šamponové lázni a večer usínala zlatá, načesaná, voňavá, ale možná snila o černé kaluži plné zetlelých trav a kapradí, kdo ví?                                          
 

Dovolená

Náš předseda pan Oton Dyrbuś má s naší organizací hodně práce, a to jak s papírováním, tak i s organizováním různých akcí. Mnozí si to ani neuvědomujeme. Tak si trochu odskočil, bez nás na dovolenou za vodu do Anglie.
Když se vrátil,  zajímavě  vyprávěl, jak se tam žije, co všechno viděl. Někteří, (nebylo jich moc, kteří  již dříve v Anglii  byli) potvrdili, že je tam nádherně.
 

12. června

Na klubovém setkání dne 12. června 2002 jsme blahopřáli jednomu z našich nejmladších členů naší SONS Tomáši Dyrczykovi z Vendryně který absolvoval 4-leté studium v Brně pro zrakově postiženou mládež. Od jeho 6 let docházelo ke zhoršení zraku, přesto 1.-9. třídu základní školy absolvoval v místě svého bydliště ve Vendryni.
Pak nastala změna, od 1.9.1997 nastoupil na Střední školu pro  zrakově postiženou mládež. Dovedeme  si představit, že  odchod na školu do Brna nebyl pro mladého jinocha,  ani pro  celou rodinu jednoduchý. Musel se toho moc naučit a přizpůsobit se novému prostředí i kolektivu.., odcházet z domova nebylo jednoduché.  Rodiče zajišťovali dopravu do Brna a zpět. Tomáše zpočátku odvážel tatínek v pondělí ráno až do Brna a v pátek jej musel  opět vyzvednout. Fakt, že se nevidomí, nebo slabozrací naučí i nemožné, je často těžko pochopitelné normálně vidoucím lidem. Později  tatínek Tomáše posadil do autobusu ve Frýdku-Místku a V Brně jej vyzvedla civilní služba  a dovedla na internát. V pátek  byl pak předán z internátu zpět domů podobným způsobem.
Byla to rodinná škola 4-letá. Ve třídě jich bylo 5 studentů (3 dívky a 2 chlapci). Škola má sídlo Brno Hlinky-Pisárky.
Učili se češtinu, matematiku, němčinu a ze začátku i fyziku, dále: Braillovo písmo, prostorovou orientaci , chůzi s dlouhou  bílou holí, psaní na Pichtově stroji, psaní na psacím stroji, práce na PC ta jej nejvíce bavila prozradil nám Tomáš. Kromě toho měli odborné předměty jako: Práce v domácnosti  (učili se pracovat s nářadím jak v dílnách, v kuchyni i na pozemku). Učili se přišívat knoflíky, vyráběli krmítka pro ptáky, a šili dokonce i polštáře. Ve zdravotní výchově se učili první pomoc, probírali i něco z anatomie. V předmětu příprava pokrmů:  se učili o vaření, připravovali různé pokrmy, dověděli se něco o správné životosprávě o dietách a vegetariánské stravě.Po ukončení vyučování první dva roky si je vyzvedávala vychovatelka paní Eva Gruntová, poslední dva roky to byla paní Martina Nekovářová, která je učila i prostorovou orientaci. Vychovatelka šla se svými svěřenci nejprve do města, aby si mohli    vyřídit co potřebovali. Mohli si něco koupit  v obchodě  nebo si půjčit CD v zvukové knihovně. Pak teprve šli na Internát do Komárova, kde se připravovali na další vyučování a prožívali zbytek dne s vychovatelkou paní Nekovářovou, kterou si Tomáš velmi oblíbil a je s ní v telefonickém kontaktu i nadále. Potřebuje-li nějakou nahrávku, zavolá paní vychovatelce. Ona ochotně zajde v Brně do  tzv. „zvukovky“ půjčit CD a pošle jej Tomášovi po mladším spolužákovi Honzovi Pyszkovi, který je z Třince.  A jak mu to vyšlo? Závěrečné zkoušky absolvoval 10.6.2002.  
Každý si vybral dvě otázky z odborných předmětů a jednu praktickou. Tomášovi připadlo připravit obložený talíř. Zvládl to vše za 1, 1, 2.
A co baví Tomáše? nahrávat kazety, nebo CD a práce s počítačem, rád by pracoval v nahrávacím studiu, nebo jej i vlastnil.  Přejeme mu, aby se mu přání splnilo.
 

11. - 18. června
 
Ve dnech 11. do 18. června  2002 se konala REKONDICE v Kotvrdovicích, kterou pořádala frýdecká organizace. Vedoucí rekondice byla paní Vlasta Kopuncová, rekondice byla zaměřena na sebeobsluhu. Tu vyučovala paní Eva Reinwaldová.
 Vařilo se  a dozvěděli jsme se i různé novinky. Rekondice se zúčastnilo 15 účastníků z různých organizací, všichni jsme byli spokojeni a vytvořil se i dobrý kolektiv, sděluje naše členka slečna Evička Bojdová,kterou doprovázela její maminka.
 
 
27. července
 
O prázdninách jsme nemívali žádné akce, ale loňské posezení v přírodě v Jablunkově-Návsí se všem moc líbilo a tak bylo rozhodnuto, že se tam znovu sejdeme. 27.7.2002 Byl nádherný letní den bez mráčku na obloze, příroda krásně voněla a místo konání bylo OAZA  .
Přijelo nás nevidomých a slabozrakých s rodinnými příslušníky 45 dospělých, nepočítaje v to menší děti od 3 let . Sjeli jsme se tam  různými dopravními prostředky, vlakem, autobusem, auty i koňským spřežením.
Jen  jsme se jeden druhému představili, děti se trochu seznámily, rozběhly se po celém areálu.  Někteří  začali s prolézačkami,  druzí se houpali, další obsadili kolotoč. Hráli si s míčem  a také koník s povozem měl co dělat. Vozil nejen malé děti, ale i dospělé. Čas nám velmi ubíhal, měli jsme si  o čem povídat, jak se nám daří a jeden druhému   jsme si předávali osobní zkušenosti. Na jídlo jsme se složili dospělí 100 Kč, děti od 6-15 let 70 Kč.
Byl podáván vynikající hovězí guláš, přivezený ve varných konvicích z bývalých železáren provozovny GELASPON. Guláš přivezli a také prázdné varnice  odvezli manžele Sobkovi a to bez nároku na odměnu. Pan Wojnar sponzoroval 50 ks vajec. Chléb, klobásy a některé nádobí  přivezli  manželé Sližovi, rovněž bez nároku na odměnu.
K dopolední kávě nám naše nejstarší členka paní  Šuláková upekla i sponzorovala 2 tvarohové koláče – to jsme si dali. Ohniště ovládli manželé Sikorovi a při přípravě kávy, vaječiny a uzení klobás bylo dost ochotných rukou, které pomáhaly.
Odpoledne jsme měli zmíněnou vaječinu, dokonce zákusek roládu, kterou  sponzoroval  p. Tacina – byla výborná. 
Odpoledne  otevřeli hospodu  OAZA, kde jsme se mohli občerstvit. Mohli jsme použít i WC, což nám přišlo velmi vhod. Čepované pivo nám chutnalo, také různé dobroty jsme si mohli koupit. Největší atrakcí tohoto celého dne byl koníček s vozíkem, který  vozil děti i dospělé. Děti dokonce i v sedle - to byla paráda. Největší oběť  přinesl při této akci pan Tacina. Zajistil  toto místo, vše co nám  scházelo jako: nádobí, dřevo, pitná i užitková voda, vše obstaral  a přivezl se svým koníčkem na vozíku. Jelikož nebyla možnost  takové množství použitého nádobí čím ani v čem umýt - vezl koníček ve vozíku špinavé nádobí domů  a tam je museli  teprve Tacinovi umýt. Poznamenáváme, že manželka pana Taciny, paní Miluška, je úplně nevidomá a zdravotně velmi postižená bolestmi. Za vše, co pro nás manželé Tacinovi  sponzorsky udělali, všichni účastnici vřele děkujeme.
 
 
6. - 18. září

Že se naši členové chtějí různě zdokonalovat se potvrdilo tím, že se naše členka slečna Eva Bojdová v doprovodu své maminky zúčastnila Rekondice na Horní Bečvě, kterou ve dnech 6.-18. září 2002 zorganizovala Frýdecká organizace. Evička je úplně nevidomá a o rekondici pro kroniku nám E-mailem sdellila: Vedoucí rekondice byla: paní Vlasta Kopuncová.
Tato rekondice byla  zaměřená na prostorovou orientaci a samostatný pohyb. Prostorovou orientaci učili: manželé doktorka Jitka Hamerníková a inženýr Rudolf Hamerník.
Určené trasy jsme všichni zvládli a také se vyučovala chůze ze schodů a do schodů s holí, bezpečnostní postoj a hledání kliky u dveří s holí. Rekondice se zúčastnilo 22 účastníků z různých organizací a  vytvořil  se i výborný kolektiv.Ztoho vidíme, že Evička ovládá jak počítač, tak i elektronickou komunikaci.
 

Klubové setkání dne 11. září  
 
Ve středu 11. 9. 2002 jsme se sešli v hojném počtu v našem klubu po dvouměsíční přestávce. Po úvodním přivítání a představení jsme uvítali manželé Reinwaldovv - redaktorku časopisu „Ema" s manželem - doprovodem.
Přítomnost paní Reinwaldové byla zárukou velmi zajímavých informací ať již z oblasti úklidových prací v domácnosti, receptů, novinek o potravinářských výrobcích a podobně. Dozvěděli jsme se o široké škále použití octu v domácnosti, uvedu několik příkladů: nalijeme-li ocet do misky a dáme do otevřeného okna, nebudou nám lítat dovnitř mouchy. Umyjeme-li okna vodou, do které jsme přidali ocet, také nám na okna nebudou sedat mouchy. Při mytí nádobí nahradí ocet mycí prostředek „jar". Ocet rovněž můžeme použít na vymazání pánve, nahradí olej, palačinky se nepřilepí. To je pár příkladů využití octu.
Seznámila nás s různými druhy koření, opět pár příkladů: Barbekiu - koření na rožnění masa, i když maso nebudeme dělat na otevřeném ohni, bude mít stejnou vůni Giros, opět koření na opékání masa, mišutka - mletá kukuřice, můžeme ji použít na obalování řízků, nebo pro zahuštění polévek, nebo uvařit kaši. Vajahit - dá se použít místo vajíček do pečení, neobsahuje cholesterol. Dáme-li do smažených vajíček instantní houbovou polévku, budeme mít dojem, že jsou tam skutečné houby. Mnozí z nás si koupili přípravek na „zkřehčování masa“. Je to prášek, kterým se popráší maso a vetře se do masa, nechá působit 20 minut a pak se maso okoření, jemně osolí a nemusíme se bát, že bude tvrdé. Ušetříme čas i energii.      Pak se přešlo na problematiku čištění koberců. Pan Reinwald nám přečetl článek o způsobu čištění koberců, které provádějí firmy a jakými prostředky se koberce čistí. Také jsme byli upozorněni na rizika, spojená s těmito úkony -zavlhlé parkety, nedostatečně odsátý čisticí prostředek a podobně. Velmi praktické čištění a oživení barev koberců obstará ocet, který přidáme do vody. Provádí se také impregnace povlaků sedaček po vyčištění, ale s tím nejsou moc dobré zkušenosti.
Pak jsme se přesunuli na oblíbené téma receptů, opět některé uvedu: Rozpičky podle Káji Maříka: 10 dkg tuku, přidáme jeden až dva žloutky, dobře rozetřeme s trochou soli. Přisypeme 30-40 dkg hladké mouky, přidáme připravený kvásek a necháme vykynout. Kvásek uděláme z mléka, dvou lžiček cukru a 2 dkg droždí. Po zpracování  a vykynutí tužší těsto rozválíme na vale v placku a rozkrojíme na 8 stejných dílů, nebo uděláme menší kolečka tvořítky. Na polovinu placky namažeme povidla, okraje necháme volné, druhou volnou polovinu namažeme rozšlehaným vajíčkem a pak přeložíme, okraje přitlačíme k sobě. Na máslem vymazaném plechu ponecháme asi čtvrt hodiny kynout. Placky na povrchu potřeme vajíčkem a dáme do horké trouby na 10 minut, poté teplotu snížíme a pečeme do růžova. Do povidel je dobré zamíchat dvě polévkové lžice pudinku, který náplň zahustí, takže po zakousnutí naplň nevytéká ven.
Ještě jeden recept, který nám byl doporučen a zvládnou jej i nevidomé hospodyňky. Placičky z ovesných vloček nemletých: 50 g rozpuštěné másla, nebo hery, 2 dcl ovesných vloček, t.j. asi 60 gramů 1,5 dcl mletého cukru, 1 vejce, 1 polévková lžíce hladké mouky, kávová lžička prášku do pečiva.
Postup: Teplé rozpuštěné máslo nalijeme na ovesné vločky, zamícháme s cukrem, lehce rozšlehaným vejcem a moukou, do které jsme zamíchali prášek do pečiva. Na plech si položíme pečicí papír, na něj pokládáme malé kopečky hmoty, nabíráme kávovou lžičkou, klademe daleko od sebe. Nejlépe je dát jen 3 kopečky vedle sebe, v troubě se rozpečou na placky. Pečeme ve vyhřáté troubě, pozor pečení je velmi rychlé. . Sundáváme je nejlépe širší lopatkou. Na konec ocukrujeme.
Po vyslechnutí posledního receptu jsme se všichni pustili do připraveného pohoštění, o které se postarali naši jubilanti. Gratulaci jsme doprovodili zpěvem známé písně „Sto lat…“, přání jsme ztvrdili pozvednutím skleniček „na zdraví“.
Samozřejmě jsme nezůstali jen u oslav. Program pokračoval předvedením vlastnoručních výrobků, a sice pletených svetrů, roztomilých miminkovských čepiček, svetříčků a papuček. Velmi jsme všichni obdivovali pletené svetry paní Reinwaldové. Jsou pletené složitou žakarovou technikou, střídají se obrazce různých barev. Jejich pečlivé provedení uvádělo v úžas vidomé i nevidomé ženy. V předvádění vlastních výtvorů budeme i nadále pokračovat v příštích klubech, abychom si dokázali, že i nevidomí jsou schopni vytvořit věci, nad kterými žasnou ostatní. Pan předseda předvedené výrobky vyfotografoval digitálním fotoaparátem, takže jsme měli naději, že vymoženosti novodobé techniky využijeme. Je nám líto, že snímky jsme neobdrželi, snad se to příště podaří.
Probrali jsme ještě podrobnosti našeho zájezdu, který se uskuteční 26.9.2002 na jižní Moravu. Prohlédneme si město Kroměříž a pak pojedeme do vinného sklípku v Kubšicích na ochutnávku vína. Na zájezd se již všichni moc těšíme.
Poslední informaci jsme získali od Vítězslava Kaisera o přečíslování telefonů a mobilů.
Program našeho klubového setkání byl tak pestrý, že jsme se ani nenadáli a byl zde závěr. Předseda poděkoval našim hostům i všem přítomným za účast.
Tak úžasně nám popsala dojmy naše
                                                      

 
Říjen

Pro týdeník našich železáren TŘINECKÝ HUTNÍK napsala   článek místopředsedkyně naší SONS paní Ingeborg Klepaczová  (úplně nevidomá),  tímto se  i veřejnost dozvěděla  o našich Klubových setkáních následující:
Členové Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých v Třinci a jejich doprovody se scházejí jednou měsíčně v Senior-klubu na Husově ulici. Klubová setkání se těší velkému zájmu, o čemž svědčí hojná účast.
Na říjnovou schůzku přijal pozvání pan Ladislav Krop bývalý polesný a autor několika knih s lesní tématikou. Jeho poutavé vyprávění o životě zvěře bylo tak sugestivní, že jsme se rázem přenesli ve fantazii do hlubokého lesa a již pozorovali statného jelena, jeho laně. Jelení troubení, vyluzované vábničkou, celou atmosféru dokreslovalo. Pak jsme uslyšeli „poštěkávání“ srnce. Aby představa o králi našich lesů byla dokonalá, prohlédli jsme si mohutný paroh, který nám přinesl na ukázku pan Krop. Také srnčí lebka s parůžky byla pozoruhodná. Zajímala nás tradice a způsob honů, která zvěř se může střílet a kdy ne, jaké zásady musí myslivci dodržovat  a mnohé další. Celé vyprávění bylo navíc zpestřeno veselými příhodami z mysliveckého života.
Příští setkání s panem Kropem bude v měsíci červnu příštího roku, kdy půjdeme společně směrem na Ostrý, abychom se podívali na „psí hřbitov“. Lovečtí psi, kteří sloužili svým pánům celý život a věrně je všude doprovázeli, si zasloužili takovou poctu.
Děkujeme touto cestou panu Ladislavu Kropovi za jeho návštěvu v našem klubu a budeme se těšit na náš plánovaný jarní výlet do přírody.