Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých

oblastní odbočka Třinec




Informátor

Úvod
O nás
Klubová setkání
Plán akcí
Výroční shromáždění
Kronika
Informátor
Různé informace
Domácí rádce
Fotogalerie
Odkazy


2007
3.
ČERVEN

Upozornění!
 
V červenci ani srpnu se klubová setkání nekonají z důvodu uzavření Senior klubu, proto podrobnosti, týkající se celodenní akce v srpnu a zájezd v září, jsou v tomto informátoru č. 3 uvedené.
 
Věnujte pozornost tomuto sdělení:
 
Od 1.6.2007 převzala sociálně právní poradenství vedoucí Tyflocentra Třinec slečna Martina Čmielová za paní Darinu Madziovou, které tímto děkujeme za dosavadní činnost
V červnu bylo soc.právní poradenství před klub.setkáním od 13,30 hod. do 15,00 hod. v Senior klubu a před radou 27.6. rovněž od 13,30 hod. do 15 ,00 hod.
Během měsíce července, kdy je Senior klub uzavřen, můžete poradenství vyhledat v Hotelu Steel na Terase v 3. poschodí, č.kanceláře 311.  
Kromě informací o sociálně právních otázkách, pokud budete mít zájem, budou Vám předvedeny i kompenzační pomůcky.
Návštěvní hodiny: pondělí až středa od 10.00 do16.00 hod.,ve čtvrtek od 13.00 hod. do 18.00 hod., v pátek od 10.00 hod. do 14.00 hod. Návštěvu si domluvte telefonicky na čísle 558 997 936, 774 731 334.
 
 
Aktuálně:
 
Přijali jsme návrh pana Karla Zoně, který nám  pro srpnové celodenní setkání dne 30. 8. 2007 zajistil rekreační středisko Lačnov - Horní Lomná.
 
Podrobnosti:
 
Místo konání: Horní Lomná, rekreační středisko Lačnov
Kdy:  30.srpna 2007 (čtvrtek)
Doprava: zájezdovým autobusem
Vložné je pro členy 200 Kč, pro nečleny 250 Kč.
Zahájení: v 10,30 hod.
Občerstvení: bohaté (guláš, smažený řízek, grilovaná krkovička)
Venkovní bazén k dispozici.
 
Přihlaste se do 15. srpna Tomáši Dyrczykovi na č.t. 558 350 525, mobil 608 416 822.
Peníze bude vybírat pan Jan Dyrczyk přímo na místě setkání.
 
Časový rozvrh  odjezdu autobusu:
 
Český Těšín - aut.stan.:   9:00 hod.
Konská:   9:05 hod
Nádraží ČD Třinec:   9:10 hod
Stanoviště autob.   9:15 hod
DK Trisia:   9:20 hod.
Zvláštní škola:  9:25 hod.
Vendryně:   9:30 hod
Bystřice:   9:40 hod
Jablunkov:  9:55 hod.   
Horní Lomná 10:20 hod. 
 
 
Autobusový zájezd  do vinného sklípku v Kubšicích dne 27. září 2007 – čtvrtek

Vedoucím zájezdu je kulturní referent pan Eduard Molin.
Vložné:  pro členy  200 Kč, pro nečleny 250 Kč
Přihlášky: do 12.září (klub) přijímá Tomáš Dyrczyk
 
Ve vinném sklípku budeme mít připravené obložené talíře a ochutnávku vína.
Účast přislíbili muzikanti: Pan Tacina a pan Gomola
 
Časový rozvrh odjezdu zájezdového autobusu pana Hlawiczky:
 
Vendryně (Motorest):   6:35 hod.
DK Trisia:   6:45 hod. 
Stanoviště autob.   6:50 hod.
Nádraží ČD Třinec:   6:55 hod.
Konská:   7:00 hod.
Český Těšín – stan. ČSAD   7:10 hod.
Střítěž:   7:20 hod.
 
Předpokládaný návrat ve 21 hod.
 
Pro informaci uvádím termín říjnového zájezdu: 18.10.2007 – Polsko Wisla – projížďka koňskými povozy, podrobnosti se dozvíte na zářijovém klubu nebo od Tomáše Dyrczyka na jeho telefonním čísle 558 350 525.
 
 
Ohlédnutí za akcemi II.čtvrtletí 2007
 

Poznáváme blízké okolí
 
Tentokrát byla naším cílem výletu obec Hrčava. Dne 19. dubna 2007 v 10.30 hod. dopravil na místo celkem 44 účastníků zájezdu  pan Stanislav Mitrenga, soukromý přepravce z Tyry.  Tam na nás čekal vedoucí  zájezdu pan Karel Zoň. Po seznámení s celodenním programem jsme se odebrali do dřevěného kostelíka, kde se nám pak věnoval průvodce pan Jindřich Vojkovský.
 
Kostel sv. Cyrila a Metoděje je nejmladší z dřevěných kostelíků v republice. Stavba byla za velkých finančních problémů zahájena v březnu 1936, vysvěcení kostela se uskutečnilo 5.července téhož roku. Každoročně se zde koná pouť na počest věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Interiér kostela zdobí mimo jiné vyřezávaná křtitelnice, práce hrčavského rodáka, hluchoněmého řezbáře Ondřeje Zogaty. Nejbližší farností je až 12 km vzdálený kostel v Jablunkově. Vedle kostela se nachází malý hřbitůvek, kde je také uložena urna s ostatky babičky známé herečky Jany Hlaváčové. paní profesorka  Hlaváčová sem často jezdívala a po 2. světové válce dokonce organizovala jako členka spolku Domovina sbírku na pomoc místním obyvatelům. Hrčava jí přilnula k srdci natolik, že si přála být pochována na zdejším hřbitově.
Poté jsme se odebrali do restaurace pana Hampla, kde byl pro nás připraven aperitiv a chutný guláš. Posilněni a odpočati jsme se prošli k Lurdské jeskyni - jedná se o kamenný lesní oltář obloukovitého tvaru. Místu, kde se lesní oltář nachází, se říká U panenky. Lurdská jeskyně byla vysvěcena 5.7.1937, k její stavbě bylo použito kamene, který zbyl po stavbě kostelíka. Ze svahu nad jeskyní byl přiveden pramen, jehož voda je prý zázračná a léčí především oční neduhy, což jsme samozřejmě i my nevidomí vyzkoušeli.
Další zastávka byla v původním dřevěném hostinci Pod Javorem, známá pod jménem „U Sikory“, který kdysi sloužil jako jediné místo setkání při společenských akcích. Tam nám  průvodce vysvětlil podrobně název a historii obce. Hrčava leží v nejvýchodnějším cípu České republiky a to v místě, kde se stýkají hranice 3 států - České, Polské a Slovenské republiky. Název obce vznikl pravděpodobně od slovesného základu hrčet. Připouští se, že Hrčava nejdříve označovala bystřinu, která tímto místem protékala a při tání se prudce valila - hrčela dolů z hor. Druhá, více uváděná informace říká, že osada získala svůj název od „hrčí“ (hrča), což jsou suky nebo boule na stromech. Hrčava je maličkou obcí  s výjimečnou lidovou architekturou, místními kroji, s folklorními tradicemi a zvyky. V současnosti čítá 278 obyvatel.  První zmínka pochází z r.1645 v souvislosti s budováním řetězce šancí, stavěných k obraně Těšínska proti vpádu Turků. Osada Hrčava vznikla v r. 1920 a samostatná obec Hrčava v r. 1924. Do konce I.světové války byla osada součástí polské obce Jaworzynka a toto byl jediný přístup do osady. Většina místních se při dělení Těšínska v r. 1920 aktivně zasazovala o to, aby obec byla připojena k Československu. To však znamenalo přerušení styků s mateřskou obcí Jaworzynka. Tato událost se oficiálně uskutečnila v r. 1924. O silniční spojení obce s okolím teprve až v roce 1965 se nejvíce zasloužil pan ing. Antonín Bichler, tehdejší vedoucí odboru Techniky Třineckých železáren a zároveň poslanec Národního shromáždění. Stavební práce provedla jedna z ostravských stavebních firem. Silniční spojení konečně vyřešilo problém dopravy obyvatel do práce. Poté se obec začala rychle rozvíjet a z původních 103 dřevěných domů se jich dnes dochovalo bohužel pouze 25. Dnes jsou v obci   4 hospody a 2 obchody, obecní úřad, škola a pošta. V hostinci U Sikory turisté na požádání obdrží „Osvědčení o návštěvě nejvýchodnější obce ČR“. Můžeme si zde prohlédnout fotodokumentaci z návštěvy exprezidenta  Václava Havla z 15.6.1993.
Po tomto obšírném výkladu se s námi pan průvodce Jindřich Vojkovský rozloučil.
Následně jsme se odebrali na vydatný oběd do restaurace pana Hampla. Po jídle jsme se rozdělili na 2 skupinky. Jedna část, asi dvaceti zdatných odvážlivců, se vydala po žluté turistické značce východním směrem do údolí na tzv. Trojmezí, vzdálené asi 2 km. Tam nás zavedl pan Karel Zoň ke svým známým, kteří bydlí v domku stojícím jako poslední na území České republiky. Odpočívali jsme venku na lavičkách a kochali se pohledem na tzv. trojmezní monolity. Trojmezní bod, kde se stýkají hranice tří států, se nachází ve strži potoka. Tvoří jej 3 trojboké jehlanovité monolity z leštěné žuly, jsou vysoké přes 2 m, váží kolem 800 kg a musely být dopraveny na místo vrtulníkem. Tak se stalo v roce 1995. Do válcových otvorů podstavců byly uloženy pamětní dokumenty – listiny, noviny a mince.Přes trojmezní bod lze přejít pouze na Slovensko.
Posilněni a odpočati jsme se vydali okružní pěšinou do Polska. Na území našich severních sousedů stojí penzion „U Třicatky“ a někteří ochutnali i polské pivo. Pokračovali jsme po starobylé cestě spojující Hrčavu s okolím. Cesta má název Třicatka a je odvozen z kdysi vybíraného celního poplatku ve výši 30 % z převáženého zboží.
V našem putování jsme došli až k celní závoře, kde jsme byli vyzváni nikoliv celníkem, ale vedoucím panem Zoněm k předložení platného občanského průkazu. Vlastníci platného dokladu byli odměněni štamprlí. Takto snadno lze projít hranici jen díky tomu, že jsme oba členy Evropské unie. Po příchodu zpět na naše území jsme už společně s ostatními  výletníky pokračovali do středu obce. Po celý den našeho putování jsme i my, nevidomí, vychutnávali blahodárné účinky horského ovzduší, vůní rozkvetlých stromů umocněných hřejivými slunečními paprsky.
Naše tříhodinová procházka byla zakončena chutnou večeří. Po jídle se náš vedoucí pan Zoň ujal profese baviče a harmonikáře. Všichni jsme zapomněli na únavu a dobře jsme se bavili. Úderem 20 hodiny jsme se vydali zpět k domovu.
Závěrem chceme poděkovat všem organizátorům našeho výletu, zejména panu Karlu Zoňovi, dále pak majiteli restaurace panu Hamplovi a jeho personálu za velmi chutně připravené jídlo a pití, a v neposlední řadě panu průvodci Jindřichu Vojkovskému, který je dobře znalý historie svého bydliště, a poutavě nám o Hrčavě a okolí vyprávěl.
Byl to  příjemný a zdraví prospěšný den, na který budeme všichni rádi vzpomínat.   
 
Článek napsal účastník zájezdu : František Martynek
 
 
Setkání členů SONS OO Třinec v hotelu Steel 
/hotelovém domě Třinec/

 
Dubnové klubové setkání  členů naší organizace dne 11.4.2007 se na návrh ředitele Tyflocentra  Ostrava p. Kurlanda konalo netradičně v hotelovém domě Třinec. Po uvítání jsme se jako vždy vzájemně představili, pak již dostal slovo
p. Kurland, který nám objasnil činnost a funkci Tyflocentra a popsal nejnovější kompenzační pomůcky, které jsou v dispozici. Na toto setkání byli pozváni i pracovníci Tyfloprodejny Olomouc, kteří našim členům ukázali i předvedli různé kompenzační pomůcky, které usnadňují práci slabozrakým a nevidomým. V širokém výběru si mohli naši členové jednotlivé pomůcky vybrat a zároveň i koupit. Pak následovalo malé pohoštění.
V druhé části setkání jsme přivítali mezi námi paní primářku oční ambulance nemocnice v Třinci  MUDr. Marii Vlachovou, která nám přednášela na téma
„Historie a vývoj oční léčby“. Obdivovali jsme odbornost, srozumitelnost a vysokou profesionalitu tohoto pro nás důležitého tématu. Pak ještě paní primářka odpověděla na dotazy týkající se oční tématiky.
 
Setkání bylo ukončeno v 16.00 hodin. 

Pro kroniku napsal: E.Molin
 

Smažení vajíček – 24. 5. 2007
 
Jako každým rokem organizuje naše organizace SONS Třinec v měsíci květnu tradiční smažení vajíček, řečeno nářečím „vaječinu“. Zajistili jsme si autobus, který přibíral účastníky akce od Českého Těšína až po Jablunkov včetně hostů z Karviné a Havířova, v konečném počtu 52 dospělých a 2 děti. Pro tento rok jsme vybrali areál hospůdky  vedle řeky Lomňanky v Dolní Lomné, naproti hotelu „Pod akáty“. Počasí bylo nádherné, teplo, slunečno a hlavně bez deště.
Sotva jsme se usadili, už se podávala očekávaná vaječina vylepšená pažitkou, o kterou se už tradičně postarala Štěpánka Žáčková. Milé překvapení nám připravila naše nová členka Anička Podžorná, která pro nás napekla malé větrníčky s výbornou  pikantní sýrovou nádivkou. Hned od začátku nám pobyt hudbou zpříjemňoval Karel Zoň.
Ještě před obědem jsme si udělali pěší procházku do zahrady pana Pavla Bílka, bývalého spolupracovníka Edy Molina. Byli jsme nadšeni unikátní nádherou této zahrady, kterou vytvořil pan Bilek kolem svého rodinného domku. Naše dojmy byly tím větší, protože teď v květnu bylo všechno v plném květu, ať to byly azalky a rododendrony všech barev, trvalky, skalničky, různé okrasné dřeviny, vřesy, mechy a kromě toho různé exotické stromy a keře. Nechyběla ani dvě jezírka s želvičkami. Po prohlídce jsme se všichni shodli na tom, že jsme ještě nikdy neviděli, aby člověk jiného povolání, bez odborného vzdělání v oboru zahradní architektury a zahradnictví dokázal vytvořit takovou krásu kolem sebe. 
Po návratu jsme snědli chutný oběd, řízek, brambor, okurek a pak už začala vlastní zábava. Zpívalo se, tančilo, na kytaru hrál Karel Zoň, na harmoniku mu vypomáhala paní Mariňáková z Karviné. V 17.OO hodin jsme ještě snědli chutné opékané klobásky a zábava pokračovala až do 20.OO hodin, kdy pro nás přijel autobus, který operativně zajistila Halinka Mičková.
Závěrem zbývá poděkovat organizátorům za zdařilou akci, hlavně Karlu Zoňovi za doporučení a zajištění areálu, majitelům areálu panu Čavojovi s manželkou Kristinkou včetně obsluhujícího personálu za chutné jídlo a dobrou obsluhu. Rovněž děkujeme panu Bílkovi za umožnění prohlídky své krásné zahrady. Poděkování patří i paní Datkové Veronice (sestře Gábinky Šmekové), která naše setkání zdokumentovala a foto na CD pro kroniku předala paní Lence Sobkové.
 
Pro kroniku napsal: Eduard Molin
 

Plavba kolem světa na plachetnici Viktoria
 
Na naše klubové setkání byl pozván mořeplavec, rodák z Třince, který se svou posádkou obeplul celý svět. Cesta byla o to významnější, že se uskutečnila na plachetnici, jež byla replikou Viktorie, dřevěné plachetnice z roku 1519, která první obeplula celý svět a jako jediná z pěti lodí, které na tuto cestu vypluly, se vrátila. Tenkrát velel této výpravě portugalský kapitán Magellan, o 500 let později kapitán Jindřich Kuchejda. Skupina nadšenců si postavila plachetnici a vydala se z polského přístavu Štětín Baltským a Severním mořem, obeplula Afriku, proplula šťastně kolem Hornova mysu, kde zuří neustálé bouře, neztratila se v Bermudském trojúhelníku (tam posádce beze stopy zmizelo 50 láhví kubánského rumu), proplula nebezpečným Magelanovým průlivem mezi plovoucími ledovými krami a Tichým oceánem přes Tichomořské ostrovy k Novému Zélandu a Austrálii. Cestou se zastavili na různých obydlených i neobydlených ostrovech, celá cesta byla jediným velkým dobrodružstvím, o kterém nám velmi poutavě vyprávěl pan Kuchejda. Třeba o ostrově Juana Fernandeze, kde žil známý Robinson Crusoe, vlastním jménem Selkirk, který posloužil spisovateli Danielu Defoe k napsání slavného románu. Nebo ostrov svaté Heleny, kde žil ve vyhnanství a také zemřel Napoleon Bonaparte. Navštívili také ostrovy v Tichomoří, kde ještě v 60. letech minulého století žili kanibalové a byly  zde prokázány jejich kanibalské praktiky. Prožili řadu nebezpečí, která přežili jen díky laskavé ochraně boha Neptuna, ale hlavně díky své houževnatosti, schopnostem, odvaze a nadšení se vrátili šťastně domů.
 
Beseda byla doprovázena promítáním snímků z této dobrodružné plavby.
 
Ti z nás, kteří by o cestě chtěli vědět mnohem víc, si mohli zakoupit knihu „Idioti na cestě kolem světa“, kterou nabídla maminka pana Jindřicha Kuchejdy, paní Lydie Kuchejdová.
 
Děkujeme paní Halině Miczkové, která celou akci zorganizovala, ale i sponzorovala.
 
Pro kroniku napsala: Helena Sližová
 
 
Zájezd do Drotárského muzea v Žilině
 
Ve čtvrtek dne 14.6.2007 nás vítalo, již tradičně, krásné slunné ráno, když se náš zájezdový autobus přepravce pana Jana Hlawiczky vydal z Českého Těšína směr Žilina. Cestou přibíral účastníky našeho zájezdu. Bylo nás celkem 43 včetně doprovodů a hostů ze SONS Havířov a SONS Karviná. Dobrá nálada a zpěv způsobily, že jsme se ani nenadáli a již náš autobus vjížděl na parkoviště před Budatinský zámek, kde se nachází  zmíněné muzeum. Expozice je přemístěna do vedlejší budovy z důvodu rekonstrukce některých částí zámku. Naše mladá průvodkyně  nás uvítala a  podrobně seznámila nejen s jednotlivými exponáty, ale i těžkým životem lidí v chudobném kraji Kysuckém, kde bylo kolébkou drotárského řemesla Velké Rovné. Celá historie  byla zachycena  na snímcích, kde jsme viděli  nejen dřevěné chatrné chaloupky, ale i skromné zařízení uvnitř. Průvodkyně nám vyprávěla, že lidem, kteří byli fotografováni, bylo zapůjčeno oblečení, aby nebylo vidět, jaký ubohý oděv nosili.
Mnozí z nás si ještě pamatujeme  „drotáry“ s krosnami na zádech, kteří chodili po domech a opravovali keramické nádoby a to tak důsledně, že mohly dál sloužit svému účelu. Prohlíželi jsme si různé výrobky z drátu, misky, košíky, velké koše, naběračky, podložky pod žehličky (na ty si ještě také pamatujeme), pasti na hlodavce malé i větší. Najednou nás zaujal velký drátěný předmět a tak jsme dumali, k čemu asi sloužil, že by to byla past na nějaké velké zvíře? Vzápětí nám průvodkyně vysvětlila, že je to ohrádka na kuřata, aby se nerozutekla. Obdivovali jsme umělecky provedené různé podložky, věšáky, kroje  a ještě by byl výčet mnohem delší, kdyby byla otevřena další část expozice, kde byly postavy i různá zvířata provedená z drátu,ale to však až po renovaci zámku.
 
Zastavili jsme se u suvenýrů, abychom si mohli koupit něco, co by nám připomínalo náš zajímavý výlet .
Po prohlídce jsme se autobusem vydali do města Žiliny a byli mile překvapeni proměnou města, které jsme dříve hojně navštěvovali. Prošli jsme se pěší zónou, kde nás na každém kroku lákaly předzahrádky restaurací k posezení. Také se již přihlásil hlad a tak jsme vyhledali sympatickou restauraci a jelikož jsme byli na Slovensku, tak jsme si samozřejmě objednali halušky s brynzou a škvarkama a opečenou klobáskou, zapili výborným vychlazeným pivem a spokojeni nadmíru jsme se vydali na další ochutnávku lákavých dobrot. Pochopitelně nás okamžitě zaujala nabídka zmrzliny, a to ne jednoho či dvou druhů, ale hned nejméně deseti, takže rozhodování bylo těžké. Posadili jsme se ke stolečku a zaujati konzumací zmrzliny jsme si málem nevšimli, že se přiblížila bouřka a spustil se déšť, co déšť, liják. Svatý Petr na nás spustil takové proudy vody, ale my seděli pod markýzami a libovali si, jak se postupně vzduch osvěžuje. Zmrzlina byla zkonzumována a tak jsme čekali a když déšť polevil, rychle jsme se přesunuli pod další střechu, kde nám servírovali vynikající kávu. Opět liják,  ale tady jsme již pak museli pozorovat hodiny, protože se blížil čas našeho odjezdu ze Žiliny. Najednou déšť ustával, jako kdyby věděl, že máme deštníky v autobuse a plavky také, takže bychom měli jakž takž dojít pokud možno bez úhony do autobusu. Povedlo se a opět s veselou náladou se jelo směr Rajecké Teplice. Libovali jsme si, že máme střechu nad hlavou, neboť bouřka znovu ukázala co dovede a proudy deště byly tak vydatné, že se ulice měnily v potoky, ale pan Hlawiczka bezpečně vedl svůj autobus k cíli. Rajecké Teplice nás přivítaly deštěm, ale to jsme si již vzali deštníky a vydali se na obhlídku blízkých lázní. Pak jsme si našli sympatickou restauraci se zastřešenou terasou, takže nám šumění jemného deštíku zpříjemňovalo posezení na terase. Vybírali jsme si z bohaté nabídky jídel, porovnávali ceny s cenami u nás, pochutnali si na výborné večeři i čepovaném pivu.
Čas rychle běžel a tak bylo třeba opět nastoupit do autobusu a ujíždět směrem k domovu. Veselý zpěv svědčil o tom, že nikomu počasí nepokazilo dojem z našeho výletu, jehož vedoucím byl pan Eda Molin. Děkujeme Aničce Podžorné, naší nové člence, která nás opět mile překvapila svými vynikajícími kokoskami Zájem o recept byl velký a tak Anička trpělivě diktovala zájemkyním onen předpis. Nesmím zapomenout na Gábinčinou krásnou psí slečnu Fellynku, která statečně snášela jak velká vedra i proudy deště, ale nevíme, co se jí líbilo víc.
 
Pro kroniku napsala: I. Klepaczová
 
 
Můj zážitek
 
První setkání s pejskem Fellynkou bylo v ostravské ZOO, kde Kafira pořádala prohlídku ZOO, spojenou s přednáškou o vodících psech. Tuto přednášku jsem chtěla navštívit, abych nasbírala co nejvíce informací. Nelitovala jsem. Setkala jsem se osobně s paní Helenou Nerglovou, cvičitelkou psů z organizace HELP PES, která mi odpověděla na spoustu mých otázek, dokonce mi doporučila, jaký pejsek by byl pro mě nejvhodnější. Tam jsem se setkala poprvé s Fellynkou, vyšly jsme si poprvé na procházku. Byla jsem z ní nadšená, utvrdilo to ve mně touhu mít Fellynku jako svého vodícího pejska a kamaráda.
Později jsem se telefonicky spojila s kamarádkou, bývalou spolužačkou ze školy Romanou Všetičkovou, nyní asistentkou paní Heleny Nerglové. Domluvily jsme se na termínu, kdy mohou i s pejskem Fellynkou k nám do Českého Těšína přijet. Na městském úřadě jsme pak společně  vypsaly žádost o vodícího psa. Velice mne překvapilo, že Fellynka si dokonale zapamatovala, kudy jsme na úřad šly a zpáteční cestu už znala. Je to prostě úžasná holka. Abych byla Fellynce dobrou paničkou, jela jsem dokonce až do Ústí nad Labem, kde proběhlo víkendové školení a já se na něm učila, jak se o Fellynku postarat, jaký druh krmení a jaké množství, česání a mytí pejska, venčení, udržování čistoty psího pelíšku. To vše jsem se tam naučila.
Nyní mám u sebe Fellynku už dva týdny a den ode dne mi dělá větší a větší radost. Nejen že mě dovede tam, kam potřebuji, ale dodává mi větší pocit jistoty a bezpečí.
I v noci mám klidnější spaní. Mívala jsem totiž pocity, že pod okny v noci chodí cizí lidé a pro člověka se zrakovým handicapem je těžké rozeznat, kdo přichází s dobrými úmysly a kdo ne. Můj pejsek je mi hlídačem, ochráncem, pomocníkem i kamarádem. Mám radost, že i celá moje rodina přijala Fellynku v pohodě a zamilovala si ji. Taky jsem zjistila, že Fellynka má velmi ráda děti. Díky ní získávám nové přátelé i známé, dokonce i cizí lidé, třeba v obchodě, se mnou dávají do řeči a povídáme si o psích kamarádech. Fellynka je tvoreček, kterého mám opravdu ráda. Je moje radost. Chtěla bych pro ni udělat všechno, aby se vedle mně mohla cítit tak šťastně, jak se cítím vedle ní já.  
 
Gabriela Szmeková
 
 
  Ingeborg Klepaczová
 
Třinec dne 21.6.2007