V červenci ani srpnu se klubová setkání nekonají z důvodu uzavření Senior klubu, proto podrobnosti, týkající se celodenní akce v srpnu a zájezd v září, jsou v tomto informátoru č. 3 již uvedené.
Věnujte prosím pozornost termínům, do kdy se třeba přihlásit na naše akce!
Připomínáme, že přihlášení zájemci, kteří se neodhlásí nejpozději 3 dny před uskutečněnou akcí, budou muset zaplatit cenu prvního objednaného jídla.


Las Vegas

Přijali jsme návrh pana Karla Zoně, který nám  pro srpnové celodenní setkání zajistil místo v Bukovci - Chata Baník - jinak místní název „Las Vegas“.
Nyní podrobnosti:
 
Kdy? Dne 19. srpna 2006 - sobota
Zahájení: 10,30 hod.
 
Zájemci se přihlásí na tuto akci během července Tomáši Dyrczykovi na č.t. 558 350 525 nebo na mobil 608 416 822, abychom  mohli opět objednat zájezdový autobus, který nás ráno odveze do Bukovce.
Vložné je pro členy 150 Kč, pro nečleny 200 Kč.
Jaký bude jídelníček? Guláš, kuřecí řízek s bramborovou kaší, okurka a na závěr grilované klobásy s chlebem a hořčicí. Ke každému jídlu malé pivo nebo káva, čaj či nealko.
 
Objednáme si počasí, abychom mohli využít velkého prostranství kolem budovy  k různým hrám a soutěžím, které pro nás připraví pan Karel Zoň.
 
Časový rozvrh  odjezdu autobusu:
 
Svibice:   9:00 hod.
Konská:   9:05 hod
Nádraží ČD Třinec:   9:10 hod
Stanoviště autob.   9:15 hod
DK Trisia:   9:20 hod.
Vendryně:   9:30 hod
Bystřice:   9:40 hod.
Bukovec:   10:00 hod
(zastávky autobusu se mohou změnit podle toho, odkud budou zájemci. Podrobnější informace Vám před akcí podá Tomáš Dyrczyk)
 
Autobusový zájezd  do vinného sklípku v Kubšicích na jižní Moravě, se zastávkou v Prostějově, dne 22. září 2006 - pátek
 
Vedoucím zájezdu je kulturní referent pan Eduard Molin.
Vložné:  pro členy  200 Kč, pro nečleny 250 Kč
Přihlášky: do 13.září (klub) přijímá Tomáš Dyrczyk
 
Ve vinném sklípku budeme mít připravené obložené talíře a ochutnávku vína.
Účast přislíbili muzikanti: Pan Tacina a pan Gomola
 
Časový rozvrh odjezdu zájezdového autobusu pana Hlawiczky:
 
Vendryně (Motorest):   6:35 hod.
DK Trisia:   6:45 hod. 
Stanoviště autob.   6:50 hod.
Nádraží ČD Třinec:   6:55 hod.
Konská:   7:00 hod.
Svibice:   7:10 hod.
Střítěž   7:20 hod.
 
Prostějov:  cca 9,30 hod. - prohlídka historické budovy Radnice, odjezd z Prostějova v 11 hod. do Kubšic.
 
Předpokládaný návrat ve 21 hod.
 

Autobusový zájezd 26.10.2006 - čtvrtek - Kopřivnice (muzeum automobilů)
 
Podrobnosti se dozvíte z informátoru č. 4 - září 2006, kde budou akce IV. čtvrtletí
 

Nepřehlédněte!
 
Slezská diakonie - Osobní asistence Český Těšín oznamuje, že 5 jejich pracovníků se zúčastnilo školení průvodcovství nevidomých v Ostravě. Proškolilo je vedení Tyfloservisu Ostrava (1.4. 2006 v rámci 4hod. teoretické a praktické výuky). Jedná se o 3 jejich zaměstnance (ženy Karviná, Č.Těšín, Třinec) a 2 dobrovolníky (muži Český Těšín). Bude-li o tuto službu zájem, budeme je kontaktovat - Lenka Hájková - sociální pracovník, středisko Osobní asistence, ul. Mánesova 25, 73701 Český Těšín, tel. 558 713 772, mob. 605 292 995
Průvodci se příjdou představit do červnového klubu.
 
Nevidomí už mají mobilní navigátory.
 
Jak fungují?
Autor:Martin Zikmund
Čeští nevidomí budou moci už na podzim vyzkoušet nový navigační systém, který používá satelitní GPS a mobilní telefony .Výzkumné a vývojové centrum na Fakultě elektrotechniky při ČVUT v Praze vyvinulo první systém navigace pro nevidomé  svého druhu na světě. Jak funguje a kudy se budou vyvíjet technologie pro zrakově postižené? Revoluční systém pomáhá osobám se zrakovým postižením v případě ztráty orientace. Využívá k tomu kombinaci navigační technologie GPS a možností mobilní sítě GSM/GPRS. Nevidomý tak může být jednoduše navigován na základě zjištění jeho polohy. V případě nouze mu stačí zavolat na speciálně zřízenou telefonní linku, která údaje o jeho poloze získává z GPS přijímače. Ten musí mít navigovaná osoba stále u sebe. Jak to funguje?
Celý systém se skládá v podstatě ze dvou částí -  přenosného modulu, který má u sebe každý nevidomý, a z operačního střediska disponujícího příslušnými mapovými podklady. Modul v zásadě obsahuje přijímač GPS, GSM/GPRS modem, řídící mikropočítač, paměť a napájecí baterii. Pro jeho činnost lze zvolit různé varianty, např. přímou komunikaci s řídícím střediskem a nebo ukládání dat do vnitřní paměti (kapacita záznamu je 280 tisíc údajů). Je řešen tak, aby byl co nejméně nápadný, aby nevidomého co nejméně omezoval a také aby byl co nejjednodušší na obsluhu. GPS anténu, jež je integrována s přijímačem a propojena kabelem s vlastním modulem, si nevidomý připne na rameno. Přesnost lokalizace je přitom závislá jak na sklonu GPS přijímače, tak na jeho viditelnosti pro satelity. Ideální je kolmé namíření antény k nebi, což lze jednoduše uskutečnit buď již zmiňovaným připnutím na rameno nebo na popruh batohu. Přijímač by neměl být ničím zakryt. Systém vychází ze standardních průmyslových řešení GPS, obvykle používaných pro automobilovou navigaci, s úpravami HW a SW pro tuto specifickou aplikaci. Tím je zároveň zajištěna i návaznost na další technologický vývoj v oblasti a jednotlivé modulové bloky jsou snadno modifikovatelné. V současné době je použit 20-ti kanálový GPS přijímač integrovaný  s GPS anténou do jednoho pouzdra. Obsahuje nejnovější chip Sirf Star 3, který se vyznačuje vysokou citlivostí. Umí přijímat i signály z korekčních satelitů WAAS/EGNOS. Problémem jsou mapy. Větší problém než citlivost přijímače představují současné mapové podklady. Dnes dostupné mapy jsou totiž zaměřeny na automobilový provoz a postrádají důležité informace z hlediska nevidomého např. cestičky v parcích, chodníky, případně přechody pro chodce apod. Nevidomý přitom má na výběr, zda si modul zapne či nikoliv (tj. jestli chce, aby ho bylo možné sledovat nebo ne), resp. jestli nechá data ukládat pouze do vnitřní paměti modulu a ta pak jsou použita pouze v případě skutečné potřeby. Jestliže potřebuje nevidomý pomoci, zavolá ze svého mobilu operátorovi a ten mu již poradí, kudy a kam má jít. Co všechno vidí operátor nevidomých? Operační středisko se pak skládá z mapové aplikace, která přenáší GPS souřadnice na mapu. V případě přenosů GPRS je pro komunikaci použito internetu. Celý modul i s licenčním poplatkem na využití map vyšel před dvěma lety při zahájení práce na lokalizaci nevidomých přibližně na 20 000 Kč. V současné době se jeho cena pohybuje mírně nad 15 000 Kč a do budoucna bude samozřejmě ještě dále klesat spolu s poklesem cen jednotlivých komponent. Nevidomí se operátorovi neztratí ani když jezdí MHD. Do budoucna by tedy nevidomému stačilo jen stisknout tlačítko na modulu a okamžitě by se mohl spojit přes Push to talk s operátorem. Ten by pak pro lepší představu o situaci na místě měl k dispozici i obraz z kamery. Pro službu Push to talk by to tak bylo asi jedno z opravdu mála smysluplných nasazení. Problémy nevidomých, které systém umí řešit:

 
Orientace na neznámých místech * Psychická podpora nevidomého (budu nalezen) * Ztráta orientace na známém místě * Neočekávaná změna na známé trase (stavební uzávěra, uzavřený východ z metra, dočasně změněný vchod  do budovy apod.) * Zastavení vlaku na semaforech (pokud nevidomý cestuje vlakem, neví, jestli je vlak již na stanici a nebo jestli stojí jen na semaforu, u řady vlaků jdou přitom otevřít dveře v obou případech!) * A některé další problémy, na které se přijde až při provozu systému.
 

HODINKY ČESKY MLUVÍCÍ – PŘÍVĚŠEK
 
Rádi bychom Vás seznámili s novou kompenzační pomůckou, která je v nabídce Tyflopomůcek Olomouc. Jedná se o hodinky česky mluvící, které je možno nosit i na krku.
Velikost 115 x 30 x 15mm, hmotnost 65 g včetně dvou alkalických baterií 1,5 V AAA Micro. Hlasový výstup je ve velmi kvalitním českém jazyce. Ovládají se jednoduše prostřednictvím tří tlačítek. Pomůcka má dvacet funkcí, např. aktuální čas, datum, den, stopky, minutník, kukací hodiny, lunární kalendář, automatická změna času, atd. Cena: 2500,- Kč
Úhrada soc.: až 50 %
Hodinky je možno si v případě zájmu prohlédnout v Domě služeb pro NS - Ostrava.
(Informace převzata z čas. Kontakt - Tyflocentrum Ostrava )
 

Ohlédnutí za akcemi II. čtvrtletí:
 

Jarní výlet do Českého Puncova
 
Staré přísloví „cizí chválíte, svoje neznáte“je pravdivé a skutečné. Mnoho lidí jezdí za drahé peníze daleko od domova a svoje nejbližší okolí vůbec nezná. Členové sdružení organizace SONS právě toto přísloví využívají a proto plánují pravidelné měsíční výlety do nejbližšího okolí. Plánovaný dubnový výlet se uskutečnil do Českého Puncova (Třinec IV.) to proto, že je pro mnohé neznámým místem v blízkosti města a také na pozvání našich aktivních nejstarších členek organizace p.Šulákové a p. Kukuczkové.
 
Je krásné slunné odpoledne dne 27.4.2006, kdy autobus pravidelné linky městské dopravy dojel na konečnou zastávku Osůvky, správně řečeno Český Puncov a z něj vystoupilo 30 účastníků výletu. Z konečné zastávky jsme se vydali po asfaltové cestě, která je zároveň státní hranicí mezi Polskem a Českým Puncovem, kochali se přírodou a malebným okolím české i polské strany hranice. Viděli jsme betonový kříž přímo na čáře hranice, který nechal postavit pastor z Puncova, dále dnes již bývalou strážní budovu „Placowka", která je na polské straně  hranice a již nás vítala vlastnoručně upečeným chlebem a solí p. Kukuczková, která má domek hned vedle, ale na české straně. Ochutnali jsme také jiné domácí výrobky a pokračovali dál k domku p.Šulákové, která také bydlí přímo na hranici.Tam byly připraveny stoly a na nich nám dobře známé jejich výrobky, jako zákusky, koláče, káva, čaj, doplněné přípitkem od ostatních členů. Počasí bylo stále nádherné, tak jsme mohli vidět široké panoráma české strany od sídliště Terasa, přes střechy a komíny železáren až válcovny v Konské a za nimi celé pohoří Beskyd, včetně rozhledny na Czantoryji.
Z polské strany jsme zase viděli celý Puncov, Cieszyn, Svibici, Český Těšín, karvinské důlní věže až  dětmarovické chladící věže. Nevidomým jsme tyto pohledy vysvětlovali tak, aby to vnímali jako ostatní, kteří si uvědomovali pravdivost přísloví „cizí chválíte, svoje neznáte".
Po odpočinku jsme se vydali kratší cestou do Konské. Zastavili jsme se na hraničním kameni Český Puncov - Konská a přímo u něj bydlí v domku člen „Vyvolených“ Jindra Hovorka, který nás také počastoval něčím ostřejším a při tom rozdával fotky pro naše vnuky.
Odtud jsme pokračovali kolem školy a bývalé Harendy na nádraží Třinec - Konská do restaurace u Volného, kde jsme měli objednané krůtí klobásy s hořčicí a chlebem, k tomu různé nápoje, ale za svoje a postupně dle přípojů vlaku nebo autobusu jsme se s pocitem radosti a pěkného prožití dne vraceli domů.
 
 

Naše vaječina
 
Rok s rokem se sešel a ani jsme se všichni nenadáli a byl tady den, na který jsme si naplánovali naši velmi oblíbenou vaječinu - na sobotu 22.5.2006. Toto byl den H.
V tento den jsme se probudili do polojasného počasí. Autobus posbíral lidi po určených zastávkách, přijeli jsme do Nýdku na náměstí do „Nýdecké boudy“. Každý si vyhlédl své místečko, po chvilce nás přivítala naše milá předsedkyně, uvítali jsme hosty z Českého Těšína, Karviné a z Opavy.
Za malou chvilku jsme měli na stole špízy z krůtího masíčka s chlebíčkem a tatarskou omáčkou, bylo to voňavé a také moc dobré, spláchli jsme ho pivem, čajem nebo kávou, každý si mohl vybrat na co měl chuť. Někteří šli na dobrou zmrzlinu, malá skupinka šla na procházku k penzionu „San Beskydo“ a kousek od něj byl skokanský můstek a koupaliště. Když jsme se všichni sešli, byl čas na vaječinu. Byla dobrá, nic jí nechybělo, ani sůl a obdivuji kuchaře, protože to není jen tak udělat vaječinu pro tolik lidí, sami jsme měli možnost si to vyzkoušet, když jsme si jí před 2 lety sami dělali. Určitě jsme se všichni olizovali, připíjeli jsme si na zdraví a hrála nám k tomu  hudba, hrál nám ještě k tomu Karlík Zoň na akordeón a kytaru, byl tak skvělý, že hrál na přání kdo co chtěl, zahrála nám taky i Anička Grandičová. Kdo chtěl, si zazpíval. Vesele jsme se bavili a jedli, občas jsme to proložili nějakou štamprlí na zdraví. Odpoledne jsme si dali výborné domácí škvarky s čerstvým  chlebíčkem a cibulí, které nám připravily naše milé dámy Helenka Sližová a Štefanka Žáčková. Čerstvý chlebíček nám přivezl z pekárny Bajus Karlík Sliž. Bylo to tak dobré, že mohu s jistotou tvrdit, že jsme si všichni olizovaly prsty. Nevěděli jsme ani jak a už tu byl večer, někteří se již dříve rozcházeli domů, ti dostali klobásky s sebou, my ostatní jsme je měli z domácí udírny. Jako vše, byly i ony výborné.
Jedli jsme, hodovali, povídali i zatancovali.
Den utekl jako voda a byl čas návratu. Někteří měli svůj odvoz a my ostatní jsme se vydali domů linkovým autobusem. Přijeli jsme unaveni a plni krásných dojmů. Už se těšíme zase na další vaječinu, která bude za rok.
Na závěr bych chtěla poděkovat radě SONS, která vše zařídila, také manželům Sikorovým, majitelům Nýdecké boudy, kteří se o nás velmi dobře starali a ještě všem zúčastněným, kteří se dobře bavili, no prostě všem. A jestli jsem na někoho zapomněla, aby se na mně nezlobil, byli jsme všichni do jednoho super. A nakonec musím dodat, počasí nám vydrželo, nepršelo, zase nám to vyšlo, je vidět, že ten pán nahoře myslel na nás.
 
 
 
Můj zážitek
 
Jak jsem ztratila snubní prstýnek
 
Byla první sobota v květnu, probudilo mně sluníčko, protože jsem musela odpoledne na návštěvu, tak jsem se hned chytla vaření. Den předem si vždy naplánuji, co druhý den budu vařit.
Dělala jsem pečený kotlet na kyselém zelí se zapečeným bramborem. Na pekáč dám asi dvě rozkrájené na měsíčky cibule. Na cibuli jsem vytahovala z láhve zelí, okořenila jsem ho pepřem, posypala cukrem a pokapala kečupem, na toto přišly nakrájené kotlety jemně okořeněné a  dala jsem to péci. Dcery začaly uklízet, já jsem si dělala pořádek ve svých věcech, při tomto padla řeč o svatbě a já jsem se podívala na ruce a s hrůzou jsem zjistila, že nemám snubní prstýnek. Věděla jsem,že musí být doma, protože jsem nikde nebyla a ráno v posteli jsem se dívala na něj nebo mně bolela ruka.
Nemusím vám popisovat jak jsem byla nešťastná, začaly jsem urputně hledat, nejprve v ložnici, potom přišel na řadu i kbelík, nenašly jsme nic. Já jsem začala před dopečením masa dávat na ně nakrájené na kostičky brambory, tak mně napadlo, že jedině bude v pekáči, jak jsem vytahovala to zelí, musel se mi sesmeknout z prstu. Nemohla jsem se dočkat, kdy bude dopečeno a budeme obědvat.
Začala jsem dávat na talíře, dala jsem jednu porci, druhou porci a pořád nic, až při třetí porci něco začalo po plechu cinkat a věřte, byl to můj prstýnek, byla jsem tak ráda, ani nevíte jak?
Toto byl můj příběh jedné obyčejné květnové soboty, který dopadl velmi dobře.
 
 

Rada SONS přeje všem příjemné  prázdninové prožitky. Na shledanou v srpnu na našem setkání v Bukovci a na zářijovém klubu dne 13.9.2006.
   

Třinec dne 8.6.2006