Sons Sjednocená organizace
nevidomých a slabozrakých
Třinec
O nás Klubová setkání Plán akcíInformátor Fotogalerie Info Domácí rádce Odkazy

Kronika 2017Kronika


pocit z toho, že jsme správná parta.


Oslava 20. výročí trvání naší Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých, oblastní odbočky Třinec

 

   Dne 2. února 2017 jsme se sešli v Městské knihovně v Třinci, abychom si připomněli dvacáté výročí trvání naší organizace.

     Slavnost se konala za přítomnosti ředitelky Knihovny Mgr. Martiny Wolné, zastupitelů MěÚ Třinec - místostarosty pana Radima Kozlovského, PhDr Milady Hejmejové, vedoucí Odboru školství, kultury a tělesné výchovy Ing. Vladimíry Kacířové a vedoucí oddělení rozvoje sociálních služeb Mgr. Ivety Hučíkové. Za SONS ČR přijal naše pozvání pan Martin Hyvnar, člen Republikové rady a krajský koordinátor MSK. Spolek Apogeum Brno zastupoval pan Petr Mašek. Úvodní řeč k přítomným pronesla paní ředitelka Knihovny, naznačila, jakým směrem se bude ubírat spolupráce mezi Knihovnou a naší organizací. Budou promítány komentované filmy pro zrakově postižené, přednášky, první bude beseda s nevidomým horolezcem Janem Říhou a mnohé další aktivity. Pak se slova ujala naše členka paní Marie Miziová, pracovnice kontaktního centra na Poštovní ulici v Třinci, u které musíme ocenit její obětavou práci při přípravě celé akce. Pro návštěvníky byla připravena výstava fotografií z našich akcí, kronik a kompenzačních pomůcek, která bude k dispozici návštěvníkům Knihovny k nahlédnutí po celý měsíc únor. Nakonec jsme si pochutnali i na vynikajících koláčcích, které rovněž upekla Maruška Miziová.

     Začali jsme kvízem, který pro nás připravil pan Petr Mašek. Přítomni byli vyzváni, aby si nasadili přes oči černé klapky a paní Vápeníková pouštěla krátké ukázky filmů. Úkolem přítomných bylo uhádnout, z jakého filmu ukázka pochází. Překvapivě všechny byly uhádnuty správně.

 

     Po té se opět ujala slova paní Maruška Miziová, poděkovala za dlouholetou činnost předsedkyni naší organizace. Předala jí kytičku, za kterou předsedkyně poděkovala a zároveň doplnila, že dobře fungující organizace není jen zásluhou předsedy, ale celé rady, jejíž členové vzorně plnili své povinnosti z funkcí vyplývajících.

     Litovali jsme, že se oslav našeho výročí nemohl zúčastnit pan Oton Dyrbuś ze zdravotních důvodů, který naši organizaci založil v r. 1997, vedl ji do r. 2002. Navázal spolupráci s polskou organizací nevidomých, zúčastňovali jsme se společných akcí. Velmi se nám líbil „kulig“, tj. jízda na saních tažených koňmi, ozdobenými rolničkami, zasněženou krajinou. Jízda končila v příjemně vytopeném srubu, kde jsme si opékali buřty. Aby nálada byla dokonalá, vyhrával nám na harmoniku neúnavný harmonikář, kterému nevadil ani mráz a během jízdy jsme zpívali za jeho doprovodu. Rádi jezdíme na výlety i dnes do Polska, je tam stále něco k vidění, i když spolupráce s tamní organizací již zanikla.

     Pan Dyrbuś našel sponzory, kteří nám věnovali 3 tandemová kola. Zájem z naší strany byl velký, lákaly nás trasy nejen na našem území, ale i trasy, které překračovaly hranice s Polskem a pak se zase vracely na naše území. Zúčastnili jsme se dokonce cyklistického závodu, kde startovalo kolem 50 cyklistů a mezi nimi jsme byli my, s dvěma tandemovými koly. Start byl v Jablunkově a končil v Polsku u pramene Olzy. Celou trasu jsme projeli i zdárně ukončili, měřila přes 40 km a stálé stoupání bylo sice náročné, ale poctivě jsme trénovali a tak se nám podařilo zdárně dosáhnout cíle, který byl v sympatické kolibě u pramene řeky Olzy.

     Rádi vzpomínáme na celou dobu existence naší organizace, protože v ní vždy vládla pohoda a přátelství, vidící členové nám pomáhali, když jsme pomoc potřebovali a vše bylo postaveno na dobrovolnosti.

     Přejeme všem našim následovníkům, kteří organizaci omladí, vnesou do ní nové nápady a vytvoří přátelské prostředí pro všechny členy, aby organizace žila dál, jak si určitě všichni přejeme.

 

 

Pro kroniku napsala: Ingeborg Klepaczová

 

 

Sportovní dopoledne – bowling. 

 

Dne 14. února se pro nás, zrakově postižené občany odbočky SONS Třinec, konal netradiční svatý Valentýn. Aby nám to nebylo moc líto, že se mnoho lidí schází a jdou v tento sváteční den na procházky krásnou přírodou, či se jdou posadit do cukrárny anebo kavárny a povědět si o svých radostech, či naopak si postěžovat a vypovídat se svým blízkým co je trápí. Tak i pro nás paní Marie Miziová připravila krásné sportovní dopoledne, které jistě mnozí z nás ocení. Prospělo nám to, protáhli jsme si svalstvo a strávili jsme příjemné společné chvíle. Připravila pro nás zábavný program a to byl bowling. Sešli jsme se v hojném počtu  a co nejkrásnějšího na tom bylo, že jsme se všichni fajn pobavili, zasmáli jsme se a vzájemně se povzbuzovali. I když vidící soutěžící neměli klapky na očích, aby se vyrovnali těm, kteří jsou bez zraku, bylo hodnocení spravedlivě rozděleno na kategorii vidících a nevidomých. Za pomoci našich obětavých průvodců, jsme se snažili shodit co největší počet kuželek, ale nešlo o to vyhrát, ale jen se příjemně pobavit a zbavit se tak každodenních stresů. Po sportovní hodince jsme se všichni usadili ke stolečkům a čekali jsme s hladovými žaludky na prima oběd, který pro nás Maruška objednala. Měli jsme výborné „vepřo, knedlo zelo“. Jistě jsme si všichni pochutnali a obsluha byla velmi příjemná a ochotná nám ve všem vyjít vstříc. Za skvělým obědem jsme si dali někteří kafíčko nebo pivečko a s velkou radosti jsme odcházeli domů. Nyní se už těším na další setkání v tak hojném počtu, buďto u bowlingu, či podobné akci.

      Dovolte mi prosím, abych za nás všechny poděkovala touto cestou naší milé paní Marušce za její ochotu zorganizovat toto sportovní dopoledne, že pro nás obětuje svůj volný čas a popřála jí hlavně zdraví spousty životního elánu a síly.

 

Pro kroniku napsala: Helena Gorecká

 

Výroční shromáždění

 

     Dne 23.3.2017 jsme se sešli v sále restaurace Burian na slavnostním výročním členském shromáždění, abychom zhodnotili činnost od loňského shromáždění, t.j. od 22.3.2016 do 23.3.2017. Shromáždění se zúčastnilo 56 členů,1 doprovod.

     Shromáždění zahájila předsedkyně, uvítala přítomné, představili jsme se a pak již předala slovo panu Karlu Sližovi, který nás provedl celým programem.

 

 

     Byly přečteny zprávy: výroční zpráva, zpráva o hospodaření za r. 2016, rámcový rozpočet pro r. 2017, výhledový plán klubových setkání pro r. 2017, rámcový plán aktivit mimo Senior klub pro r. 2017 , zpráva revizní komise a zprávao činnosti kontaktního centra. O předložených materiálech bylo přítomnými hlasováno a všechny byly bez připomínek schváleny

      Pak byla na programu diskuse

 

Předsedkyně Ingeborg Klepaczová navrhla na funkci jednatelky Vlastimilu Popkovou. Přítomnými členy byla jednohlasně schválena, bez připomínek.

 

Marie Miziová apeluje na účastníky akcí, aby se v případě, kdy se nemohou zúčastnit, včas odhlásili!

 

         áním nás všech je, aby činnost přinášela všem našim členům užitek a radost ze vzájemného setkávání a také poučení i zábavu. Jen tak se budeme rádi scházet, předávat si zkušenosti, řešit své problémy a sdělovat si své zážitky.

Program klubových setkání budeme obohacovat zajímavými příspěvky, abychom nebyli jen pasivními členy.

 

 

 

Zájezd do Nošovic a Příboru.

 

     V sobotu 25. 3. 2017 jsme se probudili do pěkného jarního dne. Cílem našeho zájezdu byl pivovar Radegast  Nošovice a Muzeum města Příboru. Skoro plným autobusem jsme se přemístili do Nošovic, na prohlídku pivovaru. Ujal se nás průvodce, který nám v úvodu promítl film o zrodu pivovaru v roce 1970. Pivo získalo jméno po pohanském bohu Radegast. Díky unikátní hořké chuti si od té doby Radegast získal řadu příznivců v celé ČR. Na prohlídku jsme vyfasovali žluté vesty a vydali se do provozu. Zde je vše zmodernizované, převážně z nerezu a všude vládne velká čistota. Obdivovali jsme obří tanky, kde se vyrábí slad z hanáckého ječmene. Ve varně - samém srdci pivovaru, byli v akváriu pstruzi, kteří dohlížejí na to, že varní voda z řeky Morávky má výbornou kvalitu.

 

Bohužel automatizovaná linka na plnění lahví byla mimo provoz, protože byla sobota. Na dvoře pivovaru byly „Dny s tradičními řemesly“, které připravili kováři a šindeláři z Valašského muzea v Rožnově pod Radhoštěm. Někteří si zkusili vyrobit šindel, ale nebylo to vůbec jednoduché, chce to fortel. V pivovaru jsme nepotěšili jen oči, ale prohlídka byla završena ochutnávkou správně načepovaného hořkého piva Radegast v degustační věži, ze které se nabízel překrásný výhled na malebné panorama Beskyd. Kromě zážitku z pivovaru jsme mohli sebe, nebo své blízké potěšit originálním dárkem z Radegastova obchodu.

 

     Pak nastal čas se přemístit do Příboru. V Muzeu je instalována výstava o kulturním fenoménu zpracování kopřivového vlákna. Hned v úvodním sálku byl ukázán postup rukodělného zpracování. Má tyto fáze:

1) Trhání  ( nejlépe v červnu až červenci)  2) Loupání  3) Potírání 4) Česání       5) Předení  6) Tkaní.

Použití kopřiv na zhotovení košil je známo z pohádky H. Ch. Andersena Divoké labutě, kde mladá dívka vysvobozuje své zakleté bratry pomocí košil, utkaných z kopřiv. Jedna taková zde byla vystavená a je velmi hebká. Z kopřivových vláken hrubší kvality se připravovala pytlovina a plachtovina, z jemnějších se tkaly ubrusy, ubrousky a ručníky. Kopřivová příze se také upotřebila v produkci oděvů a to zejména v kombinaci s vlnou. Nejjemnější příze sloužila k výrobě paličkovaných krajek. Výrobky jsme si prohlédli a byly překrásné. Důležitou historickou etapou využívání kopřivového vlákna byla 1. světová válka, kdy byl nedostatek tkanin. Pro rakousko-uherskou armádu v textilkách vznikaly tkaniny, určené na obvazový materiál, podšívky k uniformám a podobně. Produkovaly se i látky pro civilní užití. Po roce 1918 význam kopřiv v textilním průmyslu upadl. Výstava byla moc zajímavá a hezky připravená. Někteří si potom mohli prohlédnout místnost, kde se připomínala osobnost rodáka z Příboru Sigmunda Freuda.

 

 

 

     Po prohlídce jsme si zašli na oběd a bylo štěstí, že jsme natrefili na restauraci. Potom rychle do autobusu a zpátky domů. Byla to hezky strávená sobota, máme na co vzpomínat.

     Díky za to M. Miziové, která zájezd zorganizovala, a těšíme se opět na další zájezdy.

 
      

Pro kroniku napsala Karla Koukalová

 

 

V Třinci probíhají Dny umění nevidomých

 

Moravy. Jeho cílem je představit jejich práce veřejnosti a upozornit na to, že i když má člověk nějaký hendikep, tak to neznamená konec svých snů a přání.  Letos se k němu připojil i Třinec. Hlavním organizátorem je Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých v ČR a v Třinci se stala jeho partnerem knihovna, která spolu s místní pobočkou SONS připravila pestrý program.

Dny umění nevidomých začaly 3. dubna fotografickou výstavou Jak vidím svět Lubomíra Pavelčáka, která bude veřejnosti přístupna v Café Čítárna do 14. 5.

 

 

 

Lubomír Pavelčák z Ostravy není profesionálním fotografem, je člověkem, který se na svých fotografiích, i přes to, že skoro nevidí, pokouší zachytit svět kolem sebe a ukázat ostatním své vnímání. „Neuměl jsem vysvětlit, jakým způsobem vidím a vnímám svět. Až jednoho dne mně napadlo sundat své brýle z nosu a „cvakat“ svět přes vlastní brýle…“ objasňuje Lubomír Pavelčák důvody svých fotografických začátků.

 

  

 

Ve čtvrtek 6. 4. se promítal film (nejen) Pro nevidomé ALMA – „zachycující svět nevidomých a jejich psích pomocníků“. V sobotu 8. 4. je připraveno ukončení festivalu klavírním koncertem mladého nevidomého umělce Pavla Vlčka, který v současné době žije v Českém Těšíně.

 

 

 

 

 

 

 

Velikonoční výstavka

 

 

Motto: Domov nám zavání jarem...

Když v kalendáři nalistujete Velikonoce, je jisté, že se příroda konečně budí ze zimního spánku a rok se láme do jara. Vždy je to vidět hlavně na sváteční výzdobě. Město pořádá velikonoční jarmark a naše SONS alespoň malou velikonoční výstavku v rámci pravidelného klubového setkání.

 

 

Základem velikonoční výzdoby jsou jarní barvy, které jsou příjemným osvěžením po dlouhotrvající zimní šedi. Letos je jaro obzvláště vítáno, neboť leden i únor měly málo slunečního svitu.

 

   Co bylo na výstavce? Už při vstupu jsem si všimla všech symbolů, přivolávajících jaro. Na ubruse s velikonočními motivy především žlutá kytice - zlatice, neboli lidově zlatý déšť. Pěkný košíček s panenkou ze šustí, slepička s kohoutkem, kuřátka a řehtačka. Osení s vajíčky, cukroví s velikonočními motivy. Vajíčka čistá, barevná i háčkovaná. Několik košíčků s naaranžovanými motivy se zajíčkem,slepičkami a vajíčky. Výstavka nebyla velká, ale bylo zde vše, co k velikonocům

 

Všem, kteří se na výstavce podíleli, patří dík!

 

 

.S. Konečně jsou tu velikonoční svátky s malovanými vejci,koledami, pomlázkami, kočičkami, pečeným beránkem.

Přeji nám všem slunečné i teplotně příjemné jaro a krásné Velikonoce.

 

 

  Zájezd do Kroměříže dne 5.5.2017

 

     V našem SONSu je hodně žen a ty rády zahradničí. A tak není divu, že jsme si na tento den naplánovali cestu na zahradnickou výstavu Floria v Kroměříži. Přitom by byla chyba nenavštívit město Kroměříž. Zámek byl tentokrát uzavřen a tak jsme zamířili do místního muzea. Nejdříve jsme si prošli památník malíře Maxe Švabinského, slavného kroměřížského rodáka. V říjnu roku 1976 zde byla otevřena stálá expozice jeho děl a v roce 2002 byla zahájena zatím jeho nejrozsáhlejší proměna, která se dotkla vzhledu, vybavení a obsahu. Slavnostní otevření proběhlo v dubnu 2003, za účasti vnučky paní Zuzany Švabinské-Vejrychové. V šesti sálech je chronologicky uspořádán výběr z umělcova díla. Téměř 130 originálů (olejomalba, grafika, kresba) představuje sedm desetiletí Švabinského tvorby. Dále jsme se přemístili do muzejní expozice " Historie ukrytá pod dlažbou města, která je umístěna v historickém sklepení muzea. Sklepení má více tematických místností - přístupovou chodbu, lapidárium, stopy z pravěku, od tržní osady k městu, z dílen středověkých hrnčířů a černou kuchyni. Obdivovali jsme vše, co se našlo pod zemí, na př mincovní poklady a  různé cennosti. Spolu s mincovními poklady je dominantním exponátem t.zv. židovský poklad, obsahující šperky, mince a jiné cennosti z 16. a 17. století, náhodně objevený v židovské čtvrti města. Mezi další poklady patří nálezy kamnových kachlů, hrnčířské plastiky, kovová písátka, knižní kování a další. Volná instalace ukazuje středověkou odpadní jímku s dřevěnou výztuží a historické vodovodní potrubí. Vystaven je zde také model středověkého města, model hrnčířské pece, jakož i černá kuchyně. Bylo to velice zajímavé.

 

     Potom jsme se šli podívat do Květné zahrady. Byla jako vždy perfektně upravená, obdivovali jsme různobarevné záhony jarních květin. Po výstupu 90 schodů na ochoz, jsme si ji prohlédli z výšky. Bylo to krásné a uklidňující na nervy.

 

     Po obědě nastal přesun na výstavu Floria Kroměříž. Tato výstava je hlavně prodejní, stánků se sazenicemi zeleniny, květin, ovocných a okrasných stromků, zahrádkářských potřeb bylo nepřeberně. Je chvályhodné, že prostory výstavy jsou nadstřešené, neboť jsme zažili pěkný slejvák s hromy i blesky. Zde jsme si nakoupili co kdo potřeboval, nebo se mu to jen tak líbilo.

     V 17 hodin jsme všichni přesně přišli na odjezd a v družné zábavě dojeli domů. Dík Marii Miziové za pěkný zájezd.

 

 

.  Pro kroniku napsala Karla Koukalová

 

 

Ozdravná rekondice v Luhačovicíc.h

 

     Ve dnech 28.května do 2.června 2017 se konal rekondiční ozdravný pobyt v Luhačovicích ve dvou penzionech s názvy Ogar, který se nacházel v části Pozlovice a byl více pro ty, kteří mohou ještě bez větších obtíží chodit delší tury a druhý na penzionu Pomněnka, který se nacházel na okraji města, v lázeňském areálu, takže všude bylo blízko, dostupná autobusová zastávka, parčík a všechno v okolí. Tohoto pobytu se zúčastnili také členové odbočky SONS Karviná. Již delší dobu spolu takto jezdíváme a výborně si rozumíme. Stravování bylo zajištěno formou polopenze, po předchozí dohodě  se zúčastněnými. Počasí nám přálo a sluníčko po celý pobyt krásně hřálo. Když jsme volali domů našim známým a příbuzným, ti nám oznamovali, že jim prší. My jsme se mohli jen usmívat, že si můžeme sluníčka užívat.

 

     Na tomto pobytu jsme měli velmi zajímavý a hodně poučný program, alespoň pro mě tomu tak bylo. V pondělí v dopoledních hodinách jsme se sešli u autobusového nádraží, kde jsme měli domluvenou jízdu vláčkem po okolí lázní Luhačovice, s výkladem, okolo čeho jedeme, jak Luhačovice vznikly, co se v nich léčí atd. Bohužel nám bylo oznámeno, že došlo k poruše na vláčku, takže se musela jízda odložit na další den. Program byl bohatý, na nudu nebyl čas.  Někteří zdatnější se rozjeli do okolních měst, a ti méně zdatní, se procházeli po okolí. Šli jsme se podívat na kolonádu, ochutnat naše velmi známé lázeňské oplatky, protože té vůni nešlo odolat. Také jsme pilně ochutnávali velmi zdravé a léčivé prameny. Já např. zkusila pramen sv. Josefa. I když musím přiznat, že mi moc nechutnal, ale pro zdraví člověk udělá cokoli. Také jsme navštívili několikrát výborný hotel Litovel, kde nejen dobře vaří, ale jsou tam i velmi vstřícní. Další den jsme jeli vláčkem a to byl pro mě opravdu moc fajn zážitek. Cesta byla komentovaná za pomoci reproduktorů a namluvené nahrávky. Další den šli opět někteří na léčivé prameny pro nás asi nejznámější pramen Vincentku. Na našem pobytu byli také dva čtyřnozí kamarádi. Jeden byl můj vodicí pes Rocky, který o mě pečoval a věnoval se mi tak, jak mohl a druhý byl krásný tanečník jménem Kym. Opravdu mu to jméno sluší, umí nejen krásně tančit, ale také poslouchat svou paničku, které dělá velkou radost. Když nastal poslední den našeho pobytu, rozhodli jsme se, že jej strávíme společně s Karvinskou partou, která  byla ubytována právě ve zmíněném hotelu Ogar, kde nás ochotně odvezla paní pracovnice Marie Miziová , především ty, mezi které patřím i já co máme potíže s chůzi. Měli jsme krásný večer s DJ, který krásně komentoval a pouštěl samé starší známé hity a my tak mohli tančit a příjemně se bavit.

 

     Dovolte mi, abych za nás všechny moc poděkovala všem, kteří se na zorganizování tohoto rekondičního a ozdravného pobytu podíleli a všem bych chtěla popřát hlavně zdraví a spousty tak krásných prožitých chvil.

 

Pro kroniku napsala: Helena Górecká a vod pes Rocky

 

 

 

Zájezd do Wisly dne   20. 6. 2017

    

Po příjezdu do Wisly jsme nastoupili do hráškově zeleného vláčku s dvěma vagónky. Vláček nás zavezl nejdříve ke skokanskému můstku Adama Malysze. Můstek byl postaven za přispění olympijského mistra ve skoku na lyžích. Lanovkou jsme vyjeli na vyhlídku. Malebný výhled na doskočiště a do údolí nás okouzlil. Cestou k prezidentskému zámečku vybudovali neobvyklé vodopády a přehradu. Ta je postavena na soutoku bílé a černé Wiselky. U zámečku, v kavárně, jsme se občerstvili kávou a zákusky. Před vchodem byly umístěny krásně zdobené květinové koše.

 

Odpoledne jsme jeli do Inwaldu, do Parku miniatur. Miniatury jsou zmenšené stavby v různém měřítku. Horní část parku je věnována polským památkám - od roubenek, zámků, až po kousek krajiny v Bieszczadech. V dolní polovině parku jsou umístěny objekty ze zbytku světa. Českou republiku nereprezentuje ani Pražský hrad nebo Karlštejn, ale vlakové nádraží z Českého Těšína. Ze známých budov je tu Koloseum, „Eifelka“, Socha svobody, Big Ben i Velká čínská zeď. Na nádvoří baziliky sv. Petra ve Vatikánu jsme se mohli i vyfotit. Po prohlídce všech miniatur, některé byly dokonce pohyblivé, jsme se vydali na zpáteční cestu domů. Přes most v Chotěbuzi jsme se vrátili do Česka. Počasí nám přálo, byl krásný slunečný den.

 

      Děkujeme panu Sližovi , panu Molinovi a paní Miziové, za vzorně připravený zájezd.

 

 

Pro kroniku napsala: Vlastimila Popková

 

 

 

Rozloučení s létem dne 29.8.2017 

 

Krásné léto nám brzy skončí,

proto nám nezbude než se s nim loučit.

Rozhodli jsme se to oslavit,

přitom se příjemně pobavit.

Pán Bůh nás má všechny moc rád,

sluníčko nám celý den nechal hřát.

Když  nás tak hezky hřálo,

to se nám to venku povídalo.

Muzikanti přitom skvěle hráli,

a my  rádi tancovali.

Obsluha k nám byla milá,

skvělá jídla připravila.

Sedělo se do večera,

uteklo to jako voda.                                                                                

     Asi si říkáte, proč takto začínám, ale moc ráda na akci budu vzpomínat. Dne 29.srpna byl pro nás velmi krásný den, kdy jsme se sešli na Ranči na Křivé v Bystřici. Již od rána jsme se začali pomalu sjíždět a moc se na tento krásný den těšili. Zde už nás znají a vždy vše pro nás připraveno mají. Když jsme všichni dorazili, na zdravíčko jsme si připili. Samozřejmě nebyla nouze ani o jídlo. Nejdříve jsme měli kafíčko a k tomu nám paní Maruška Miziová upekla výborný jablkový štrůdl. Opět nás uvítali naši známí muzikanti pan Tacina a pan Durstin se spoustou dobré nálady a ještě krásnějšími písničkami. Nejdříve jsme seděli v hospůdce, ale když nám sluníčko tak krásně hřálo, proč toho ještě nevyužít a nejít ven. Muzikanti  mezi námi chodili a hráli také písně na přání. Na oběd jsme měli výborný guláš s chlebem a k tomu pivo nebo limonádu, dle našeho přání. Potom jsme opět vyšli ven a hurá tančit. Měli jsme tak možnost se více poznat a opět se dovědět spousty zajímavostí. Také nás navštívili z firmy Sagitta, kde nám zpestřili náš příjemný den povídáním a předváděním zvětšovacích lup, chytrého telefonu a tabletu..  I jim musím moc poděkovat za občerstvení, protože jako vždy i nyní na nás mysleli. Dovezli nám výborné chlebíčky a také vínečko k zapití.

 

 

     Čas rychle ubíhal a nám nezbývalo, než se s krásným dnem rozloučit. Co více si můžeme přát, abychom měli jeden druhého rád. Věřím, že příští rok se opět v hojném počtu sejdeme a jistě skvěle zatančíme a upřímně se zasmějeme.

 

 

 

 

     Moc ráda bych poděkovala za skvěle zorganizovanou akci všem, kteří se na tom podíleli, také všem pracovníkům v hospůdce na Ranči, pracovníkům z firmy Sagitta, kteří pro nás připravili spousty zajímavých informací a novinek a také i muzikantům, kteří nás po celý den bavili.

 

 

 

Pro kroniku napsala: Helena Górecká

Výstavka plodů našich zahrad.

 

     Ve středu 13. září jsme si mohli prohlédnout a hlavně osahat tradiční i méně známé ovoce a zeleninu. A na co jsme se mohli podívat? Zaujaly nás plody několika druhů červené řepy – bulvy ploché, protáhlé i kulaté. Cibule tak akorát do guláše. Velká jako dlaň i menší krásně zlatá. Rajčátka na hroznu jako rybíz i tyčková. Lusky keříčkových fazolí. Smála se na nás hlávka bílého zelí i salátu. Dýně, cukety i malý meloun. Ozdobné tykvičky nám hlásily, že už je podzim.

Stoly s výpěstky rozzářily květiny – zlaté slunečnice ve váze. Obrovský kotouč semeníku bylo určitě těžké uchránit před ptáky. Drobné fialové kvítky statice se vyjímaly mezi hlavičkami modrého česneku. Papriky zelené i červené, kozí rohy i feferonky. Jemné šištice chmele jsme si mohli prohlédnout i osahat.

Výstava byla přehlídkou nádherné a s láskou vypěstované zeleniny, ovoce i květin. Určitě to v letošním roce nebylo lehké. Výstavka byla rozebrána dřív, než si ji stačili všichni prohlédnout.Pro kroniku napsala: Vlastimila Popková
Zájezd do Petřvaldu a Karviné dne 10.10.2017.

 

     Probudili jsme se do nevlídného deštivého počasí, které trvá již několik dnů, v autobuse bylo teploučko a ten nás dovezl bezpečně do petřvaldského muzea na výstavu "Dotkni se přírody – včely." Včely produkovaly med dávno předtím, než vůbec vznikl člověk.

    Kdyby se z krajiny vytratily všechny včely, velice rychle by naše pestrá květena zanikla a tím i člověk. Takže připomínat lidstvu tohoto užitečného tvora je jistě namístě. Na počátku prohlídky byly vystaveny všechny pomůcky pro včelaře a je jich hodně. Začíná to rámečky s drátky, na které se připevní plástve včelího vosku, kam pak následně včely produkují med. Pomůcky končí medometem na odstředění medu. K vidění byl zde i kus vydlabaného stromu, kde si v minulých staletích včely vyrobily úl. Na panelech jsme si mohli přečíst vše o včelách. Krásně vytvořená byla asi 50 cm velká včela, kterou si mohli všichni osahat. Výstava nebyla velká, ale hezky sestavená. Včely si zaslouží velkou pozornost, vždyť med byl důležitou potravinou i pro mořeplavce, kterým nesměl chybět na cestách, neboť díky medu měli zajištěn přísun nejdůležitějších vitamínů a minerálů.     

Znovu objevovaný med však ještě zdaleka nedošel své někdejší důležitosti, která mu náleží v lékařství a kosmetice. Výstava se nám všem moc líbila. 

     Pak jsme se přemístili k zámku v Karviné, empírové perle regionu. Hlavním důvodem návštěvy je nesporně atraktivita tohoto místa, jeho historická hodnota, kouzelné, téměř pohádkové prostředí, krásný zámecký areál s parkem, zasazeným do historického jádra města. Kouzlo atmosféry je stejné v létě i v zimě.

 

 

Po nezbytném přezutí do návleků a přezůvek jsme vyšli do prvního patra, kde začínala prohlídka.

     Zámek sloužil po 2. světové válce různým organizacím, které se na stavu zámku podepsaly dost negativně. Až úplná rekonstrukce dala zámku jeho noblesní podobu. Průvodkyně nás seznámila v jednotlivých místnostech s ukázkou šlechtického a měšťanského bydlení, včetně umělecko-historických sbírek z  16. až 20. století. Při prohlídce zámeckých interiérů upoutá iluzivní klasicistní výzdoba stěn a stropů, která navozuje atmosféru antického Řecka. Komnaty zámku, korunované noblesním obřadním sálem, kde se konají svatby, tvoří úchvatnou kulisu. Historický mobiliář a honosné křišťálové lustry ozařují místnosti a úplnou vzácností jsou tři. První je ozdoben tulipány, druhý růžemi a třetí karafiáty. Jsou doplněny světle růžovou a modrou barvou a já se jich nemohla nabažit, jak byly krásné. Mám procestováno hodně zámků, ale takové jsem nikde dosud neviděla - úplná nádhera!  Mobiliář z původního zámku byl odvezen a nově nainstalován ze sbírek z celé republiky. Původní se zachoval pouze malý stolík. Cestou zpět jsme míjeli u schodiště sochu ženy od sochaře Olbrama Zoubka.

Koupili jsme si nějaké upomínkové předměty a pak hned do zámecké restaurace na jídlo, neboť byl čas oběda. Najedli jsme se  chutně, zapili pivečkem a po procházce centrem města to vyšlo tak akorát do autobusu a domů.

 

 

 

 

Nebylo nás mnoho, ale i tak si to všichni užili. Domů jsme dojeli poměrně brzy.

Díky patří Marušce Miziové, za zorganizování výletu, který se nám moc líbil.

P.S.

Nakolik byl v minulosti med ceněn jasně ukazuje i středověký trestní řád.Podle něj měli zloději úlů  pijítoživot,nebo přinemenším o rukukroniku napsala Karla Koukalová

 

Zájezd do Turčianských Teplic

 

     Podle začátku cesty to vypadalo na smutný zájezd. Pršelo a cesta, kterou jsme jeli, tam byla v opravě, tak jsme skoro víc stáli, než jeli.

 

Na místě však bylo vše jiné. Počasí se umoudřilo a procházka lázněmi byla příjemná. Maruška Miziová nám řekla pár slov o lázních a ukázala nám nejzajímavější budovy.

     První zmínka o teplých pramenech v této lokalitě pochází z roku 1281. V roce 1533 se Teplice staly majetkem města Kremnice. V té době byly lázně zpřístupněné všem společenským vrstvám. Ubytovací prostory pro víc klientů se začaly stavět až v 19. století.

Jeden z nejstarších pavilonů je tzv. Modrý pavilon. Lázeňský park je vyzdobený různými zvláštními lavičkami, které tvoří „Park slávy“. Jedna nazvaná „ hříšná“ se skládá ze tří klozetových mís a opěradlo tvoří torza holých pozadí. Jiná zas nazvaná „vysokánská“ je umístěná na 3 metry vysokých nohách.  Po parku byly u laviček rozmístěné budky s knihami, které si může kdokoli půjčit na přečtení. Na budce je nápis knihu po přečtení vrať nebo vyměň za jinou. Parkem protékal potok, přes který se klenul bezpočet malebných můstků.

     Jednou z vymožeností lázní je aquapark s množstvím atrakcí a hlavně s teplou vodou z pramenů.  Někteří obětovali 8 eur za 2 hodiny pobytu v tomto báječném aquaparku, zbytek se spokojilo s procházkou po lázeňském parku a návštěvou skvělé cukrárny, kde jsme si pochutnali na lahodných zákuscích. Domů jsme si vezli chutné lázeňské oplatky.

 

 

     Zpět se řidič vydal sice možná delší, ale zato pohodlnější cestou. Tak jsme dorazili domů dřív a pohodlněji.

Výlet byl nakonec veselý a všem se líbil.

Děkujeme za skvělou přípravu Marušce Miziové.

Pro kroniku sepsal ing. Popek

 

Vánoční besídka dne 12.12.2017

 

Jak to rychle utíká                                       

A opět je tu besídka.                                    

Sešli jsme se rádi spolu,                              

U velkých nastrojených stolů.  

Z hudební školy nám zahráli              

a my jim za to tleskali.

Potom jsme si ťukli na zdraví

A dali tácky cukroví.

     Jak jinak začít, než tímto uvítáním. Vánoční besídka byla opět moc skvělá. Měli jsme takto možnost opět se setkat v hojném počtu a povídat si třeba o cukroví či nápadech na dárky pro naše blízké. Mnozí si také mezi sebou vyměnili dárečky

     Pan Molin nám četl zajímavé informace o adventu, které byli pro některé z nás novinkou a ti co už je znali, v tichosti poslouchali. Odpoledne nám rychle ubíhalo a najednou nám paní Maruška Miziová četla hodnocení sportovních aktivit, jako je bowling. Já jsem se umístila na krásném třetím místě a udělalo mi to velkou radost, protože na to že s bowlingem nepřicházím do styku tak často, tak mě to opravdu překvapilo. Ceny byly moc fajn, protože si myslím, že pro každého jsou užitečné do domácností, nebo k různým hostinám. Potom nastala fajn večeře. Byly chutné    brambory a ještě lepší řízek a zeleninová obloha. Vše bylo skvěle připravené.

      Všem nám to rychle uteklo a nezbývá nám nic jiného, než se těšit na další super setkání

Dovolte mi, abych závěrem za nás všechny moc poděkovala za skvělou přípravu a organizaci všem pracovníkům, kteří se na této akci podíleli, hlavně paní Marušce Miziové, která i přes všechny své nemalé starosti si vždy najde čas i pro nás dobré lidi a bez ní bychom byli o dost ochuzeni. Taktéž velmi moc chci poděkovat našim sponzorům, kterým nejsme lhostejní, a proto nám darují peníze, abychom mohli uskutečnit autobusové zájezdy, u nevidomých tolik oblíbené.

 

Pro kroniku napsala Helena Górecká 

Po celý rok 2017 se zájemci z našich řad,(organizace SONS), zúčastňovaly koncertů Kruhu přátel hudby. Naslouchali hudbě klasické i moderní. Na  těchto koncertech vystupovali jak známí interpreti tak i začínající  hudebníci.    

 

 

Štěstí tomu, kdo ho nemá.
Lásku tomu, kdo je sám.
Zdraví všem, kdo nemocni jsou.
Něhu těm, co za krásou jdou.
Slepým sílu slunečních paprsků.
Opuštěným srdce, která pro ně budou bít.
A všem na Vánoce a v novém roce
2017 pocit,
že je krásné žít.

Přeje všem

 

Alena Sikorová

 

 

 


 

 

 

 

 






 

   

 


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

   

 

 

 

N

 

D

   

 

 

 

 

 O