Sons Sjednocená organizace
nevidomých a slabozrakých
Třinec
O nás Klubová setkání Plán akcíInformátor Fotogalerie Info Domácí rádce Odkazy

Kronika 2016Kronika


pocit z toho, že jsme správná parta.

Návštěva třineckého muzea dne 19.1.2016

 

      Tento den bylo mrazivé počasí a tak návštěva třineckého muzea byla dobrá volba. Muzeum během podzimních dvou měsíců trvajících oprav získaly v hlavních prostorách nové elektrorozvody, omítky, rozšíření vstupních dveří. Obnovou prošly také vitríny a osvětlení, které nyní odpovídá podmínkám muzeálních výstavních prostor.

          Velká výstavní síň nám ukázala exponáty plné vánoční atmosféry. Zvlášť nás potěšily vánoční dekorace na stůl i mimo něj, které představila floristka Dana Smelíková. K Vánocům určitě patří betlémy. Nejvíce se líbil " Pohádkový betlém" Václava Vaňka, který je inspirován dílem Jiřího Trnky a jeho Broučky. Na loutky má autorská práva třinecké muzeum a tento betlém rozšiřuje již několik let. Dnes je již největší svého druhu v České republice. K betlému dnes kromě klasického výjevu Marie s děťátkem nechybí pasák oveček, trhovkyně s látkami, zabijačka z moravské vesnice a další příběhy. Obdivovali jsme vystavený opilecký betlém od manželů Piechulových z Opavy, betlémy z perníku, šustí či zajímavý voskový.

Dále procházíme místností s maketou TŽ, kterou již dobře známe, do malé výstavní síně, která otevřela dveře do historie holčičího světa. Expozice nabízí 256 panenek ve velikosti od 3 cm až po jeden metr. Doplňkem výstavy z 19. století jsou pokojíčky a kuchyňky pro panenky, kočárky, postýlky a také šicí stroje pro mladé slečny. K vidění byly i unikátní panenky z Japonska a mě zaujala panenka jako jeptiška, nebo několik černých panenek. Bylo zajímavé sledovat dospělé jak se rozplývají nad exponáty a vzpomínají na svá dětská léta. Panenky zapůjčila paní Čížková z Kralup nad Vltavou.

     Pro milovníky patchworku byla v galerii Na schodech výstava o této novodobé rukodělné aktivitě ve spolupráci s Organizací důchodců TŽ.

   Klub vznikl v roce 2008 a motivací bylo zhodnotit zbytky látek, nebo využít kousky z obnošených nebo děravých oděvů. Obdivovali jsme hlavně trpělivost při sešívání malých kousíčků látek, krásně barevně sladěných, ze kterých vznikly překrásné kabelky, ubrusy, polštáře, přehozy, deky, neceséry - no bylo toho hodně a třeba kabelku by chtěla nejedna z nás žen.

     V patře je  k vidění stálá expozice TŽ s maketou sídliště Lyžbice. I když jsme ji už viděli, znovu jsme si připoměli historii třineckých železáren. Výstavy v muzeu mají vysokou úroveň, rádi sem alespoň 1x ročně zajdeme.   

     Na závěr dopoledne byl pro nás rezervován sál v restauraci „Na staré záchytce“, kde jsme si dali dobrý oběd. S plnými žaludky příjemně naladěni jsme se rozešli domů. Dík patří Edu Molinovi za uskutečnění této návštěvy.

 

 

Pro kroniku napsala Karla Koukalová

 

 

  Společenský večírek dne 2.2.2016

 

     Již tradiční společenský večírek se konal v naší oblíbené restauraci Burian. Scházeli jsme se od 14 hodin a na stolech byly připraveny koláče od firmy Bajusz a sklenička s přípitkem. I letos nám dodali velmi chutné koláče a tradičně jeden zdarma, za což jim děkujeme. Ze začátku  se zdálo, že nás bude málo, ale nakonec se nás sešlo 40, přijeli i kamarádi ze SONS z Karviné. Po 15. hodině se ujala slova průvodkyně večírku Maruška Miziová, která přednesla časový plán a pak předala slovo předsedkyni Inge Klepaczové, která všem popřála hezký den. Představili jsme se, připili si na zdraví a na dobrou náladu. O tu se nám staral náš známý diskžokej pan Pomykacz, který hned začal hrát. A již zde byly na parketu tanečnice, můžete hádat, kdo byl první - přece naše neúnavná paní Kukuczková. Přidávali se další do víru tance a mezitím již děvčata prodávala losy do tomboly. Stůl byl přeplněný dárky, které jsme si sami přinesli. V přestávkách se vykládaly vtipy a nálada se zvyšovala. Autorka tohoto článku připomněla únorové pranostiky a hlavně ty na dnešní den - Hromnice.

 

   Po setmění v 17.30 hod.  se podávala večeře, tentokrát plněný řízek s bramborem a oblohou. Po jídle se nabízelo pivečko na vytrávení. V 18 hodin se začala losovat tombola a jako vždy měli někteří štěstí vícekrát. Radost výhercům přinesly 3 hlavní ceny od organizace a překrásný dort jako košíček plný růží od Aničky Podžorné.

 

   S přibývajícím časem se zvyšovala nálada, lidé se hezky a hlavně slušně bavili. Ale vše má svůj konec a ve 22 hodin jsme museli skončit, i když se některým moc nechtělo - ale myslím, že se večírek vydařil ke všeobecné spokojenosti, na které má největší zásluhu Maruška Miziová.

 

 

      S veselou myslí a úsměvem jde všechno lépe a rádi budeme vzpomínat.

 

Pro kroniku napsala Karla Koukalová

 

Zájezd do Skaličky dne 19. 4. 2016

 

Při vánoční besídce nám zazpívala vítězná rodina z televizní soutěže, rodina Bagárová. Při té příležitosti nás pozvala paní Bagárová do své obce. Dubnový zájezd byl tedy uskutečněn do obce Skalička, která se nachází asi 7 km od města Hranice a 5 km od lázeňského města Teplice nad Bečvou.

 Skalicka

 

Při příjezdu do obce jsme nejprve zamířili na včelařskou farmu pana Juráně. Ujal se nás sám majitel a když jsme se posadili venku na lavice, začal povídat jak v obci včelaří. Zabývá se produkcí různých druhů medu a k tomu mu slouží asi 450 včelstev, která jsou umístěna částečně ve stacionárním včelíně a ostatní jsou na speciálních převážecích rámech a v kočovných vozech. Včelstva přistavuje k různým zemědělským plodinám a lesním porostům a tak produkuje med květový, květový lipový, pohankový, lesní, malinový, květový pastový a medovicový. Tyto druhy jsou stejně hodnotné, jen se liší barvou, chutí, vůní a pod. Jinak se včelařství zabývá prodejem plodových oddělků, matek, různých včelích produktů a provozuje v obci malý obchůdek. Měli jsme možnost zeptat se na to, co nás zajímá a pan Juráň nám ochotně odpověděl. Pak nám jeho paní nabídla malý medový zákusek a každý dostal pozornost, malou skleničku medu. Nato jsme se přemístili do obchodu, a tam jsme si mohli koupit jejich zboží.

Skalicka

 

Pak nás očekávala paní Bagárová a nadvakrát jsme zašli do muzea námořníka a stavitele lodí Ing. Tomáše Vítka. Může se suchozemec stát námořníkem, projet celý svět a stavět zaoceánské lodě? Příběh Tomáše Vítka ukazuje, že to možné je. Při svých cestách měl s sebou fotoaparát a kameru a tak jsou vystaveny v muzeu úžasné fotografie z celého světa. Pak jsme shlédli krátký film ze života tohoto všestranného člověka, který bohužel již zemřel ve svých 68 letech. Jeho dílo by bylo škoda nechat zahálet v krabicích a tak obec Skalička vytvořila toto muzeum.Skalicka

 

Měl totiž k obci vřelý vztah, jezdil sem v mládí poměrně často a ve Skaličce trávil většinou prázdniny a měl zde hodně kamarádů.
 

Po prohlídce jsme zašli do místního hostince, kde již byl pro nás nachystán oběd. Předně byl přípitek na zdraví, pak následovala hovězí polévka s játrovými knedlíčky. Druhým chodem byl řízek přes půl talíře, šťouchané brambory, kys. okurek a rajčátka. Bylato bašta, hodně jsme byli zasycení a tak přišlo k duhu pivečko. 

Nu a pak se ujali svých instrumentů pan Poloczek na harmoniku a Eda Molin na ozembuch a zpívalo se ostošest. Ke svačině byl hruškový frgál se dvěma zákusky, k tomu čaj nebo káva. Vše nám moc chutnalo, ale byla zde 17-tá hodina a tak se jelo domů.

 

  

Díky patří Edu Molinovi za hezký zájezd, měl jej perfektně připravený.

Pro kroniku napsala: Karla Koukalová

 

 

 

  

Celodenní jaraní setkání 24. 5. 2016 – smažení vaječiny na Studeničném.

V květnu, v krásném jarním měsíci, uspořádala naše organizace již tradiční celodenní akci, smažení vaječiny. Tentokrát jsme se rozhodli pro horské středisko na Studeničném.

 

Ráno, dne 24.5.2016 před desátou hodinou, vyjel z Konské autobus firmy VeGe bus pana Goryla, aby cestou postupně přibíral účastníky výletu na Studeničné. Horská chata na Studeničném se nachází na turistické stezce z Mostů u Jablunkova na Gírovou v nadmořské výšce 712 m.

Po příjezdu jsme se usadili v jídelně a po uvítacím přípitku nás Eda Molin seznámil s celodenním programem. Poté se podával chutný guláš s chlebem, který jsme zapili oroseným pivkem.

 

Přítomnost harmonikáře pana Poločka a Edy Molina, který zpíval a jeho ozembuch rytmicky doplňoval jejich bohatý repertoár zaručoval, že se budeme výborně bavit. Zpívalo se i tančilo.

Zůstali jsme uvnitř, protože nám tentokrát počasí předvedlo několik vydatných dešťových přeháněk, přesto někteří z nás vyrazili na kratší i delší vycházky pod deštníky.

Po 13 hod. se podávala velmi chutná vaječina s chlebem, kterou nám připravil na ohništi vedoucí střediska p. Wawrzacz. Pochutnali jsme si na výborné vaječině a pak se dvě naše zdatné členky vydaly na Polanku, ostatní se dál bavili ve společnosti muzikantů.

 

V 17 hodin se podávala opečená klobáska s chlebem a někteří si ji odnášeli domů.

  

Všichni jsme si náš výlet užívali a bavili se až do 19 hodin. Pak přijel autobus a postupně nás rozvezl domů.

  

Poděkování patří Marušce Miziové, která celou akci připravila, také našim obětavým muzikantům, kteří neúnavně hráli i zpívali.

Pro kroniku napsala: Inge Klepaczová

 

Rekondice v Horní Lomné

 

Ve dnech od 18. 6. do 24. 6. 2016 se konal rekondiční pobyt SONS Třinec a Karviná v krásném penzionu Studánka v Horní Lomné. Penzion Studánka je mezi klienty velmi oblíbený, proto ho navštěvují i častěji. Tamější okolí poskytuje řadu možností méně náročných procházek i delších, pro mobilnější návštěvníky. Terén na orientaci není vůbec složitý, protože okolo je spousta vodicích linií, také hodně místa k odpočinku a zábavě. Po několika metrech se nacházejí lavičky, kde si mohou odpočinout i těžce chodící účastníci, takže jsou spokojeni všichni. Také personál je velmi milý, vstřícný a je na nás již zvyklý. Kdykoliv co potřebujeme, snaží se nám ve všem vyjít opravdu vstříc.

  

Rekondice se zúčastnilo celkem 34 klientů se svými průvodci a také vodicími psy. Počasí nám přálo, byli jsme moc rádi, protože jsme si tak mohli splnit všechny akce, které pro nás SONS připravila. Neděle byla pro nás takovým uvítacím a seznamovacím dnem, takže jsme měli volný program. Někteří jej využili k poznávání okolí, šli se projít ke studánce, kde je velmi dobrá voda a moc dobře chutná. Byli jsme se také podívat na krásný kostelík, jehož zvony nás každé ráno budily a připravovaly nás tak na další hezký, zážitkový den.

V pondělí začali naše moc hezké aktivity. Dopolední hodiny si každý trávil dle svého. Někteří hráli kostky či jiné hry určené nám, zrakově postiženým, vyprávěli se vtipy pro skvělou náladu a spousty zážitků z osobních příhod. Odpoledne jsme měli krásný výlet na Kyčmol, kde byl pro nás připraven turnaj v bowlingu. Této akce se mohl zúčastnit každý, kdo chtěl, nikdo nebyl do ničeho nucen. Hráli jsme proti sobě Karviná a Třinec a já jsem byla tímto nadšená. Bylo vidět, jak se všichni snaží maximálně bojovat, ale také se ozývaly salvy smíchu. Tato hodinka nám velmi rychle utekla a tak po osvěžení a s velkým elánem jsme se vraceli na penzion. V úterý se konala jízda s povozem, taženým dvěma krásnými hnědáky, za kterou jsem velmi vděčná. Byl to pro mě nezapomenutelný zážitek, protože tuto projížďku jsem zažila poprvé a ne snad naposled. Budu na ni velmi dlouho vzpomínat. Zájem o tuto atrakci byl velký, proto jsme byli rozděleni do dvou skupin. Měli jsme vyhrazenou

hodinu, ale to bylo málo, proto jsme si připlatili další hodinu, abychom si projížďku mohli vychutnat. Oba koníci nás zavezli na Kyčmol a zpět. Pro ty, kteří ještě koukají, to byl jistě nepopsatelný zážitek, dívat se na okolní přírodu z povozu taženého koňmi. I když já jsem úplně nevidomá, dělalo mi velmi dobře, když jsem slyšela klapání podkůvek koní a cítila jsem, s jakou velkou radostí to pro nás dělají.

Po večeři jsme měli možnost si zazpívat se skvělým muzikantem, který výborně hrál a zpíval. K naší smůle nešel elektrický proud, ale pan Pomykacz byl na vše řádně připraven, protože si vzal s sebou nejen klávesy, na které chtěl hrát, ale také harmoniku. Mohli jsme si zatančit, vybrat si písně dle svého přání a zábava byla opravdu skvělá. Během večera došlo na hodnocení turnaje v bowlingu. Aby vše proběhlo spravedlivě, zvlášť byli hodnocení nevidomí, a zvlášť ti, kteří mají ještě zbytky zraku. Já jsem vyhrála své druhé místo se 49 body a to mě velmi potěšilo. I ceny byly moc krásné a tu moji budu mít na památku.

Ve středu v dopoledních hodinách jsme měli výuku prostorové orientace a samostatné chůze s bílou holí za doprovodu paní Sylvie Hegrové, která nás seznámila, jak správně používat bílou hůl, jak s ní bezpečně chodit. Protože si myslím, že pro nás nevidomé je to nezbytně nutná věc. Stává se nám, že na některé důležité věci zapomínáme. Také jsme si zkusili chůzi okolo studánky a mohli jsme si tak porovnat své znalosti a dovednosti. V odpoledních hodinách k nám přijeli pracovníci brněnské firmy Sagita, kteří se zabývají prodejem kompenzačních pomůcek pro nevidomé a slabozraké, jako jsou např zvětšovací lupy - různé druhy a mobilní telefony s hlasovým výstupem. Některé z nich nám dovezli na ukázku a my si je mohli vyzkoušet a zvážit, zda bychom pomůcku využili. Chtěla bych poděkovat zástupcům této firmy za nás i za občerstvení, které nám dovezli - chlebíčky a také něco k osvěžení. Po zajímavé přednášce jsme si většinou ještě vzájemně předávali zkušenosti.

V penzionu byla k dispozici vířivka a venkovní bazén, ale já musím přiznat, že i když bylo horko chvílemi na padnutí, neodvážila jsem se do bazénu jít. Našli se ale takoví otužilci, kteří si bazén řádně vychutnali.

Ve čtvrtek v odpoledních hodinách jsme se jeli podívat do Dolní Lomné, do Zážitkového centra Ursus. Tento název vznikl po medvědovi, mají ho tam na ukázku, krásného, velkého, ovšem plyšového, lákajícího k pohlazení. Centrum Ursus je velmi zajímavé, je rozděleno na tři části. Z časových důvodů jsme si prohlédli pouze dvě. Naše milá a trpělivá průvodkyně nás provedla historií vzniku Beskyd. V první části jsme si mohli ohmatat horniny, různé druhy kamenů, např. pískovce, slepence atd. Paní nám vyprávěla o jejich historii. Byl to velmi zajimavý a hlavně poučný výklad. Pak jsme se přemístili do bylinkové zahrady, kde byly okolo rozkvetlé různé druhy bylinek. Průvodkyně nám je dávala čichat a my měli za úkol uhodnout, o jakou bylinku se jedná. Měli jsme možnost ochutnat jejich výrobky, např. bylinné šťávy z černého bezu, či z mateřídoušky a pampelišek. Zaujal nás medvědí česnek naložený v olivovém oleji.

Třetí část, kde bychom slyšeli hlasy ptáků žijících v Beskydech, jsme již z časových důvodů nestihli navštívit. Věřím však, že se tam určitě vrátíme.

Zakončení rekondice se konalo u ohně, kde jsme opékali párky, zazpívali si a zahráli na kytaru. Také jsme se velmi nasmáli při vyprávění vtipů. Ač neradi, v pátek ráno, po snídani, jsme se rozjížděli domů se spoustou nových zážitků a energie. Již nyní se budu velmi těšit na další setkání. Mohu za sebe říci, že s těmito organizacemi jsem jela vlastně poprvé a vůbec ničeho nelituji.

Chtěla bych poděkovat všem, kteří nám připravili tak báječný program, především Marušce Miziové, která se postarala, aby celý týden byl pro nás nejen zábavný, ale i poučný.

Chtěla bych také poděkovat personálu penzionu Studánka, kteří byli k nám milí a vstřícní. Přeji všem hlavně zdraví a na brzkou shledanou se již nyní těší

Helena Górecká a vodící pes Rocky.

 

 

 

 

Počítačová rekondice v Teplicích nad Bečvou

Počítačovou rekondici uspořádali pracovníci Tyflocentra Ostrava ve dnech od 2.7. do 9.7.2016 v Teplicích nad Bečvou, v penzionu Diana. Penzion Diana se nachází na kopci v krásném lázeňském prostředí. V penzionu jsou většinou dvoulůžkové pokoje se sociálním zařízením. Je tam i třílůžkový pokoj. Vařili tam dobře a součástí večeře byly také polévky.

 

Výuka trvala hodinu a půl a probíhala různě, ráno, dopoledne a odpoledne. Vědomosti nám předávalo 6 lektorů, kteří s námi měli trpělivost a dokázali vysvětlit to, co jsme chtěli a proto všem patří poděkování. Vyučoval se Word, Excel, internet a dotykové ozvučené mobily, kdo co potřeboval. V pondělí, před obědem a po obědě, probíhala beseda s politikem Michalem Radou z Prahy, také je úplně nevidomý a byl s průvodkyní. Má na starosti zdravotně postižené občany. Besedovali jsme o tom, jak se jedná na úřadech. Ve volném čase jsme chodili na procházky, každý podle svých schopností. Někteří navštívili jeskyni a někteří jsme navštívili Hranickou propast, která je nejhlubší v Česku. Výstup na kopec k propasti byl dosti prudký. Většina z nás navštívila také prameny s léčivou minerální vodou. Zdatnější zdolali 125 schodů, které vedly k sanatoriu

 

Bečva a na kolonádu. Počasí nám přálo. Ve středu večer jsme opékali špekáčky.

Ve čtvrtek odpoledne nám pan Sáček z firmy Rosasoft předvedl tlačítkový, ozvučený mobil, kde se dají nastavit hlasy Zuzana, Markéta a Jakub. Předvedený mobil je cenově dostupný, pro některé zájemce stojí 7.500 Kč. Kromě toho mají i dotykové, ozvučené mobily.

 
 

Rekondice se zúčastnilo 33 klientů, pět nás bylo z Třinecké SONS.

Týden utekl jako voda a nastal čas loučení, proto jsme rekondiční pobyt zakončili společenským večírkem při poslechu hudby a někteří si i zatančili.

 

V sobotu po snídani jsme se ještě jednou rozloučili a rozjeli se do svých domovů. Pokud bude takováto rekondice příští rok, budu opět zvažovat o účasti a už se teď těším.

Pro kroniku napsala Eva Bojdová

 

 

Prezentacev zážitkovém centru URSUS

Dne 20. srpna 2016 se konal festival v Dolní Lomné, v krásném zážitkovém centru URSUS. Byly tam pozvány spousty firem a spolků, aby se lidé, mimo jiné, seznámili s bylinkami, jak o ně pečovat a k čemu slouží. Děti zkoušely, zda rozpoznají různé ptactvo i zvěř. Počasí bylo nádherné, tak se vše vydařilo, jak mělo.

 
 

Na tento festival byla také pozvána naše organizace sons Třinec, která tam prezentovala pomůcky pro nás nevidomé určené, aby se mohla veřejnost s nimi seznámit a představit si tak náš složitý život. Překvapilo mě, jaký byl o naši prezentaci velký zájem, za což jim patří velký dík. Moc mě potěšilo, když si hlavně děti chtěly vyzkoušet např. chůzi s bílou holí s klapkami na očích, nebo napsaní na Pichtově stroji své jméno. Za pomoci naší milé Marušky Miziové se prošli kousek s holí a myslim si, že i tak si hodně uvědomily, jak je důležitý zrak.

Měli možnost si vyzkoušet věšení prádla bez kontroly zrakem nebo si nalít vodu za pomoci hladinky, rozpoznat barvy pomocí Colorina. Bylo spousty dotazů. Také mě doprovázel můj milý pomocník a věrný kamarád, vodicí pes Rocky, který celou akci zvládl bravurně a měl velký úspěch. Vždy když děti splnily dané úkoly, šly si pejska pohladit. Na festivalu také jezdili poníci, tak to bylo pro děti bohaté vyžití. Aby se jim festival ještě více líbil a motivovaly je úkoly, které byly na stanovištích, vedení muzea se rozhodlo, že dětem a jejich průvodcům dají kartičky, kde na každém stanovišti za splněný úkol dostaly razítko a za vyplněnou kartičku si mohly vyzvednout na památku malého medvídka. Někteří rodiče už chtěli jít domů, ale děti jim to nedovolily.

Festival se mi moc líbil, a já mohu za sebe říct, že to byl pro mě moc krásný zážitek a budu se těšit na další.

Dovolte mi, abych za nás za všechny moc poděkovala celému vedení zážitkového centra a hlavně paní Janě Karpecké, budu se moc těšit na další setkání. Jak jinak si mají lidé uvědomit, že i my jsme občané, jako každý jiný, jen s tím rozdílem, že nám pomáhají kompenzační pomůcky usnadňovat práci.

Pro kroniku napsala: Helena Gorecká

 

Hrčava – divadlo pro 4 smysly

 

23. 8. 2016 jsme jeli zájezdovým autobusem na Hrčavu. Byl to celodenní výlet, kde jsme měli letní klubové setkání.

Už od nástupu do autobusu bylo zřejmé, že se účastníci zájezdu chtějí bavit. Poslední členy jsme nabrali v Bystřici. Cesta pěkně ubíhala a už jsme byli na serpentinách před Hrčavou. K cíli máme 52 zatáček. Cesta úzká, strmá, a řidiči se povedlo bez problému minout se s protijedoucím autobusem. Byl to profík, odměnili jsme ho potleskem. V restauraci se na nás už těšili, přichystaný byl přípitek a teplý jablkový závin se zmrzlinou, kávou a čajem. Počasí lákalo na procházku a bylo kde chodit. Vesnička je nádherná, přímo „nebeské pastviny“. Vše krásně upravené, chodníky čisté. Obdivovali jsme kostelík, hřbitov, studánku s léčivou vodou a ti zdatnější zašli až na trojmezí. Domečky jeden hezčí než druhý, pěkně zapadající do přírody. Živé ploty a zahrádky jistě s láskou ošetřované.

 

Ve 13 hodin byl podáván velice chutný oběd, vepřová panenka obalená v anglické slanině, brambor a zeleninová obloha. Samozřejmě nechybělo malé pivo. Pak nás Maruška Mizijová stručně, ale velmi výstižně, seznámila s historií Hrčavy. Ani tentokrát Eda Molin doma nezapomněl ozembuch a pana Poločka s harmonikou a bylo veselo – hudba, tanec, zpěv. Čas by byl ještě i na malé procházky a v 17 hodin jsme měli svačinku. Tentokrát to byla vepřová krkovička s chlebem a okurkem.

 

Vše, co má začátek, má i svůj konec, tak i my jsme se museli rozloučit s krásnou přírodou Hrčavy a na zpáteční cestě jsme se snažili spočítat zatáčky a bylo jich opravdu 52. Tak skončil zase jeden nádherný výlet. Jistě všichni děkujeme organizátorům, kteří ve svém volném čase připravili tento úžasný výlet.

 

 

Děkujeme, zůstaňte.

Po kroniku napsala: Marie Wojnarová

 

 

   Pohádkový výlet do Soszowa dne 20.9.2016

     Od devíti hodin, krásný autobus, z Vendryně postupně posbíral třicet šest účastníků výletu a přes hraniční přechod v Lištné jsme se ubírali malebnou krajinou k cíli své výpravy, Soszowu. Pod nástupní stanicí lanové dráhy jsme zastavili před desátou. Cesta lanovkou byl nádherný zážitek. Ochotná obsluha nám pomohla jak s nasednutím, tak s pouštěním pohodlných sedaček. Lanovka byla tak tichá, že jsme se mohli kochat šumem větru ve větvích okolních bříz a buků. Těsně pod koncem dráhy ticho vyrušil nezvyklý zvuk. To sekačka, uzpůsobená na jízdu v horském terénu, prováděla poslední likvidaci porostu na budoucích sjezdovkách.
 

     Po sesednutí část nedočkavců zakotvila v blízkém „schronisku Soszów“ z roku 1932, jak hrdě hlásal nápis na štítě budovy. Ostatní se vydali podél státní hranice k chatě zvané „Lepiarzówka“. Po cestě jsme si po vzoru ševce z Pyšné princezny odskočili k nám do Česka na písničku. V Lepierzówce jsme se občerstvili z bohatého výběru. Báječná byla horká čokoláda s rumem a šlehačkou, k jídlu pak boršč, bigos či kyselice. Po jídle zachutnalo i žywiecké pivo. Ceny zde byly přímo pohádkové. Nejdražší jídlo bylo za dvaadvacet zlotých, což je v přepočtu kolem sto čtyřiceti korun, tedy míň, než jsou průměrné ceny v našich restauracích.

     Cestou dolů jsme vychutnávali malebnost krajiny i některé zvláštní úkazy přírody. U cesty jsme našli i snad jednu z posledních muchomůrek.

     Další naší zastávkou byla Wisla. Zde jsme procházkou po zdejším náměstíčku „doplnili potřebné kalorie“. Někteří se spokojili zmrzlinou z bohaté nabídky báječně vypadajících a i stejně chutnajících zmrzlin, jiní zakotvili v cukrárně či jiných obchůdcích. Nakonec promenádou kolem lákavě vypadajících stánků s bohatým sortimentem zboží jsme se vrátili do autobusu, abychom vyrazili na zpáteční cestu k domovům.

     Počasí nám přálo, takže pohádkový dojem byl úplný.

     Děkujeme panu Karlu Sližovi a Marušce Miziové, kteří nám tento zajímavý výlet připravili.

 

Pro kroniku napsal: Ing. Miroslav Popek

 

Posezení v knihovně dne 23.11.2016

 

     Rok se chýlí ke konci, ale i podzimní období má své kouzlo, které si můžeme vychutnat. To platí nejen pro roční období, ale i pro životní etapu člověka. Senioři patří v SONSu k převážné většině a proto i nás potěšilo, že Třinec byl nedávno oceněn jako "Město seniorům nejpřívětivější v Moravskoslezském kraji." Nemalou měrou k tomu přispívají i aktivity zdejší knihovny, která pořádá pro občany spoustu akcí.

     Dne 29.11.2016 byli členové SONSu pozváni na koncert žáků Lidové školy umění. Sešlo se nás 18, v sále knihovny v 16 hodin. Na stolech bylo na talířcích nachystáno cukroví, které nám připomnělo, že se blíží vánoce. Přivítala nás vedoucí knihovny a hned na to začal asi hodinový koncert. Střídali se hráči na klavír, housle, kytaru i flétny. U některých bylo vidět, že trpí trémou, jiní zde vystupovali jako ostřílení hudebníci. Nás nejvíce zaujal malý hošík, který přišel ke klavíru a bez chybičky vystřihl perfektně dvě skladby. Na to, že hraje teprve druhým rokem, hrál obdivuhodně a je velkým talentem.

 Všem se dostalo velkého potlesku, vždyť každý se snažil předvést co nejlépe i když někdo měl trému trochu větší. Hned po koncertě se k cukroví podávala káva nebo čaj a pak se ještě chvíli povídalo. Někteří odcházeli a jiní se vydali na prohlídku knihovny. Knihovna pro nás připravila hezký podvečer a moc jim za to děkujeme.

Pro kroniku napsala Karla Koukalová

 

Vánoční besídka dne 13.12.2016  

 

    Končící rok nás opět všechny sezval na vánoční besídku v restauraci Burian. Sál byl jako vždy vyzdoben vánočně i cukroví se opět skvělo na stolech. Přivítala nás vedoucí klubu Věra Molinová, představili jsme se, připili na zdraví a pak se ujala slova M. Miziová.

 Besidka

 

 Omluvila z neúčasti především předsedkyni Inge Klepaczovou. Pak připomněla akce, které se budou konat v nejbližší době. Hned na to následoval kulturní program, který nám předvedla nevidomá Pavlínka. Zahrála na klavír skladby“ Pro Elišku, rolničky a 4 koledy“. Sklidila zasloužený potlesk a za odměnu dostala dárečky ona, její učitelka i maminka. Pak přečetla k dnešnímu dni sv. Lucie článeček o této světici, autorka článku. Svatá Lucie je patronkou nevidomých, ale také švadlen a brusičů a bývá vyobrazena s mečem a miskou, na které leží oči. Vánoční zvyky a tradice nám připoměla A. Synková. Potom M. Miziová připomněla akci na bowlingu, seznámila nás s vítězi mužské a ženské kategorie do 3. místa. V ženách M. Bujoková, A. Synková a T. Byrtusová. V mužích byl odměněn J. Knybel. Za nevidomé byla oceněna Eva Bojdová. Pak poděkovala všem, kteří přinesli cukroví a za výzdobu manželům Molinovým a L. Nieslanikové. Do 16. hodiny zbývalo pár minut a tak se ani nestačily zpívat koledy. Nosila se večeře, tentokrát chutný kuřecí řízek, brambory a zelný salát. Bylo to moc dobré, všechno se snědlo. A pak se již povídalo, přáli jsme si k vánocům a do nového roku. V dobré náladě jsme odcházeli domů.

Besidka

 

Pranostika nám praví, že Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá.

 

 

 Pro kroniku napsala Karla

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

   

 

 

 

N

 

D

   

 

 

 

 

 O