Sons Sjednocená organizace
nevidomých a slabozrakých
ČR z.s.
oblastní odbočka
Třinec
O nás Klubová setkání Plán akcíInformátor Fotogalerie Info Domácí rádce Odkazy

Kronika 2015Kronika

Pěší vycházka do Vendryně  23. 1. 2015

 

VendryněV pátek dne 23. 1. 2015 se uskutečnilo první  setkání našich členů SONS mimo Senior klub. Tentokrát jsme si udělali výlet do blízkého okolí - navštívili obec Vendryni. Celkem se nás sešlo kolem 40 účastníků. Odjížděli jsme z Třince ve dvou „várkách". První skupina jela dříve, po poledni a udělala si první zastávku na místním hřbitově, aby tam zapálili svíčky Jendovi a Tomášovi Dyrczykovým a společně věnovali vzpomínku těmto našim bývalým kamarádům a pak si prohlédli zrekonstruovaný kostel.

Druhá skupina, méně pohyblivých, vyjela o hodinu později a všichni jsme se sešli v hospůdce na Gornionce. Tam už na nás čekala vyhřátá a připravená místnost, každý dostal čaj s rumem, abychom se v tom nevlídném lednovém počasí zahřáli a odolávali tak lépe bakteriím a virům, které na nás tak zákeřně útočí.

Naše žaludky zase potěšil velký hrnec výborného guláše, který jsme s chutí snědli a spláchli pivkem.

No a pak se už zpívalo, vyprávělo, vzpomínalo a plánovalo, zkrátka všechno bylo tak, jak to mezi dobrými kamarády chodí. Když se setmělo, rozešli jsme se k domovům.

Teď, když o tom píšu a vzpomínám na ten den, mám krásný pocit z toho, že jsme správná parta.

 

Pro kroniku zapsala Anna Synková

 

  

Společenský večer dne 11. 2. 2015

 

DortOd letoška jsme přejmenovali plesy na společenské večery. To nic nemění na tom, že se hezky oblékneme a jdeme se bavit. Při příchodu do sálu již byly na stole nachystány koláče od firmy Bajusz, zákusek a chlebíček nám věnoval Víťa Kaiser  u příležitosti svých narozenin. Číšnice nám k tomu přinesla kávu nebo čaj. V rohu sálu byl stůl plný balíčků pro tombolu, kam každý z nás něco přinesl.

Začalo se v 15 hodin, kdy nás přivítala Věrka Kleisová, průvodkyně naším večerem. A proč právě ona a kde bylo vedení našeho klubu?

Jednoduše, byli nemocní a byla by škoda kvůli tomu akci zrušit.

Po přivítání jsme se představili a připili na zdraví. Následovala kulturní vložka žáků LŠU, kterou nám zprostředkoval hudební průvodce večerem pan Vondráček. Žákyně na flétnu, chlapci na klavír a housle  byli odměněni potleskem a drobnými dárky. Byli opravdu výborní.

Pak se gratulovalo k 50-tinám Víti Kaisera, udělali jsme mu kolečko a zatančili si s ním. Hned nato se tancovalo i s ostatními oslavenci v měsíci únoru a pak už šli do kola všichni, kteří měli chuť si zatančit. Po setmění se podávala večeře, na talíři byly 3 druhy masa s nivou, bramborovými dukátky a oblohou. K tomu ještě malé pivo. Jako vždy to bylo moc dobré. Pak s trochou vtipů vystoupila autorka tohoto článku. Pro zpestření večírku se nám v maskách předvedly některé naše členky a opět vykládaly vtipy. Pobavilo nás to a zasmáli jsme se.

Společenský večerPak již byl čas na tombolu. Jako skoro vždy se štěstěna přiklonila k několika lidem a většina nevyhrála nic. Líbily se dárky koupené SONS, a to termomísa, termoska a termohrnek. A samozřejmě hlavní cena -  dort od Aničky Podžorné.

Nu a až do závěru večírku se tancovalo jak o život, všichni se dobře bavili. 

V dobré náladě jsme se rozcházeli domů, budeme rádi vzpomínat.

Díky za to patří Věrce Kleisové a ostatním, kteří ji pomáhali. Také firmě Bajusz, která nám již tradičně  jeden koláč věnovala zdarma.

 

P.S. Chcete si život skutečně užít? Nebo vám stačí, abyste ho přetrpěli? Kdo říkal, že šťastní jsou jen ti, kteří se uměli narodit? Nesmysl. To, jestli se budete cítit dobře, hodně záleží jen na nás!

 

Pro kroniku napsala Karla Koukalová
Výr


   

Rekondice v Horní Lomné od 27. 6. do 4. 7. 2015

   

U studánkyJiž počtvrté jsme uspořádali rekondici v malebném prostředí Beskyd, v rodinném penzionu „U studánky“, kde jsme se tradičně setkali se členy SONS Karviná.

Během dopoledne jsme se sjížděli na místo určení. Pokoje již byly připraveny, odložili jsme zavazadla a spěchali na oběd. Pozdravili jsme se s našimi přáteli z Karviné, předseda Vlastík Michalský nás stručně seznámil  s programem celého týdne. Po příjezdu Marušky Miziové pak již organizaci jednotlivých akcí převzala za Třinec ona.

Tři vodící psi, Felda, Dino a Ula, se vesele proháněli na protějším svahu, vzorně doprovázeli své páničky na procházkách a roztomilý malý pejsek Bobík Aničky Malyszkové se rád zapojil do psích hrátek.

Program byl bohatý, pondělní odpoledne jsme využili k příjemné relaxaci ve vířivce našeho penzionu.

V úterý jsme se pobavili při hudební produkci pana Pomykače, zpívalo se, tančilo, četly i vyprávěly  vtipy a  nápoje, které jsme si objednávali, naši náladu příjemně vylepšovaly.

Ve středu přijeli zástupci firmy Sagitta Brno s.r.o. Jakub Kachel s kolegou, aby nám předvedli nejnovější  přístroje (čtecí zařízení, různé lupy, včetně nové videolupy).

Uvádím kontakt na tuto firmu:

Tel.: 603 838 103, e-mail: kachel@sagitta-brno.cz 

Představil i novinky od firmy Adaptech s.r.o.

Obchodní zástupce je pan Jaroslav Kavan, tel.:605 345 345, e-mail: kavan@adaptech.cz 

Tato firma představila především telefony pro zrakově postižené a nové čtecí zařízení. Zájemci si mohli vše podrobněji prohlédnout a vyzkoušet. Nabídli nám malé občerstvení, které všem přišlo vhod.

Odpoledne program pokračoval. Ve wellnes  hotelu „Pod Kičmolem“ byly objednány dvě bowlingové dráhy. Soutěžící dostali klapky na oči, aby měli všichni stejné podmínky. První čtyři místa obsadili:

1. Michal Goldberger

2. Marie Skupniková

3. Jaroslava Hlušičková

4. Sylva Hegerová, všichni ze SONS Karviná.

Příjemný čtvrteční večer přímo vybízel k opékání klobásek. Sešli jsme se u vesele plápolajícího ohně a zanedlouho již voněly první opečené klobásky, k tomu čerstvý lomňanský chlebíček a hořčice, to byla opravdická pochoutka. Všem chutnalo. Oheň příjemně hřál a ti, kterým se po celém dnu ještě nechtělo spát, seděli kolem, zpívali a povídali si do pozdních nočních hodin.

Páteční dopoledne jsme vyplnili výukou  prostorové orientace, kterou vedla naše milá instruktorka paní Sylva Hegerová. Vídící doprovody dostaly na oči černé klapky, aby si prošli určený úsek s bílou holí a tak poznali, jak těžké situace zažívají nevidomí. Kdo z nich měl klapky poprvé, byli z toho značně rozrušeni. Pak následovalo čtení plastických písmenek na tabulce. Ten, kdo větu rozluštil, mlčky ukázal to, co věta obsahovala. 

Pak jsme zašli na hřiště a tam se rozpoutala soutěž v Ruských kuželkách. Mnozí z nás si to zkoušeli poprvé, ovšem bodování bylo nekompromisní, všichni zúčastnění byli hodnoceni spravedlivě, nikomu nebylo nadržováno.

Zde uvádím první čtyři místa:

1. Renata Ďuliková-SONS Karviná

2. Jan Niedziela-SONS Karviná

3. Marie Miziová-SONS Třinec

4. Helena Sližová-SONS Třinec a Miroslava Vicherová-SONS Karviná.

V pátek odpoledne se vypravilo  několik zájemců opět do wellnes hotelu „Pod Kičmolem“, aby ještě využili volných vstupenek do krytého bazénu, vířivky, tří saun  a Kneippova chodníku.

Všechno jednou končí a tak se přiblížila sobota, den našeho odjezdu. Zbalená zavazadla signalizovala, že se budeme loučit s příjemným prostředím a proto jsme si slíbili, že se znovu napřesrok v Horní Lomné setkáme.

 
Pro kroniku napsala: Ingeborg Klepaczová

   

Jarní výlet – vaječina 2015

     

VaječinaJednoho pěkného jarního dne, konkrétně 18. června 2015, jsme se zúčastnili výletu za účelem smažení vaječiny. Toto již tradiční setkání členů SONS Třinec se letos uskutečnilo v Návsí, v kulturním domě v Jasení. Je to podhorská část Návsí, blízko Milíkova. 

Kolem 10. hodiny začal linkový autobus  společnosti Arriva sbírat členy SONS na předem určených místech od Konské, až do cíle. Přijeli jsme do kopcovité krajiny pod horou Kozubová, někteří naši členové byli v této lokalitě poprvé. Přes Jasení vede mimo jiné páteřní cyklotrasa Olše-Olza, která byla financována z prostředků Evropské Unie a probíhá z Bukovce až do Chotěbuze. 

Na místě našeho setkání nás přivítali majitelé kulturního domu, manželé pan Karel Rucki a paní Eliška Gallitsdőrfer. Usadili jsme se v prostorném sále, který byl pro nás vzorně připraven. Naši akci zahájil pan Eduard Molin a přivítal účastníky výletu, kterých se tentokrát sešlo úctyhodný počet 57 osob. Po úvodním přípitku byl podán vynikající guláš s chlebem a malé pivo, na kterém si všichni pochutnali. Po jídle nám nabídli ke koupi domácí koláč s borůvkami nebo šlehačkový pohár a kávu či čaj dle chuti. 

Kolem poledne se zdatnější skupina členů vydala na krátkou procházku do blízkého okolí, pokochat se krásnou okolní přírodou. Bylo sice větrno a trochu chladno, ale hlavně nám nepršelo. Byli jsme posilnění dobrým jídlem a obdivovali upravené místní baráčky se zahradami. Procházka byla pro nás příjemná a prospěšná. 

Ostatní méně mobilní členové našeho výletu si užívali čerstvého vzduchu na lavičkách kolem areálu, živě diskutovali, popíjeli i zpívali. Byl mezi námi již po několikáté i s harmonikou pan Karel Poloček a spolu s panem Eduardem Molinem nejen krásně zpívali, ale i zvučně doprovázeli svými nástroji. 

Mezitím připravili majitelé restaurace ve velkém hrnci vaječinu ze 180 domácích vajec, které smažil pan majitel a kuchař v jednom. Na pokrmu jsme si pošmákli s chlebem a čajem. Vaječiny bylo dostatek, takže jedlíci si mohli přidat. Po vydatném jídle nám chutnalo nabízené pivo méně známé značky Vrták, který sem dováží z minipivovaru Ježek z Jihlavy. 

Zábava se rozproudila, zpívali jsme naše lidovky a někteří i tancovali. Blížil se podvečer a po 17. hodině se podávala večeře, tj. vepřo-knedlo-zelo, kterou nám připravil opět pan majitel. Porce byla bohatá a slabší jedlíci si mohli porci odnést domů v krabičce. Po večeři nám nabídli malé pivo.  V průběhu akce nás obsluhovaly ochotné a usměvavé číšnice paní Lucka Čečotková a Petra Loubalová. Celému personálu a majitelům restaurace patří velký dík za hezky připravenou akci. 

Nastal čas odjezdu. Kolem 19 hodin někteří odjeli vlastními auty, zbytek musel chvíli čekat na zpožděný linkový autobus. 

Doufáme, že se výlet všem líbil, a že si podobnou akci v budoucnu zopakujeme. 

Zapsali: pan František Martynek a Lenka Mlčochová

       

Zájezd do muzea Beskyd ve Frýdku-Místku a do Marlenky.

     

MuzeumTento zájezd byl uskutečněn místo zájezdu do Ostravy - Muzea Vítkovice, které nemělo ještě otevřeno. Bohužel, nebyl velký zájem a tak se nás sešlo jen kolem třiceti.

Nálada v autobuse byla hned od počátku výborná, přálo nám přímo letní počasí. U muzea jsme počkali chvíli, byli jsme objednáni na devátou hodinu. Beskydy- příroda a lidé, takový byl název stálé expozice v muzeu, kterou nám přiblížila příjemná průvodkyně. Poskytla nám ucelený obraz o životě v Beskydech a Pobeskydí nejprve na plastické mapě tohoto regionu. Historicko- etnografická část prezentuje na 800 sbírkových předmětů, dokumentujících tradiční zemědělství, řemesla, obchod a další. Nahlédli jsme do valašské jizby, dozvěděli se něco o chovu ovcí, prohlédli si tkalcovský stav a mnoho dalších užitečných věcí potřebných pro tehdejší život.

Přírodovědná část je doplněna téměř 200 kusů obratlovců a byla pozoruhodná kolekcí velkých šelem, tj. medvěda hnědého, rysa ostrovida a vlka obecného. Nejvíc se mi líbila expozice mnoha známých i vzácných ptáků. Unikátem je i exponát mladého losa evropského. Nejcennějšími exponáty z dávné geologické minulosti jsou kosterní pozůstatky savců ze čtvrtohor.

Pak jsme se přemístili na výstavu s názvem "Za vůní kávy“. Ta ukazovala historii kávy, její přípravy a servírování. V expozici bylo hodně předmětů, které jsme znali z mládí, např. servisy, mlýnky, dokonce starý televizor a radioskříň. Obě tyto výstavy se nám moc líbily.

Byl čas na oběd a tak jsme se rozprchli po frýdeckém náměstí. Byla možnost navštívit různé speciální obchody, např. se sýry nebo bylinkami. Po obědě hupky do autobusu a ve 13 hodin jsme už byli v Marlence.

Byli jsme očekáváni a příjemný mladý muž nás seznámil se vznikem a vývojem, nyní už továrny na medové dorty Marlenka. Promítl nám film o vzniku firmy, jejich začátků v kuchyňských prostorách až po nynější továrnu. Armén Gevorg Avetisjan se svou sestrou založil v roce 2003 společnost Marlenka internacional s.r.o., která nyní vyrábí nejen medové dorty, ale také další medové zákusky podle staroarménských receptur. Přitom nám byla nabídnuta ochutnávka těchto zákusků, tj. marlenka základní, kakaová či citronová, snack, kulička a to spolu s výbornou kávou. Pak jsme se přemístili do 1. patra budovy a v dlouhé prosklené chodbě nahlíželi vlevo i vpravo na výrobní prostory. Výrobní linka celonerezová je automatická a je jen málo operací, které se dělají ručně. Byla bohužel mimo provoz z důvodu dezinfekce. Jen vpravo se dělaly snacky a pracovnice přebíraly ořechy. V továrně platí přísné hygienické podmínky, stále se  kontroluje namátkově část výroby, nepoužívají se žádné konzervační prostředky, výrobky se plní do specifické ochranné atmosféry a tak vydrží delší dobu.

 
Pak již byl čas na nákup těchto výrobků.  Musím konstatovat, že si skoro každý odnášel plnou tašku těchto dobrot. Chci zmínit, že majitel této firmy byl vyznamenán oceněním nejlepší podnikatel roku a výrobkům byla udělena značka národní kvality Klasa.

Plni dojmů z této jedinečné sladké medové pochoutky jsme odjížděli domů. Zájezd pečlivě připravila Maruška Miziová a patří jí za to poděkování.

 

Pro kroniku napsala Karla Koukalová

       

Zájezd do Lednice a do sklípku dne 28. 5. 2015

     

Na zájezd jsme se vydali v časných ranních hodinách. Od Vendryně až po Český Těšín nastupovali účastníci zájezdu. S jednou zastávkou na občerstvení jsme dorazili do cíle naší cesty, k zámku v Lednici, kde již z dálky září jeho žlutá fasáda. Nějaký čas se čekalo, než bude prohlídka a tak jsme se rozešli po okolí, já například jsem byla v palmovém skleníku, který nabízel procházku tropickou a subtropickou oázou kvetoucích orchidejí a jiných exotických květin. Dnešní podoba zámku je ve slohu anglické novogotiky a pochází z let 1843 - 1850. Reprezentační sály v přízemí zámku vynikají především bohatou řezbářskou výzdobou stěn a kazetových stropů, parkety vykládané různými druhy dřev a ostatní detaily jsou dokladem nejlepší řemeslné dovednosti a vytříbenosti vkusu knížecí rodiny Liechtensteinů. Světoznámou chloubou interiéru je vyřezávené točité schodiště v zámecké knihovně.

LedniceDalší prohlídky, na které jsme nešli, jsou apartmány v 1. patře, kde je k vidění náhled do soukromí členů rodu a životního stylu šlechty na konci 19. století. Druhé patro patřilo dětem, jejich vychovatelům a hostům.

Dokonalým rámcem zámku a skleníku je francouzská zahrada a rozsáhlý anglický park s rybníky a ostrůvky. Nejznámější stavbou v zámeckém parku je minaret a vyhlídková věž postavená v letech 1798 - 1802, která nabízí výhled na celý Lednicko-valtický areál.

Setkali jsme se s nebývalou vstřícností průvodkyně zámkem k nevidomým, mohli jsme si osahat i nejvzácnější exponáty, průvodkyně se nám maximálně věnovala, obdivovali jsme dotekem vzácné čínské vázy, křišťálové svícny i původní látkové tapety. Byli jsme vděční, že nám poskytla maximum, abychom si naše zážitky dokonale uložili v paměti. 

Po občerstvení následoval přesun do vinařské obce Mutěnice, kde klub českých turistů pořádá každou druhou sobotu v říjnu pochod přes vinice s ochutnávkou burčáku, vína a jiných dobrot. Byla jsem na něm již 2x a bylo to senzační. Šli jsme do sklípku pana Jocha, kde již na nás čekali a připili si všichni jejich slivovičkou. A pak následovala ochutnávka vína a každý si mohl vybrat svou značku. Myslím, že to vyhrála Pálava, tu pilo nejvíce lidí. Načež se nosily na stůl obložené mísy různých mas, salámů, klobásek, sekané, sýrů a zeleniny. Během odpoledne jsme si na nich pochutnávali a zapíjeli každý zvoleným vínem. Někteří z nás využili krásného počasí a šli sedět ven pod pergolu. Rychle nám čas utekl a tak obtěžkáni lahvemi koupených vín  a někteří i slivovicí jsme odcházeli do autobusu. Během cesty vládla výborná nálada a zmoženi všemi zážitky jsme dojeli šťastně domů. 

Dík za tento zájezd patří Edu Molinovi a zvlášť Marušce Miziové a už se těšíme všichni na další.

 
Pro kroniku napsala Karla Koukalová

 

Prohlídka knihovny v Třinci dne 23.11.2015

     

KnihovnaV roce 2014 byla v Třinci otevřena nově zrekonstruovaná veřejná knihovna. Byla to potřebná investice, stará knihovna již neodpovídala moderním standardům.

Na objednaný čas se nás sešlo jen 14. Byli jsme usazeni do malého sálku v patře. Tam nás přivítala paní Mgr. Miroslava Vápeníková a vedoucí knihovny paní Martina Wolná a na uvítanou nám nabídli kávu, čaj, vodu a oplatky. Pak nás seznámila s historií knihovny, která trvá již od 19. století. Do roku 1998 měla 6 poboček a hlavní část sídlila v bývalé mateřské školce. Kapacita již nestačila a tak po pěti letech rekonstrukce byla otevřena nová budova, velmi moderní, hodna 21. století. Přízemí má část otevřenou pro děti, mládež, dále kavárničku a informační centrum Třinec. Zde se dají koupit různé upomínkové předměty a vstupenky na různé kulturní akce a literární večery v kavárně. V patře je oddělení pro dospělé, malý a velký sál, studovna, oddělení PC, galerie města Třince, kde se konají výstavy. Budova je vybavena moderní technologií, například čipy umožňují hlídání knih.

Nelze vypsat všechny aktivity knihovny, kdo má zájem, přehled vychází na letáčcích měsíčně anebo se lze podívat na jejich webové stránky.

Potom jsme si prohlédli budovu od shora dolů, musím uznat, že je moc pěkná a přehledná. Ne nadarmo byla vyhlášena nejlepší knihovnou v roce 2015.

Na závěr pondělního dopoledne jsme si zašli na oběd do pizzerie a tam si většina nedala pizzu, jak by se předpokládalo, ale smažené tvarůžky. Pochutnali jsme si a po krátkém povídání se rozešli domů. Velmi hezké dopoledne nám pokazil jen fakt, že byl tak malý zájem, škoda.

Zorganizovala nám to naše milá předsedkyně Inge Klepaczová, za což jí děkujeme.

 

Pro kroniku napsala Karla Koukalová

       

Vánoční besídka dne 9.12.2015

       

Vánoční besídkaA je tu prosinec, období adventu, rok uběhl jako voda a před námi jsou vánoční svátky. V tomto čase se většina z nás setkává na vánoční besídce v restauraci Burian, zde se můžeme po každodenním shonu trochu zastavit a vydechnout.

Přivítal nás kulturní referent Eda Molin a po představení nám přednesl vánoční báseň. Připili jsme si na zdraví a pak již následoval program. Zazpívaly nám vítězky soutěže „Zpívá celá rodina“. Byla to děvčata Bagárovy ze Skaličky u Hranic a předvedly nám písně, se kterými vyhrály soutěž. Odměnili jsme je velkým potleskem. Pak se ujala slova Inge Klepaczová, popřála nám vše nejlepší k Vánocům a do nového roku. Nastínila program akcí v roce 2016, který lze ještě doplňovat, nebo měnit.

Velmi příjemnou zprávou pro nás všechny bylo oznámení, že náš štědrý sponzor, pan Ing. Sniegon, nám opět  poskytl sponzorský dar ve výši 30.000 Kč.

Následovalo oznámení paní Sližové, že náš dlouholetý sponzor, pan Ing. Slovik, ani letos na nás nezapomněl a poskytl nám sponzorský dar ve výši 5.000 Kč. Oběma sponzorům děkujeme, protože nám pomohou splnit naplánované akce, na které se vždy těšíme.   

Vánoční besídkaPak popřála všem  také Maruška Miziová a vyřídila přání prezidenta SONS z Prahy.

Slova se opět ujal Eda Molin, připoměl štědrovečerní zvyky, které se po staletích udržují v rodinách. Rozdal nám vytištěné koledy, abychom si je mohli zazpívat. Harmonikář pan Poloček nás doprovázel a tak jsme mohli s chutí zpívat jak české, tak i polské koledy.

Setmělo se a to byl čas k podávání večeře, jako vždy oblíbený smažený kuřecí řízek s brambory a okurkou. Na památku nám Maruška Miziová rozdala všem prupisky a Inge Klepaczová poděkovala manželům Molinovým za vkusnou výzdobu stolů a za cukroví, které opět napekly členky SONSu.

V příjemné náladě jsme se rozešli domů.

 

P.S. Važme si dobrých mezilidských vztahů a dále prohlubujme v rodinách i v našem SONSu, líp se nám pak žije.

 

Pro kroniku napsala Karla Koukalová.