Sons Sjednocená organizace
nevidomých a slabozrakých
ČR z.s.
oblastní odbočka
Třinec
O nás Klubová setkání Plán akcíInformátor Fotogalerie Info Domácí rádce Odkazy

Kronika 2014Kronika

Bowling  24. ledna 2014.

BowlingV restauraci jsme se na akci scházeli už od 10 hodin. Oficiální zahájení našeho sportovního dne bylo naplánováno o půl hodiny později. Nálada panovala velice příjemná, byly pro nás připraveny prostřené stoly, obsluha čekala na naše přání.

Všichni účastníci setkání byli natěšeni na hru, protože jsme parta veselých lidí a navíc nám Maruška Miziová slíbila odměny pro nejúspěšnější „boulaře".

Po přípitku jsme se rozdělili do skupin a od jedenácti hodin začal boj jak na olympiádě. Soutěžilo se, povzbuzovalo, byly slyšet výkřiky nadšení i zklamání z nepovedeného pokusu. Všechna tři družstva se snažila o co nejlepší výsledek.

Výhry si nakonec odnesli Anička Synková, Irenka Slivková a Petr Chodura.

BowlingPrvní  místo  bylo  odměněno  sladkou bonboniérou  a druhá a třetí příčka praktickým diářem. Vítězi se ale stali všichni, kdo přišli a příjemně si ve společnosti kamarádů a dobrého jídla tento den užili. 

Po sportovním zápolení přišel na řadu oběd, to abychom doplnili spálené kalorie. Vybírali jsme mezi vynikajícím gulášem a výtečnými bramboráky s masem, které jsme povětšinou spláchli vychlazeným pivem.

Pak už probíhala veselá družná zábava, vykládaly se vtipy, ale stihli jsme probrat i vše důležité - od počasí po politiku. Zkrátka bylo to tak, jak to mezi dobrými přáteli chodí.

Vše jsme zakončili kafíčkem s jahodovým pohárem a odpoledne kolem třetí jsme se zvesela vraceli domů

 

Pro kroniku napsala: Anna Synková

 

Ples v pořadí již jedenáctý.

Motto: Berme život s humorem, nic to nezmění, ale bude nám však lépe (Jiří Žáček )

PlesPrávě takový humorný ples jsme zažili, ale pěkně po pořádku. V restauraci Burian byl na 15tou hodinu připraven začátek akce. Na stolech již byly připraveny ke svačině tvarohové koláče z pekárny Bajus, minerálky, přípitek a příbory k večeři.

Přivítal nás Eda Molin, předestřel časový program a pak jsme si připili na zdárný průběh plesu. Hned na to vyzval k tanci naši předsedkyni Inge Klepaczovou, my jsme udělali kolečko a pak už se začalo s tancem i pro nás ostatní. Tancovalo se hodně, sem tam někdo seděl a pozoroval tančící. Mezitím se jedly koláčky a dali si k nim kávu. Ale to by nebyla Maruška Miziová, aby něco pro nás nevymyslela. Začala vykládat vtipy o blondýnách. Tyto měla v notýsku jako památku na Jendu Dyrczyka. S vtipy se přidávali další a tak byly tance prokládány humorem a tím pádem bylo stále veselo. Setmělo se a byl čas k večeři. Ta byla chutná, více druhů masa, niva, opékané brambory a obloha. Kuchaři jsme udělali radost, nic na talířích nezbylo, moc dobrá mňamka.

V krátké době po večeři jsme měli tombolu. Dárků bylo jako vždy hodně a kdyby někteří nevyhráli vícekrát (nejvíce 4x), tak se dostalo na každého. Ale tak už to v losování chodí, že ne každý má štěstí.Ples

Nu a pak už jen následovaly tanečky, dámskou volenku jsme si pochvalovaly po celou dobu. Mužům jsme nedali vydechnout a když žádný nebyl, tak jsme si vystačily samy. Čas byl však neúprosný a i když diskžokej přidával, museli jsme ve 22.30 skončit.

Dík patří manželům Nieslanikovým za dovoz koláčů, Edu Molinovi za uskutečnění akce, Marušce Miziové za dobrou náladu a obstarání tří hlavních cen do tomboly.

P.S. Veselých vzpomínek máme hodně a tak jsme si je uložili na naše vzpomínkové konto!

Pro kroniku napsala Karla Koukalová

  

   

 Výroční shromáždění

Výroční členské shromáždění dne 21. 3. 2014

Dne 21. 3. 2014 jsme se sešli v sále restaurace Burian na slavnostním výročním shromáždění, abychom zhodnotili činnost za období od 22. 3. 2013 do 21. 3. 2014. Shromáždění se zúčastnilo 54 členů a 1 doprovod.

Shromáždění zahájila předsedkyně, pak předala slovo panu Karlu Sližovi, který nás provedl celým programem. Patří mu poděkování.

 

   

   

Velikonoční výstavka

Motto: Domov nám zavání jarem... 

VelikonoceKdyž v kalendáři nalistujete Velikonoce, je jisté, že se příroda konečně budí ze zimního spánku a rok se láme do jara. Vždy je to vidět hlavně na sváteční výzdobě. Město pořádá velikonoční jarmark a naše SONS alespoň malou velikonoční výstavku v rámci pravidelného klubového setkání.

Základem velikonoční výzdoby jsou jarní barvy, které jsou příjemným osvěžením po dlouhotrvající zimní šedi. Letos je jaro obzvláště vítáno, neboť leden i únor měly málo slunečního svitu.

Co bylo na výstavce? Už při vstupu jsem si všimla všech symbolů, přivolávajících jaro. Na ubruse s velikonočními motivy především žlutá kytice - zlatice, neboli lidově zlatý déšť. Pěkný košíček s panenkou ze šustí, slepička s kohoutkem, kuřátka a řehtačka. Osení s vajíčky, cukroví s velikonočními motivy. Vajíčka čistá, barevná i háčkovaná. Několik košíčků s naaranžovanými motivy se zajíčkem,slepičkami a vajíčky. Výstavka nebyla velká, ale bylo zde vše, co k velikonocům

Všem, kteří se na výstavce podíleli, patří dík!

P.S. Konečně jsou tu velikonoční svátky s malovanými vejci,koledami, pomlázkami, kočičkami, pečeným beránkem.

Přeji nám všem slunečné i teplotně příjemné jaro a krásné Velikonoce.


Pro kroniku napsala Karla Koukalová

   

Výlet do Polska 24. dubna 2014

   

PolskoPodle jedné staré pranostiky se říká: „Na svatého Jiří, vylézají hadi a štíři". No a my jsme ve čtvrtek 24. dubna vylezli také, ne z děr, ale na kopec Pod Tulem.

Autobus plný našich členů vyjel dopoledne z Třince a přes hraniční přechod v Horní Lištné nás převezl do Polska. Cesta nebyla dlouhá, ale zato dobrodružná. Cílem byla restaurace na samotě v krásné beskydské přírodě. Na kopec vedla úzká cesta, na které se neminou ani dvě auta proti sobě, takže musel být náš příjezd pečlivě naplánován, abychom se nepotkali s jiným vozidlem. Díky perfektní organizaci Edy Molina, který pro nás tuto akci zorganizoval, cesta proběhla bez nejmenší chybičky. Za jeho nápad i organizaci tohoto výletu mu patří náš velký dík.

Uvnitř v restauraci bylo nádherně prostřeno, místní „kelnerky" nás přivítaly s výbornou višňovkou. Naše předsedkyně Inge slavila ten den narozeniny, tak jsme ji zazpívali „sto lat". Čekání na oběd probíhalo v družné náladě. Jídlo jsme si opět vybírali podle chuti, ale vše bylo moc dobré a každý byl spokojen. U stolů byla veselá nálada, Anička Grandičová hrála na harmoniku, zpívali jsme a někteří podlehli tónům a tančili. 

Počasí nám vyšlo, svítilo sluníčko, kdo měl chuť, zašel si na procházku po okolí. Ti, kteří nechtěli, odpočívali u stolu, popíjeli a povídali si. Odpoledne jsme opékali párky a kolem šesté hodiny večer jsme se vrátili zpět a rozešli se do svých domovů plni hezkých zážitků a příjemných pocitů.

 

Pro kroniku napsala Anna Synková

 

Celodenní setkání u příležitosti smažení vaječiny

Moto: Marnit čas, znamená marnit život.

 

VaječinaVe čtvrtek 22.5.2014 byl naplánován zájezd na vaječinu, který se tentokrát uskutečnil v restauraci Pod kympou v Bukovci. Od Konské až po Bystřici jsme přibírali účastníky zájezdu, abychom byli na místě v 11 hodin dopoledne.

Restaurace již byla na nás připravená, štamprlička, talíř a lžíce na stole. Na úvod jsme si připili s Edou Molinem na zdar našeho výletu. Pak se podával dobrý vepřový guláš, který každý s chutí snědl a zapil ponejvíce vychlazeným pivem. Nato jsme se skoro všichni přemístili ven pod slunečníky, kde byl alespoň nějaký vánek, jinak bylo nesmírné horko. Rozproudila se veselá nálada, kterou nám vytvořil pozvaný harmonikář, ozembuchem a zpěvem doplnil Eda Molin. Ke zpěvu se přidávali další a někteří se pustili i do tancování, především neúnavná tanečnice paní Kukuczková.  

Čas běžel a už bylo cítit vůni slaniny na vaječinu. Každý dostal 2 chleby, vaječina byla vynikající a potom na zapití opět pivečko, nebo na co měl dotyčný zrovna chuť.

Abychom pořád neseděli, většina se s Edou Molinem šla projít k Olze, kde jsme si připomněli česko-polské hranice, které se kdysi nesměly jen tak přecházet. Dnes je přes Olši nový most a je možnost se projít i v sousedním státě.

VaječinaSoučasně běžel v televizi hokej, naši hráli s USA a jelikož se velice fandilo, tak jsme nakonec vyhráli

Již od oběda bylo cítit vůni uzeného, to se udily domácí klobásky, které jsme dostali na stůl v pozdním odpoledni. Mezitím se ještě rozdávaly koláčky od Aničky Podžorné, byly moc dobré. Na klobásky již někteří neměli chuť a tak si je zabalili domů. Mimochodem byly opravdu vynikající!!  

Čas se naplnil a v půl sedmé, v dobré náladě, jsme odjížděli. Jak prohlásila Maruška Miziová, podle naší vaječiny by se mohlo sušit seno, počasí nám vždycky přeje.

Tak skončil další vydařený zájezd, za který patří dík Edovi Molinovi, kterému zdárně sekundovala Maruška Miziová.  

 

P.S. Nejkrásnější cestou, po které můžeme na zemi jít je ta, kterou jdeme jeden ke druhému.

Pro kroniku napsala Karla

 

Podzimní výstavka ovoce a zeleniny 

VýstavkaA máme tady podzim, listí na stromech a keřích žloutne a příroda hýří všemi barvami.

Přišlo období sklizně všech plodů, které dozrály na zahrádkách, zeleniny i  ovoce. Abychom si podzimní čas udělali trochu veselejší a barevnější, uspořádali jsme u příležitosti zářijového klubu výstavku  výpěstků našich zahrádek. Obdivovali jsme na stolech zeleninu, okurky, cukety, patizon, meloun, dyně a brambory, papriky, kozí rohy, česnek, mrkev, obří cibule i rajčata.

Z ovoce byla jablka, hrušky, hroznové víno, ostružiny i sladké maliny. Mezi tím vším nádherně zářily žluté slunečnice i jiřiny. Zkrátka bylo toho ke koukání dost a bylo co obdivovat, co všechno se dá na našich zahrádkách vypěstovat.

Děkujeme všem, kteří přinesli své výpěstky na výstavku, a doufáme, že v příštím roce bude aspoň taková úroda, jaká byla letos. 

 

Pro kroniku napsala Vranová Lidie. 

   

   

Zájezd do  ZOO Lešná a do muzea ve Zlíně 

ZOO LešnáUpoutávka na ZOO Lešná zní: V ZOO procestujete za jediný den celý svět. Nevěříte? Vydejte se k nám a nebudete litovat.

Tak jsme se tam vydali z rána 18. 9. 2014 a jako vždy nám přálo počasí, ani teplo, ani zima, prostě akorát. S dobrou náladou jsme dorazili do cíle naší cesty. Abychom to neměli náročné na chůzi, tak nám paní Sližová, t. č. pokladní, zaplatila vláček, kterým se objela větší část ZOO, na konečné jsme vystoupili a pak už pěšky po jednotlivých světadílech. Začalo se v Austrálii, kde byli k vidění papoušci kakadu, labutě, klokani a další.

Následovala Asie, kde jsme obdivovali velbloudy, antilopy, tygry, medvědy, pandy sledovala Afrika s pavilony ve tvaru domorodých chýší s žirafami, zebrami a pštrosy. Setkání se slony bylo obzvlášť hezké, neboť měli zrovna cvičení  s chovateli.

Etiopie nám představila novou tvář zlínské ZOO. Viděli jsme dželady, hyeny, velmi milé surikaty, ale také skutečnou domorodou vesnici. Amerika se představila tropickou halou. Unikátní pavilon ukazuje bohatost pralesa tropické Ameriky. Navíc nabízí setkání s dávnou civilizací Mayů. Venku jsme obdivovali lamy, tapíry a mnoho dalších zvířat a ptáků. Nelze je tady všechny vyjmenovat. Vedle zvířat jsme se potěšili pohledem alespoň zvenku na pohádkově romantický zámek obklopený krásným parkem. V ZOO je zábava pro celou rodinu a pro děti zde mají dětský ráj a lanové centrum. Po prohlídce zbyl čas na občerstvení a pak se pokračovalo do Zlína, kde jsme byli objednáni na prohlídku muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně.

 

V expozici jsou začleněna na jediném podlaží 3 velká témata:

1) Historická obuv a produkce firmy Baťa

2) Filmové ateliéry ve Zlíně 

3) Cestovatelství - zaměřené na cesty Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda.

Jako první jsme obdivovali svět filmu, kde se nám představila tvorba zdejších režisérů Hermíny Týrlové, Karla Zemana a Elmara Klose. Ve vitrinách jsme viděli pomůcky pro film a taky ukázky z dekorací pro filmy a večerníčky.

V expozici cestovatelství vévodila na čestném místě Tatra 87 s SPZ

P- 19720, se kterou naši cestovatelé objeli celý svět. K tomu spoustu písemných, fotografických materiálů a upomínkových předmětů z cest. Nakonec byla expozice obuvi.

ZOO LešnáU zrodu historické a cizokrajné obuvi stáli zaměstnanci firmy Baťa. Sbírkový fond je rozčleněn do devíti tematických celků. Nejatraktivnější část unikátní kolekce soustřeďuje rozličné typy obuvi ze všech kontinentů světa. Patrně nejvzácnější je soubor textilních střevíčků z doby čínského císařství pro dívky se záměrně deformovanými chodidly. Interesantní je také kolekce afrických sandálů, velká sbírka obuvi z Indie nebo soubor jezdeckých bot z éry osmanské říše.

Nejstarší epocha českého a evropského obouvání je ve sbírce zachycena prostřednictvím replik. Nejcennější je zlatými a stříbrnými nitěmi vyšívaný pantoflíček z období třicetileté války. Nejrozsáhlejší soubor představuje produkce firmy Baťa až po rok 1945, kdy byl obuvnický komplex znárodněn. Pak je přehlídka firmy Svit a nakonec navazují nejúspěšnější vzory obuvi z produkce Baťa z filiálek z celého světa, zapůjčené paní Sonjou Baťa. V expozicích je umístěno asi 650 modelů obuvi.

Vyzdvihnout něco, co se nám líbilo nelze, neboť většina byla krásná, zajímavá a leckdy kuriozní. Např. replika obuvi pastevce zvaného Otzi, nalezeného v rakousko-italských Alpách, jehož stáří se odhaduje na 5300 let.

Součástí expozice je i výrobní linka obuvi, ukázky surovin a popis baťovského životního stylu. Od konce války do roku 1989 byli Baťové komunistickou propagandou líčeni coby vykořisťovatelé a nepřáteli lidu. Teprve současná doba přináší možnost alespoň částečné nápravy křivd a správný obraz Baťů v našem vnímání. Firma se nadále rozvíjí a provozuje dnes jedny z nejmodernějších obchodů na světě a český národ může být na firmu Baťa patřičně hrdý!

Unaveni z celodenního putování jsme s jednou přestávkou na občerstvení odjeli spokojeni domů. Dík patří především manželům Sližovým za pečlivě připravený zájezd.

P.S. Slogan firmy z první republiky: Baťa - švec pro celý svět!!!

 

Pro kroniku napsala Karla Koukalová

 

Zájezd do Medového městečka v Polsku 

Medové městečkoV říjnu se neuskutečnila pěší vycházka do Vendryně - okolí - Myslivecká chata a tak vedení našeho SONS nabídlo náhradní výlet do medového městečka v Polsku.

Bylo krásné slunečné počasí. Autobus plný našich členů vyjel dopoledne z Vendryně směr hraniční přechod Horní Lištná do Polska. Cesta nebyla dlouhá, ovšem na polské straně pro patrový autobus složitá. Řidič profesionál perfektně zvládl všechna úskalí. Na polské straně byla totiž cesta velmi úzká a vedla mezi domky a ploty, kde bylo co dělat, aby autobus zatáčkou bez úhony projel.

Vše dobře dopadlo a dojeli jsme do Dziengelowa - „MIASTECZKO PSZCZELE". Přivítal nás majitel pan Jan Gajdacz domácí medovinou a seznámil nás s historií včelína.

Na stolech byly k občerstvení domácí koláče, káva nebo čaj. Potom jsme obdivovali, jak pan Gajdacz tady všechno zvelebil. V krásné přírodě udělal 23 dřevěných domků, které slouží jako úly pro včely.

Medové městečkoNa oběd nám připravili jídlo „bogracz“ s chlebem. Pak následovala volná zábava v příjemném prostředí dřevěné chaty. Veselou náladu navodili pozvaný harmonikář, ozembouchem a zpěvem doplnil pan Eda Molín. S chutí jsme si zazpívali i zatančili.

Odpoledne nám přichystali domácí klobásy s chlebem.

Kolem 18 hodiny jsme jeli zpět k domovům s hezkými dojmy. Dík patří panu Edovi Molínovi za zorganizování tohoto zájezdu.

P.S. CZY IDZIE STWORZYC' NA ZIEMI – RAJ?"

 

Pro kroniku napsala Marie Bujoková

   

   

Návštěva třineckého muzea 

Motto: Jdeme zpět do minulosti

Na listopad nebyla v plánu žádná akce, ale přece jen se podařila uskutečnit návštěva muzea, které připravilo v tuto dobu zajímavou výstavu. Její název zní jednoduše: Expedice středověk. A kdy byl vlastně středověk? Nejstarší považovaný začátek je rok 476 a jako konec 1492, objev Ameriky Kryštofem Kolumbem.  V tradiční středověkou mučírnu se proměnily obě výstavní síně Muzea Třineckých železáren a města Třince. Výstava láká velké i malé návštěvníky svou interaktivností. Na rozdíl od obvyklých výstav v muzeu si tady návštěvníci mohou vystavené předměty osahat a některé i vyzkoušet.Na stěně visel obraz, který ukazoval středověkou oslavu na hradě, jak fungovaly trhy, jak to bylo s hygienou apod. Ta byla velmi špatná, neboť ve městech byla jen povrchová kanalizace, která odváděla dešťovou vodu a splašky středem ulic a to přispívalo k šíření epidemií. Středověká móda byla velmi nákladná a drahá. Výrobě oděvů se věnovalo hodně řemesel. Boty byly špičaté, a čím bohatší člověk, tím delší špice. Středověk miloval barvy v pestrých kombinacích. V době husitské mizí na čas barvy a nejvíc se objevuje šedá a černá. Kuchyně se lišila hlavně proto, že se ještě nepěstovaly plodiny dovezené z Ameriky, jako brambory, rajčata, papriky, kukuřice a další.

MuzeumHlavní plodinou bylo obilí, pak hodně luštěnin, řepa, zelí, kapusta, mrkev, petržel, cibule, česnek apod. Od 12. století byly již zakládány chmelnice a začala výroba piva. Víno bylo k mání již od 7. století. Pro maso se chovala prasata, ovce a kozy. Hovězí dobytek nedával velké výnosy, byl menšího vzrůstu. Součástí hospodářství byly slepice a husy, potom přibyly krůty a takřka se nechovaly kachny. Čerstvé ryby byly každému dostupné. Hodně se jedly kaše slané i sladké sypané mákem nebo perníkem. Sladilo se medem a cukrovou třtinou od 15. století.

Jedlo se až do 16. století rukama a většině obyčejných lidí se, co se stravy týče, nežilo špatně, kromě období hladomorů.

Na závěr prohlídky jsme si mohli vyrazit vlastnoručně minci s logem TŽ, jenže se to nikomu dobře nepodařilo. Exponáty zapůjčilo Moravské zemské muzeum, historické kostýmy a rekvizity doplnilo Studio Barandov.

Pak nám byl promítnut nový film o TŽ a jejich dceřinných společnostech. Ve stejné místnosti byly na stěnách obrazy třineckého rodáka pana Novického.

Ve spolupráci s Muzeem skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou je v galerii na schodech instalována výstava:"Nekonečný příběh,“ bižuterie, která potěšila zejména dámské návštěvnice. Na výstavních panelech byly překrásné soupravy, taková nádhera, až oči přecházely. Viděli jsme tradiční zpracování skleněných perel, perliček a kamenů až po skleněné náramky vyvážené do Indie, nebo černou bižuterii viktoriánské Anglie. Nechybí zde ani bižuterie  z dalších materiálů jako je kůže, dřevo, plastické hmoty a keramika. Výstavu doplňují rokajové kabelky a soupravy.

Po prohlídce jsme se přemístili do restaurace Na staré záchytce, kde se podával oběd, na který jsme se už všichni těšili. Hovězí polévku s nudlemi a vepřo-knedlo-zelo si každý s chutí snědl. Pak se ještě nějaký čas posedělo, poklábosili a s příjemnými zážitky se rozešli. Dík patří za to Edovi Molinovi.

P.S. Važme si toho, že nežijeme ve středověku !!!

 

Pro kroniku napsala Karla Koukalová

     

     

Vánoční besídka dne 

VánoceVánoce jsou druhým nejvýznamějším křesťanským svátkem, kdy se oslavuje narození Ježíše Krista.

V tento předvánoční čas máme každoročně tradiční vánoční besídku, která se konala v restauraci Burian. V hezky vyzdobeném sále se nás sešlo 62. Přivítal nás Eda Molin, představili jsme se a připili si na zdraví. Pak pronesla zdravici naše předsedkyně Inge Klepaczová a sdělila nám dvě dobré zprávy. Opět jsme dostali sponzorské dary od Ing. Sniegona  30 000.- Kč a od pana Hrubce 10 000.- Kč. Ihned se ozval  potlesk, kterým přítomni poděkovali za tyto štědré dary. Nezapomněl na nás ani náš dlouholetý sponzor Ing.Slovik a jelikož byl na cestách, sponzorský dar ve výši 10.000 Kč nám doručil ihned po svém návratu ze služební cesty.  Pak připomněla 2 zájezdy v příštím roce do Lednice a Bratislavy. Na výroční schůzi k nám v březnu přijede návštěva z Prahy. Poděkovala za výzdobu sálu paní Molinové, Havránkové a Nieslanikové a za cukroví, které pro každého návštěvníka připravily naše ženy.

VánocePak se chopil slova Eda Molin a vysvětlil tradici betlémského světla. Nato začal zpívat koledy, které doprovázel na harmoniku pan Poloczek a my se k tomu přidávali. Mezitím jsme dostali malý dárek – průpisky, které rozdala paní Miziová. Odpoledne bylo prostřídáno zpíváním koled a povídáním vtipů. Za okny se začínalo smrákat, když nám číšnice donesly večeři, tentokrát kuřecí řízek se šťouchanými brambory a okurkou, na kterém jsme si pochutnali. Potom Eda Molin zapěl Tichou noc, nato se všichni rádi přidávali. Pak zaznělo pár písní z TV Šlágr a při tom jsme se v rytmu kývali do stran a byla z toho  zábava. Pomalu se končilo, popřáli jsme si k Vánocům a do nového roku a spokojeni odešli domů. 

P.S. Sešli jsme se v předvečer svátku sv. Lucie. Jestlipak víte, že byla patronkou slepých, ale také brusičů a švadlen a bývá vyobrazena s mečem a miskou, na které leží oči? 

 

Pro kroniku napsala Karla Koukalová