![]() |
Sjednocená
organizace nevidomých a slabozrakých ČR z.s. oblastní odbočka Třinec |
Desatero pro kontakt s nevidomým Při setkání s nevidomými občany upadají
mnohdy ostatní lidé do rozpaků. K odstranění zbytečných zábran při takových
setkáních přijměte několik užitečných rad: 1. Mějte na paměti, že nevidomí jsou zcela
normální lidé, kteří mají různé přednosti i nedostatky jako každý jiný. I mezi
nimi jsou lidé výjimeční, inteligentní i méně nadaní. 2. Při setkání s nevidomým se chovejte
přirozeně a nevnuceně. Pomozte tam, kde je to nutné, a to způsobem taktním a
nenápadným. Pomoc však nevnucujte. 3. Vyvarujte se projevům soucitu - o ten
dnešní nevidomí naprosto nestojí. S velkým povděkem ale vždy uvítají i
sebemenší pomoc, která jim přijde vhod ve ztížených podmínkách. Nepřipusťte ani
podceňující nebo snižující výroky, vždyť nevidomí mají právo na úctu a uznání
stejně jako všichni ostatní. 4. Nevidomého, kterého znáte, pozdravte
vždy sami jako první, i když je mladší než vy, a k pozdravu připojte i jeho
jméno, aby věděl, že pozdrav patří jemu. 5. Když vstoupíte do místnosti, kde se
nachází nevidomý, dejte se zřetelně poznat. Pokud vás nepozná podle hlasu,
povězte svoje jméno. Tichý pohyb neznámé osoby v jeho okolí působí pochopitelně
nepříjemně. Rovněž upozorněte na to, že místnost opouštíte. 6. Velmi nepříjemně na nevidomého působí,
projednáváte-li jeho záležitosti nikoli přímo s ním; ale s jeho průvodcem.
Průvodce nevidomého pouze doprovází, nikoli zastupuje. 7. Když se nevidomý octne na ulici, na
nádraží apod. v orientačních těžkostech, zeptejte se ho, zda mu můžete nějak
pomoci. Velký hluk, prudký déšť i sníh velmi zhoršují nevidomému orientaci v
prostoru. Potom stačí, když nevidomému nabídnete, aby se lehce zavěsil do vaší
paže, protože takto může snadno jít krůček za vámi, sledovat směr vašich pohybů
a na vše včas reagovat. 8. Při nástupu do dopravních prostředků
netlačte nikdy nevidomého před sebou, ale jděte sami první. Nevtlačujte
nevidomého na sedadlo, stačí, když položíte jeho ruku na opěradlo. Při vstupu
do auta položte jeho ruku na horní rám dveří. 9. Když nevidomý vstoupí do restaurace bez
průvodce, jistě ocení pomoc při vyhledávání věšáku a volného místa u stolu. S
jídlem si poradí sám, stačí, když mu povíte, jak je jídlo na talíři uspořádané.
Určitě uvítá informace o tom, co všechno je na stole (sklenice s vodou, váza,
popelník atd.), a kdo u stolu sedí spolu s ním. 10. Když budete nevidomého doprovázet
delší dobu, popište mu hlavní rysy okolí, vybavení místnosti a osoby, které se
kolem nacházejí. Při popisování se nemusíte vyhýbat optickým dojmům a barvám.
Informace o nevidomých pro vidomé
občany Používání dopravních prostředků Postačí, když nevidomého dovedete ke
dveřím vozu a ukážete mu držadla tak, že na ně položíte jeho volnou ruku. Pokud
jde o nohy, má vlastní, může přece nastupovat sám, aniž by byl postrkován jako
balík. Pro vystupování mu ukažte stejným způsobem držadlo. S ostatním si již
poradí. Pokud nastupujete nebo vystupujete společně, průvodce jde vždy první,
ukáže držadlo nebo podá ruku. Rovněž je možné říci, je-li schůdek vysoký nebo
nízký. V případě osobního automobilu veďte zrakově postiženého do prostoru mezi
vůz a otevřené dveře a položte jeho ruku na horní hranu dveří. Druhou rukou sám
pozná výšku vozu a umístění sedadla. Jasně se domluvte, kdo zavře. To je
veškerá pomoc, kterou máte poskytnout. Jak vést nevidomého Netahejte nikdy nevidomého za ruku ani ho
nestrkejte před sebou. Tím u něj vzniká pocit nejistoty, a navíc je takový
způsob pohybu obtížný. Jestliže jdete s nevidomým, který je zavěšen do Vaší paže,
není nutné říkat: "Nyní zahneme vlevo nebo vpravo". Zrakově postižený
vycítí tento pohyb a následuje Vás automaticky. Při procházení dveřmi nebo
úzkým průchodem jde průvodce vždy první. Paži, za kterou se Vás nevidomý drží,
natáhněte dozadu tak, aby mohl kráčet částečně nebo zcela za Vámi. Chodníky a schodiště Vystupujete-li na chodník nebo
sestupujete-li z něj, stačí říci: "Chodník nahoru" nebo "chodník
dolů". Pokud s někým chodíte častěji a jste na sebe zvyklí, stačí dát
domluvený signál - např. přitisknout paži k tělu. Není většinou nutné se s
nevidomým zastavovat, abychom mu umožnili ohmatat kraj chodníku bílou holí.
Jestliže přijdete ke schodišti, řekněte jednoduše: "Pozor, schody nahoru
(dolů)" a vykročte. Můžete se také zeptat nevidomého, chce-li se zároveň
druhou rukou držet zábradlí. Pokud ano, řekněte: "Zábradlí je po vaší
pravici (levici)" nebo položte jeho volnou ruku přímo na ně. Opravdu není nutné předem hlásit počet
schodů. Ve spěchu se člověk často splete. Jde-li nevidomý sám, ucítí konec
schodiště holí. Pokud jdete s ním, neztrácejte čas počítáním, ale oznamte
jednoduše poslední schod. Jestliže je možno volit mezi pevným a
pohyblivým schodištěm, nechte rozhodnutí na nevidomém. Na eskalátory však
nevidomého určitě včas upozorněte. Jak ukázat místo k sezení Položte ruku nevidomého na opěradlo:
"Zde je židle, toto je opěradlo", on sám okamžitě zjistí její polohu
a posadí se bez nesnází. Nebo položte jeho ruku na okraj křesla a řekněte:
"Křeslo je po vaší pravici". Nevidomý pak snadno určí jeho polohu. Kde je "tady", kde je
"tam" Nikdy neříkejte: "židle je tady"
nebo "stůl je tam" nebo "támhle u zdi je kolo", ukazujíce
směr prstem. Takové ukazování je založeno na zraku a nemá žádnou cenu pro
nevidomé. Řekněte spíše: "Před Vámi je židle", "Malý stůl je asi
jeden metr za Vámi" nebo "Deset metrů před Vámi u zdi je kolo". Při obsluze u stolu můžete říci:
"Sklenka je před Vaší levou rukou" nebo "10 centimetrů vlevo od
Vaší pravé ruky je popelník". Můžete také lehce ťuknout na dotyčný
předmět, aby ho nevidomý poznal po zvuku. Dáváte-li mu do ruky skleničku,
řekněte, kam ji může odložit: "Vlevo od Vašeho křesla je nízký
stolek." Kde mám kabát? Je vhodné nechat nevidomého, aby si
umístil své věci sám. Pokud mu pomáháte, řekněte: "Váš kabát visí na
prvním háčku od dveří" nebo "Vaše zavazadlo je v přihrádce nad
Vámi". Žádná tabuizovaná slova V hovoru s nevidomým mnoho lidí nemá
odvahu používat slov jako jsou "vidět", "dívat se",
"slepota", "nevidomý člověk". Takže říkají: "Můj strýc
je také ... ehm, ehm ... také takový", nebo "Moje babička měla
totéž." Pokud náhodou použijí slova "vidět" a uvědomí si to,
stává se, že ztratí duchapřítomnost. Začnou koktat nebo se ponoří do omluv:
"Oh! Pardon ... promiňte mi, nemyslel jsem to tak" apod. ,zatímco
sami nevidomí vyprávějí žerty o svém handicapu. Slovo "slepota"
používají a vnímají stejně jako jiná slova. Slov "vidět", "kouknout
se", "mrknout", prohlédnout si" ... používají k vyjádření
svého způsobu vnímání: cítit, hmatat, dotýkat se apod. ... "Četl jsem tuto
knihu" (poslouchal zvukovou nahrávku). "Viděl jsem (vnímal, ohmatal
si) hezkou ozdůbku". "Ano, viděl jsem (slyšel jsem), tuto hru."
Bez obav můžete říci nevidomému: "Chtěl byste se podívat na tuto
věc?" a zároveň mu podejte do rukou dotyčný předmět (např. láhev, oděv
nebo něco jiného). Nebojte se použít slov "nevidomý" nebo
"slepota", pokud o ně v rozhovoru jde. Je ovšem značně nevkusné říkat:
"Jste slepý? ... Úplně? ... Takže nevidíte nic? ... To je hrozné! ... To
od narození? ... Po nemoci ? ... Při nehodě? ... atd. ..." A
nezapomínejte, že nevidomí nejsou hluší a že šeptané poznámky jako:
"Považuji to za nejhroznější zlo na světě!" nebo: "Raději bych byl
mrtvý!", jim neujdou. Samozřejmě to tak můžete cítit, ale nevidomí na to
mají jiný názor. Žádné hry na hádanky Někdo zastaví nevidomého nebo mu
zničehonic zaklepe na rameno: "Dobrý den, pane X ... Jak se Vám daří?
..." nebo ještě hůře: "Hádejte, kdo jsem?" Obecně mají nevidomí
dobrou sluchovou paměť, ale předpokládat, že rozeznají hlas, když v okolním
hluku zaslechli jen dvě, tři slova a ještě ve chvíli, kdy se mají soustředit na
spoustu jiných vjemů ... Ostatně, trochu to připomíná hru pro miminka: "Ukaž
nám, kdo je maminka?" Jestliže nejste člen rodiny nebo nejste z
nejbližšího okolí nevidomého, někdo, jehož hlas ihned pozná, představte se
sami: "Dobrý den, pane X, já jsem Y".Pokud jste se nesetkali
naposledy včera nebo nemůže-li se nevidomý rozpomenout na Vaše jméno - snadněji
si pamatujeme obličeje než jména - připojte malé vysvětlení: "Vzpomínáte
si, setkali jsme se tam a tam." Nezdravte zrakově postižené pouze úklonem
hlavy nebo pokynutím ruky, jak to běžně děláte s jinými známými. Nicméně,
zrakově postižení se rádi účastní společenského života. Úklon hlavy nebo gesto
rukou má být tedy nahrazeno několika slovy: "Dobrý den, pane X, jsem Váš
pošťák". Aby nevidomý věděl, že je to on, komu patří pozdrav a kdo ho
zdraví. Nevidomí nejsou nebezpeční Není vzácností, že nevidomý s průvodcem
slyší věty jako: "Paní, chce pán něco pít?" nebo "Slečno, může
se pán sám podepsat?", "Paní, chce si pán sednout?" Mluví se
tedy s průvodcem, místo aby se hovořilo přímo s nevidomým, což jednoho dne
přivede usmívající se dámu k odpovědi: "Můžete se ptát manžela přímo, on
nekouše!" Jsme příliš zvyklí vstupovat do kontaktu s někým nejprve očima a
pokud tento kontakt chybí, cítíme se ztraceni a obracíme se proto na průvodce.
Je to pochopitelné, ale chybné. Jednáme totiž s nevidomým jako s nesvéprávným.
Pokud chcete nevidomému něco podat, oslovte ho jménem. Neznáte-li jeho jméno,
neurčité oslovení doplňte dotekem. Tak bude vědět, že se obracíte k němu. Např.
ve společnosti: "Pane X, chcete cigaretu, sklenku, sušenku?"
Neopomeňte vyjmenovat různé možnosti, pokud jsou. Potom položte danou věc na
místo, o kterém ví a na které může snadno dosáhnout, nebo mu ji vložte přímo do
ruky. Nepodávejte mu ale například tác plný skleniček - je to nebezpečné. Předčítání Ačkoli vynálezci pracují na různých
čtecích zařízeních, bude ještě dlouho trvat, než plně nahradí čtení zrakem a
než se stanou běžnou pomůckou nevidomého. Do té doby je v mnoha případech
závislý na hlasitém předčítání textů. Braillovo slepecké písmo, magnetofonové
kazety moderní elektronické čtecí pomůcky, jakkoli rozšířené, neřeší problém
úplně. Strastiplnou a choulostivou záležitostí je např. čtení osobních dopisů
nebo finančních dokladů. V těchto situacích je takt a naprostá diskrétnost
nutností. Čtěte pomalu a zřetelně. Podívejte se nejprve, zda obálka neobsahuje
nějaký údaj o odesilateli. To by kupříkladu mohlo přimět nevidomého dát si
tento dopis přečíst někým jiným. Neotvírejte nikdy obálku bez výslovného
povolení nevidomého. Jde-li o finanční otázky, a z obálky to nebylo předem
zřejmé, řekněte to dříve, než začnete číst. U osobních dopisů přečtěte nejprve
podpis. Nevidomý se ještě může rozhodnout, chce-li si nechat dopis číst nebo
ne. Nikdy si nečtěte dopis jen pro sebe, abyste nakonec lakonicky řekli:
"Je to od někoho takového a říká se tam zhruba to a to", nebo:
"to je jenom nějaká reklama", aniž byste řekli, o jakou reklamu jde.
Nedovolte si nikdy komentáře a hodnocení obsahu nebo odesilatele, ledaže byste
o to byli požádáni. Zvláště nezapomínejte, že vaším úkolem je
pouze nahradit oči Vašeho nevidomého nebo slabozrakého přítele. Pro četbu
všeobecně, ale zvláště pro čtení novin, časopisů, atd., platí, že není
podstatné, co se zdá zajímavé, důležité nebo zábavné Vám. Čtěte jednoduše
všechny titulky a nevidomý Vám řekne, co by chtěl přečíst. Nepřerušujte svou
četbu výkřiky a komentáři, to velmi vyrušuje. Odcházení Už se vám možná stalo, že jste mluvili na
někoho, kdo během Vaší řeči opustil místnost, aniž byste si toho všimli.
Bezpochyby jste se tomu zasmáli nebo jste byli popuzeni svou nepozorností.
Jinak takovou situaci prožívá nevidomý. Na rušné ulici, v místnosti, kde se
mluví a kde hraje rádio, v hlučící kavárně, ve společnosti, atd. často nepozná,
zda je člověk, k němuž hovoří, ještě přítomen. Stává se proto, že nevidomý hovoří
k prázdné židli. Nakonec to pochopí, ale není to příjemný pocit. Oznamte mu
tedy vždy, že odcházíte a také, že jste se vrátil. Pokud to neuděláte, nevidomý
nemusí Váš odchod (příchod) zaregistrovat. Může tak snadno vzniknout
společensky trapná situace. Nevidomý očekává signál, který může vnímat. Úsměv
sám o sobě, jakkoliv milý, či kývnutí hlavou nejsou k ničemu. Kdy a jak popisovat Mnoho lidí si myslí, že když jsou ve
společnosti nevidomého, musí na něj bez přestání hovořit: "Kdybych
přestal, nevěděl by, že jsem ještě tady..." nebo "Stejně nemá co na
práci". Ačkoli dobře míněné, tlachání se může stát velmi obtěžujícím. Jako
v kterémkoli jiném rozhovoru, i tady mají své důležité místo chvíle ticha.
Ostatně, nevidomý spoléhá na to, že ho neopustíte, aniž byste mu to předem
sdělili. Ačkoli nevidomý nevidí své okolí, bývá ve skutečnosti často lépe
informován, než se všeobecně míní. Poznatky získává ostatními smysly. Dosti
rychle pochopíte z jeho otázek, zda si přeje popis detailní nebo zběžný. Je
užitečné zmiňovat se bez vybídnutí o věcech zvláštních nebo nezvyklých -
např.:"Tato tramvajová zastávka bude příští týden mimo provoz", i
když v daném okamžiku tramvají necestuje, nebo: "Na rohu této ulice je
nový obchod s oděvy." Tyto informace mohou být nevidomému užitečné
později. Nakupování Pokud pomáháte zrakově postiženému při
vstupu do obchodu, doveďte ho k prodavači, který se mu může věnovat. Případně
ho sami doprovoďte do oddělení s příslušným zbožím. Někdy si nevidomý přímo
zakoupí předem vybranou věc. Jindy si potřebuje z nabídky vybírat. Chce nejprve
vidět, co mají, dávejte mu proto do ruky různé vzorky zboží, aby si mohl udělat
představu o tvaru, materiálu, velikosti a kvalitě. Popište mu barvu, vzor, atd...
Můžete sdělit i svůj názor: "Pokud mohu za sebe říci, tato barva vám
nesluší." Jestliže při placení nevidomý neříká,
jakými penězi platí, podotkněte sami: "Dáváte 500 Kč". Sníží se tak
riziko trapného nedorozumění. Nevidomý zpravidla ví, čím platí, ale omyl je
vždy možný. Při placení je vhodné dávat peníze do jeho ruky, tím mu usnadníte
jejich ukládání. Pořádek a přesnost Každá věc má mít přesné místo, kde ji lze
nalézt. Společně užívané předměty vracejte na
původní místo. Pokud si nejste jisti, zeptejte se nevidomého, nebo ho nechte,
aby věc sám uložil. To je nanejvýš důležité zvláště pro ty zrakově postižené,
kteří bydlí, cestují nebo pracují převážně sami. Dveře místností by měli být
buď zavřené, nebo zcela otevřené. Dveře skříní a zásuvky mají být vždy zavřené.
Pootevřené dveře se mohou stát nečekanou, bolestivou a velmi nebezpečnou
překážkou. Nenechte nikde povalovat hračky, kbelíky, kartáče, nádoby na odpadky...
v místech kudy nevidomý pravidelně prochází. Přesnost má velký význam při
schůzkách, návštěvách aj. Minuty se zdají nekonečné, je-li nevidomý nucen
nečinně čekat. Vzniká tak napětí a zbytečná nervozita. A co slabozrací? Hovoříme-li o lidech slabozrakých až na
konci této brožury, neznamená to, že jsou zanedbatelnou skupinou nebo že
problémy nemají. Opak je pravdou, jejich počet několikanásobně převyšuje počet
nevidomých a jejich potíže jsou často podceňovány. Účelem této brožury není
řešit problémy zrakově postižených obecně, ale usnadnit kontakty mezi nimi a
veřejností. Někteří slabozrací užívají rovněž bílou hůl. V takovém případě lze
využít všechny předchozí rady. Pokud slabozraký s bílou holí nechodí, což je
často velmi nerozumné, nemusí být jeho zrakové obtíže ostatním lidem zřejmé a
pochopitelně nikdo z nich pomoc nenabídne. I při setkání s člověkem slabozrakým
platí již výše zmíněná zásada, že je nutné se předem zeptat, zda si pomoc
přeje. A ještě jedna poznámka - druhy a stupně zrakových vad jsou nespočetné.
Vidění bývá navíc ovlivňováno intenzitou světla, charakterem prostředí,
barevným kontrastem atp. Nedělejte tedy ukvapené závěry, jestliže Vás dnes
někdo zrakově postižený o něco požádá a třeba již zítra, za jiných okolností,
si poradí sám. Nemusí to znamenat, že si z Vás vystřelil.
| KDO JE ZRAKOVĚ POSTIŽENÝ Každého člověka lze charakterizovat podle nepřeberného množství
hledisek a na celém světě nenajdeme dva zcela totožné jedince. To, že má někdo
špatný zrak nebo nevidí vůbec, je jen jedním ukazatelem a lze jej celkem
objektivně změřit v ordinaci očního lékaře. Ale jak na tuto obtížnou životní
situaci konkrétní člověk reaguje? Jak se s ní během života vypořádává? Jak
zvládá nebo nezvládá určité činnosti, kde jsou hranice jeho možností…? To je
vždy záležitost velmi individuální a závisí na mnoha okolnostech - na
schopnostech daného člověka, na jeho vlastnostech, vlohách, předchozí
zkušenosti, na přístupu lidí z jeho okolí apod. Z toho vyplývá, že není možné jednoduše říci "zrakově
postižení lidé jsou takoví a takoví, dokáží to a to", protože každé takové
prohlášení je příliš zobecňující a ve skutečnosti neplatí. Ve slovním spojení
"zrakově postižený člověk" je nejdůležitější právě ono slovo
"člověk". Samotný fakt, že nevidí, znamená jen to, že některé věci
musí dělat jinými způsoby než ostatní, ale není proto lepší nebo horší. Podívejme se nyní blíže, co znamená, když se o někom řekne, že je
zrakově postižený. Zrakový orgán je složen ze tří částí: a. receptor (zevní oko) b. dráha spojující oko s centrem - oční nerv c. zrakové centrum v mozku. V každé z těchto částí může dojít k poškození (oční choroba, vada,
poškození) s charakteristickými následky pro vidění. Viděním rozumíme schopnost
zrakově vnímat, rozlišovat a představovat si prostředí. Rozlišujeme vidění
centrální, kterým vnímáme detaily a barvy a vidění periferní, které umožňuje
vnímat prostor a orientovat se v něm. Jak víme, vidění je velice složitý
proces, na němž se kromě oka a nervových drah významnou měrou podílí mozek,
který veškeré signály zpracovává ve výsledný zrakový vjem. Zrakově postižení (někdy též ZP) nebo správněji osoby se zrakovým
postižením jsou lidé s různými druhy a stupni snížených zrakových schopností.
Úžeji se tímto termínem rozumí ti, u nichž poškození zraku nějak ovlivňuje
činnosti v běžném životě a u nichž běžná optická korekce nepostačuje.
(Nezahrnujeme sem tedy např. člověka, který nosí dioptrické brýle a s nimi
docela normálně vidí - to znamená, že má zrakovou vadu lehčího stupně a s
brýlemi zvládá bez potíží každodenní činnosti, nemá omezení v přístupu k
informacím, v orientaci a samostatném pohybu, v pracovním uplatnění, v sociální
oblasti apod.) Abychom zdůraznili tento rozdíl, mluvíme někdy o těžce zrakově
postižených. Tím máme na mysli skupinu zrakově postižených, u nichž právě onen
vážný funkční důsledek zrakové vady zasahuje do běžného života, lidí, jimž už
běžná brýlová korekce nepostačuje k plnému ("normálnímu") vidění. Skupinu těžce zrakově postižených můžeme dále dělit na nevidomé a
slabozraké. Při očním vyšetření se zkoumá zraková ostrost vyjádřená tzv. vizem
udávaným zpravidla ve zlomku, kde první číslo znamená vzdálenost v metrech, ze
které dotyčný čte a druhé číslo pak vzdálenost, ze které čte tu samou velikost
písmene člověk s nepostiženým zrakem. (Vizus zdravého oka je tedy např.: 6/6).
Vyšetření zrakové ostrosti do dálky se provádí nejčastěji na Snellenových
optotypech, což jsou tabulky s řadami postupně se zmenšujících znaků. Dalším
zkoumaným parametrem je velikost zorného pole. Toto pole může být v důsledku
zrakové vady zúženo, omezeno nebo v něm může docházet k lokálním výpadkům -
tzv. skotomům. Podle výsledků oftalmologického vyšetření je možno zrakově
postiženého člověka zařadit do některé z 5 kategorií zrakového postižení: · kategorie
1: střední slabozrakost · kategorie
2: silná slabozrakost · kategorie
3: těžce slabý zrak · kategorie
4: praktická nevidomost · kategorie 5: úplná nevidomost Více viz. Klasifikace zrakového postižení podle WHO. Někdy se ještě užívá ne právě šťastný termín osoba se zbytky
zraku, kterým označujeme člověka s viděním v rozsahu těžké slabozrakosti až
praktické slepoty. Pozor - každý resort (školství, zdravotnictví, sociální
věci) má trochu odlišné dělení zrakově postižených a svoji zaužívanou
terminologii. Definice zrakového postižení pouze podle ostrosti vidění a rozsahu
zorného pole není vždy úplně dostačující. Pro objektivnější diagnostiku musíme
pečlivě zkoumat další zrakové funkce, jako např.
Především nás zajímá to, jak zrakové postižení ovlivňuje běžný
život klienta, které úkony zvládá, které zvládá jen s obtížemi nebo vůbec ne. V
jaké oblasti tkví jeho nejnaléhavější potřeby a jaká lze najít řešení (s
využitím zraku nebo za pomoci jiných smyslů). Komplexní posouzení zrakových
funkcí si často vyžaduje spolupráci několika odborníků - lékaře, zrakového
terapeuta a sociálního pracovníka, který může posoudit zrakové funkce v praxi. Statistické údaje o nevidomých a slabozrakých Podle údajů Světové zdravotnické organizace je dnes na světě 45
miliónů nevidomých a toto číslo se v následujících 20 letech může až
zdvojnásobit. Podle britských pramenů je v Evropě asi 11 milionů slabozrakých a
asi 1 milion nevidomých. Ve Velké Británii je těžce zrakově postižený každý 60.
Člověk. Jiné zdroje uvádějí, že lidé se zrakovým postižením tvoří přibližně 1 -
1,5% z populace. Přesné statistiky neexistují ani v rámci jednotlivých zemí. Není bez zajímavosti, že 9 z 10 nevidomých (v celosvětovém
měřítku) žije v rozvojových zemích a odborníci odhadují, že 80% slepoty může
být léčeno nebo jí šlo předejít. Za zmínku stojí fakt, že procento slabozrakých lidí v populaci
průběžně roste a jedním z rozhodujících faktorů ovlivňujících tento trend je
nade vší pochybnost prodlužování délky lidského života (to platí především v
naší euroamerické civilizaci). Přímá úměrnost vzniku zrakových vad a vyššího
věku je jednoznačně prokázána: 80% lidí starších 75 let má vážné problémy se
zrakem a 70 - 75% nových případů zrakových vad vzniká u lidí starších 65 let. Z
toho se dá vyvodit, že stárnutí je samo o sobě významným činitelem vedoucím ke
vzniku zrakové vady. Podle prognóz se v příštích 20 letech počet lidí starších
85 let přibližně zdvojnásobí, z čehož lze usuzovat na zvýšení počtu lidí s
postižením zraku. Zrakové postižení přináší velmi závažné komplikace života,
smysluplný, užitečný a příjemný život jím však nemusí končit. Je vhodné v
maximální míře využívat pomoci očních lékařů; jestliže nemohou pomoci oni, jsme
tu my a další spolupracující organizace, abychom zrakově postiženému člověku i
jeho okolí pomohli. Je lépe naučit se s postižením žít, než čekat na zázrak
uzdravení. Život je krásný, i když se člověk na mnohé věci nemůže podívat. Je
však třeba život prožívat, ne jen živořit. Navigační jednotka
Operátoři si tedy polohu jednotky mohou zobrazit
jako bod na mapách nebo leteckých snímcích daného místa. Operátoři mohou
(prostřednictvím telefonu) uživateli kdykoliv sdělit, kde přesně se právě
nachází, a poskytnout mu širokou škálu dalších informací. Mohou mu například
říct, jak se jmenuje ulice, kterou prochází, navíc mu však mohou popsat, v jaké
části této ulice právě je a jak přibližně vypadá jeho okolí – třeba jestli na
opačné silnici je blok domů nebo park. Mohou mu popsat, co jej čeká o několik metrů dále,
nebo vyhledat nejrůznější „body zájmu“ v bezprostředním okolí – např. nejbližší
přechod pro chodce, zastávky hromadné dopravy, restaurace, různé instituce,
bankomaty a podobně. Mohou ale také zjistit například to, ve kterém domě se
nachází konkrétní adresa (číslo popisné). Operátoři mohou přímo poradit, jak se nejjednodušším
způsobem dostat tam, kam potřebuje – například jej ujistit, jestli jde správným
směrem, informovat ho, po kolika metrech dojde na nejbližší křižovatku, na
kterou stranu by měl zahnout a podobně. Konkrétní podoba využívání této tzv. „online
navigace“ vždy záleží na dohodě uživatele s Navigačním centrem. Uživatel se na
operátory NC může obrátit kdykoliv, když potřebuje poradit, bez ohledu na to,
jestli se vydává do zcela neznámého prostředí, nebo jen ztratil orientaci na
své obvyklé trase, případně se z ní musel odchýlit vlivem nepředvídaných
okolností. Ideální je také použití jednotky v kombinaci s
předem připraveným itinerářem – popisem cesty. Operátoři mohou například po
domluvě s uživatelem pouze sledovat, jestli se úspěšně drží zvolené trasy, a
případně jej kontaktovat a upozornit, že někde špatně odbočil, a podobně. Navigační jednotka se dá výhodně využít i při cestě
dopravními prostředky. Mohou jej například upozornit i na to, že vlak ještě
nezastavil ve stanici, ale výjimečně na semaforu před nádražím, a varovat ho,
aby omylem nevystoupil předčasně. V případě nouze, např. zranění, přivolání
pomoci zprostředkuje operátor Navigačního centra, dokáže ji navést přesně a co
nejrychleji na to správné místo Možných aplikací tohoto systému je mnoho. I tyto
služby jsou poskytovány na území celé České republiky - jediným omezením je
rozsah pokrytí používané mobilní sítě GPRS pro provoz navigační jednotky. Milí přátelé, jak se asi k většině z vás již doneslo, i naše
Navigační centrum, které mnozí z vás využívají, bojuje - stejně jako jiné
organizace nabízející služby osobám s handicapem - s nedostatkem peněz. SONS, jejíž
je NC součástí, je dnes v situaci, kdy musí daleko pečlivěji zvažovat priority,
které může financovat v plném rozsahu nebo za spoluúčasti klientů služby. Míra
podpory se odvíjí od objektivní potřebnosti služby a může mít v jistém smyslu i
výchovný dopad: co je úplně zadarmo, toho si přestáváme vážit. Proč jsme mohli doposud poskytovat služby NC zdarma?
Bylo to díky velkorysé podpoře ze strany nadace společnosti Vodafone; ta však poskytuje
finanční prostředky pouze výzkumným projektům a náš projekt je už dávno plně
funkční a v zásadě nic nezkoumá. A tak zdroj od Vodafonu velmi brzy po právu
vyschne. Nadace společnosti Vodafone zaplatila audit a s
prvními změnami, doporučenými v jeho rámci, jste se již mohli seznámit –
pracovní pozice jednoho z operátorů Navigačního centra byla nahrazena dvěma částečnými
úvazky takzvaných „pomocných operátorů“, jejichž úkolem je vyhledávat spoje,
případně telefonní čísla – proto se čas od času setkáte s tím, že jste se
složitějšími požadavky předáváni někomu ze stálých operátorů. Zároveň jsme tak
vytvořili pracovní místo pro zrakově postiženého kolegu. Další nezbytné opatření, které patrně někteří z vás
již také očekávali, se týká zpoplatnění našich služeb. Pokud chceme zachovat provoz
Navigačního centra, bez finanční spoluúčasti z vaší strany se neobejdeme. A
protože jsme se rozhodli udělat vše, co je v našich silách, aby byl provoz
centra zachován v plném rozsahu, vytvořili jsme dvě varianty, jak nás v tomto
úsilí můžete podpořit. Bezplatná linka – vám známá „osmistovka“ zůstane
zachována pro „předplatitele“ - za rovných 1 000,- Kč za rok (což je necelých
85 Kč za měsíc a zhruba 3 koruny za den). S předplacenou službou budete moci
dále volat bez omezení do našeho centra maximálně ze dvou telefonních čísel,
která si při platbě vyberete (například z vaší domácí pevné linky a z mobilního
telefonu). S předplatiteli budeme taktéž komunikovat přes Skype a elektronickou
poštou podle jejich volby. Těmto uživatelům budou také nadále zapůjčovány
navigační jednotky. Pokud si nejste jisti, do jaké míry se vám investice oněch
tří korun za den vyplatí, můžete si na zkoušku předplatit pouze půl roku, a to za
600 Kč. Dále bude zprovozněna takzvaná „devítistovka“ –
linka s cenou 10 Kč za minutu. Tato linka je určena těm z vás, kteří služeb
centra využívají spíše výjimečně. I tito klienti s námi mohou komunikovat elektronickou
poštou, ne však přes Skype. Těmto klientům nebudou zapůjčovány navigační
jednotky. Prioritně se budou vyřizovat požadavky předplatitelů. K uvedeným změnám dojde v brzké době; očekávejte, že
se vám v následujících týdnech telefonicky i emailem ozveme s upřesněním
informací termínu spuštění zpoplatnění, o způsobu předplacení naší služby a s
číslem „devítistovky“ pro ty z vás, kteří se rozhodnou si naši službu prozatím
nepředplatit. K čemu vaše spoluúčast poslouží? Udržíme projekt při
životě, nebudeme muset zkracovat dobu dostupnosti centra, nebudeme muset
omezovat služby či centrum nakonec třeba i zcela uzavřít; zároveň se ukáže, zda
je to doopravdy služba, o kterou stojíte natolik, že jste ochotni se
spolupodílet na jejím poskytování. Mnozí z vás se na nás obraceli, abychom se
pokusili službu určitě zachovat, a zde se tedy nabízí víceméně jediná
životaschopná možnost, jak to společně dokázat. Za Navigační centrum Zdeněk Bajtl Tandemové kolo Pro členy, kteří si budou chtít půjčit tandemové kolo, máme
k dispozici 2 kola, jsou k dispozici u Aleny Sikorové a Věry
Molinové. Je třeba se předem telefonicky ohlásit: Rada zasedá poslední čtvrtek v měsíci v 13:00 hodin. |