Sons Sjednocená organizace
nevidomých a slabozrakých
ČR z.s.
oblastní odbočka
Třinec
O nás Klubová setkání Plán akcíInformátor Fotogalerie Info Domácí rádce Odkazy

Info

Desatero pro kontakt s nevidomým

Při setkání s nevidomými občany upadají mnohdy ostatní lidé do rozpaků. K odstranění zbytečných zábran při takových setkáních přijměte několik užitečných rad:

1. Mějte na paměti, že nevidomí jsou zcela normální lidé, kteří mají různé přednosti i nedostatky jako každý jiný. I mezi nimi jsou lidé výjimeční, inteligentní i méně nadaní.

2. Při setkání s nevidomým se chovejte přirozeně a nevnuceně. Pomozte tam, kde je to nutné, a to způsobem taktním a nenápadným. Pomoc však nevnucujte.

3. Vyvarujte se projevům soucitu - o ten dnešní nevidomí naprosto nestojí. S velkým povděkem ale vždy uvítají i sebemenší pomoc, která jim přijde vhod ve ztížených podmínkách. Nepřipusťte ani podceňující nebo snižující výroky, vždyť nevidomí mají právo na úctu a uznání stejně jako všichni ostatní.

4. Nevidomého, kterého znáte, pozdravte vždy sami jako první, i když je mladší než vy, a k pozdravu připojte i jeho jméno, aby věděl, že pozdrav patří jemu.

5. Když vstoupíte do místnosti, kde se nachází nevidomý, dejte se zřetelně poznat. Pokud vás nepozná podle hlasu, povězte svoje jméno. Tichý pohyb neznámé osoby v jeho okolí působí pochopitelně nepříjemně. Rovněž upozorněte na to, že místnost opouštíte.

6. Velmi nepříjemně na nevidomého působí, projednáváte-li jeho záležitosti nikoli přímo s ním; ale s jeho průvodcem. Průvodce nevidomého pouze doprovází, nikoli zastupuje.

7. Když se nevidomý octne na ulici, na nádraží apod. v orientačních těžkostech, zeptejte se ho, zda mu můžete nějak pomoci. Velký hluk, prudký déšť i sníh velmi zhoršují nevidomému orientaci v prostoru. Potom stačí, když nevidomému nabídnete, aby se lehce zavěsil do vaší paže, protože takto může snadno jít krůček za vámi, sledovat směr vašich pohybů a na vše včas reagovat.

8. Při nástupu do dopravních prostředků netlačte nikdy nevidomého před sebou, ale jděte sami první. Nevtlačujte nevidomého na sedadlo, stačí, když položíte jeho ruku na opěradlo. Při vstupu do auta položte jeho ruku na horní rám dveří.

9. Když nevidomý vstoupí do restaurace bez průvodce, jistě ocení pomoc při vyhledávání věšáku a volného místa u stolu. S jídlem si poradí sám, stačí, když mu povíte, jak je jídlo na talíři uspořádané. Určitě uvítá informace o tom, co všechno je na stole (sklenice s vodou, váza, popelník atd.), a kdo u stolu sedí spolu s ním.

10. Když budete nevidomého doprovázet delší dobu, popište mu hlavní rysy okolí, vybavení místnosti a osoby, které se kolem nacházejí. Při popisování se nemusíte vyhýbat optickým dojmům a barvám.

  

Informace o nevidomých pro vidomé občany

Používání dopravních prostředků

Postačí, když nevidomého dovedete ke dveřím vozu a ukážete mu držadla tak, že na ně položíte jeho volnou ruku. Pokud jde o nohy, má vlastní, může přece nastupovat sám, aniž by byl postrkován jako balík. Pro vystupování mu ukažte stejným způsobem držadlo. S ostatním si již poradí. Pokud nastupujete nebo vystupujete společně, průvodce jde vždy první, ukáže držadlo nebo podá ruku. Rovněž je možné říci, je-li schůdek vysoký nebo nízký. V případě osobního automobilu veďte zrakově postiženého do prostoru mezi vůz a otevřené dveře a položte jeho ruku na horní hranu dveří. Druhou rukou sám pozná výšku vozu a umístění sedadla. Jasně se domluvte, kdo zavře. To je veškerá pomoc, kterou máte poskytnout.

Jak vést nevidomého

Netahejte nikdy nevidomého za ruku ani ho nestrkejte před sebou. Tím u něj vzniká pocit nejistoty, a navíc je takový způsob pohybu obtížný. Jestliže jdete s nevidomým, který je zavěšen do Vaší paže, není nutné říkat: "Nyní zahneme vlevo nebo vpravo". Zrakově postižený vycítí tento pohyb a následuje Vás automaticky. Při procházení dveřmi nebo úzkým průchodem jde průvodce vždy první. Paži, za kterou se Vás nevidomý drží, natáhněte dozadu tak, aby mohl kráčet částečně nebo zcela za Vámi.

Chodníky a schodiště

Vystupujete-li na chodník nebo sestupujete-li z něj, stačí říci: "Chodník nahoru" nebo "chodník dolů". Pokud s někým chodíte častěji a jste na sebe zvyklí, stačí dát domluvený signál - např. přitisknout paži k tělu. Není většinou nutné se s nevidomým zastavovat, abychom mu umožnili ohmatat kraj chodníku bílou holí. Jestliže přijdete ke schodišti, řekněte jednoduše: "Pozor, schody nahoru (dolů)" a vykročte. Můžete se také zeptat nevidomého, chce-li se zároveň druhou rukou držet zábradlí. Pokud ano, řekněte: "Zábradlí je po vaší pravici (levici)" nebo položte jeho volnou ruku přímo na ně.

Opravdu není nutné předem hlásit počet schodů. Ve spěchu se člověk často splete. Jde-li nevidomý sám, ucítí konec schodiště holí. Pokud jdete s ním, neztrácejte čas počítáním, ale oznamte jednoduše poslední schod.

Jestliže je možno volit mezi pevným a pohyblivým schodištěm, nechte rozhodnutí na nevidomém. Na eskalátory však nevidomého určitě včas upozorněte.

Jak ukázat místo k sezení

Položte ruku nevidomého na opěradlo: "Zde je židle, toto je opěradlo", on sám okamžitě zjistí její polohu a posadí se bez nesnází. Nebo položte jeho ruku na okraj křesla a řekněte: "Křeslo je po vaší pravici". Nevidomý pak snadno určí jeho polohu.

Kde je "tady", kde je "tam"

Nikdy neříkejte: "židle je tady" nebo "stůl je tam" nebo "támhle u zdi je kolo", ukazujíce směr prstem. Takové ukazování je založeno na zraku a nemá žádnou cenu pro nevidomé. Řekněte spíše: "Před Vámi je židle", "Malý stůl je asi jeden metr za Vámi" nebo "Deset metrů před Vámi u zdi je kolo".

Při obsluze u stolu můžete říci: "Sklenka je před Vaší levou rukou" nebo "10 centimetrů vlevo od Vaší pravé ruky je popelník". Můžete také lehce ťuknout na dotyčný předmět, aby ho nevidomý poznal po zvuku. Dáváte-li mu do ruky skleničku, řekněte, kam ji může odložit: "Vlevo od Vašeho křesla je nízký stolek."

Kde mám kabát?

Je vhodné nechat nevidomého, aby si umístil své věci sám. Pokud mu pomáháte, řekněte: "Váš kabát visí na prvním háčku od dveří" nebo "Vaše zavazadlo je v přihrádce nad Vámi".

Žádná tabuizovaná slova

V hovoru s nevidomým mnoho lidí nemá odvahu používat slov jako jsou "vidět", "dívat se", "slepota", "nevidomý člověk". Takže říkají: "Můj strýc je také ... ehm, ehm ... také takový", nebo "Moje babička měla totéž." Pokud náhodou použijí slova "vidět" a uvědomí si to, stává se, že ztratí duchapřítomnost. Začnou koktat nebo se ponoří do omluv: "Oh! Pardon ... promiňte mi, nemyslel jsem to tak" apod. ,zatímco sami nevidomí vyprávějí žerty o svém handicapu. Slovo "slepota" používají a vnímají stejně jako jiná slova. Slov "vidět", "kouknout se", "mrknout", prohlédnout si" ... používají k vyjádření svého způsobu vnímání: cítit, hmatat, dotýkat se apod. ... "Četl jsem tuto knihu" (poslouchal zvukovou nahrávku). "Viděl jsem (vnímal, ohmatal si) hezkou ozdůbku". "Ano, viděl jsem (slyšel jsem), tuto hru." Bez obav můžete říci nevidomému: "Chtěl byste se podívat na tuto věc?" a zároveň mu podejte do rukou dotyčný předmět (např. láhev, oděv nebo něco jiného). Nebojte se použít slov "nevidomý" nebo "slepota", pokud o ně v rozhovoru jde.

Je ovšem značně nevkusné říkat: "Jste slepý? ... Úplně? ... Takže nevidíte nic? ... To je hrozné! ... To od narození? ... Po nemoci ? ... Při nehodě? ... atd. ..." A nezapomínejte, že nevidomí nejsou hluší a že šeptané poznámky jako: "Považuji to za nejhroznější zlo na světě!" nebo: "Raději bych byl mrtvý!", jim neujdou. Samozřejmě to tak můžete cítit, ale nevidomí na to mají jiný názor.

Žádné hry na hádanky

Někdo zastaví nevidomého nebo mu zničehonic zaklepe na rameno: "Dobrý den, pane X ... Jak se Vám daří? ..." nebo ještě hůře: "Hádejte, kdo jsem?" Obecně mají nevidomí dobrou sluchovou paměť, ale předpokládat, že rozeznají hlas, když v okolním hluku zaslechli jen dvě, tři slova a ještě ve chvíli, kdy se mají soustředit na spoustu jiných vjemů ... Ostatně, trochu to připomíná hru pro miminka: "Ukaž nám, kdo je maminka?" Jestliže nejste člen rodiny nebo nejste z nejbližšího okolí nevidomého, někdo, jehož hlas ihned pozná, představte se sami: "Dobrý den, pane X, já jsem Y".Pokud jste se nesetkali naposledy včera nebo nemůže-li se nevidomý rozpomenout na Vaše jméno - snadněji si pamatujeme obličeje než jména - připojte malé vysvětlení: "Vzpomínáte si, setkali jsme se tam a tam." Nezdravte zrakově postižené pouze úklonem hlavy nebo pokynutím ruky, jak to běžně děláte s jinými známými. Nicméně, zrakově postižení se rádi účastní společenského života. Úklon hlavy nebo gesto rukou má být tedy nahrazeno několika slovy: "Dobrý den, pane X, jsem Váš pošťák". Aby nevidomý věděl, že je to on, komu patří pozdrav a kdo ho zdraví.

Nevidomí nejsou nebezpeční

Není vzácností, že nevidomý s průvodcem slyší věty jako: "Paní, chce pán něco pít?" nebo "Slečno, může se pán sám podepsat?", "Paní, chce si pán sednout?" Mluví se tedy s průvodcem, místo aby se hovořilo přímo s nevidomým, což jednoho dne přivede usmívající se dámu k odpovědi: "Můžete se ptát manžela přímo, on nekouše!" Jsme příliš zvyklí vstupovat do kontaktu s někým nejprve očima a pokud tento kontakt chybí, cítíme se ztraceni a obracíme se proto na průvodce. Je to pochopitelné, ale chybné. Jednáme totiž s nevidomým jako s nesvéprávným. Pokud chcete nevidomému něco podat, oslovte ho jménem. Neznáte-li jeho jméno, neurčité oslovení doplňte dotekem. Tak bude vědět, že se obracíte k němu. Např. ve společnosti: "Pane X, chcete cigaretu, sklenku, sušenku?" Neopomeňte vyjmenovat různé možnosti, pokud jsou. Potom položte danou věc na místo, o kterém ví a na které může snadno dosáhnout, nebo mu ji vložte přímo do ruky. Nepodávejte mu ale například tác plný skleniček - je to nebezpečné.

Předčítání

Ačkoli vynálezci pracují na různých čtecích zařízeních, bude ještě dlouho trvat, než plně nahradí čtení zrakem a než se stanou běžnou pomůckou nevidomého. Do té doby je v mnoha případech závislý na hlasitém předčítání textů. Braillovo slepecké písmo, magnetofonové kazety moderní elektronické čtecí pomůcky, jakkoli rozšířené, neřeší problém úplně. Strastiplnou a choulostivou záležitostí je např. čtení osobních dopisů nebo finančních dokladů. V těchto situacích je takt a naprostá diskrétnost nutností. Čtěte pomalu a zřetelně. Podívejte se nejprve, zda obálka neobsahuje nějaký údaj o odesilateli. To by kupříkladu mohlo přimět nevidomého dát si tento dopis přečíst někým jiným. Neotvírejte nikdy obálku bez výslovného povolení nevidomého. Jde-li o finanční otázky, a z obálky to nebylo předem zřejmé, řekněte to dříve, než začnete číst. U osobních dopisů přečtěte nejprve podpis. Nevidomý se ještě může rozhodnout, chce-li si nechat dopis číst nebo ne. Nikdy si nečtěte dopis jen pro sebe, abyste nakonec lakonicky řekli: "Je to od někoho takového a říká se tam zhruba to a to", nebo: "to je jenom nějaká reklama", aniž byste řekli, o jakou reklamu jde. Nedovolte si nikdy komentáře a hodnocení obsahu nebo odesilatele, ledaže byste o to byli požádáni.

Zvláště nezapomínejte, že vaším úkolem je pouze nahradit oči Vašeho nevidomého nebo slabozrakého přítele. Pro četbu všeobecně, ale zvláště pro čtení novin, časopisů, atd., platí, že není podstatné, co se zdá zajímavé, důležité nebo zábavné Vám. Čtěte jednoduše všechny titulky a nevidomý Vám řekne, co by chtěl přečíst. Nepřerušujte svou četbu výkřiky a komentáři, to velmi vyrušuje.

Odcházení

Už se vám možná stalo, že jste mluvili na někoho, kdo během Vaší řeči opustil místnost, aniž byste si toho všimli. Bezpochyby jste se tomu zasmáli nebo jste byli popuzeni svou nepozorností. Jinak takovou situaci prožívá nevidomý. Na rušné ulici, v místnosti, kde se mluví a kde hraje rádio, v hlučící kavárně, ve společnosti, atd. často nepozná, zda je člověk, k němuž hovoří, ještě přítomen. Stává se proto, že nevidomý hovoří k prázdné židli. Nakonec to pochopí, ale není to příjemný pocit. Oznamte mu tedy vždy, že odcházíte a také, že jste se vrátil. Pokud to neuděláte, nevidomý nemusí Váš odchod (příchod) zaregistrovat. Může tak snadno vzniknout společensky trapná situace. Nevidomý očekává signál, který může vnímat. Úsměv sám o sobě, jakkoliv milý, či kývnutí hlavou nejsou k ničemu.

Kdy a jak popisovat

Mnoho lidí si myslí, že když jsou ve společnosti nevidomého, musí na něj bez přestání hovořit: "Kdybych přestal, nevěděl by, že jsem ještě tady..." nebo "Stejně nemá co na práci". Ačkoli dobře míněné, tlachání se může stát velmi obtěžujícím. Jako v kterémkoli jiném rozhovoru, i tady mají své důležité místo chvíle ticha. Ostatně, nevidomý spoléhá na to, že ho neopustíte, aniž byste mu to předem sdělili. Ačkoli nevidomý nevidí své okolí, bývá ve skutečnosti často lépe informován, než se všeobecně míní. Poznatky získává ostatními smysly. Dosti rychle pochopíte z jeho otázek, zda si přeje popis detailní nebo zběžný. Je užitečné zmiňovat se bez vybídnutí o věcech zvláštních nebo nezvyklých - např.:"Tato tramvajová zastávka bude příští týden mimo provoz", i když v daném okamžiku tramvají necestuje, nebo: "Na rohu této ulice je nový obchod s oděvy." Tyto informace mohou být nevidomému užitečné později.

Nakupování

Pokud pomáháte zrakově postiženému při vstupu do obchodu, doveďte ho k prodavači, který se mu může věnovat. Případně ho sami doprovoďte do oddělení s příslušným zbožím. Někdy si nevidomý přímo zakoupí předem vybranou věc. Jindy si potřebuje z nabídky vybírat. Chce nejprve vidět, co mají, dávejte mu proto do ruky různé vzorky zboží, aby si mohl udělat představu o tvaru, materiálu, velikosti a kvalitě. Popište mu barvu, vzor, atd... Můžete sdělit i svůj názor: "Pokud mohu za sebe říci, tato barva vám nesluší."

Jestliže při placení nevidomý neříká, jakými penězi platí, podotkněte sami: "Dáváte 500 Kč". Sníží se tak riziko trapného nedorozumění. Nevidomý zpravidla ví, čím platí, ale omyl je vždy možný. Při placení je vhodné dávat peníze do jeho ruky, tím mu usnadníte jejich ukládání.

Pořádek a přesnost

Každá věc má mít přesné místo, kde ji lze nalézt.

Společně užívané předměty vracejte na původní místo. Pokud si nejste jisti, zeptejte se nevidomého, nebo ho nechte, aby věc sám uložil. To je nanejvýš důležité zvláště pro ty zrakově postižené, kteří bydlí, cestují nebo pracují převážně sami. Dveře místností by měli být buď zavřené, nebo zcela otevřené. Dveře skříní a zásuvky mají být vždy zavřené. Pootevřené dveře se mohou stát nečekanou, bolestivou a velmi nebezpečnou překážkou. Nenechte nikde povalovat hračky, kbelíky, kartáče, nádoby na odpadky... v místech kudy nevidomý pravidelně prochází. Přesnost má velký význam při schůzkách, návštěvách aj. Minuty se zdají nekonečné, je-li nevidomý nucen nečinně čekat. Vzniká tak napětí a zbytečná nervozita.

A co slabozrací?

Hovoříme-li o lidech slabozrakých až na konci této brožury, neznamená to, že jsou zanedbatelnou skupinou nebo že problémy nemají. Opak je pravdou, jejich počet několikanásobně převyšuje počet nevidomých a jejich potíže jsou často podceňovány. Účelem této brožury není řešit problémy zrakově postižených obecně, ale usnadnit kontakty mezi nimi a veřejností. Někteří slabozrací užívají rovněž bílou hůl. V takovém případě lze využít všechny předchozí rady. Pokud slabozraký s bílou holí nechodí, což je často velmi nerozumné, nemusí být jeho zrakové obtíže ostatním lidem zřejmé a pochopitelně nikdo z nich pomoc nenabídne. I při setkání s člověkem slabozrakým platí již výše zmíněná zásada, že je nutné se předem zeptat, zda si pomoc přeje. A ještě jedna poznámka - druhy a stupně zrakových vad jsou nespočetné. Vidění bývá navíc ovlivňováno intenzitou světla, charakterem prostředí, barevným kontrastem atp. Nedělejte tedy ukvapené závěry, jestliže Vás dnes někdo zrakově postižený o něco požádá a třeba již zítra, za jiných okolností, si poradí sám. Nemusí to znamenat, že si z Vás vystřelil.

Výňatek z brožurky Tyflocentra O. P. S.
„Ne tak, ale tak“


  

KDO JE ZRAKOVĚ POSTIŽENÝ

Každého člověka lze charakterizovat podle nepřeberného množství hledisek a na celém světě nenajdeme dva zcela totožné jedince. To, že má někdo špatný zrak nebo nevidí vůbec, je jen jedním ukazatelem a lze jej celkem objektivně změřit v ordinaci očního lékaře. Ale jak na tuto obtížnou životní situaci konkrétní člověk reaguje? Jak se s ní během života vypořádává? Jak zvládá nebo nezvládá určité činnosti, kde jsou hranice jeho možností…? To je vždy záležitost velmi individuální a závisí na mnoha okolnostech - na schopnostech daného člověka, na jeho vlastnostech, vlohách, předchozí zkušenosti, na přístupu lidí z jeho okolí apod.

Z toho vyplývá, že není možné jednoduše říci "zrakově postižení lidé jsou takoví a takoví, dokáží to a to", protože každé takové prohlášení je příliš zobecňující a ve skutečnosti neplatí. Ve slovním spojení "zrakově postižený člověk" je nejdůležitější právě ono slovo "člověk". Samotný fakt, že nevidí, znamená jen to, že některé věci musí dělat jinými způsoby než ostatní, ale není proto lepší nebo horší.

Podívejme se nyní blíže, co znamená, když se o někom řekne, že je zrakově postižený. Zrakový orgán je složen ze tří částí:

a. receptor (zevní oko)

b. dráha spojující oko s centrem - oční nerv

c. zrakové centrum v mozku.

V každé z těchto částí může dojít k poškození (oční choroba, vada, poškození) s charakteristickými následky pro vidění. Viděním rozumíme schopnost zrakově vnímat, rozlišovat a představovat si prostředí. Rozlišujeme vidění centrální, kterým vnímáme detaily a barvy a vidění periferní, které umožňuje vnímat prostor a orientovat se v něm. Jak víme, vidění je velice složitý proces, na němž se kromě oka a nervových drah významnou měrou podílí mozek, který veškeré signály zpracovává ve výsledný zrakový vjem.

Zrakově postižení (někdy též ZP) nebo správněji osoby se zrakovým postižením jsou lidé s různými druhy a stupni snížených zrakových schopností. Úžeji se tímto termínem rozumí ti, u nichž poškození zraku nějak ovlivňuje činnosti v běžném životě a u nichž běžná optická korekce nepostačuje. (Nezahrnujeme sem tedy např. člověka, který nosí dioptrické brýle a s nimi docela normálně vidí - to znamená, že má zrakovou vadu lehčího stupně a s brýlemi zvládá bez potíží každodenní činnosti, nemá omezení v přístupu k informacím, v orientaci a samostatném pohybu, v pracovním uplatnění, v sociální oblasti apod.) Abychom zdůraznili tento rozdíl, mluvíme někdy o těžce zrakově postižených. Tím máme na mysli skupinu zrakově postižených, u nichž právě onen vážný funkční důsledek zrakové vady zasahuje do běžného života, lidí, jimž už běžná brýlová korekce nepostačuje k plnému ("normálnímu") vidění.

Skupinu těžce zrakově postižených můžeme dále dělit na nevidomé a slabozraké. Při očním vyšetření se zkoumá zraková ostrost vyjádřená tzv. vizem udávaným zpravidla ve zlomku, kde první číslo znamená vzdálenost v metrech, ze které dotyčný čte a druhé číslo pak vzdálenost, ze které čte tu samou velikost písmene člověk s nepostiženým zrakem. (Vizus zdravého oka je tedy např.: 6/6). Vyšetření zrakové ostrosti do dálky se provádí nejčastěji na Snellenových optotypech, což jsou tabulky s řadami postupně se zmenšujících znaků. Dalším zkoumaným parametrem je velikost zorného pole. Toto pole může být v důsledku zrakové vady zúženo, omezeno nebo v něm může docházet k lokálním výpadkům - tzv. skotomům.

Podle výsledků oftalmologického vyšetření je možno zrakově postiženého člověka zařadit do některé z 5 kategorií zrakového postižení:

·       kategorie 1: střední slabozrakost

·       kategorie 2: silná slabozrakost

·       kategorie 3: těžce slabý zrak

·       kategorie 4: praktická nevidomost

·       kategorie 5: úplná nevidomost 

Více viz. Klasifikace zrakového postižení podle WHO.

Někdy se ještě užívá ne právě šťastný termín osoba se zbytky zraku, kterým označujeme člověka s viděním v rozsahu těžké slabozrakosti až praktické slepoty. Pozor - každý resort (školství, zdravotnictví, sociální věci) má trochu odlišné dělení zrakově postižených a svoji zaužívanou terminologii.

Definice zrakového postižení pouze podle ostrosti vidění a rozsahu zorného pole není vždy úplně dostačující. Pro objektivnější diagnostiku musíme pečlivě zkoumat další zrakové funkce, jako např.

·       kontrastní citlivost (světloplachost, šeroslepost),
·       schopnost rozlišovat barvy (barvoslepost),
·       vnímání hloubky,
·       schopnost lokalizovat,
·       fixovat předměty,
·       sledovat je v pohybu apod.

Především nás zajímá to, jak zrakové postižení ovlivňuje běžný život klienta, které úkony zvládá, které zvládá jen s obtížemi nebo vůbec ne. V jaké oblasti tkví jeho nejnaléhavější potřeby a jaká lze najít řešení (s využitím zraku nebo za pomoci jiných smyslů). Komplexní posouzení zrakových funkcí si často vyžaduje spolupráci několika odborníků - lékaře, zrakového terapeuta a sociálního pracovníka, který může posoudit zrakové funkce v praxi.

Statistické údaje o nevidomých a slabozrakých

Podle údajů Světové zdravotnické organizace je dnes na světě 45 miliónů nevidomých a toto číslo se v následujících 20 letech může až zdvojnásobit. Podle britských pramenů je v Evropě asi 11 milionů slabozrakých a asi 1 milion nevidomých. Ve Velké Británii je těžce zrakově postižený každý 60. Člověk. Jiné zdroje uvádějí, že lidé se zrakovým postižením tvoří přibližně 1 - 1,5% z populace. Přesné statistiky neexistují ani v rámci jednotlivých zemí.

Není bez zajímavosti, že 9 z 10 nevidomých (v celosvětovém měřítku) žije v rozvojových zemích a odborníci odhadují, že 80% slepoty může být léčeno nebo jí šlo předejít.

Za zmínku stojí fakt, že procento slabozrakých lidí v populaci průběžně roste a jedním z rozhodujících faktorů ovlivňujících tento trend je nade vší pochybnost prodlužování délky lidského života (to platí především v naší euroamerické civilizaci). Přímá úměrnost vzniku zrakových vad a vyššího věku je jednoznačně prokázána: 80% lidí starších 75 let má vážné problémy se zrakem a 70 - 75% nových případů zrakových vad vzniká u lidí starších 65 let. Z toho se dá vyvodit, že stárnutí je samo o sobě významným činitelem vedoucím ke vzniku zrakové vady. Podle prognóz se v příštích 20 letech počet lidí starších 85 let přibližně zdvojnásobí, z čehož lze usuzovat na zvýšení počtu lidí s postižením zraku.

Zrakové postižení přináší velmi závažné komplikace života, smysluplný, užitečný a příjemný život jím však nemusí končit. Je vhodné v maximální míře využívat pomoci očních lékařů; jestliže nemohou pomoci oni, jsme tu my a další spolupracující organizace, abychom zrakově postiženému člověku i jeho okolí pomohli. Je lépe naučit se s postižením žít, než čekat na zázrak uzdravení. Život je krásný, i když se člověk na mnohé věci nemůže podívat. Je však třeba život prožívat, ne jen živořit.

   

Navigační jednotka


Navigační jednotka Navigační jednotka je speciální přístroj umožňující operátorům navigačního centra sledovat polohu uživatele. Jde přitom o přístroj velikostí i hmotností srovnatelný s mobilním telefonem. Jednotka přijímá signály ze satelitů rozmístěných na oběžných drahách kolem Země a na základě takto získaných informací neustále vyhodnocuje svou aktuální polohu na zemském povrchu. Tu potom zcela samostatně pravidelně odesílá prostřednictvím mobilní telefonní sítě (GPRS) na internetový server, odkud tato data putují do počítačů v Navigačním centru.

Operátoři si tedy polohu jednotky mohou zobrazit jako bod na mapách nebo leteckých snímcích daného místa. Operátoři mohou (prostřednictvím telefonu) uživateli kdykoliv sdělit, kde přesně se právě nachází, a poskytnout mu širokou škálu dalších informací. Mohou mu například říct, jak se jmenuje ulice, kterou prochází, navíc mu však mohou popsat, v jaké části této ulice právě je a jak přibližně vypadá jeho okolí – třeba jestli na opačné silnici je blok domů nebo park.

Mohou mu popsat, co jej čeká o několik metrů dále, nebo vyhledat nejrůznější „body zájmu“ v bezprostředním okolí – např. nejbližší přechod pro chodce, zastávky hromadné dopravy, restaurace, různé instituce, bankomaty a podobně. Mohou ale také zjistit například to, ve kterém domě se nachází konkrétní adresa (číslo popisné).

Operátoři mohou přímo poradit, jak se nejjednodušším způsobem dostat tam, kam potřebuje – například jej ujistit, jestli jde správným směrem, informovat ho, po kolika metrech dojde na nejbližší křižovatku, na kterou stranu by měl zahnout a podobně.

Konkrétní podoba využívání této tzv. „online navigace“ vždy záleží na dohodě uživatele s Navigačním centrem. Uživatel se na operátory NC může obrátit kdykoliv, když potřebuje poradit, bez ohledu na to, jestli se vydává do zcela neznámého prostředí, nebo jen ztratil orientaci na své obvyklé trase, případně se z ní musel odchýlit vlivem nepředvídaných okolností.

Ideální je také použití jednotky v kombinaci s předem připraveným itinerářem – popisem cesty. Operátoři mohou například po domluvě s uživatelem pouze sledovat, jestli se úspěšně drží zvolené trasy, a případně jej kontaktovat a upozornit, že někde špatně odbočil, a podobně.

Navigační jednotka se dá výhodně využít i při cestě dopravními prostředky. Mohou jej například upozornit i na to, že vlak ještě nezastavil ve stanici, ale výjimečně na semaforu před nádražím, a varovat ho, aby omylem nevystoupil předčasně. V případě nouze, např. zranění, přivolání pomoci zprostředkuje operátor Navigačního centra, dokáže ji navést přesně a co nejrychleji na to správné místo

Možných aplikací tohoto systému je mnoho. I tyto služby jsou poskytovány na území celé České republiky - jediným omezením je rozsah pokrytí používané mobilní sítě GPRS pro provoz navigační jednotky. 

 

Milí přátelé,

jak se asi k většině z vás již doneslo, i naše Navigační centrum, které mnozí z vás využívají, bojuje - stejně jako jiné organizace nabízející služby osobám s handicapem - s nedostatkem peněz. SONS, jejíž je NC součástí, je dnes v situaci, kdy musí daleko pečlivěji zvažovat priority, které může financovat v plném rozsahu nebo za spoluúčasti klientů služby. Míra podpory se odvíjí od objektivní potřebnosti služby a může mít v jistém smyslu i výchovný dopad: co je úplně zadarmo, toho si přestáváme vážit.  

Proč jsme mohli doposud poskytovat služby NC zdarma? Bylo to díky velkorysé podpoře ze strany nadace společnosti Vodafone; ta však poskytuje finanční prostředky pouze výzkumným projektům a náš projekt je už dávno plně funkční a v zásadě nic nezkoumá. A tak zdroj od Vodafonu velmi brzy po právu vyschne.  

Nadace společnosti Vodafone zaplatila audit a s prvními změnami, doporučenými v jeho rámci, jste se již mohli seznámit – pracovní pozice jednoho z operátorů Navigačního centra byla nahrazena dvěma částečnými úvazky takzvaných „pomocných operátorů“, jejichž úkolem je vyhledávat spoje, případně telefonní čísla – proto se čas od času setkáte s tím, že jste se složitějšími požadavky předáváni někomu ze stálých operátorů. Zároveň jsme tak vytvořili pracovní místo pro zrakově postiženého kolegu. 

Další nezbytné opatření, které patrně někteří z vás již také očekávali, se týká zpoplatnění našich služeb. Pokud chceme zachovat provoz Navigačního centra, bez finanční spoluúčasti z vaší strany se neobejdeme. A protože jsme se rozhodli udělat vše, co je v našich silách, aby byl provoz centra zachován v plném rozsahu, vytvořili jsme dvě varianty, jak nás v tomto úsilí můžete podpořit. 

Bezplatná linka – vám známá „osmistovka“ zůstane zachována pro „předplatitele“ - za rovných 1 000,- Kč za rok (což je necelých 85 Kč za měsíc a zhruba 3 koruny za den). S předplacenou službou budete moci dále volat bez omezení do našeho centra maximálně ze dvou telefonních čísel, která si při platbě vyberete (například z vaší domácí pevné linky a z mobilního telefonu). S předplatiteli budeme taktéž komunikovat přes Skype a elektronickou poštou podle jejich volby. Těmto uživatelům budou také nadále zapůjčovány navigační jednotky. Pokud si nejste jisti, do jaké míry se vám investice oněch tří korun za den vyplatí, můžete si na zkoušku předplatit pouze půl roku, a to za 600 Kč.

Dále bude zprovozněna takzvaná „devítistovka“ – linka s cenou 10 Kč za minutu. Tato linka je určena těm z vás, kteří služeb centra využívají spíše výjimečně. I tito klienti s námi mohou komunikovat elektronickou poštou, ne však přes Skype. Těmto klientům nebudou zapůjčovány navigační jednotky. Prioritně se budou vyřizovat požadavky předplatitelů.

K uvedeným změnám dojde v brzké době; očekávejte, že se vám v následujících týdnech telefonicky i emailem ozveme s upřesněním informací termínu spuštění zpoplatnění, o způsobu předplacení naší služby a s číslem „devítistovky“ pro ty z vás, kteří se rozhodnou si naši službu prozatím nepředplatit. 

K čemu vaše spoluúčast poslouží? Udržíme projekt při životě, nebudeme muset zkracovat dobu dostupnosti centra, nebudeme muset omezovat služby či centrum nakonec třeba i zcela uzavřít; zároveň se ukáže, zda je to doopravdy služba, o kterou stojíte natolik, že jste ochotni se spolupodílet na jejím poskytování. Mnozí z vás se na nás obraceli, abychom se pokusili službu určitě zachovat, a zde se tedy nabízí víceméně jediná životaschopná možnost, jak to společně dokázat.

Za Navigační centrum

Zdeněk Bajtl

 

Tandemové kolo

Pro členy, kteří si budou chtít půjčit tandemové kolo, máme k dispozici 2 kola, jsou k dispozici u Aleny Sikorové a Věry Molinové. Je třeba se předem telefonicky ohlásit:

 
Alena Sikorová            telefon:   558  987 799
Věra Molinová             telefon:    558  322 586

 
Klubové setkání je každou druhou středu v měsíci od 15:00 hodin.

Rada zasedá poslední čtvrtek  v měsíci v 13:00 hodin.

Tandem